(Ne)konečné řešení imigrantské otázky – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Co považuji za dobré řešení imigrantské krize, jsem již popsal před dlouhou dobou (a už tehdy jsem začal být sluníčkářům xenofobem, islamobijcům vlastizrádcem); ve zkratce zastávám přibližně tento názor: Nejprve liberalizovat společnost (především zrušit zákony o diskriminaci a ochraně menšin, sociální dávky a zbytečné přerozdělování, minimální mzdu i celý zákoník práce a v neposlední řadě regulace prodeje zbraní, navíc změnit zákon o sebeobraně tak, že jedná-li se vážně o sebeobranu, pak je automaticky přiměřená), potom klidně otevřít hranice (ale rozhodně sem nikoho nezvat, nic nově příchozím nedávat; to mnedle samo o sobě roztřídí pracovité od povalečů, neboť povaleči nemají důvod hrnout se kamsi, kde nic zadarmo nedostanou, zejména pak v případě, že u sousedů mají přebujelý sociální systém).

Sám však musím uznat, že nevýhodou tohoto řešení je jeho naprostá neprosaditelnost v praktické demokracii, kde se velmi těžko uvádí v život cokoliv, co má něco společného se skutečnou svobodou, neboť se jedná o režim založený na diktátu většiny voličů všem lidem; co tedy s tím? Dlouho mě nic nenapadlo, dokonce ani příjemný víkend strávený na Moravě s dvaceti libertariány mě neposunul blíže; cestou zpět jsem však vezl předsedu LvMI a v diskusi s ním vymyslel takové trochu anarchoagoristické řešení, jež považuji za skoro tak dobré jako výše uvedené – na rozdíl od něj však celkem dobře uskutečnitelné, neboť do jisté míry spočívá v zachování současného stavu:

Oficiálně imigranty odmítněme, ale reálně tu žádné nechytejme a hranice nehlídejme (v nicnedělání jsou i policajti přeborníci). Co z toho? Ilegál od státu nic nedostane, takže nemůže žít z žádných dávek; povalečské uprchlíky to tedy odradí. Ti zbylí budou pracovat na černo, neplatit daně a vytvářet poptávku po službách nezávislých na establishmentu. A čím více transakcí proběhne mimo dosah státu, tím lépe. Ilegál si též velmi pravděpodobně nebude stěžovat, stane-li se obětí diskriminace.

Ideální to samozřejmě není, leč mám pocit, že je to (až na výjimky v podobě občasných policejních zásahů na jedné straně a nějaké to přijímání na straně druhé) status quo, přičemž zatím to funguje (imigranti se k nám skutečně příliš nehrnou, neboť preferují země s přebujelým sociálním systémem). Připadá mi tedy strategické snažit se o následující:
1/ Udržet stávající (relativně přísnou) imigrační politiku.
2/ Vymezovat se proti každému pokusu uzavřít hranice (dát státu do rukou tuto moc je beztak nebezpečné).
3/ Odmítat jakékoliv zvýšení rozpočtu či dokonce pravomocí policie (to je ještě nebezpečnější než ty zavřené hranice), nedávat jim úkoly nad již stávající.
4/ Snažit se islamobijce přesvědčit, že lepší než zákaz islámu en bloc (tedy omezení svobody) je umožnění komukoliv diskriminovat kohokoliv (tedy rozšíření svobody).
Jde o poměrně delikátní balancování moci mezi islamobijci a sluníčkáři, přičemž prvním jmenovaným není radno dovolit posílit stát či tu rovnou zavést totalitu, zatímco druhým by bylo záhodno zabránit v bezmezném #přijímání za cizí peníze (jakmile tu začneme uprchlíky živit, skoro jistě se sem nahrnou spousty dalších, kteří budou požadovat totéž). Tento nápad mám v hlavě zatím jen asi den, proto není tak důkladně promyšlený, takže budu rád za každou kritiku či názor v komentářích (přispívat můžete i bez registrace).