Nebezpečí státního školství – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

To, že se lépe člověku učí věci, které se učit chce, než ty, které ho nezajímají, snad není sporu. Není sporu ani o tom, že člověk si spíše pamatuje informace, které využívá, používá a vidí okolo. To je důvod, proč většinu toho, co se ve škole naučíme, zapomeneme. Kdo prostě neintegruje běžně, zapomene to. Někdo zapomene výšku Kralického Sněžníku, protože ho vysokohorská turistika nezaujme. Někdo zase zapomene všechny chemické sloučeniny a z chemie si pamatuje jen „-ný, -natý, -itý, -ičitý, -ičný, -ový, -istý, -ičelý“ (ač vůbec neví, k čemu to je, sám si to pamatuji jen kvůli té libozvučnosti).

Vlastností dnešního školství je, že se učíme věci, které v životě nevyužijeme. Nicméně to není největším problémem státního školství. V Občanské výchově se učíme, jak být správnými občany. Učíme se tam o demokracii, o funkci státu, učíme se tam, když už ne uctívat, tak respektovat autority (policii, soudy, vysoké ústavní představitelé), ne kvůli jejím morálním hodnotám, ale jen kvůli tomu faktu, že to jsou policisté, soudci nebo prezident. Učíme se, že musíme platit daně.

Děti se to učí, ač třeba nechtějí. Nicméně tím, že demokracie, policie a politici jsou neustále přítomní v médiích a všude se o nich mluví víc než o matematice, chemii nebo fyzice (což je podle mě škoda), tak zrovna tohle člověk nezapomene. Neustále mu to okolí připomíná a nenutí se ho něco učit znovu a kriticky o tom přemýšlet.