Nechcete platit své vrtochy? Donuťte ostatní! – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

„Požadujeme uzavření hranic i mimo přechody,“ zaznělo prohlášení jednoho z členů IVČRN. A víte, co mi to hned připomnělo? Sluníčkáře a to jejich svaté #přijímání. Proč? Tyto dva zdánlivě nesouvisející postoje mají jednu naprosto esenciální spojnici; a tou je snaha dotyčných násilím donutit ostatní, aby financovali jejich choutky. Sluníčkářům zjevně přináší užitek materiální pomoc uprchlíkům (do jaké míry jim to skutečně pomůže, ponechme stranou), zatímco islamobijcům přináší užitek pocit bezpečí (do jaké míry zajistí bezpečí uzavření hranic, též ponechme stranou). A stejně jako sluníčkářům moc nikdo nebrání pomáhat za své, ani IVČRN nikdo nezakazuje rozestavět se podél hranic a držet hlídky (nebo se složit a někoho si na to najmout); obě tyto skupiny však především chtějí, aby byli ostatní násilím donuceni platit jejich zaručená řešení.

Každého nás udělá šťastným něco jiného – jedni chtějí multikulturní společnost a chodit líbat cikány do ghetta (což není metafora, ale Kohout – jen aby bylo jasno), druzí zas uzavřené hranice a české vlajky na důkaz toho jejich otravného náboženství jménem vlastenectví, zatímco třeba já mám rád děvky, dobrá vína, krvavé steaky a svůj kabriolet, ale v životě by mě nenapadlo někoho nutit, aby mi to platil (ona by mě pak totiž dost možná i přešla chuť); zato islamofilní i islamofobní totalitáři po tom přímo prahnou: „Státe, zavři hranice!“ „Státe, zavři Konvičku!“ „Státe, mám nápad, donuť všechny ho zaplatit!“ Na druhou stranu já, volnotržní anarchista, jsem běžně označován za extrémistu, neboť chci jediné: „Dejte mi pokoj…“