O svobodě a nekrofilii – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Minulý měsíc jste si mohli ve Stokách přečíst » O svobodě a incestu « i » O svobodě a zoofilii «; pro doplnění této neplánované minisérie se podíváme do Švédska, kde politici Liberální lidové strany navrhují legalizaci nekrofilního sexu za předpokladu, že mrtvý k tomu dal ještě za svého života písemný souhlas. Tento návrh samozřejmě pobouřil české „slušné občany“, podle kterých se švédští politici stojící za pokusem o legalizaci nekrofilních choutek dočista zbláznili, jsou to sluníčkáři a vedou naši civilizaci do záhuby; já se však ptám, co je na tom špatného? Uzavřou-li dva lidé dohodu, že jeden může s druhým po smrti souložit, není to snad čistě jejich věc? Proč by do toho měl kdokoliv další zasahovat a nejméně ze všech zákonodárci? Na rozdíl od zoofilie, kde lze (byť chabě) argumentovat utrpením zvířat, v případě nekrofilie nic podobného nedává smysl.

Celá transakce má typicky dva účastníky: Jeden mrtvý, který z nějakého důvodu během svého života svolil k tomu, aby jeho budoucí mrtvola byla použita k sexuálnímu uspokojení jiné osoby; ať už souhlasil proto, že je divný, pro peníze, případně z úplně jiného důvodu, evidentně tím získal nějaký užitek (materiální či jiný). Druhý živý, kterého nejspíše vzrušuje sex s mrtvolou, takže i on si přijde na své; tato transakce zjevně obohacuje obě strany, jinak by ji dobrovolně neuzavřely. Proč bránit smlouvě, která bezesporu pomůže všem zainteresovaným (jinak by se tak nedohodli) a nikomu neublíží? A proč tolik Čechů pobuřuje, že někde ve Švédsku si bude nekrofil, kterého ani neznají, užívat s mrtvolou člověka, jenž s tím souhlasil a jehož též neznají? Inu, v souladu s jejich dementním náboženstvím je to i jejich věc; a co že je to za náboženství? No přece to největší a nejnebezpečnější – etatismus a demokracie.