Autor: Ondrášeček
Čas: 2021-06-28 00:00:02
Osvobození mysli
V textu Svoboda v mysli jsem psal o tom, jak důležité je pojetí svobody rozlišovat na pocitovou svobodu a papírovou svobodu. Jak ale dosáhnout osvobození mysli? Myslím, že se jedná o složitý proces. Na začátku stojí hodně přemýšlení a introspekce, což jsou procesy, které nelze uspěchat a kterým by měl být dán ve zdravém prostředí přiměřený prostor. Za zásadní považuji přiznání toho, že žijeme jiný život, než který chceme žít. Výmluvy typu „nemám na výběr” musí jít stranou.
Pro mě jsou velkým zdrojem vnitřního pocitu svobody vztahy, ve kterých se mohu vyjádřit, jak chci, a jsou svobodným prostorem pro budování dynamicky se rozvíjející osobnosti. Nelpím však pouze na vztazích. Poslední dobou mě třeba baví psaní: ne že bych v něm snad byl nějak zvlášť dobrý, ale především mi dělá neskutečnou radost a pohlcuje mě. Každým napsaným textem rozšiřuji své obzory, jak chápu svět, a dokážu strávit hodiny jen sezením u počítače a psaním anebo procházením se a mentálním propojováním nejrůznějších témat, která mě zajímají, mezi sebou. Vím, že dokud mi zůstanou moje mysl, dostatek živin a možnost rozvíjet se tímto směrem, nebudu se nudit. Podobných zájmů existuje celá řada a nesmírně obohacující je pro mě potkávat lidi, kteří tento svůj zájem skutečně našli, a podívat se na svět i z pohledu toho jejich unikátního zájmu.
Co z toho vyplývá? Způsobů nalezení vnitřní svobody je více, ale pokud si najdete skutečné vášně, dokážete si z nich vytvořit váš vlastní svět, ve kterém budete daleko svobodnější, bez ohledu na většinu vnějších okolností. Budete z nich čerpat sílu a sebevědomí. Dnešní vzdělání určené dospívajícím je bohužel spíše normativní a bývá spojováno s opakem, nudou, a snad i proto potkáváme ve světě tolik nesvobodných duší.
Pro mě jsou velkým zdrojem vnitřního pocitu svobody vztahy, ve kterých se mohu vyjádřit, jak chci, a jsou svobodným prostorem pro budování dynamicky se rozvíjející osobnosti. Nelpím však pouze na vztazích. Poslední dobou mě třeba baví psaní: ne že bych v něm snad byl nějak zvlášť dobrý, ale především mi dělá neskutečnou radost a pohlcuje mě. Každým napsaným textem rozšiřuji své obzory, jak chápu svět, a dokážu strávit hodiny jen sezením u počítače a psaním anebo procházením se a mentálním propojováním nejrůznějších témat, která mě zajímají, mezi sebou. Vím, že dokud mi zůstanou moje mysl, dostatek živin a možnost rozvíjet se tímto směrem, nebudu se nudit. Podobných zájmů existuje celá řada a nesmírně obohacující je pro mě potkávat lidi, kteří tento svůj zájem skutečně našli, a podívat se na svět i z pohledu toho jejich unikátního zájmu.
Co z toho vyplývá? Způsobů nalezení vnitřní svobody je více, ale pokud si najdete skutečné vášně, dokážete si z nich vytvořit váš vlastní svět, ve kterém budete daleko svobodnější, bez ohledu na většinu vnějších okolností. Budete z nich čerpat sílu a sebevědomí. Dnešní vzdělání určené dospívajícím je bohužel spíše normativní a bývá spojováno s opakem, nudou, a snad i proto potkáváme ve světě tolik nesvobodných duší.
Přečtení: 9360
Komentáře
Komentář 69722
2) Za zásadní považuji přiznání toho, že žijeme jiný život, než který chceme žít. Výmluvy typu „nemám na výběr” musí jít stranou.
- Chceme žít život, jaký žijeme, jinak bychom ho nežili (pokud nás někdo nenutí), A ZÁROVEŇ chceme žít jiný život. Ambivalence. Je to jako s tím vstáváním do práce.
Komentář 69725
Způsobů nalezení vnitřní svobody je více, ale pokud si najdete skutečné vášně, dokážete si z nich vytvořit váš vlastní svět, ve kterém budete daleko svobodnější, bez ohledu na většinu vnějších okolností.
- Na tom je mnoho pravdy. Když osobu pohltí jedna vášeň, skutečně to odstraní ambivalenci. Protože pak co umožňuje pobyt s objektem vášně, je dobré; a co tomu překáží, je špatné. Otázka je, jak moc je takový stav pravděpodobný a samozřejmě zda je žádoucí.
Každopádně jak to Ondra napsal, je špatně: ty skutečné vášně můžou být vzájemně konfliktní (a velmi pravděpodobně budou), čili ambivalence/nesvoboda v mysli se tím neodstraní.
Komentář 69727
To je stejne zajimave, jak vlastne nikdy nemas pravdu...divne.
Nezijeme zivot, jaky chceme, protoze nas skutecne nekdo nuti zit jinak. Ten "nekdo" je "stat". Ja bych strasne rad zil jinak, nez ziju, ale stat mi v tom brani, kazdy den mnoha a mnoha zpusoby.
Osobne neznam zadneho cloveka, ktery by zil tak jak chce a stat ho v tom nejak neomezoval.
A ani neznam jedineho cloveka, ktery chce zit takovy zivot, jaky zije.
Komentář 69788
Komentář 69791
Rozhodne jsem ale obet. To v kazdem pripade.
Kazdy den musim resit, abych se choval tak, jak po me chce nejakej stat a to i v pripadech, kdy nikomu neublizuju, neohrozuju ho, neomezuju ho atd. Presto vsechno si porad musim hlidat, jestli napriklad nahodou nejedu pod tim radarem o par km/hod rychleji, nez bych mel.
A takovych veci denne zazivam spousty.
Hele, ja byl i zavrenej v base. A i tam jsem zazival obcas nejake pocity stesti. Ale jaksi by bylo byvalo lepsi nebyt v te base... Uplne stejne to mam se statem. Jasne, umim si najit neco, kdy se citim spokojeny. Ale jaksi by bylo lepsi, kdyby me ten stat porad nekurvil zivot...
Komentář 69794
Ale to jak se cítíš je prostě jen tvoje věc. Myslím, že by Ti pomohlo se tolik neutápět ve věcech, které nemůžeš ovlivnit (zlej stát) a věnovat se věcem které ovlivnit můžeš. Zkus si přečíst něco o moderním stocizmu, např "Jak žít dobrý život" od W. B. Irvina, mohlo by Tě to inspirovat.
Ale třeba jsem úplně mimo, a nabral jsem špatný dojem. V tom případě na to klidně zapomeň :-)
Komentář 69795
Komentář 69796
Ale znovu reknu, ze uplne to same bys mohl rikat kdysi otrokovi nekde na plantazi. Uplne to same....
Btw, muj "problem" je, ze strasne spatne snasim "nespravedlnost". A to vseobecne, at se deje me ci nekomu jinemu, uplne stejne.
Dam priklad: Tuhle jsem byl na parkovisti pred Hornbachem a videl jsem tam bandu podvodniku....nejprve to zkouseli na me, tak jsem je poslal do haje...a pak jsem videl, jak se povesili na nejakeho duchodce...a ten jim na to skocil...takze velmi hrozilo, ze ho okradou ci minimalne podvedou...
Byli 4, ja tam byl sam....
No, jelikoz jsem zrovna kupoval dlazdicky, tak jsem popadl jednu dlazdicku do ruky a s revem "vy zmrdi, okamzite vypadnete, nebo vas zabiju" jsem bezel k nim.
Byli 4, ja sam....
Kdyz jsem to vypravel nejakym lidem, tak mi skoro vsichni rekli, ze jsem blazen, ze se mi mohlo neco stat, a bla bla bla....Me je jedno, ze se mi mohlo neco stat. Vzal bych 1-2 sebou....proste jsem je nemohl nechat, aby toho pana okradli. Pro me osobne to byl tak priserny pocit, kdyz jsem videl, jak se na to chystaji, ze jsem proste NEMOHL nic neudelat. Vylozene fyzicky to neslo, nic neudelat.
Komentář 69801
Komentář 69739
Komentář 69781
To se pak muzu citit vnitrne svobodny jak chci, ale jaksi realita je jina.
Komentář 69902
Nastavení zobrazení uživateli nechtěných a neschválených komentářů
Některé uživateli nechtěné či neschválené komentáře mohou být skryty; zobrazit je můžete po přihlášení.