Předstírané časové preference ekologů – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Typickým časovým obzorem plánování průměrného demokratického politika je přibližně jedno volební období, takže tito parazité vládnou stylem „po nás potopa“; v tom se od nich celkem neliší ani zelení ekoteroristé, kteří však v rámci svého mediálního tématu předstírají časové preference výrazně nižší, když nám vysvětlují, že se máme v současnosti vzdát různých statků, abychom si (nebo svým potomkům) pomohli v daleké budoucnosti. Mnoho lidí se domnívá, že čím více se plánuje dopředu, tím lépe; je tomu ale skutečně tak? Není; a to ze dvou hlavních důvodů. Prvním důvodem je, že časové preference jsou ryze individuální záležitostí – někteří lidé se mají raději lépe hned a platí za to později, jiní zas naopak; oba tyto přístupy mají své výhody i nevýhody, jejichž posouzení záleží na každém z nás a nelze objektivně rozhodnout, který přístup je „lepší“.

Druhým důvodem, snadno pochopitelným pro ty, kdo nejsou důvěrně obeznámeni s principy rakouské ekonomické školy, je pak nemožnost předpovídat budoucnost (a zejména tu dalekou), čímž pádem není vyloučeno (navíc je to leckdy i velmi pravděpodobné), že v současnosti přijmeme nějaká nákladná opatření, jež nám nadiktují ekologové, aby se nakonec ukázalo, že to bylo úplně zbytečné; například omezíme výrobu materiálů, které se v přírodě pomalu rozkládají, abychom za pár (desítek) let zjistili, že díky pokroku je dokážeme nejen rozložit, ale ještě tím něco získat. Samozřejmě k ničemu takovému dojít nemusí, ale to nikdo nemůže vědět, všichni (i ti nejstudovanější z nás) jsme odkázáni na pole dohadů; každý by se tedy měl rozhodnout sám podle sebe, aniž jej někdo (zejména vláda) bude násilím nutit řídit se představami ekoteroristů.