Průmyslová revoluce – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Nemali by sme kapitalistom ešte platiť za to že nás zamestnávajú?

Co chcete tou řečnickou otázkou říct?

Platime im pracou.

To, že zrovna Vy si kladete tuhle otázku, naznačuje, že možná právě Vy jste ten případ, který by měl platit kapitalistovi za to, že má práci.

Tak si vemte půjčku nebo vyberte rodinné úspory, nakupte zboží a pronajměte či kupte krám a za rok se přijďte pochlubit. Vy totiž jako zaměstnanec svoje prach neriskujete a jen nadáváte na ty hnusné kapitalisty, jak vás sdírají z kůže. To oni jdou se svojí kůží na trh, ne vy ! A že mají potom peněz, že neví co s nimi? Někdo (hlavně socialisti) k tomu říkají, že by se měl jejich zisk spravedlivě rozdělit (co je spravedlivě určují samozřejmě oni :-) ). A co takhle spravedlivé rozdělení ztrát a úvěrů. Co vy na to?

Jo, to je spravna uvaha.
To bych bral, jako pokus.
Zamestnanci by meli rekneme rovny podil na zisku jako majitel, ale kdyby byla ztrata, meli by rovny podil na tom tu ztratu zaplatit.
To by me zajimalo, kolik lidi by se v tomhle nechalo dobrovolne zamestnat :-))

A všetkých pár tisíc robotníkov v tunajšej továrni si majú postaviť vlastné továrne??

Krasna ukazka naprosteho nepochopeni textu, na ktery reagujes :-)
Jak uz je u tebe zvykem…

Nie, to naopak vy ankapisti nechápete že individuálne riešenie je neúčinné keď zamestnancov sú milióny.

Jak rikam, vubec jsi to nepochopil, nemusis to dale rozmazavat...

To bude tým že ja som reagoval iba na prvú časť príspevku od Glandeho a ty zase iba na druhú časť.

Ne, dekuji.
Ale alespon je hezke, jak jsi se priznal, ze vytrhavas veci z kontextu...

Aha, tak to vysvětluje všechno.
Nevidíte rozdíl mezi povinným/nuceným a dobrovolným/možným...

Ja rozdiel medzi povinným/núteným a dobrovoľným/možným vidím, ale inak než vy.

Psal jsem snad o továrně? Můžete klidně prodávat i z auta na ulici nebo takhle: http://static.comicvine.com/uploads/scale_super/6/68843/4109940-pzo1114-merchant.jpg
Ty milióny pracujících dělají taky z domova třeba účetnictví, grafiku, programování - to vše na vlastní triko.
A kdo se necítí a chce mít nad sebou šéfa, tak ať se nechá dobrovolně zaměstnat. Nikdo je nenutí. A když je šéf sere, tak ať jdou jinam.A co když....nemaj kam?(častý argument levičáků) Tak ať sami začnou něco úplně jinýho na vlastní triko a nevymlouvaj se. Pak poznají, jak ten stát "pomáhá".
Prostě se jen vymlouváte, proč to nejde. Já byl zaměstnanej 5 měsíců za celý život a zbytek ŽL. Nemůžu si to vynachválit. Jsem zodpovědný jen sám sobě a když něco poseru, tak klienti jdou jinam. Když jsou spokojený, tak mám tučný období. Jak prosté. Jen ten stát, ale ten se dá furt obchcat, dokud budou ouřadové typu Homo sapiens.

No já bych to trochu poopravil. Zaměstnanec jde taky se svou nabídkou (kůží) na trh - na trh práce. Stejně jako živnostníkovi/podnikateli i jemu jde o to, dobýt z té své nabídky co největší rentu. S stejně jako ten živnostník/podnikatel dobude největší renty co nejlepší službou zákazníkovi (= zaměstnavateli). Podobně, jako ten zaměstnavatel riskuje nějaké ztráty (např. v případě angíny nebo zlomené nohy). Záleží jen na zaměstnanci, jak kvalitní (= kvalifikovaná) jeho nabídka bude a jak bude opečovávat svůj výrobní faktor (= zdravotní stav svého těla).

Bohužel na současném nejrůznějšími socialisty zpraseném trhu je (zejména) tento vztah hodně pokřiven.

Ta poslední věta to vystihuje asi nejlíp. Samozřejmě, že člověk ve svobodné společnosti by mohl jít dělat cokoliv bez oficiálního lejstra nějakého škodlivého ouřady. Ani by se to nemuselo nazývat živnost. Prostě jen práce nebo obživa... A bylo by to jen na dohodě mezi zákazníkem(zaměstnavatelem, kupcem, klientem..) a nabízejícím (svou službu(= práci), zboží). Když je někdo nespokojený, postupuje podle předem uzavřené smlouvy a změní protistranu.

Zřejmě by k nějakému zaměstnaneckému smluvnímu vztahu mezi volnotržními účastníky docházelo i na volném trhu. Jen ta hranice by nebyla nijak ostrá. V určitých vztazích by to bylo v jakési "gumové" zóně, kdy by nebylo zřetelné, jestli pro firmu pracuju jako podřízený nebo dodavatel.

Samozřejmě socdementí účastníci volného trhu by si mohli s těmi, kdo by o to měli zájem, ve svých vztazích kokotit dál své zákoníky práce, živnostenské zákoníky a podobné blbosti. Oni by se nějací zaměstnavatelé typu Bernard našli, případně by si mohli zakládat vlastní firmy, které by ty hovadiny provozovaly.

Tak ona za to asi může taková ta představa bukolické idylky, pěstovaná v romantismu. Je to trochu jako kdyby si lidi začli pod vlivem romantickejch představ průmyslovou revoluci představovat jako nějakou steampunkovou technooptimistickou společnost a místo agroturistiky pěstovali víc urbex a to vnímání se může klidně otočit.

Podle mě to je prostě o dojmech. Představa romantické venkovské krajiny je lidem povětšinou příjemná, představa Dickensovských továren ne.

I dnes, vejít v rozvojových zemí do špatně osvětlené a na západní poměry příšerné dílny plné šicích strojů a dětí působí na člověka hůř než na dítě plející s maminkou rýžové pole. Kdo s těch dvou má lepší perspektivu víme racionálně. Ale pocitově to maji lidi většinou jinak.

Což je asi dané tím, že člověk podvědomě cítí ten čerstvý vzduch, přírodu, slunce, zdravé prostředí... a to na něj působí, aniž by si to přiznal.

Přesně. Jako léčbu bych na to viděl návštěvu zemljamky nebo nebo nějaké naturalisticky provedené rekonstrukce zemědělského stavení z dané doby. Problém ale je, že absencí aktivního užívání nebude ten dojem z toho patřičně komplexní.

Stačí se podívat na bawerk.eu, kde Hynek Řihák porovnává venkovskou "idylu", kterou zažívali tehdejší domkáři, rolníci a venkovští řemeslníci, s úrovní městského bydlení, majetkových a sociálních poměrů zaměstnanců ve městech. Je fakt, že představa, že se v jedné posteli střídám na denní/noční směně s dalším člověkem je pro mě dneska na blití. Jenže ti lidi měli poprvé v životě postel. A na rozdíl od vesničanů už ta první generace do města přišedších námezdních pracovních sil vydělala peníze na zajištění vzdělání (minimálně v podobě nějakého vyučení se řemeslu) pro své děti.

Ti lidi ve městech neporovnávali svou životní úroveň se mnou (jak to s oblibou dělají socialisti), ale se svou původní životní úrovní na vesnici. Bydlení, pokud nebylo na stejné úrovni, tak bylo lepší a peněz si jednoznačně vydělali víc, než původní obživou na venkově. Jestli je probendili zábavou v "pozlátkách velkoměsta" nebo jich alespoň část spořili pro rodinný pozdější život (drtivá většina lidí nebyli nezodpovědní), to už záleželo jen na nich samotných.

Takový vzestup životní úrovně, jaký zaznamenali lidi v Evropě mezi lety cca 1750-1914 a zejména 1850-1914, už Evropani nikdy nepoznali. V té době došlo ke konečnému rozkladu feudálního uspořádání společnosti. Státní moc teprve hledala způsoby, jak v takové situaci obnovit svou moc nad původními poddanými, a ti mezi tím, než stát nalezl způsoby jejich ovládání, "spáchali" průmyslovou revoluci.

Jak jiz psali kolegove, jednak je to takova ta "zromantizovana predstava" toho venkova jako nejlepsiho mista na ziti na svete.
A druhak zde podle me HODNE je stale znat vliv skoly, ktera to takto v podstate licila. Jako ze nejdriv nastupem prumyslu vznikly obrovske pocty vykoristovanych delniku, co v potu tvare umirali nasledne na ulicich.
A takovy ten detail, ze sice mnozi umirali, ale umiralo jich mnohem mene, nez drive na te vesnici, to uz se jaksi zamlcelo.
Takze to lide VEDI, protoze jim to prece rekli ve skole. Dokonce i ten, kdo chape, ze mu ve skole nerekli vse, to ma vetsinou tak zautomatizovane, ze ho vubec nenapadne nad tim jakkoliv premyslet a slepe to opakuje.