První školní den – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

"jde o násilím podložené ultimátum ze strany státu, podle kterého máme své děti buď nechat indoktrinovat a učit tak, jak státní úředník uzná za vhodné, nebo budou státem (v případě nutnosti i násilím) uneseny a nakonec stejně indoktrinován"
Nevím, jak se dá nebo nedá učit děti doma? Měl jsem za to, že to jde, ale málokdo na to má zdroje? Nerozporuju, že zákone vymahatelná _povinnost_ učit děti je za hranou toho co je OK, ale měl jsem za to, že to jde i bez toho?

Po nepříliš komplikované byrokratické proceduře je možné učit děti doma sám (či si sjednat učitele). Je ale nutné periodicky absolvovat přezkoušení dětí, zda ovládají předepsané penzum učiva (které určuje stát) + pohovory do duše, jak strašně dítěti škodíte, nedopřáváte mu kolektivu (nebo kolektivismu, teď nevím :-D ) a vypěstujete z něj tím nebezpečného individualistu a sobce.

Proč v roce 1774 císařovna Marie Terezie vyzvala rodiče, aby své děti „ve věku 6 - 12 let do školy posílali“ s jistotou nevím, zřejmě chtěla pro svou říši konjunkturu skrze kvalifikovanou pracovní sílu, šikovné vojáky, získat přehled o počtech poddaných, zatnout tipec jezuitům s jejich dominancí ve vzdělávání?
Nebudu bazírovat na slovesu vyzvala, v realitě tehdejšího mocnářství bylo málo škol a učitelů, takže šlo o otevření vzdělávání všem dětem, kterým císařovna ještě povinnost školní docházky striktně nenařídila. V roce 1869 byl v rakousko-uherské monarchii přijatý zákon o povinné školní docházce, který vzdělávání ve školách pod hrozbou sankcí vůči rodičům i vyžadoval. Pak už se žádná vláda v historických českých zemích od sankcí neodvrátila.
Zůstává právo na domácí vzdělávání, ale podmínky se liší podle dozorující školy, ačkoli jsou sjednocené zákonem. Nejsem si jistý a spíše fabuluji, jak moc do toho mluví pedagogické a psychologické poradny?
I kdybych se skřípěním zubů, vysokým krevním tlakem a neúnosnou tepovou frekvencí, s klouby rukou zaťatých do okované hole, hučení v hlavě, krví podlitýma očima a umně formulovanými slovy opovržení deroucími se na jazyk připustil, že ve škole se mé děti musí učit, pořád nechápu, proč se stát skrze školu nabourává do toho, jak a k čemu své děti vychovávám.
Teď plánuje ministerstvo školství založit Dům demokracie a lidských práv, s ministryní Valachovou se shodnu maximálně na tom, co je to dům. Jestli to bude instituce za 40 nebo 100 mil. Kč ročně je už jenom technikálie brutálně a zbytečně hrazená i z mých daní. Jinými slovy se násilí státu páchané na jednotlivci dále zvyšuje.

Proč v roce 1774 císařovna Marie Terezie vyzvala rodiče, aby své děti „ve věku 6 - 12 let do školy posílali“ s jistotou nevím, zřejmě chtěla pro svou říši konjunkturu skrze kvalifikovanou pracovní sílu, šikovné vojáky, získat přehled o počtech poddaných, zatnout tipec jezuitům s jejich dominancí ve vzdělávání?
..............................................................................

Někde jsem zaslechl, myslím že v rádiu, že zavedla povinnou docházku jen proto,
aby se děti svobodně nepoflakovaly po ulicích
a nedělali tam lumpárny...

To prý byl ten hlavní důvod...

A druhej důvod byl v tom,

aby věděly,
že se má psát děti nepoflakovaly,
nikoliv děti nepoflakovali

protože
bez této znalosti žijeme planým životem bez smyslu a cíle...

Děsivá na tom je nejen nesvoboda, ale taky obrovská neefektivita. Jako u čehokoliv dalšího, co stát nařizuje, zpovinní, vezme do svých rukou.

Jste zavření někde každý den po 9 nebo 13 let většinou se stále stejnými lidmi (takže z toho někdy je ponorka, šikana atd.), abyste neustále (každých 45 minut) přebíhali od jednoho k druhému, učili se kvanta na pohled nesouvisejících dat, abyste je přes první prázdniny všechny zapomněli a po nich se totéž učili znova... nedělám si srandu, projděte si osnovy základních a středních škol. Literatura se probere dvakrát, dějepis třikrát (potřetí v rámci literatury), matematika dvakrát (minimálně; ona se opakuje i v rámci těch cyklů v různých kapitolách), fyzika dvakrát (nebo i pětkrát, pokud máte nějaké odborné fyzikální předměty), chemie dvakrát; a k tomu jako bonus všelijaká poprázdninová opakování atd.

Jak může tenhle systém někdo hájit... co z toho těm lidem v hlavách zůstane? Odpor k učení, vzdělání a myšlení? Lze se potom divit výsledkům voleb? Nějaká propaganda ve školách je prd proti tomu, jak je znechucována a znepochopitelňována např. matematika nebo fyzika, spolu s všeobecnou podporou různých hvězdiček v televizi, které se chlubí tím, že jim předměty, které vyžadují bednu, nešly.

Ja ti to vysvetlim...
Lidi to tak chteji, protoze jim samotnym to pomohlo. No ne snad? Prosli skolou, pak sli na stredni, sli na vysokou a dneska to jsou inzenyri!!! A kdyby se byvali nebiflovali ty hovadiny, tak by se nenaucili ty spravne navyky a nic by neumeli!! Koukni se na americany, to je samej projekt, ale ty deti (lidi) jsou uplne blbi, nic neumej, ani nevedej, jake je hlavni mesto Albanie, a to je teda priserny!!!
Jo, skola je otravna, ale je to nutny, protoze jinak by z deti vyrostli sami flakaci, fetaci, nema to respekt k autoritam. Joo, to za nasich mladejch let, jak jsme zlobili, hnednam ucitel jednu trisknul a JEN DIKY TOMU jsem to dopracoval tam, kde jsem dneska!!! Koukni se na me - dneska mam 3 vysoke skoly, ale kdyby tenkrat zakladka nebyla povinna, tak bych se na tu skolu vysral, flakal bych se a nic by ze me nebylo!!! Nene, skola musi byt povinna a musi tam byt prisnost, uceni se tuny veci nazpamet a prisnost, jinak by se ta dnesni mladez nic nenaucila

:D Ano, tak nějak. Já se přiznám, že se školami jsem osobně velké problémy neměl... ale tehdy jsem si myslel, že tomu rozumím; jenže teprve až teď, X let po škole, mi docházejí věci, kterým jsem tehdy "rozuměl". A když jsem hledal příčinu, tak ona není v těch učitelích - ti většinou učí dobře to, co mají stanoveno - ale už v tom praštěném nekoncepčním systému, kdy se učí mnoho věcí napřed, aniž by předtím měly děti potřebné znalosti - takže se hromada věcí učí polovičatě, stylem: "tady máš XYZ (vzorec, informaci), zapamatuj si ho" snad v nějaké honbě za tím, aby toho měly děti v hlavách co nejvíc.

Uvedu příklad: V šesté třídě se probírá síla a nejpozději v sedmé pohyb a Newtonovy zákony. Jenže těmi se popisuje dynamicky se chovající svět, a tím pádem je vyžadován integrální počet (alespoň jeho intuitivní chápání) - BUM, čtvrťák střední školy, někde ani to ne a student se s tím setká až na vejšce. Výsledkem je, že se dítě učí separé vzorce různých případů - rovnoměrný pohyb, zrychlený pohyb, pohyb po kružnici (ten tedy v prváku střední, což je pořád před diferenciálním počtem); všude vystupují stejná písmenka, vzorce jsou si podobné, a v hlavě se vaří guláš. Přidej problém vyjadřování ze vzorce, a najednou se guláš násobí, pokud se dítě učí nazpaměť i všechny varianty, kdy potřebuje počítat tu či onu veličinu... Celá fyzika se pak pro dítě stává bažinou nezapamatovatelných navzájem podobných vzorečků; a kde je nějaký čas na samotné chápání fyziky?

Já měl kliku na paměť, fotografickou, a taky na to, že jsem si nějaká pravidla najít dokázal; ale ne každý tu kliku měl, a pro něj takový předmět musí být utrpení. A pak se divme, kde se bere nepopularita a nechuť k některým předmětům.

A jinak zrovna to americké školství není vzor ctností, tam se dělají ještě větší vylomeniny než u nás. Nábožensko-etatistické rituály při zahájení výuky (to tady naštěstí není), učení pavědeckých nesmyslů typu kreacionismus či cokoliv podle Bible; angličtina, kde se všechno píše jinak než vyslovuje (takže se pořádají hláskovací soutěže); matematika plná naprosto neanglicky znějících pojmů (asi jako kdybys tady učil addici, subtrakci, multiplikaci a divizi, frakce, nominátory a denominátory - ha, naprosto nesrozumitelné cizí pětislabičné slovo, hláskuj!), takže zní jako cizí jazyk, v podstatě je to latina; fyzika, kde probírají ten svůj šílený systém jednotek (někdo spočítal, že tím oproti SI zabijou tři měsíce; což ale bledne ve srovnání s angličtinou, kde se spočítalo, že anglické čtení a psaní je na výuku o 2 až 3 roky náročnější než španělština)... věř mi, jsem docela rád, že jsem Čech a ne Američan. Ale mohlo to být i lepší.

A ešte radšej by ste boli čechom, keby zrušili tu debilitu s tvrdým y a vsade dali mäkké. další rok života ušetrený.

To mohl napsat jen někdo, kdo nerozumí vlastnímu jazyku. Slovenština má také i/y. Slovenština má jen jednu odlišnost - nerozlišuje rody v množném čísle (a zdaleka se to netýká jen příčestí minulého), čeština ano; proto se může zdát, že slovenština neřeší i/y v přísudku. Ale shodu přísudku s podmětem (a hromadu dalších gramatických shod) máme stejně, i když nejde zrovna o i/y (ale jde třeba o -/a/o u příčestí, ý/á/é u adjektiv atd.).

Schválne si skuste skopčiť nejaký článok do wordu a zameniť všetky Y za I. Po minute (dvoch) čítania, už ani nebudete registrovať, že je tam niečo iné.

Add Lojza 9:05:58: Nesouhlasím.
Add velkej Ká 9:30:26: Ano, to jsem přesně profesorům říkal: „vy nás to učíte na podobném principu, jako je žebřík: vysvětlíte ty jednotlivé špriclíky, ale ty boční latě, které ten žebřík drží pohromadě, ty nám nedáváte.“
• Osobně bych byl velmi silně pro privatizaci školství. Ale ne to, co se tím rozumí dnes: majitel je sice soukromý, ale osnovy jsou státní a formální hodnocení (třeba maturity) je jednak glajchšaltované, jednak státní, jednak bezcenné. Nedávno jsem četl, že nějaká cizí firma už u nás na oficiální dosažené vzdělání nebere vůbec zřetel, protože vůbec o ničem nevypovídá. To je přesně výsledek státního, unifikovaného školství. Takže privátní ano, ale se vším všudy. Dobré školy už si renomé vybudují. (A samozřejmě žádné dotace per capita, nebo dokonce za odučené hodiny!!!)
• Osobně bych byl ochoten strávit státní první stupeň (a to hlavně pro (a)sociální skupiny). S vědomím, že z nich stejně inženýři nebudou a láčkovce, či hlavní město Macaa prostě vědět nebudou/nemusí. Náplní prvního stupně by bylo jen čtení, psaní a počty (ne matematika). Možná bych volitelně umožnil logiku a rétoriku. Náplní počtů by byla — krom základů — finanční gramotnost, alespoň základní. A pak by navazoval jiný typ škol (obecné reálky, hospodářky), již placené. I třeba s pomocí voucherů, či jinak, ale aby bylo patrné, že to něco stojí. A vysoké školy jednoznačně navázané na podniky, anebo soukromé univerzity. Už
• Jenže: co jednou uchvátí stát, to už nikdy ze spárů dobrovolně nepustí. A bude reformovat, vykazovat, deformovat, vykazovat…
• Se současným typem školství ale dojdeme tak maximálně do prdele.

Copak boční latě, ale kam vůbec ten žebřík vede, kde je postaven a proč je tam postaven... :) Ta nekoncepčnost, kdy látka na sebe nenavazuje, nebo se předbíhá, takže se obchází značným zesložitěním a zvýšenou potřebou memorovat (Newtonova dynamika je zhruba 12 veličin logicky uspořádaných do obdélníka pomocí derivací, integrálů a poloměrů; rozhodně není potřeba 100 vzorečků v růných tvarech a pro různé případy). A někde se naopak opožďuje (geometrie, úhly atd. se berou snad už na prvním stupni... a kde je aplikace?), takže látka, která někdy v budoucnu najde využití, se za tu dobu zapomene. Podle mě tu koncepci toho vědění, které se na školách předává, nechápou ani učitelé; tedy ani oni nevědí, kam postavili žebřík a proč. Takže je tam pár žebříků zapomenutých a někam se leze po laně.

Jinak představu o tzv. triviu a jeho délce máme oba dost podobnou :) Číst, psát, základní počty + chápat informace, takže i nějakou logiku. Do praxe potom ta finanční gramotnost a nějaké to sebevědomí, pochopení potřeby práce na sobě. To nemůže zabrat devět let ani omylem... tři, čtyři max. A to, co jsme z toho oba osekali, to se stejně probírá (znova) na té střední a mělo by se to probírat jinak. :) Jsem ale dalek toho, abych cokoliv zpovinňoval, nebo abych si dokonce myslel, že ten či onen způsob je správný. Můj náhled na vzdělání a na to, co se asi tak děje v hlavách, je subjektivní - dokonale znám jen tu svou hlavu a své vzdělávání.

1)Newtonova dynamika je zhruba 12 veličin logicky uspořádaných do obdélníka pomocí derivací, integrálů a poloměrů; rozhodně není potřeba 100 vzorečků v růných tvarech a pro různé případy)

- To mě zaujalo - ten obdélník. Můžete dát nějaký odkaz, prosím?

Odkaz nedám, protože je to jen v mé hlavě. Ale můžeš si načrtnout sám, šipky jdou zleva doprava a shora dolů, mezi řádky jsou šipky v každém sloupci:

(nic) ... f (frekvence)
| krát 2pí
fí (úhel) ---d/dt--- omega (úhlová rychlost) ---d/dt--- epsilon (úhlové zrychlení)
| r krát
s (dráha) ---d/dt--- v (rychlost) ---d/dt--- a (zrychlení)
| integrál podle hmotnosti
(nic, možná cosi jako setrvačnost) ---d/dt--- p (hybnost) ---d/dt--- F (síla) ---integrál podle dráhy--- W (práce) ---/t--- P (výkon)
| r krát
J (moment setrvačnosti) ---d/dt--- L (moment hybnosti) ---d/dt--- M (moment síly)

Až na frekvenci, práci a výkon jsou všechno vektory. U hmotnosti je integrál hlavně kvůli výpočtu momentu setrvačnosti tuhých těles. Nakreslit si můžeš i větu impulsovou, ta se tam kreslí krásně. Podobný schémata se dají sestavit i pro elektřinu a magnetismus atd.

Jenom koukám, že moment setrvačnosti by měl vyplynout malinko jinak z osy otáčení a ne z úhlu. Ber to jen jako rychlý přehled :)

A teď prosím nákres pro ty, ve kterých škola zabila představivost a odnaučila je myslet :)

Kdyby se jen lezlo po laně. Ale že se po člověku chce, aby to lano rozhoupal a pak přeskočil na sousední lano jak Tarzan, to je teprv dílo.

...Jak děláte ten bullet list?

Ad Lojza -- pana Lojzu sice osobně neznám, ale tak nějak bych soudil, že šlo o ironii. :-)

Ad privatizace -- souhlas, současné "soukromé školy" jsou ve skutečností plně součástí státního školství, jen mají soukromé majitele. Je to přinejmenším stejně, podle mě ale ještě víc státní instituce, než "soukromý oftalmolog" nebo "soukromý praktický lékař". (Mimochodem, tam, kde je to dovoleno, přináší konkurence těchto "soukromých" škol změny i do mnoha skol státních, a tak se v nich můžeme setkat třeba s lepšími učebními pomůckami, kobercem místo debilní PVC podlahy a někde snad prý i skutečné židle na sezení místo toho překližkového svinstva. Zásadních věcí se to ale dotknout nemůže, protože státu je jasné, že by pak mohl rovnou zabalit krám.)

Ad první stupeň -- no právě tam je intenzita vymývání mozků největší, tam bych se bál nejvíc. Logika a rétorika by byla super, ale opět -- nemá to kdo učit, a hlavně kapři si rybník nevypustí. Kdo by pak věřil žvástům státní televize?

Jinak já považuji současné školství za nereformovatelné. Žádné dílčí změny nemohou vést ke kvalitativnímu zlepšení (kvantitativnímu jistě ano, ale to neřeší problém) a tak nové vzdělávání bude muset vyrůst na dohořívajících troskách toho současného.

Add cerno 12:57: • = Levý Alt+0149
K prvnímu stupni: to jistě, ale v jazyce a počtech ne. To jsou jiné předměty, kde je nalejvárna státu.
K nemá kdo učit: znám docela dost učitelů (i jsem sám učil). Jsou z té práce často otrávení. Chtěli by lépe, chtěli by něco dělat jinak. Ale nelze.

Levý alt+1 mě háže na první tab Firefoxu :-) nevadí, copy & paste zdá se funguje.

K prvnímu stupni: Já bych se bál i jazyků a ostatního, ono to může dost prolnout do nejrůznějších předmětů. Ono to dítě tráví v té škole docela dost času, bohužel.

Věřím, že dobří učitelé by se našli, ale nejsem si jist, zda konkrétně na matematiku a logiku. Za svou docházku na ZŠ a gympl jsem dohromady potkal celkem jednoho, na VŠ to bylo o něco málo lepší, ale zázraky se nekonaly ani tam...

Zdá se, že jsem si nějak záhadně přemapoval modifikátory obecně (nejen alt) v Xorg, když jsem vykuchal Gnome a místo něj vpašoval OpenBox :-) Ale ve volných chvílích budu pátrat dál, každopádně díky!

A samozřejmě žádné dotace per capita
Na jednu stranu souhlas. Ale bacha při presentaci.

Privatizovat školství jde (co se týče náplně a absence povinnosti) separátně od financování už nyní. Navíc mám zkušenost že tohle akceptuje velmi mnoho lidí celkem snadno.
U financování velmi snadno ujedeš úplně někam jinam a zabředneš do vysvětlovacích sraček.
Tzn. v tomhle bych velmi doporučil se držet odděleného vysvětlování svobody a privatizace vzdělávání a financování státních služeb obecně. Dotace "per capita", je tu něco jako menší zlo a mezikrok.

Já přímo říkám - zachoval bych socialistický financování, ale možnost volby vzdělávacího programu na volnotržńím mechanismu.

Poukazuju taky na to že dnešní soukromé školy jsou nedostupné pro středně a nízkopříjmové, že zatímco bohatí si mohou dovolit platit zbytečně daně za něco co nevyužívají, středně a nízkopříjmové skupiny se dostávají do situace že jim nic jiného nezbývá. Tohle je mimochodem jeden z nejlepších způsobů jak správně nasměrovat takovou tu touhu po pozitivisticky definované rovnosti, která jde obvykle velmi proti libertariánství právě proti státu.

Už neopakuju do blba a bez přemýšlení tu mantru, že bez povinné školní docházky by každý byl analfabet a nikoho by nic nezajímalo. Stačilo si položit otázku, co mi kdy povinné vzdělávání vlastně kdy dalo. Nic. Když si vzpomenu...
Číst, psát a počítat bylo snad to jediné, co dobrého mi ZŠ dala. Ale naučil bych se to pochopitelně i bez ní.

Z matematiky neumím už téměř nic, dokonce ani dělit pod sebe. Ale ani to jsem nikdy nepotřeboval.

Český jazyk formálně neumím, ale jeho pravidla uspokojivě zvládám jen proto, že jsem vždy četl (dobrovolně) mnoho knih. Škola mě číst nenutila, lila do mě místo toho gramatická pravidla, která si dodnes nepamatuji - nedokázal bych vyjmenovat ani vyjmenovaná slova. Nikdy jsem to ani nepotřeboval.

V zeměpisu jsme se nazpaměť učili hlavní města a export jednotlivých států. Nikoho to nebavilo a každý to hned pustil z hlavy. Moje znalosti zeměpisu pocházejí ze stovek hodin proležených v dětství u atlasů, map a cestopisných pořadů, protože - pozor šok! - dítěti přijde zajímavé, jak je svět velký a chce přirozeně vědět, co skrývá ten či onen jeho kout.

Ve výtvarné výchově jsme především malovali. Ne tedy to, co jsme chtěli, ale co zrovna chtěla učitelka, takže nás to dost často nebavilo. Jen na podzim to bylo jinak, to jsme nalepovali listí na papír (ještě na druhém stupni).

Dějepis pro nás sestával z desítek letopočtů, které nám bez pořádného zasazení do kontextu učitelka lila do hlav. Valného významu to nemělo, skoro nikoho to nebavilo a z nějakého důvodu všem dějepisářkám i dějepisářům přišlo důležitější soustředit se na pralidi a starověký Egypt, než na moderní dějiny. Ke komunismu jsme se vůbec nedostali (třeba proto, že leckdo z uč. sboru měl možná máslo na hlavě). Nic mi to nedalo protože jsem stejně byl napřed díky dobrovolnému domácímu samostudiu.

Fyzika byla vždycky jen matematika s jinými značkami. Chemie to samé. Nepamatuji si nic, nic mi to nedalo. Přitom oba obory jsou fascinující. Co o nich vím, vím z různých dokumentů a pop. věd. článků.

Tělocvik byl o hraní nudných týmových her s lidmi, se kterými jsem je hrát nechtěl. Takže zbývalo méně času na hraní zábavných her s lidmi, se kterými jsem je hrát chtěl ve svém volném čase.

V informatice jsme věděli víc než učitel, všichni brouzdali po netu, na střední škole jsme se dokonce učili, jak se vytváří nová složka a jak se přejmenovává (jako vážně).

Sečteno podtrženo - kdyby povinná škola neexistovala, bych byl pravděpodobněji vzdělanější a navrch měl mnohem víc volného času. Nenapadá mě jediná (!) věc, kterou by mi škola dala.

P.S. Ani ta socializace mi nic nedala. Mimo školu jsem měl úplně jiný okruh kamarádů.

Ano, to podepíšu. Přesně stejné (byť matematiku a fyziku mám rád, ale jen pro to, co jsem se hodně později naučil sám).
Školství, tak jak je, lze přirovnat buď k vězení na dlouhá a dlouhá léta (s občasnými vycházkami), anebo k nuceným pracím. Ani jedno se mi moc nezamlouvá. :-D

Souhlas. Že by ve škole docházelo k něčemu jako "rychlé vysvětlení něčeho, na co přijít trvalo lidem desítky/stovky let", tak o tom já nevím. Bylo to když tak rychlé MEMOROVÁNÍ toho. Přičemž v češtině se memorovalo stejně jako v matematice - řekl bych, že většina lidí rozumí dělení zlomků zhruba stejně jako psaní čárek: ví JAK, ale neví PROČ.
Ve škole ti vlastně říkají " tohle existuje", ale porozumět tomu musíš vlastním úsilím: učitelé ti v tom nijak nepomůžou. A nejen učitelé; i učebnice jsou dost stupidní.
Což je další věc: Státní školství neznamená pouze znekvalitnění ŠKOL, ale celé intelektuální sféry; protože nikdo není placen za to, aby o tom, co se učí PŘEMÝŠLEL, resp. nikdo není FINANČNĚ MOTIVOVÁN, aby o tom přemýšlel.

Jo, tak nějak, ale mám to víc jako PeTaX, tedy matematiku si pořád pamatuju - možná protože ji v práci semtam musím znát. (I když spíš protože ji mám jako koníčka.)

Český jazyk... no, škola nutila číst hodně. Jenže ne to, co by mě zajímalo. Sci-fi/fantasy byla jen část jedné maturitní otázky. Upřímně, asi by se nic moc nestalo, kdyby se literatura v češtině zrušila. Zas tak životně důležitá a praktická znalost to není. To spíš ta čeština jako taková.

Zeměpis... našprtat jo, do písemky. Ale naštěstí, co se pamatuju, byly hodiny většinou o sledování vzdělávacích videí a o tom trefit na slepé mapě České středohoří (to byla asi jediná věc, za jejíž neznalost hrozila přísná pětka). Dnes bych to měl za ztrátu času.

Výtvarka... tam mě bavilo nejvíc kreslení, črtání, šrafování (prostě cokoliv tužkou, ani jsem nepotřeboval barvit). A byl jsem vždycky dost nešťastný z různých klovatin a jiných nekonvenčních technik. Nějaký estetický cit přišel až s mým občasným fotografováním :)

Dějepis... tak starověk bych úplně nezavrhoval, jsou tam kořeny dnešní vědy, blbý spíš bylo, že ten dějepis v podstatě nebyl s ničím propojen, snad jen s literaturou. Takže to bylo takové... k ničemu. Nejhorší je, že se hodně bazíruje na znalosti toho, kdy která mocichtivá píča přepadla kterou mocichtivou píču a pozabíjela přitom X lidí, nebo je naopak nepozabíjela a nikoho nepřepadla. A to jsou v podstatě celý dějiny. Víc mě bavily knihy a pořady, kde byla historie něčeho opravdu zajímavého.

... no, v podstatě se shodneme, jen jsem nabídl trochu jiný (byť podobný) pohled :) Mohli bychom si vyměňovat hromady názorů a podrobností... :)

Měl jsem to podobně.

Jen s tou informatikou mi připomělo, jak dítě mělo ve škole "hodiny informatiky" (už nemá, měli ji jen jeden rok), a já (IT mě mnoho let živí) jsem se vždy večer zeptal "co jste brali v informatice?" (později už "co jste brali v hodinách klikání?"). Následujících pár minut dítě vyprávělo a já jsem se smál, až se dům v základech otřásal. Vrcholem bylo, když po nebohých žáčcích chtěli, aby jim jako "finální práci" na známku nakreslili bludiště -- vybarvováním políček v excelu; to pak doma bylo ROTFL doslova, včetně té podlahy, protože jsem se na nohou prostě neudržel.

To byla ta veselá část; horší to bude, až tihle lidé dorostou a budou mi chodit na pohovory a žádat o práci.

Mě základka, pokud jde o učivo, celkem bavila. S výjimkou zeměpisu, dějepisu (chyběly souvislosti, návaznosti) a slohovek (možná špatně vysvětleno nebo nedostatečná motivace se snažit, s psaním textů se potýkám dodnes). Taky jsem nesnášela tělocvik, přestávky, školní výlety a veškeré chvíle, kdy byl kontakt se spolužáky nevyhnutelný.
Ale třeba taková výtvarka nebo dílny, to byly odpočinkové hodiny, kde jsem se fakt něco naučila a dokonce to i později využila.
Matematika, fyzika, gramatika, přírodopis, angličtina pro mě byly spíš zábava - opakování věcí, které už jsem většinou znala od svých trpělivých, logicky myslících rodičů. Něco jako když se dítě kouká na film už podvacáté a pořád mu to přijde zábavné.
Školu jsem tehdy brala jako něco, kam děti musí, aby nebyly doma samy, když jsou rodiče v práci. A taky aby se naučily pravidelně vstávat, někde určitý počet hodin vydržet a snést tam ty otravné a zlé lidi, protože to se jim bude v životě hodit. V podstatě taková instituce na hlídání dětí a příprava na budoucí povolání "kancelářské krysy" :)

Mně to tehdy nevadilo, bral jsem to jako normální věc, mě to sere jen takhle zpětně. :D

Přesně.
A nejenže nevadilo; dokonce jsem si tehdy myslel, že je to MOJE CHYBA, že něco nedokážu pochopit/vyřešit. Vůbec mě nenapadlo, že by v té úžasné demokracii mohly být špatné učitelské služby.

Větu "Škola mě celkem bavila." jde chápat, že mě pobyt ve škole bavil anebo mi škola přinášela zábavu. Když byste napsala "Kriminálka Anděl mě celkem bavila.",byl by výklad zřejmý.
Já jsem šel do školy s nadšeneckou pitomostí, vyzbrojen znalostí písmenek a slušnou pohotovostí v počítání, takže jsem se začal rychle nudit a fotka pro maminku po prvním týdnu školy mou skepsi dodnes dokumentuje.
Jedničkář, premiant, předseda třídy,svolný recitovat na vítání občánků, sjíždějící s výjimkou chemické olympiády všemožné soutěže, šampión v soutěži o SSSR (název O zemi, kde zítra znamená už včera jsem k pobavení chemikářky předefinoval na O zemí, kde dnes snědli to,co měli mít na zítra) a co ze mě navzdory indoktrinaci vyrostlo?

Mohl by mě někdo nasměrovat na zdroj té informace, že "s tímto cílem byl dokonce navržen školský systém pro pruskou armádu; a my jej stále používáme"? Jestli je to doložitelné, chci to vpálit každému, kdo kdy přede mnou bude obhajovat povinnou školní.

No bacha, pruská armáda byla jedna z nejlepších armád všech dob a německé/prušácké školství bylo extrémně efektivní a kvalitní. Tak aby ho to spíš ještě neutvrdilo. ;)