Studio Svobodného přístavu: Keynesiánci, ABCT a monetarismus – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

hamburger menu
Autor: Urza
Čas: 2021-05-02 12:00:00

Studio Svobodného přístavu: Keynesiánci, ABCT a monetarismus

Přečtení: 5354

Web: neuveden Mail: vit.herman v doméně gmail.com
Odnáším si z toho zejména hlubší poznatek, že úspory musí předcházet spotřebě. Že to není není otázka ideologie, ale fyziky. Ale je potřeba ještě trochu si rozebrat pojem spotřeby. Někdo by si mohl pomyslet, že investice nebo podnikání není spotřeba a tudíž použít laciné půjčky na tyto účely je skvělé. Ale zase platí ta fyzika. Stačí si uvědomit, že i investice a podnikání také nejprve spotřebovává, než něco vytvoří. Pouze na začátku řetězce výroby je sama příroda. QE v důsledku znamená omezení svobod, nikoli pomoc ekonomice. Jde o pobídku k zadlužení, které s ohledem na ekonomické zákony úměrně zvyšuje riziko nesplacení takového dluhu. V konečném důsledku lidé začnou díky falešným signálům přicházet o úspory, které se přesunou do rukou politiků na konci řetězce.
Web: neuveden Mail: norbertsnv v doméně gmail.com
Ekonómia nie je prírodná veda, ak by bola nemohli by ankapisti tvrdiť že 1+1=3. Takže v ekonómii sa žiadne prírodné zákony neporušujú.
No práve, predaju musí predchádzať výroba a tá zdroje spotrebováva. Čiže čím vyššie úroky tým menej výrobcov, menšia konkurencia a teda vyššie ceny. A zároveň nižšia zamestnanosť a väčšia bieda.
Web: neuveden Mail: vit.herman v doméně gmail.com
Realita samozřejmě omyly nezná, lidské myšlení ano. Tady ale vůbec není řeč o úrokových sazbách přirozeně vzniklých na trhu. Tady je řeč o snížení efektivity trhu a svobody lidí právě v důsledku umělých zásahů centrální banky. A s bídou tou nesouvisí vůbec. Bída vzniká, pokud nejsou dostupné potraviny a střecha nad hlavou. Což může být jak z reálného nedostatku (sucho zničí úrodu), tak z neefektivní alokace vzácných (státní intervence). Pokud jde o nezaměstnanost, tak uznávám, že bych raději dal lidem algoritmický základní nepodmíněný příjem, než aby zcela zničili ekonomiku delegací moci na neschopné politické představitele...
Web: neuveden Mail: norbertsnv v doméně gmail.com
Na biedu vôbec nemusí byť nedostatok tovaru, stačí aj nedostatok peňazí na jeho kúpu. Veď ľudstvo už dnes vyprodukuje dostatok potravín na uživenie všetkých obyvateľov Zeme a napriek tomu v chudobných štátoch milióny ľudí hladujú.
A tie ankapistické dogmy že ako štát údajne znižuje efektivitu škoda komentovať. Naopak, vďaka nižším úrokom môžu podnikatelia viac investovať a ich zákazníci viac nakupovať. Win-win.
Web: neuveden Mail: vit.herman v doméně gmail.com
Ano, perpetuum mobile je krásná věc. Někdo si chce povídat pohádky a někdo poznávat realitu. Každému podle jeho gusta...
Web: neuveden Mail: norbertsnv v doméně gmail.com
Pokiaľ viem tak perpetuum mobile je pojem z prírodných vied a nie z ekonómie.
Web: neuveden Mail: schován
Finanční perpetua ale existují. :-) Jsou to státní dluhopisy, které nemají splatnost. Velmi šikovný nástroj pro přeměnu nesplatitelných státních dluhů na dluhy, u nichž splatnost nikdy nenastane.
Web: neuveden Mail: vit.herman v doméně gmail.com
To fakt existuje? :-)
Web: neuveden Mail: schován
Perpetua anébrž konsole. Státní dluhopisy bez splatnosti. Nedávno na téma obnovení jejich emisí v souvislosti s "problémem" nesplatitelných státních dluhů proběhlo několik debat. Myslím, že s tím přišel Soros.
Web: neuveden Mail: schován
Asi Vás zklamu, ale dluhopisy se záporným výnosem dokonce odsuzuji a v současném prostředí je považuji za totální nesmysl, který pouze škodí, a to právě tam, kde by měl pomáhat a vůbec nic užitečného nepřináší. Podle mne s myšlenkou záporných výnosů přišli lidé, kteří vůbec nerozumí tomu, jak funguje současný bankovní systém.
Web: neuveden Mail: schován
Ale kdepak. Úspory samozřejmě nemusí předcházet spotřebě. Když si vezmete peněžní úvěr, tak nejprve spotřebováváte a teprve pak spoříte, abyste mohl splácet úvěr. Realita je taková, že obě varianty jsou zcela běžně se vyskytující. Axiom, že úspory musí předcházet spotřebě by mohl snad platit v ekonomice, která nepoužívá peníze a není možné si nic půjčit.

Jediné posloupnost v čase, kterou nelze (zatím) nijak obcházet, je to, že nejprve musíte něco vyprodukovat, abyste to mohl spotřebovat. Tohle by mohla být ta "fyzika", kterou hledáte.
Web: neuveden Mail: vit.herman v doméně gmail.com
Úspory pochází ale vždy z produkce. Pokud tedy uznáváte fyzikální zákon, že nejdříve je třeba něco vyprodukovat a až pak to lze spotřebovat a zároveň uznáte, že úspory mohou pocházet pouze z produkce, pak úspory nutně musí (agregátně) předcházet spotřebě.
Web: neuveden Mail: schován
Ne. Úspory nemusí předcházet spotřebě. Nemáte úspory, půjčíte si peníze, koupíte si co chcete spotřebovat a spotřebujete to. Z uvedené posloupnosti je zřejmé, že žádné peněžní úspory nejsou pro spotřebu potřebné. Na tomto závěru ničeho nemění ani skutečnost, že pokud chci úspory musím nejprve produkovat. Pokud produkuje někdo jiný a já si jeho produkci koupím za peníze, které si půjčím, žádné uspořené peníze nepotřebuji.

Spotřebovávat lze tedy i bez úspor a spořit lze i bez spotřeby. To, že je k úsporám třeba produkovat a vyprodukované prodat a teprve z utržených peněz lze spořit, na tom nic nemění. Ty dva vztahy stojí vedle sebe a nejsou propojeny tak jako to píšete. Platí aby mohla být spotřeba, musí být nejprve produkce a vedle toho platí, aby mohyl být úspory musí být produkce. Z těchto zvou platných tvrzení pak plyne, že produkce může vést k úsporám a/nebo ke spotřebě. Nijak ale z toho nelze dedukovat, že spotřeba je podmíněna úsporami.

Právě tady se ukazuje, jako Urzovy rádoby logické dedukce tvrdě naráží na realitu.

Ten názor, že na spotřebu musí být nejprve úspory, by mohl mít relevanci, pokud by těmi úsporami byly myšleny reálné nespotřebované statky a nikoliv peníze (tedy v čistě bezpeněžní barterové ekonomice). Pokud ale pod pojmem úspory máte namysli peněžní úspory, pak platí co píši výše.
Web: neuveden Mail: vit.herman v doméně gmail.com
Na úrovni jednotlivců nebo zájmových skupin samozřejmě lze spotřebovávat na dluh. Ale taková souhrnná spotřeba nikdy nemůže překročit souhrnnou produkci. Trvalý růst dluhů je samozřejmě možný a lze ho jako letadlo nabalovat klidně i nekonečně. To ale neznamená nic jiného, že půjčka přestává být půjčka, ale stává se v podstatě darem. Akorát darem patrně ne zcela dobrovolným. Signálem bude, že soukromé subjekty omezí své půjčky, pokud ovšem nebudou podporovány státem ve formě odkupu dluhopisů. A stát to nebude splácet buď vůbec nebo bude z daní. Dílo přerozdělení dokonáno.
Web: neuveden Mail: schován
"Ale taková souhrnná spotřeba nikdy nemůže překročit souhrnnou produkci." Ano, to jsem Vám sem psal, nejprve produkce pak spotřeba. Tvrzení nejprve úspory, pak spotřeba ale neodpovídá realitě.
Dluh je dluh nikoliv dar. Státní dluh by mohl být považován za dar, protože nebude nikdy splacen. Avšak příjemcem tohoto "daru" je celá společnost (zpravidla). Stát se zadluží u banky (vytvoří tím nové peníze) a společnosti následně koupí, resp. "daruje" např. dálnici. Věřitelé (držitelé takto státem přes dluh emitovaných peněz) pak namísto zboží, které by vyprodukoval stát a které by si za ty peníze mohli koupit, pak mají možnost v podstatě bezplatně používat dálnici.

To jestli si nějací soukromí investoři budou kupovat státní dluhopisy je úplně jedno. Je jedno, jaké signály dostanou. Když ty státní dluhopisy zůstanou trčet v bance, která je na primárním trhu koupila od státu, až do splatnosti, tak se v podstatě vůbec nic nestane. Stát nepotřebuje investory a státní dluhopis není investice. Státu stačí banky, pro které je držení státních dluhopisů principiálně i právně (podle pravidel kapitálové přiměřenosti bank je riziková váha státních dluhopisů nulová) bezrizikové, ekonomicky výhodné a navíc je v bilanci vždy potřebují, aby je mohli poskytovat jako kolaterál centrální bance proti půjčkám hotovosti.

Žádné přerozdělování zde neprobíhá. Naopak, možnost nesplácet státní dluhopisy umožňuje státu vybírat o to menší daně.
Web: neuveden Mail: vit.herman v doméně gmail.com
Mé tvrzení realitě odpovídá. Pouze jste si ho svévolně vyložil po svém. Tak jsem ho snad doplnil tak, abyste to pochopil, tedy že celou dobu mluvím o agregovaných veličinách.

Asi za chvilku začnete obhajovat i dluhopisy se záporným výnosem. Asi proto, že očekávaný růst jejich ceny převýší ztráty záporného úroku. Tedy je to nejspíš způsobeno vírou, že socialistická společnost vyprodukuje více, než kapitalistická. Tušíte vůbec něco o nepřiměřené předraženosti státních projektů? Ze své praxe v IT ji odhaduji za 10-40-násobné. Znám zadávací dokumentace, velmi specifické požadavky, které jsou zcela neužitečné, slouží jen ke krytí lecčeho. A vím, jak fungují soukromé společnosti. Netvrďte mi prosím, že toto je ta odvedená hodnota společnosti. Prostě není.

To přerozdělení je věc pojmů. Daně věcí přerozdělení jsou. Co se týká obchodu s dluhopisy, tak zde fakticky o přerozdělení skutečně nejde. Jde nejspíš o slepou víru v to, že enormně nákladná míra většinou nepotřebných jistot je prospěšná. Že stačí jen velmi pozvolný, ale hlavně stabilní růst celé společnosti. Toto je zřejmě vysoce hodnoceno. Ale jako jednotlivci mi stát zajišťuje jistoty, o něž vůbec nestojím a umím se o stejné oblasti individuálně postarat lépe. A líbilo by se mi, kdyby tyto své možnosti pochopilo více lidí...
Web: neuveden Mail: schován
Jak funguje pravidlo, že agregované spotřebě musí předcházet agregované finanční úspory? To přece neplatí ani na individuální úrovni ani na té agregované. Tohle byste mi mohl vysvětlit.
Web: neuveden Mail: vit.herman v doméně gmail.com
Tak, že když na světě budeme jen dva (agregace se ztotožní s individualitou), vy budete umět vyrobit oštěp a já zabít medvěda na maso, tak toho medvěda patrně nedokážu zabít dříve, než bude vyroben oštěp. Původním zdrojem je příroda, poskytne dřevo na oštěp. Spotřebou rozumíme vzít si dřevo, sníst medvěda. Produkcí výrobu oštěpu a lovení medvěda.

Můžeme se samozřejmě vzájemně zadlužit. Vy slíbíte oštěp a já Vám jídlo. Ale samo o sobě to nestačí, musí dojít k výrobě, aby to mělo smysl. Jinak to nemá smysl. Vy si zřejmě myslíte, že taková dohoda nastimuluje výrobu. No jistěže ano, pokud si věříme. Pokud ne, tak je dluh zbytečný. Ale určitě Vaše schopnosti dostát slovu nebudu odvozovat ze schopnosti udělat dohodu, ale spíše z toho, co jste už udělal. A tak je to i se státem.
Web: neuveden Mail: schován
To, co popisujete je ukázka té bezpeněžní barterové ekonomiky.

V prostředí účetních peněz by to proběhlo asi takto: Lovec by si vzal od banky úvěr, zaplatil by mi 1000,-Kč za (dosud nevyrobený) oštěp a objednal by si u mě výrobu oštěpu. Já bych peníze přijal (protože vím, že lovec bude potřebovat svůj úlovek prodat, aby mohl splatit bance dluh) a vyrobím mu oštěp, který mu dodán. Následně lovec uloví medvěda a já si od něj koupím za 700,-Kč půlku uloveného medvěda. Lovec druhou půlku prodá někomu jinému za dalších 700,- Kč (ten si na to půjčí v bance), bance vrátí 1100, Kč včetně úroku a 300,-Kč mu zbylo jako zisk/úspora. Mě zbylo 300,-Kč (úspora) a půl medvěda, kterého spořádám. Kde v uvedeném případě vidíte nutnost nejprve vytvořit peněžní úspory? Ten příklad ukazuje naopak, že nejprve musí vzniknout peníze (a dluh), pak se produkuje, pak se prodává/kupuje a pak teprve vznikají peněžní úspory tím, že utratíte méně, než přijmete.

Nikde nepíšu, že to bude fungovat tak, že se jenom vzájemně zadlužíte a pak nic neuděláte. Ty peníze a dluhy jsou pouze vztahy, které vznikají právě na základě vůle těch lidí vyrobit oštěp, a/nebo ulovit medvěda. Peníze jenom zjednodušují realizaci těch záměrů a dokumentují to, jak se ekonomicky povedly. To, že si lidé věří, když přijímají od druhých peníze, je zcela přirozené, protože je přijímají zhusta právě ti dlužníci, kteří je potřebují na splacení svých dluhů. A majitelé peněz (věřitelé) mají také zájem na tom, aby v peníze existovala důvěra, protože nechtějí mít peníze, které nikdo nepřijímá. Věřitelé (držitelé peněz/úspor) i dlužníci jsou tak v tomto na jedné lodi.

A to, že byste musel důvěřovat při každé peněžní transakci protistraně té transakce (že pro Vás v budoucnu něco vyprodukuje) odstraňují velmi efektivně právě banky. Když držíte nějaké peníze neznáte subjekt, který ty peníze Vám (přes banku) dluží. Za to, že peníze budou půjčeny jen důvěryhodným subjektům odpovídají svým vlastním majetkem banky. A pokud se jim to nepovede, platí za to ty banky, resp. akcionáři banky. Problém toho, zda máte věřit někomu individuálnímu, komu něco prodáváte, je zde (oproti příkladu lovce a výrobce oštěpů) efektivně a systematicky ošetřen.

Státu pak není třeba chtít věřit, že splatí své dluhy, vůbec. To je jako chtít věřit, že stát všem zvedne daně a zabaví všem majetek, aby mohl bankám splatit státní dluhy. a to penězi, které v té bance potom jen zaniknou. Máte snad za to, že by chování takto "důvěryhodného" státu v tom smyslu, že mu věříme, že státní dluh splatí, je k něčemu užitečné? Já to naopak považuji za velkou pošetilost.
Web: neuveden Mail: vit.herman v doméně gmail.com
Tvrdím pouze to, že je zbytečné, aby se lovec zadlužil, pokud o medvěda nikdo nestojí. Třeba proto, že oběma stačí ovoce na stromech. Nebo si myslíte, že centrální banky kvantitativně uvolňují z důvodu, že lidé chtějí vyrábět a spotřebovávat, ale nemůžou? Předpokládám, že vlády nechtějí umožnit lidem tvořit si rezervy, protože nízká spotřeba pak implikuje vyšší nezaměstnanost. Tedy lidé, kteří si spoří musí být potrestáni, aby se zamezilo nezaměstnanosti jiných. Přijde mi zcela zcestné, aby Ti zodpovědnější byli trestáni. Naopak mi přijde správné, aby se odpovědnost vyplácela.

Vysvětlete mi prosím poslední odstavec. Pokud nemá nikdo věřit státu, že dluhy splatí, tak kdo si kupuje jeho dluhopisy a proč?
Web: neuveden Mail: norbertsnv v doméně gmail.com
Ako to mám chápať s tým medveďom? Vy si myslíte že si ľudia kupujú na úver to čo nechcú ani nepotrebujú?
Web: neuveden Mail: vit.herman v doméně gmail.com
Ne, tvrdím, že banky kvantitativně uvolňují a tím pobízejí k zadlužování, aniž by to někdo potřeboval.
Web: neuveden Mail: schován
Tak lovec se bude samozřejmě snažit lovit, když bude po jeho úlovcích poptávka. Když se dají všichni na vegetariánství, tak se dá pěstování rostlinné potravy.

Centrální banky kvantitativně uvolňují především proto, aby udrželi nízké dlouhodobé úrokové sazby, aby podpořili ekonomickou aktivitu jak na straně produkce, tak na straně spotřeby. Když chcete podpořit spotřebu, nebude podporovat tvorbu rezerv a úspory. To je logické.

Lidé, kteří si spoří nejsou předmětem zájmu centrálních bank, či kohokoliv jiného. Nikdo (kromě spořílka) ty úspory nepotřebuje. Podporovat něco, co je zbytečné nedává smysl. Mě dává smysl podpořit ekonomickou aktivitu (produkci + spotřebu) než podporovat pasivitu v podobě spoření, které ekonomice přináší výhradně problémy. Jestli to berete jako trest, to je mi jedno. To není racionální hodnocení dané věci.

Ten, kdo omezuje svoji spotřebu a spoří peníze, je naopak z hlediska chodu ekonomiky velmi nezodpovědný. To, co uspoří pak chybí v kupní síle poptávky, těm, kteří něco vyprodukovali. Pro mě spoření, či šetrnost není žádná ctnost, která by snad dokonce měla být nějak podporována (či jen zohledňována) na úkor zaměstnanosti a celkové prosperity ekonomiky. Takže mě naopak přijde, že spoření se nevyplácí. Je to v naprostém pořádku. Odpovědní jsou podle mě naopak ti, co produkují a zodpovědný spotřebitel, je ten, co spotřebovává, ne ten, co svoji spotřebu omezuje, aby spořil. Tím nechci říct, že člověk by neměl mít krátkodobou finanční rezervu.

Státní dluhopisy si kupují banky, protože je to pro ně ekonomicky výhodné (tedy pokud je nekupují se zápornými výnosy, což mi dosud nikdo nevysvětlil, proč by to banky měly dělat). Současně banky potřebují státní dluhopisy protože, je potřebují jako kolaterál proti půjčce hotovosti od centrální banky. Současně pravidla kapitálové přiměřenosti bank nijak neomezují v tom, kolik státu půjčí, takže pro ně není problém půjčovat státu stále více peněz a na staré splatné dluhy poskytovat refinancování.
Web: neuveden Mail: vit.herman v doméně gmail.com
Celý víkend jsem studoval náš centrální bankovní systém. Musím uznat, že moderní finanční čistě po logické stránce nakonec shledávám konzistentní. Došel jsem k závěru, že centrální banka funguje dobře, pokud průměrně v zisku, ani ve ztrátě. Ani to QE uvolňování nejspíš skutečně zase tolik nevadí.

Vytvořil jsem si jednoduchý teoretický model "bankéř, lovec, výrobce oštěpů" na papír a nakreslil jsem si toky. Výsledek je ten, že není problém, když bankéř vytiskne peníze na požádání. Bankéř však nesmí za peníze, které vytiskne spotřebovávat pro sebe více, než je dohodnutá odměna za jeho služby. Předpokládám, že tento předpoklad centrální banka splňuje díky tomu, že je koncipována jako neziskovka a kontrolováno účetnictví. Takže ukončeme debatu o QE. Jsem s tím už zcela v pohodě. Že dnes nepotřebujeme těžit zlato je v podstatě ekologicky šetrné, pokud důvěřujeme bankovnímu systému. A jako systém jsem ho shledal relativně důvěryhodný. I když třeba kryptoměny jsou podle mého názoru dalším evolučním krokem v bankovnictví. Asi jako Internet v mnohém nahradil předchozí způsoby komunikace.

QE skutečně může ekonomice pomoci, pokud je brzdou malé množství peněz v oběhu. Pokud ale je peněz tak nějak akorát a centrální banka se sekne, tak se krom vlnek také nic zásadního asi nestane. Pokud by dlužníci začali krachovat a v důsledku toho by centrální banka utrpěla vyšší ztráty (z nezajištěných úvěrů, na což si banky dávají pozor), tak by musela především zlepšit ověřování bonity. Ale pokud banka osciluje okolo nulové bilance (což pozorujeme), tak je vše v pořádku.

Je zcela v pořádku si jakkoli vysokou částku třeba jen spořit na stáří. Předpokládám, že jakékoli peníze jednou budou utraceny nebo investovány, i kdyby to udělal až dědic. Co je škodlivé je třeba pálení peněz, ničení majetku, apod. Ale možná píšete o takové akumulaci bohatství, kde není žádná vize investic nebo spotřeby. To je jistě ekonomicky hodně neracionální. Ohledně té odpovědnosti bych to takto nestavěl. Ne každý může produkovat a ne každý, kdo produkuje, tak stačí plody své práce spotřebovat. Pokud to vede k dobrovolnému přerozdělení, tak to je zcela v pořádku. A pokud budou všichni trhat jablka ze stromu a žít v chýších bez jakéhokoli výměnného obchodu, tak je to zcela ok, pokud s tím budou spokojeni.

Jinak pochopil jsem investice do státních dluhopisů, je to považováno za jednu z nejbezpečnější investic. K těm záporným sazbám: Komerční bance stačí, že stanový úrok o něco vyšší, než centrální banka, takže tam má stále relativní výnos. A centrální bance stačí, že její výsledek je 0. Pokud tedy má nakoupeno dost dluhopisů na nějaký rozumný úrok a má vydělán nebo zajištěn dostatečný výdělek, může se ho jako neziskovka opět zbavovat, tedy půjčovat se zápornou sazbou. Je to na hlavu, ale proč jako ne. Jen je zřejmé, že někteří současní a minulý dlužníci to zaplatí/zaplatili těm jiným zvýhodněným. Je to v podstatě, jako když obchodníci dělají marketingové slevy. Ten, kdo nakoupil beze slevy to částečně platí těm, co nakupují ve slevě. Samozřejmě, že se mi tohle nelíbí, ale úplně stejně, jako existence centrální banky, kterou považuji i přes pochopení její funkce stále za zbytečnou. Stačily by konkurující si komerční banky. Centrální banku považuji za zbytečnou, krom jejího významu jako mincovny a tiskárny peněz.
Web: neuveden Mail: schován
Oceňuji, že jste si dal tu práci a seznámil se s reálným v současnosti existujícím peněžním systémem. Resp., že jste se o to vůbec pokusil. Toto není vůbec automatické. V drtivé většině lidé, s kterými o tomto tématu diskutuji nemají zájem zjistit si fakta o současném systému a pouze obhajují jiné systémy s tím, že ten současný je podle nich špatný. Samozřejmě, že není nic špatného na tom, když si někdo myslí, že současný peněžní systém je špatný. Za špatné ale považuji, pokud dotyčný považuje současný peněžní systém za špatný v situaci, kdy ani neví, jak ve skutečnosti (nikoliv podle konspiračních teorií) funguje.

Centrální banka je více úřad, než skutečná banka a správně jste ji charakterem přiblížil k neziskovce. :-)
A bankéři nespotřebovávají pro sebe více peněz, než odpovídá dohodnuté odměně za jejich služby. Bankéř získává od svých klientů úrokovou marži, která musí pokrýt rizika bankovního podnikání (ztráty z nesplácených půjček), uhradit část provozních nákladů (druhou část hradí poplatky a různé provize) a poslední díl, pak představuje zisk banky.

Popisujete kryptoměny jako evoluční krok v bankovnictví. V tomto se rozcházíme. Já vidím krypto"měny" maximálně jako pokus o vytvoření digitální pseudokomodity, která by se mohla v rámci nějakého internetového směnného systému používat jako prostředek primitivní komoditní směny, čili něco jako pokus vytvořit zcela primitivní "platební" systém, v němž se "platí" pseudokomoditou. S bankovnictvím a jeho evolucí toto nemá vůbec nic společného.

Z hlediska peněžního systému a bankovnictví by tak přechod na krypto"měny" představoval úplné opuštění bankovnictví a peněz, resp. peněžní směny jako takové a NÁVRAT (nikoliv evoluci) k primitivnímu systému komoditních směn.

Jediné co je na konceptu krypto"měn" evolučního (či dokonce revolučního), je vytvoření pseudokomodity v digitální formě. K čemu je to ale dobré, to mi dosud nikdo přesvědčivě nevysvětlil. Podle mě je to úplně od začátku v samotném základu úplný nesmyl, který lidem, kteří nerozumí penězům, může připadat cool. :-) Nicméně tohle by byla velmi košatá debata. :-)

Malé množství peněz v ekonomice není příčinou problémů. Pravou příčinou problémů je vždy pokles ekonomické aktivity. Snížení množství peněz v ekonomice je pak jen toho důsledkem, nikoliv příčinou. Podnikatel, kterému klesá poptávka splatí své úvěry (peníze zaniknou), ale na novou výrobní linku už si nepůjčí (peníze, nevzniknou). Spotřebitel, který omezí spotřebu, splatí své dluhy na kreditní kartě (peníze zaniknou) ale nadále méně utrácí (vznikne méně peněz, než zaniklo). Z uvedených příkladů by mělo být zřejmé, že primární je chod ekonomiky a důsledkem jsou změny objemu peněžní zásoby.

QE pak může pouze vlivem snížení úrokových sazeb usnadnit podnikatelům dluhové financování jejich činnosti a spotřebitelům zlevnit úrokové náklady na pořizování věcí na dluh. QE ale samo o sobě žádné nové peníze do ekonomiky nepřileje. Pokud podnikatelé a spotřebitelé na nízké úrokové sazby nijak nezareagují, tak QE nic (kromě sazeb) v ekonomice nezmění.

Na centrální banku také nijak nedopadá, pokud podniky začnou krachovat. Centrální banky drží především státní dluhopisy a pokud už by zkrachovala firma, jejíž akcie centrální banka drží, tak se centrální bance nic nestane. Opakuji, je to spíš úřad, než banka.

Pokud budou lidé spokojeni s chýšemi, pak je to jejich věc. Myslím si ale, že je by k tomu neměl směřovat někdo jiný. Jinými slovy, chceš žít "jednoduchý" život v chýši? Jak je libo, opusť civilizaci a dej se do toho. Proč by ale člověk toužící po "jednoduchosti" žití v chýši měl mít chtít po civilizované společnosti, aby k žití v chýši začala směřovat celá? Jemu samotnému nikdo bránit nebude (pokud bude dodržovat zákony). Ale měl by se zdržet ovlivňování společnosti, aby ho do chýše následovala (zcela nevědomě a v podstatě omylem), protože on bude tu život v chýši líčit jako ráj na zemi, oproti současnému stavu.

Záporné sazby jsou dnes neobhajitelný nesmysl. Centrální banka ostatním bankám vždy půjčuje likviditu dráž, než úročí likviditu v centrální bance uloženou ostatními bankami. Na obchodech s centrální bankou nelze bezrizikově vydělávat tak, že si od ní půjčím likviditu levněji, než si ji u ní uložím. Pokud tedy banka drží u centrální banky likviditu se zápornou sazbou, pak z úložky u centrální banky platí banka úrok centrální bance a ne naopak. Současně taková banka musí platit svým klientům nenulový úrok, protože jinak by si klienti peníze z vkladů vybrali v hotovosti. Záporné sazby z uložené likvidity tak znamenají v podstatě jistou ztrátu pro banky, v podstatě jde o jakousi bankovní daň, vzhledem k tomu, že banky jsou nuceny u centrální banky držet tzv. povinné minimální rezervy. Záporné sazby by čistě teoreticky mohly mít nějaký smysl pouze v případě zrušení hotovosti.
Web: neuveden Mail: vit.herman v doméně gmail.com
S těmi bankami souhlasím. Nastudoval jsem si to natolik podrobně, že mi to už snad v základu stačí.

Ten Bitcoin můžete takto vidět jako slabou náhradu, ale má poměrně velké množství zajímavých vlastností. Řekl bych akorát, že místo vládou pověřených lidí je systém řízen algoritmicky. Je tedy předvídatelný. A místo bankéřů a zisku bank platí těžaře, kterými se smí stát každý, kdo má počítač. Ta měna pak má určité konkrétní vlastnosti, jakože je deflační a je zabezpečena proti manipulaci. Je také globální. Zatím ještě není zcela praktická, ale dal bych tomu pár let. Rozhodně to není primitivní.

Pokud se ale filozoficky ptáte k čemu je to dobré, tak by Vám měla stačit odpověď, že roste množství lidí, kteří měnu těchto vlastností považují za potenciálně kvalitnější, protože je odolnější vůči manipulaci ze strany vlád (centrálních bank). Předpokládám, že různé alternativní kryptoměny mohou být nastaveny různě a tak si každý může vybrat, v čem chce uchovávat hodnotu. Díky digitálu může bez problémů paralelně existovat libovolné množství kryptoměn a kdykoli mohou být mezi sebou směněny. Teď sice netuším, jak určovat mezi nimi kurs a jak by přesně fungovaly virtuální směnárny, ale to bude jistě vymyšleno dobře.

K té centrální bance se už nevracejme, myslím, že tomu rozumím. Je to prostě spíš ten úřad nebo neziskovka. Hrozí akorát to, že když dlužníci skoupených dluhopisů krachnou a projevilo by se to na nekompenzované bilanci, tak by to skutečně indikovalo selhání systému. Centrální banka by si pak mohla udělat dluh vůči sobě, ale krachnout ji stát nenechá. No, stejně tomu říkám bankovní socialismus, jehož příznivcem tedy nejsem ;-) Chápu, že to je jakousi daní za domnělou vyšší bezpečnost, ale ztrácí se mi tam ta hrozba krachu jako naprosto správný potenciální trest za neodpovědné chování. A v souvislosti s tím vzniknuvší přeregulovanost může bránit i celkovému rozvoji ekonomiky...

Přiznám se, že ty záporné sazby jsou pro mne neuchopitelné. Asi nejsem schopen to domyslet, ale pak už musí jít o čisté spekulace...
Web: neuveden Mail: schován
Samozřejmě, že BTC je zajímavý koncept. To nijak nezpochybňuji.

Chápu, že člověku, který je přesvědčen o tom, že vlády vždy více škodí, než prospívají, se jeví jako přitažlivá vlastnost BTC, že nemůže být množství ani jeho oběh BTC ovlivňován vládou. Já to mám ale přesně naopak. Mě vyhovuje situace, kdy vláda má při nástupu krizí k dispozici zcela neomezené možnosti financování. Nechci, aby se vláda ocitla v situaci, kdy bude moci příchod krize pouze pasivně sledovat. V roce 1929 neměla a podle toho to taky dopadlo. Nebavíme se o nějakých maličkostech. Bavíme se o dopadech ekonomických krizí, které si nejspíš nedovedete ani představit.

Ano BTC je v tomto předvídatelné. V případě zrušení současných účetních peněz a ponechání pouze BTC můžeme jednoduše předvídat, že každá sebemenší krize se překlopí do ničivé deflační spirály. O takovouto předvídatelnost ale vůbec nestojím. To mi je milejší nepředvídatelný vliv vlády a ekonomických subjektů na množství peněz.

Další obrovské minus BTC spočívá v jeho největší "přednosti", a to v jeho prakticky konstantním množství. Množství peněz se tak sice nepřizpůsobuje vládě, ale současně se nepřizpůsobuje ani aktivitám soukromých ekonomických hráčů. Právě tato vlastnost pak činí BTC zcela nepoužitelný jako jediné existující peníze.

Bankéřům se platí za velmi komplexní (především úvěrové) služby, kdy banky podstupují značná kreditní rizika. Těžaři pouze zprostředkovávají platební styk. A zkusil jste si vytěžit nějaké BTC na vlastním počítači. Pokud vím, tak proti všem těm obřím těžařským poolům nemáte nejmenší šanci. Banky zde ale nejsou jen pro zprostředkování platebního styku. To je v podstatě jen primitivní účetní činnost. Banky jsou zde především jako poskytovatelé úvěrů. Vznik funkčního úvěrového systému v rámci BTC je prakticky nemožný (doporučuji se podívat na DEFI). Ekonomiky by tak přišly o zcela zásadní pilíř jejich hladkého fungování.

Deflačnost BTC je taky velký problém pro hladký chod ekonomiky a prakticky i tento aspekt zcela vylučuje vznik účinného úvěrového trhu. Deflační měna je jednoduše pro ekonomiku nepužitelná.

BTC je globální systém. SWIFT taky.

BTC sám o sobě není primitivní samozřejmě. Primitivní je ho používat jako komoditu ke komoditní směně.

Každý si bude moci vybrat v čem chce uchovávat hodnotu. Ale to můžete i bez krypto"měn". Peníze nejsou primárně o kontinuálním zvyšování jejich kupní síly, což zřejmě považujete za funkci uchovávání hodnoty. Peníze jsou primárně o zprostředkování směnných transakcí. Dá se jednoduše prokázat, že čím lépe nějaké peníze "uchovávají" hodnotu (jejich kupní síla výrazně roste), tím hůře fungují jako prostředek směny. Stejně tak platí, že čím hůře "uchovávají" peníze hodnotu (jejich kupní síla výrazně klesá), tím horším prostředkem směny se mohou stát (v rámci inflační spirály mohou takové peníze přestat být používány). Ideální peníze tedy pouze skutečně uchovávají(!) hodnotu v pravém smysli slova uchovat. Tzn. jejich kupní síla vůči spotřebním statkům ani neklesá ani neroste. Takto vypadají ideální peníze. A k tomuto ideálu lze pouze směřovat. Těžko můžete k takovému ideálu směřovat s přirozeně deflačnímu penězi. Účetní peníze jsou konstruovány tak, že umožňují jak deflaci tak inflaci, podle toho, jak aktivní jsou ekonomické subjekty. Deflace a inflace tak je jen projevem chování ekonomiky, nikoliv příčinou jejího chování. S účetními penězi tedy lze k ideálnímu prostředku směny alespoň směřovat. Prostřednictvím monetární a/nebo fiskální politiky, která jde proti směrů vývoje kam tlačí ekonomiku trh.

V diskuzi o roli centrální banky nemá skutečně smysl pokračovat, protože tvrdošíjně odmítáte jakkoliv reagovat na to co píšu a omezujete se už jen na jakési s prominutím protivládní pavlačové drby.
Web: neuveden Mail: vit.herman v doméně gmail.com
Beru vaše výhrady ohledně Bitcoinu v tom smyslu, že je logicky chápu. Přesně ty samé otázky jsem si u Bitcoinu položil také :-) Zaměřil jsem se právě na riziko deflační spirály a nemožnost vlád do ekonomiky zasáhnout a jen nečinně přihlížet v případě nějaké ekonomické krize. To první riziko je zcela eliminováno tím, že vznikají volně i další kryptoměny. Deflační princip je tedy omezen na Bitcoin, ale vzhledem k tomu, že nejde o fiat peníze, není to žádný problém. Potřebnou funkci může zajistit buď paralelní blockchain nebo jiná kryptoměna. Na trhu pak "vyhraje" měna, o kterou lidé budou mít vyšší zájem. Zcela samovolně.

Bankéři se skutečně platí za poskytování úvěrových služeb. Nejspíše chceme, aby vysoce sofistikovaně prověřovali bonitu dlužníků. To je v pořádku. Když tedy opomenu, že pracovat se dá statisticky i s jakýmkoli rizikem. Dá se říct, že riziko jednotlivých případů není podstatné, pokud ho silně diverzifikuji. Potřebuji jen tu míru rizika dobře znát nebo odhadovat. Ale ani to banky nedělají. Oni půjčují především tam, kde funguje zástava (nemovistosti). To ale není žádný odhad rizika. Jsou tedy královsky skutečně placeny za něco, co není až tak složité a nemá příliš hodnotu. Myslím teď komerční banky. Takže s tím podstatným kreditním rizikem nesouhlasím. V katastru nemovitostí jsou nemovitosti zastaveny ve prospěch banky. Zkuste chtít po bance půjčku na něco, kde nemůžete nic hmatatelného zastavit.

Ten argument s nemožností úvěrového systému je zajímavý. Asi o tom málokdo mluví, ale není ani v kryptoměnách není obecně němožný úvěrový systém. Jde o to, že v bance to vymýšlí bankéři, v případě kryptoměn by takový systém mohl vznikat spontánně a kdokoli do něho přispívat. Např. identitě bude přiřazen kredit za ohodnocování úvěrů. Tedy každý člověk by mohl začít půjčovat. Ale zpočátku jen málo. Dokud jsou dluhy spláceny, tak se mu podle objemu dluhů bude zvyšovat kredit, který umožní půjčovat více. Opět by nebylo třeba centrální autority. Kdokoli by mohl začít podnikat v půjčování, ale bylo by vlastností měny, jak rychlý postup je možný. A podle důvěry lidí v tento algoritmus by lidé mohli a nemuseli používat tu kterou měnu. Konečným důsledkem je tedy pouhá ztráta bankovního monopolu na vytváření peněz. Což může pro lidi jako já být velmi zajímavá alternativa. Nevěřím totiž, že bankéři jsou podstatně chytřejší, než ohromné množství také chytrých lidí. Netvrdím ani, že jsou hloupější. Ale trh bude vždy o něco flexibilnější a nejspíš méně nákladný. A lidi to může i více bavit, protože si mohou vybrat způsob, který jim vyhovuje. Nechť to funguje vedle klasických bank. Aby i Vy jste měl možnost používat fiat měnu. Ale jedině, když obojí uvidíme vedle sebe, tak můžeme odpovědět na otázky, které jsou zatím nezodpovězeny. A to nemluvím o tom, že pokud se kryptoměny stanou konkurencí, tak to může jedině motivovat celý současný bankovní sektor.

K těm těžařským poolům: Mám šanci se stát jejich součástí a těžit. Samozřejmě v poolu ztrácím možnost vlastní možnosti kontroly. Ale existuje dostatečné množství těch poolů a navíc s transparentním algoritmem toho, co se kontroluje. Je to celé výborně kryto psychologií, aby nemohlo dojít ke zneužití. Navíc je definováno přímo protokoly, co přesně se kontrolovat má. Těžaři díky konkurenci na to jen vzájemně dohlíží a nemají zájem měnu znedůvěryhodnit, protože by tím poškodili vlastní business. Netvrdím, že centrální bankéři mají motivaci něco záměrně poškozovat, ale drží podstatně větší koncentraci moci. A i díky drobným chybám, které vždy vysvětlí mohou ostatní o hodně přicházet.

Každý si bude moci vybrat v čem chce uchovávat hodnotu. Ale to můžete i bez krypto"měn"
No, pokud hodnotu budu chtít uchovávat právě v kryptoměně, tak to bez kryptoměn nepůjde. Takže vaše tvrzení považuji za protimluv. Samozřejmě se Vám osobně kryptoměna může jevit zbytečná. Ale Vy určitě nedokáže plně dohlédnout, zda tomu tak opravdu je. Takže by bylo logické tu možnost alespoň ponechat.
Web: neuveden Mail: schován
Vaše představy o tom, jak deflační charakter BTC "vyřeší" možnost vzniku dalších krypto"měn" mě skutečně ohromují. :-) To je typická odpověď zdejších příznivců anarchokapitalismu. Když neumí vyřešit nějaký skutečný problém, resp. vadu jejich názoru, odpověď je vždy stejná, trh to nějak (nikdo neví jak a hlavně "za jakou cenu") vyřeší. Sorry jako. Tento postoj mi přijde jednoduše bláznivý a protože se jedná o zcela zásadní celosvětovou ekonomickou infrastrukturu, tak mi přijde i velmi fatální a nebezpečný. To mi připomíná přístup, hoďte dítě do vody, ono nějak poplave. A když ne, tak se utopí. No a co?

"Na trhu pak "vyhraje" měna, o kterou lidé budou mít vyšší zájem. Zcela samovolně."

Prdlajs. Lidi zblblí tím, jak jsou krypto"měny" super se spontánně nevrátí zpět k účetní měně, kterou svou hloupostí zlikvidovali. Ono to taky ani nejde jen tak, otočit se a vrátit se. Když skočíte ze skály a rozplácnete se, tak nebudete moci si to rozmyslet a vrátit se zpět. Vy si to představujete jako Hurvínek válku.

Vy jste pracoval v bance, že se takto vyjadřujete k tomu, jak poskytují úvěry? Zástava je jen utvrzení dluhu. I v případě úvěrů zajištěných zástavou se samozřejmě bonita dlužníka posuzuje a ověřuje. Nejeden dlužník se taky pokusil zastavit i to, co mu nepatří. :-)

Banky jsou královsky placeny? Jak jste na to přišel? Na základě jakých údajů to tvrdíte? Není to jen Váš dojem, který ve Vás vyvolal bůhví kdo, či co?

Vaše představy o fungování úvěrů v kryptoměnovém světě jsou doslova legrační. Vy vůbec nevnímáte proporce toho problému. Jenom teoreticky fantazírujete, jak by to snad mohlo fungovat v nějakých jednotlivých případech. Každý člověk by mohl půjčovat? Kolik lidí půjčuje dnes? :-) A proč by se to mělo nějak radikálně změnit? Jak zajistíte kredit anonymnímu subjektu? Jak zabráníte tomu, aby po té co takový subjekt získá kredit, si nepůjčil ranec a už o něm nikdy neuslyšíte a jak zabráníte tomu, aby to dělal anonymně periodicky pořád dál?

Bankovní monopol na vytváření peněz neexistuje. Každá banka potřebuje k vytvoření peněz někoho dalšího (dlužníka, dodavatele...). Jediný skutečný monopol na vytváření krypto"měn" mají těžaři.

"Opět by nebylo třeba centrální autority."
Banky nejsou žádná centrální autorita, resp. nejsou autoritami vůbec. A o centrální bance už jsme si to vyjasnili.

"Nevěřím totiž, že bankéři jsou podstatně chytřejší, než ohromné množství také chytrých lidí. "
Dosaďte si namísto bankéřů lékaře, právníky... a pak si laskavě uvědomte, jakou pitomost jste napsal. A taky se zamyslete nad pojmy jako je specializace a dělba práce.

"Nechť to funguje vedle klasických bank." Ale jo, máte tady Zonky. :-) Tam si to můžete vyzkoušet v reálu.

Pokud chcete "uchovávat" hodnotu v krypto"měnách", tak přece můžete. Na výběr máte tisíce jiných možností. Jaký protimluv? Nemám nic proti tomu, aby se krypto"měny" používaly jako "uchovatel" hodnoty. Jediné co mi na krypto"měnách" nesedí je jejich ambice stát se mainstreamovým prostředkem směny. Jinými slovy jediné, co bych zakázal je nutit někoho, aby mu platil krypto"měnami", což je zákaz, který dnes ve většině civilizovaných státech platí.




















Deflace není projevem problému chodu ekonomiky pouze v prostředí účetních peněz. Je to projev problému ekonomiky fungující v jakémkoliv směnném systému. To samé platí pro inflaci.
Web: neuveden Mail: vit.herman v doméně gmail.com
Kdo mluví o hození do vody? Podstatné je, aby se to nedělo revolucí, ale evolucí. Pokud si lidé osvojí nějaké ekonomické principy včetně bankovnictví, jistě to dokáží promítnout i do kryptoměn. Mám pocit, že argumenty docházejí Vám.

Z vaši slov už čtu obavy. Ano, chápu, že upřednostňujete osvědčené a bojíte se něčeho, co není dostatečně odzkoušeno a vyvinuto. Někdo se bojí vlád a někdo něčeho, co by mohlo vzejít od lidí. Já se snažím nebát ani jednoho, ani druhého. V tom druhém ale vidím vyšší potenciál.

Já v bance nepracoval, Vy na mne působíte, že ano nebo že tomu aspoň rozumíte. Soudím, že tomu opravdu rozumíte. Nepopírám tedy, že dnešnímu bankovnímu systému zjevně rozumíte lépe než já. Pokud však budeme posuzovat nějaký nový systém, tak tam si již nejsem jist, zda jste takový expert. Samozřejmě je důležité využít v maximální míře poznatků ze současného bankovního systému. Ale fantazii si lze dovolit. Všechno nové mívá počátek ve fantazii.

Zástava je JEN utvrzení dluhu? Tedy banka přijme ztrátu, pokud nezvládnu splácet? Já myslím, že mi ten byt vezme, prodá ho a možná mi pak podle svého uvážení něco dá. Zúčtuje si náklady na prodej, prodá pod cenou, za kterou bych prodal já, splatí si jistinu, přidá nějaké pokuty a zbytek mi možná nechá. Klidně mě vyveďte s omylu. Utvrzení dluhu je podle mne jen stvrzenka, tedy informace. Nikoli užití právních nástrojů.

Mám pocit, že Vám docházejí argumenty a začínáte být mírně ostřejší, než je mi příjemné. Mohl bych teď dále vysvětlovat, ale zkusil bych Vám doporučit jinou metodu. Ptejte se sám sebe, jak by to udělat šlo. Pokud se budete přesvědčovat, že to nejde, tak samozřejmě nemáte šanci dojít poznání, jak by to jít mohlo. Fantazírování to samozřejmě je. Ale hodnotím každý váš jeden argument. A nejednu věc jsem musel ve svém poznání trochu poupravit. Tím hlavním poznáním je, že nemám racionální důvod k nedůvěře v současný finanční systém. Chápu i ekonomickou nutnost občasného přerozdělení peněz v případě krizí (od bohatých k chudším). Své fantazírování zcela koriguju podle všeho, co píšete. Důvěřuji Vám, že existuje vše, co popisujete. Ale důvěřuji Vám logicky již méně v tom, že to musí být konečné řešení. Dokonce jsem se vzdal poukazování na neefektivitu governmentu (který je s finančním systémem zcela provázán), byť jsem vážně přesvědčen, že excesy vlády jsou enormní.

Banky jsou královsky placeny, protože hodnota toho, co dělají je prostě neodpovídající. To je samozřejmě mé subjektivní hodnocení, které vychází z možné náhrady počítačem. Je dobré svěřit počítači cokoli, o čem jako lidé víme jak funguje. A jít se třeba projet na kole, proběhnout do lesa nebo vytvořit něco, co nejde dělat automaticky. Těm počítačům samozřejmě mohou vtisknout program věhlasní ekonomové. Programátoři to jen realizují. Rizikem, kterého se obávám je užití umělé inteligence. Tam hrozí nedohledatelnost příčin některých rozhodnutí a to by bylo škodlivé.

Mezi ohromným množstvím chytrých lidí bude jistě i ohromné množství ekonomů. Nejspíš vyšší, než v politice. Lékaři a právníci své názory demonstrují užitím systému, jež jim bude sympatický.

Zonky se mi líbí. Výborný počin :-) Ale zkušenost nemám.
Web: neuveden Mail: schován
Podezíráte mě z toho, že se bojím něčeho, co není dostatečně odskoušeno. Ne. Je to ještě horší! Já se bojím už toho, že se to začne zkoušet. :-) Když totiž začnete zkoušet něco, co nemůže fungovat a současně tím ohrozíte něco, co funguje, vystavujete se velkému riziku, že to co funguje zničíte a to, že zjistíte, že to co zavádíte nefunguje až velmi bolestivě příliš pozdě a s fatálními následky.

Nemám vůbec žádný problém s něčím novým, inovativním, bez ohledu na to, zda to přišlo od vlády nebo od lidí. Pokud je něco dobré a funkční, je mi úplně jedno jestli s tím přišla vláda nebo lidé a naopak, pokud je něco špatné a/nebo nefunkční, mám s tím problém, bez ohled na to čí to je nápad. Například nápady se zápornými úrokovými sazbami, nebo zaváděním státních "krypto"měn mi přijdou totálně špatné a i v těchto případech jsem zásadně proti tomu, aby se byť jen zkoušely v praxi.

Jinými slovy, mě nevadí, že něco není odzkoušeno. Vadí mi už jen to, že by se mělo zkoušet něco, u čeho je zcela jasné, že to dobře fungovat nemůže. Problém kryptoměn je v tom, že jde o "vynález" lidí primárně zaměřených na IT. Po IT stránce je např. BTC navržen velmi dobře. Dalo by se říci je je to velmi kvalitní IT produkt. Nicméně z hlediska záměru používat jej jako globální prostředek směny je BTC jednoduše nepoužitelný. Použití souboru stovek různých krypto"měn" jako globálního prostředku směny mi pak přijde jako úplně bláznivý nápad.

Pokud nezvládáte splácet v první řadě Vám rozumná banka nabídne řešení v podobě snížení splátky a prodloužení doby splácení, pokud je Vaše neschopnost splácet definitivní (např. invalidita), pak se dlužník může pokusit vyřešit danou situaci sám, prodejem dané nemovitosti a splacením úvěru penězi získanými z prodeje. Teprve až jako poslední možnost připadá v úvahu nucená dražba nemovitosti, která je nevýhodná, jak pro banku tak pro Vás, protože se nemusí povést prodat nemovitost za dobrou cenu (bance i Vám může zůstat nesplacená část dluhu). Pokud banka prodá nemovitost za cenu vyšší, než činí Vaše všechny závazky vůči bance, pak Vám samozřejmě danou část ceny nemovitosti vyplatí.

Utvrzení dluhu je právní pojem, který jsem v daném případě použil špatně, za což se omlouvám.:-) Zástava je zajištěním (nikoliv utvrzením) dluhu. Utvrzení dluhu je něco jiného (např. smluvní pokuta, uznání dluhu, exekuční doložka apod.).

Samozřejmě, že když vidím nějaký skutečný problém, ptám se, jak by šel vyřešit. V daném případě (peněžní a bankovní systém) ale žádný zásadní neřešitelný problém nevidím. Můj postoj spočívá v tom, že brojím proti "řešení" neexistujícího problému a důvodem je, že existuje vysoká pravděpodobnost hraničící s jistotou, že nějaký skutečný a vážný problém vytvoříte, pokud začnete "řešit" neexistující problém. Proto taky lpím na tom, aby kdokoliv chce "řešit" problémy současného finančního systému tak radikálním způsobem, jako je zavedení kryptoměn, velmi dobře rozuměl právě tomu současnému finančnímu systému. Skutečností ale bohužel je, že drtivá většina všech zastánců krypto"měn" nerozumí současnému finančnímu systému. A situace je ještě horší, protože současnému finančnímu systému nerozumí ani hromada úctyhodných autorit, profesory vysokých ekonomických škol nevyjímaje.

Samozřejmě nechci tvrdit, že současný ekonomický a finanční systém je zcela dokonalý. Pokud někdo přijde s geniálním návrhem, jak tento systém vylepšit, nebo změnit (i radikálně) tak, aby skutečně fungoval lépe, pak budu mezi prvními, kteří ho budou podporovat. Krypto"měny" ale takovým návrhem nejsou. Současný peněžní systém tedy nepovažuji za jakési navždy dané definitivní řešení. Jen prostě krypto"měny" nevnímám jako nějaký progres v oblasti peněz. Krypto"měny" vidím naopak jako návrat k primitivnímu v historii již Z VELMI DOBRÝCH DŮVODŮ opuštěnému systému.

Co se týče onoho státního přerozdělování. Nejde pouze o přerozdělování od bohatých k chudým. Např. právě v krizi jde o přerozdělování ke krizi zasaženým. Nelze vyloučit, že nastanou situace, kdy krizí přímo, nebo nepřímo zasaženými jsou v podstatě všichni a že žádní bohatí, od kterých by se mohlo brát zrovna neexistují. Právě pro takové případy je velmi prospěšné žít v peněžním prostředí, které státu umožňuje, aby stát nikomu nebral, ale jen dával (právě nově vytvářené peníze).

Banky není možné nahradit počítačem. Podstata bank spočívá v tom, že jsou ekonomickým subjektem, který má ekonomickou odpovědnost za to, co dělá. To počítač nemá. Počítač má možná jen schopnost rozlišovat potenciální dlužníky na škále jejich kredibility. Když se počítač splete, tak za to nezaplatí. O vyvinutí programu, který by uměl lépe, než kvalifikovaní lidé, posuzovat kreditní rizika samozřejmě banky pracují prakticky po celou dobu jejich existence. Kdyby takové měli k dispozici, dávno by už zrušily svá úvěrová oddělení. :-) To se ale nestalo. Banky tedy nejsou placeny za to, co umí nějaký počítač. Jsou placeny za podstoupení rizik jejich podnikaní, jako každý jiný podnikatel. Počítače podnikatelská rizika podstupovat neumí. Banky vydělávají (vztaženo k jejich vlastnímu kapitálu) zhruba mezi 11% a 18% ročně a vztaženo k jejich celkovému kapitálu něco okolo 2% ročně. To nejsou žádné excesivní výdělky a rozhodně nejsou bez podstoupení rizika.

Umělou inteligenci považuji za velmi nebezpečnou záležitost také. Ale to by bylo na velmi dlouhou debatu.

Princip, na němž pracují Zonky beru neutrálně, jako alternativu, která nijak zásadně neohrožuje aktuální finanční systém. Beru to jako něco, co už tu bylo, když soused půjčí sousedovi, aniž by se obracel na banku. Nejde tedy o nějakou finanční inovaci. Jde spíše pouze o inovaci vždy v minulosti přítomného a zcela marginálního způsobu, jakým si mohou ekonomické subjekty půjčovat peníze, aniž by k tomu využívaly banky. Něco jako přesunutí bleších trhů na aukro.
Web: neuveden Mail: vit.herman v doméně gmail.com
No vidíte, že máte obavy. Ale nedokážete dát argument, proč by kryptoměny nemohly fungovat. Ani státem zavedená kryptoměna nebude problém, pokud budou existovat jiné. Protože nikdo nedokáže zamezit užití alternativy. Asi tak jako nikdo nezakáže zakopat zlaté cihly na zahradě. Já jen zopakuji, že spontánní, dobrovolný a nenucený vývoj bývá vždy pozitivní. Díky nenucenosti to kdokoli může zavrhnout v okamžiku zjevení se nějakých problémů. Nechtě tedy vývoji a trhu kolik a jaké kryptoměny vzniknou a jak si budou vést jako konkurence fiat měn. No stres.

Váš postup ohledně řešení problémů je racionální. Proto není důvod vypalovat nebo rušit banky. Problém, který vidím já je provázanost se státem skrz státní dluhopisy. Stát své dluhy nikdy nesplatí, naopak je navyšuje, protože roste. Je to logické, protože čím je větší, s tím více penězi operuje. Ale zároveň nevytváří odpovídající hodnoty, i když Vy si asi myslíte opak. Pokud toto nevidíte, pak se vašemu názoru na bankovní systém nedivím. Váš pozitivní postoj k našemu bankovnímu systému musí být nutně spjat s pozitivním postojem k silnému státu. Takže máte pravdu, že podpora kryptoměn vychází z kritiky států.

Kryptoměny nejsou žádný radikální způsob. Vznikají spontánně a postupně, ne radikálně. Radikální bývá podle mne to, co je státem vnuceno ze dne na den.

Nechcete odhalit, kdo jste? Vysoký bankovní úředník? :-) Já mám samozřejmě pochopení a úctu ke komukoli, kdo svému oboru rozumí. Ale je rozumné si být vědom hranic svého poznání. Pokud budete k sobě poctivý, zjistíte, že čím víc toho znáte a víte, tím více si budete vědom toho, co nevíte. A současný systém třeba není tak špatný a prohnilý, jak se někteří snaží říkat. Ale jde o to, co víte o nových možnostech a hlavně na základě čeho tvrdíte, že nemůže fungovat. Podle mne to je podobná chyba jako předpovídání trhu. Nejsem si jist, nakolik rozumíte třeba IT a computer science. Já poměrně dost do hloubky. Osobně bych měl obavy pouze z nasazení umělé inteligence. Aby nás neřídili poznatky, které nám nebudou dostupné. Ale potenciál algoritmických řešení mnoha dosud lidsky prováděných činností zdaleka není vyčerpán. To znamená zlevnění mnoha činností a eliminaci běžných drobných lidských chyb. Jde o to, aby vznikla řešení systémově špatná. Riziko vidím jen zneužití těchto možností právě vládou. Proto volám po decentralizaci.

Čím jsou Ty kryptoměny pro Vás tak primitivní? Ale uvažujte prosím potenciál, ne současný stav. Bankovní systém se také vyvíjel mnoho let. Na tuto otázku jste podle mne zatím srozumitelně neodpověděl a asi je zásadní.

Bankéře samozřejmě nelze plně nahradit počítači, ale bankéře lze nahradit rozprostřenými lidskými zdroji. A lze algoritmicky zajistit právě tu míru distribuce skrz omezené výpočetní výkony. A ti lidé se kontrolují vzájemně. Samozřejmě, že bankéři jistě mají k dispozici své algoritmy, ale už jsem napsal, že nic moc.

Stát nemůže jen dávat. Má své zdroje a svou produktivitu. Poměr produktivita/náklady je velmi nepříznivý. A to díky základní psychologii, že z cizích prostředků se vždy rozdává snadněji, než ze svých. Potřeboval bych, aby ta arogantní úřednice neargumentovala tím, že to tak je dáno zákonem, ale aby se zajímala více, kolik mě to stojí energie nebo peněz. To jí je ale jedno. A Vám asi taky. "Společnost" je přece důležitější, než já. Ne každá úřednice je arogantní, ale čím více je v nějaké oblasti státních regulací, tím je tento scénář pravděpodobnější.
Web: neuveden Mail: schován
S tím argumentem, proč kryptoměny obecně nebudou fungovat, je to složitější. Takže Vám vysvětlím pro s BTC, jako jediným universálním prostředkem směny nemůže ekonomika fungovat. BTC je prostředek měny, který má v podstatě konstantní objem "peněžní" zásoby. BTC neumožňuje pružný úvěrový trh, protože peníze nebude možné vytvářet jejich půjčováním. Půjčovat bude možné pouze BTC, které jejich majitelé budou ochotni půjčit. Bez efektivního úvěrového trhu se ale ekonomika neobejde. Absence dostatečného množství úvěrů bude uměle omezovat ekonomické aktivity, kterým bude zcela zbytečně bránit nedostatek peněz. To podle mě povede v nejlepším případě ke stagnaci, nejpravděpodobněji však k poklesu a úpadku ekonomiky.

Z hlediska historického nikdy ekonomika nefungovala v prostředí zlatého standardu s konstantní peněžní zásobou, která by byla rigidně svázána objemem zlata. Vždy vedle hotovostních peněz krytých zlatem v ekonomice obíhaly i bezhotovostní peníze nekryté zlatem (kryté úvěry a zástavami), tedy pružné účetní peníze. Pouze doplnění zlatých peněz o účetní peníze umožňovalo prosperitu. Nicméně zlatá kotva působila proti příliš velké prosperitě. Když poměr objemu bezhotovostních zlatem nekrytých peněz a zlatem krytých bankovek dosáhl kritické úrovně, nastala bankovní krize, která s sebou stáhla i ekonomiku. Tomuto periodickému stahovaní ekonomiky ke dnu zlatou kotvou mělo bránit založení centrální banky. To skutečně umožnilo větší růst po delší období, avšak s o to drtivějšími následky přitažlivosti zlaté kotvy (Velká krize 1930). Také z tohoto důvodu byla nakonec zlatá kotva v roce 1971 definitivně opuštěna.

Pokud byste mi tedy chtěl namítnout, že BTC může fungovat jako kdysi zlato a že banky by tedy mohli vedle peněz krytých BTC emitovat i nadále současné účetní peníze kryté závazky a zástavami dlužníka, pak tato slepá ulička již byla v historii vyzkoušena.

A ještě něco k průběhu naší diskuze. Podle mě by měl o správnosti jeho názorů přesvědčovat ten, kdo chce věci měnit. Zastánce aktuálního stavu by neměl být pozici, že musí mít argumenty, proč krypto"měny" nebudou fungovat. Naopak, zastánci krypto"měn" by měli mít jasné a velmi přesvědčivé argumenty, proč krypto"měny" nebo směs krypto"měn" a současných účetních peněz budou fungovat lépe než současné peníze. V tomto ohledu mají zastánci BTC pouze argument, že BTC nebo nějaké jiné krypto"měny" budou údajně fungovat lépe, protože jsou nezávislé na státu a svobodně používané. Tohle je ale pouze ideologický, nikoliv ekonomický argument.

Provázanost bankovního/peněžního systému se státními dluhopisy vidím, jako v zásadně pozitivní. Objem státního dluhu, ať už v absolutní výši nebo vztažený k jinému parametru vnímám jako zcela zbytečný a bezvýznamný údaj. Jediné na čem v této souvislosti záleží je, aby fiskální politika (státní dluh je jen jakýsi "odpadní produkt" fiskální politiky) nezpůsobovala nestabilitu cen (ani vysokou inflaci ani deflaci). Ano rozhodně si přeji fiskálně silný stát, který bude schopen reakce, když jí bude potřeba. Za silný stát ale nepovažuji stát, který příliš svazuje a reguluje tržní ekonomiku. Taková ekonomika je pak slabá a stát je jen tak silný, jak silnou má ekonomiku.

V čem jsou krypto"měny" primitivní? No v jejich principu ekonomického užití jako prostředku komoditní (nikoliv peněžní) směny. Krypto"měny" jsou jen (podle mě absurdní) digitální pseudokomoditou. Pro mě peníze vznikají jako vztah mezi emitentem peněz a jejich držitelem. Krypto"měny" jsou jen jakési digitální nic, jejichž vznik vyžaduje jen spálení stále většího množství elektřiny. Naproti tomu vznik účetních peněz nevyžaduje žádnou signifikantní energii avšak od jednoho z jejich emitentů (dlužníka) vyžaduje výdej energie na vytvoření něčeho, co si někdo jiný bude na trhu chtít koupit, aby dlužník získal peníze na splacení svého dluhu. Cítíte tam ten obří principiální rozdíl? Stojí zde obrovský objem jalově spálené elektrické energie proti energii vydané dlužníkem v vytvoření něčeho konkrétního, potřebného, užitečného, smysluplného... U té energetické náročnosti se dnes zastavil i pan Musk, který si uvědomil, že jeho zelnou karmu může značně pošramotit podpora energeticky tak náročného projektu jakým je BTC a do vyřešení tohoto problému prakticky odvolal nedávno zavedeno možnost placení BTC za jeho auta.

K vývoji bankovního systému. Současný princip bankovního systému existuje prakticky od prvního shlukování lidí do nějakých širších společenství. V rámci uzavřených komunit existoval systém vzájemného poskytování služeb a zboží, který předpokládal, že v rámci těchto směn poskytují jeden druhému srovnatelně hodnotné plnění a pokud někdo své závazky ve formě protislužeb a dodávek jím vyprodukovaného zboží neplnil, byl z takové komunity vyobcován, což tehdy zpravidla znamenalo rozsudek smrti. Přesně na tomto základě fungují i banky, s tím že pokud dlužník nesplatí své dluhy je i dnes "vyobcován" na okraj společnosti do šedé, či černé ekonomické zóny. Čili principy na nichž je založen současný peněžní a bankovní systém zde funguje od úsvitu lidských společností. Mění se jen forma a způsob realizace toho principu. Vedle tohoto vnitrokomunitního systému pak běžel paralelně obchod mezi jednotlivými komunitami, který byl založen na komoditní směně. Zjednodušeně řečeno v rámci komunit byly přirozeně zavedeny účetní systémy vzájemných závazků a pohledávek, což je podstata současných účetních peněz a vně těchto komunity byly používány ke směně barterové komoditní směny.

Současný pokus o zavedení krypto"měn" představuje pokus o zavedení komoditní barterové směny i dovnitř komunit, což považuji za neefektivní a v neposlední řadě za nepřirozené, s tím že v historii se přiblížení k tomuto systému vůbec neosvědčilo, když se k tomu ani nikdy na 100% nepřistoupilo, protože by to bylo pro ekonomiky příliš paralyzující. Nakonec ztroskotal i systém mezinárodního obchodu založeny na zlatě, takže komoditní směna není jako princip vhodná ani pro mezinárodní obchod. V historii bylo použití komoditní směny pro mezikomunitní obchod jen jakási z nouze cnost. Tou nouzí byla nemožnost důvěřovat ostatním komunitám, že pokud jim dnes něco dodám, že mi to v dohodnutém čase a dohodnutém plnění skutečně v budoucnu dodají. Dnes to není problém, protože dnešní mezinárodní obchod je vlastně obchod mezi individuálními subjekty v rámci jedné globální komunity (pokud tedy vyloučíme subjekty z některých rozvojových zemí z tohoto spolku).

Nahrazení bankéřů rozprostřenými lidskými zdroji? Ano, to je pokus Zonky. Nezapomínejte, že existuje něco jako úspory z rozsahu a specializace, která má taky svůj smysl. Ona ta centralizace zde není úplně bezdůvodně. Ona má taky svá obrovská pozitiva.

K tomu státu. Pohlížet na stát optikou produktivity státu mi přijde mírně řečeno kontraproduktivní. :-) Stát je instituce zřízená především za účelem organizace společnosti působící na území státu a tržní ekonomika je jediným "zdrojem" státu, takže by ji stát neměl nijak negativně omezovat, např. tím, že bude zvedat daně jenom proto, aby snížil zadlužení státu. Zadlužení státu prakticky nikoho nezajímá. Důležité je nebrzdit a neomezovat ekonomiku, pokud si to nevyžádá příliš vysoká inflace a současně podpořit ekonomiku, pokud nastávají tlaky deflační. A právě takovýto přístup státu k ekonomice nakonec může přinést čistě vedlejší a v podstatě primárně nezamýšlený výsledek v podobě uspokojivého "hospodaření" státu. Ve skutečnosti to ale bude odraz fungování ekonomiky. Stát, stejně jako centrální banka nehospodaří. Zasahovat do tržní ekonomiky s cílem dosáhnout lepšího "hospodaření" státu je zvrácené a absurdní. Je to jako si myslet, že když vozík mohu rozpohybovat tažením za připojený provázek, můžu jej rozpohybovat opačným směrem tlačením na provázek.
Web: neuveden Mail: vit.herman v doméně gmail.com
Problém vazby na zlatý standard jste myslím uspokojivě už vysvětlil už dávno. A já to přijal. Jinými slovy jsme si vysvětlili, že příliš rigidní peněžní zásoba není žádná výhoda v prostředí, kde má optimálně fungovat ekonomika. Může krytá komoditou zřejmě může dobře plnit funkci uchovatele hodnoty, ale běhu ekonomiky nepomáhá. Z toho mi vyplývá, že to je rozhodně zajímavá komodita, ale že pokud bychom měli mluvit o náhradě dnešních standardních měn takovouto komoditou, tak, že by šlo o neodpovědný experiment. Nicméně existence vedle jiných měn nijak neškodí. A vedle toho umožní prověřit různé zajímavé koncepty. Takže potud co se mne týká, tak máme shodu. Věnoval jste tomu nyní velkou část textu, protože Vám patrně plně nedošlo, že tento argument plně přijímám.

Proto bych chtěl bych vysvětlit jednu věc. Nehájím Bitcoin, ani zlatý standard jako primární a nejlepší řešení. Hájím spíše primární užívání počítačů místo lidí. Tak, aby repetetivní věci mohl provádět počítač. Hájím otevřenost a transparenci. A to, aby člověk mohl dělat, co ho baví. Nechť si bankéři pak udělají spolky bankéřů a mají banky. Pokud se ale něco ukáže jako posun, tak nechť to zůstane jen jako zájmová činnost dobrovolných účastníků. Úkolem dneška je podle mne vyvrátit fámy o výhodách centralizovaných a mocensky ovládaných systémů. Ani takové vyvrácení samozřejmě nenahradí historicky získané zkušenosti a znalosti. Ať jde o ekonomii nebo bankovnictví. Já si přeju, aby tyto znalosti byly plně zohledněny, avšak v systémech, které ještě nedávno nebyly technicky realizovatelné. A tím ušetřit náklady, aby člověk mohl zase o něco méně otrocky pracovat. A když už, tak jen tam, kde je nenahraditelný.

Vy si myslíte, že by o správností názorů měl přesvědčovat ten, kdo chce věci měnit. Ale já nechci nic měnit a nikoho nechci do čehokoli nutit. Podporuji pouze vznik nových věcí, v nichž vidím smysl. A pokud se ukáže, že ten smysl byl jen zdánlivý, nebo že to není tak růžové, lze to v klidu v okamžiku pochopení zase opustit. Začal jsem chápat, že zastánci měn krytých komoditou by nejspíš opravdu narazili, pokud by se jednalo o měnu jedinou. Ale pokud se na to přijde, tak vznikne systém kryptoměny, který umožní tvořit peníze na základě dluhu (v hlavě už mám koncept). Na druhou stranu pokud jakákoli měna nebude vnucena státem, riziko nějaké katastrofy je prakticky nulové.

Proti státu bych nebyl, kdyby jeho služby byly dobrovolné. Ten ekonomický aspekt je spíše vedlejší. Zahrnuju do něho pochopitelně subjektivně i nějakou celkovou užitečnost jeho existence. Ale jde především o míru nesvobod a časových ztrát, které člověku způsobuje. Ten pocit je dán samozřejmě představou o efektivnější funkčnosti. A nejde o nějaká malá procenta jako 30, 50, ale třeba o 4000%. A tento rozdíl je přímo kauzálně způsoben psychologickým efektem, kdy dochází o rozhodování o jiných za peníze jiných. Tento aspekt v souvislostí s fixací nedotknutelných politiků na 4 roky je velmi nepříznivý. Takže jsem samozřejmě nespokojen nejen s finanční bilancí, ale zejména s rozhodováním politiků. A je celkem viditelné, jakými psychologickými mechanismy se to řídí.
Web: neuveden Mail: schován
Hájíte používání algoritmů vykonávaných počítači namísto práce lidí. Chce se mi napsat, ať si založíte banku, která bude řízena takovým algoritmem, abyste zjistil, že ne všechno lze naprogramovat tak, aby do fungovalo autonomně bez lidí. Věřte mi, že na nahrazení lidí algoritmy už banky tvrdě a dlouho pracují, protože lidská práce je fakt drahá. Tam, kde si banky ověřily, že to jde a vyplatí se to, určitě to už udělaly. :-)

Podle mě existence paralelních principiálně odlišných měn je nebezpečná. Já beru peněžní systém spíše jako soubor pravidel vytvářející prostředí, v němž funguje ekonomika a myslím si, že paralelní existence více odlišných peněžních systémů by mohla přinést stejný chaos do chodu ekonomiky jako paralelní platnost více různých pravidel silničního provozu. Sada pravidel by prostě měla být jen jedna. Nicméně např. paralelních platebních systémů může být několik, protože jde pouze o technologii převodu jednoho druhu peněz (kartou v hotovosti, platební aplikace v mobilu, náramku...). Proti těmto inovacím nemám žádných námitek, protože se dějí stále v rámci jediného peněžního systému. Rozmanitost a konkurence je fajn. Nikoliv však v systémech, které rozmanitost a konkurenci imanentně vylučují a které naopak jeden pro všechny subjekty společný rámec pro tu konkurenci nastavují.

S Vaším "bojem" proti centralizovaným systémům nesouhlasím. Ale o tom už jsem psal.

A stále si myslím, že pokud chcete něco, co se týká i ostatních, změnit, měl byste je o té změně nejprve přesvědčit. Když k něčemu něco "pouze" přidáte, změníte to. Když přidáte do vody sůl, už to není jen voda, je to solný roztok, který má jiné vlastnosti, možnosti použití... Ono až se ukáže, že ta slaná voda se už nedá pít, je už pozdě na to vracet to.

Jinak stát tu není od toho, aby poskytoval jakési služby. To je jenom politická floskule. Stát tu je především od toho, aby vytvořil instituce, které slouží k organizaci společnosti, nastavení pravidel, která v ní budou platit a která budou vymáhána. Většina lidí dodržuje většinu zákonů dobrovolně, protože jsou v souladu s jejich postoji a nepociťují je jako nějaká násilně vynucovaná pravidla. Zákony jsou zde hlavně pro ty, kteří by se podle nich nechovali dobrovolně ani, v případě, že by neplatily a těmto lidem oprávněně přijde, že dodržování zákonů, je na nich vymáháno násilím a že je to nespravedlivé. Těmto lidem ale není pomoci. :-)
Web: neuveden Mail: vit.herman v doméně gmail.com
Já beru peněžní systém jako systém, kterých může být více. Tyto systémy opravdu mohou existovat v oddělených světech a tyto světy propojit plovoucími kursy. Představme si to jako dvě planety, které se však dohodnou nějak na způsobu cestování mezi nimi.

Na centralizování se asi neshodneme. Centralizování znamená, že se ostatní způsoby musí nějak potlačit a to není moc v souladu se mým přesvědčením a principem zkoušení nových věcí. Souhlasím ale se spontánně vzniklými centry.

Ano, když něco budu chtít po Vás, tak Vás logicky musím přesvědčit. Ale nemusíte to chtít pochopit, můžete mít jiné zájmy a svá práva hájit své zájmy. A na případnou chybu mám také právo, bez chyb není vývoj. A samozřejmě je vyloučeno, že by se obecněji prosadilo něco zjevně chybného.

Do diskuze stát/nestát bych se snad ani dále nepouštěl. Jsem příznivcem teorie spontánního řádu, ke kterému není potřeba organizací tvořící pravidla uměle.
Web: neuveden Mail: vit.herman v doméně gmail.com
K diskuzi o těch centrální bankách: Vaše tvrzení, že se řídím pavlačovými drby a trvám na nich je zcela mimo realitu. Přece jsem Vám napsal, že momentálně našemu bankovnictví důvěřuju. Uznal jsem, že tisknutí peněz proti dluhu je OK. Ale samozřejmě stále nevím proč by takový systém měl mít monopol. Zkrátka věřím tomu, že lidé, pokud mají možnost jednat svobodně, tak že to ekonomice prospívá. A svobodně znamená, že Vy můžete užívat fiat měnu a já kryptoměnu. A můžeme mezi nimi směňovat. Současná volatilita kryptoměn způsobená spekulací se jednou stabilizuje a směna nebude problém. To je podle mne daleko lepší, než když se budeme handrkovat, co je lepší. K tomu handrkování dochází právě na základě víry, že je potřeba, aby něco bylo centrálně. Oč snáz se chápou důvody druhého, pokud sám k tomu nejsem nucen. A naopak, pokud jsem k něčemu nucen, může to silně radikalizovat mou diskuzi. Od doby, kdy jsem toto pochopil, tak mne už tolik nezlobí ani nerozumné argumenty nebo radikálnější postoje. Nerozumné argumentování neznamená, že za tím není něco velmi rozumného.
Web: neuveden Mail: schován
"Ale samozřejmě stále nevím proč by takový systém měl mít monopol."

Představte si, že kromě gramů jako jednotky hmotnosti by se mohly používat další jednotky hmotnosti, které by navíc ani nebyly mezi sebou vzájemně pevně ukotveny. Každý by si svobodně mohl používat váhové jednotky, jaké ho zrovna napadnou. To by byl chaos a každý rozumný člověk to odmítne. Namítněte, že ale přece existují v různých zemích různé váhové jednotky. To jo, a taky je to spojeno s mnoha problémy. Např. když špatně obsluha letadla přepočetla hmotnost paliva z jedněch jednotek do jiných, tak to stálo životy nejedné posádky a pasažérů. Tato pestrost fyzikálních i jiných jednotek nemá žádné výhody. Má jen nevýhody.

Peníze mají také nezanedbatelnou funkci v podobě jednotky ceny, což je funkce neoddělitelně spojená s funkcí prostředku směny. U měnového systému jsou pak volně plovoucí kurzy mezi jednotlivými státními měnami užitečné, protože přes měnový kurz se mohou tržně "kompenzovat" rozdíly mezi jednotlivými státy. Pokud ale budete mít systém plovoucích kurzů několika set globálních krypto"měn" vytvoříte tím, jen zcela zbytečný a neužitečný chaos, jaký panuje ve některých fyzikálních jednotkách. Pokud se prosadí globálně jen jedna krypto"měna" ztratíte onen velmi užitečný kompenzační mechanismus plovoucích kurzů.

Volatilita BTC skončí až tehdy, pokud přestane být jen pseudokomoditou, která má cenu vyjadřovanou v penězích, tedy až se BTC stane jedinými "peňězi" a jeho cena už nepůjde vyjádřit ve skutečných penězích. Do té doby bude volatilita BTC nevyhnutelně obří.
Web: neuveden Mail: vit.herman v doméně gmail.com
Nepředstavuje to žádný zásadní problém. Samozřejmě znám celou řadu příběhů, kde zmatek v jednotkách způsobil problémy nebo i katastrofy. Avšak svést problém na existenci více jednotek je krátkozraké. Třeba v matematických a fyzikálních úlohách je velmi výhodné převádět do alternativních jednotek, protože to usnadní výpočet. Vezměte si násobení, které můžete logaritmováním nahradit součtem, počítání v polárních souřadnicích, tvary komplexního čísla podle typu úlohy. Ale souhlasím, že třeba v letectví by bylo neoddiskutovatelně vhodné používat společné jednotky. Zde skutečně není prostor pro lepší vizi, než vzít jakoukoli existující jednotku a tu sjednotit. Jediným důvodem, proč se tak neděje jsou nejspíš transakční náklady. Otázka krypto vs fiat měny však takto jednoznačná není. A tam, kde chybí jednoznačnost, je třeba určité pestrosti, dát tomu šanci (nezakazovat to), aby se to mohlo plně zjevit. Snaha o potlačení tohoto procesu je snaha o stagnaci. Vývoj probíhá tak, že se něco vymyslí, pak se to zkouší, způsobí to možná trochu dalšího chaosu a pak následuje opět zjednodušení. Ovšem z případného konečného lepšího výsledku se těží navždy. Alespoň dokud se neobjeví zase něco lepšího.

Jinak potenciální přínos těch kryptoměn je nyní v tom, že testují efektivitu decentralizovaných principů. Nic víc, nic méně. Podle mého odhadu tento princip nakonec vyhraje. Tyto principy ještě nejsou plně otestovány, protože z dlouhodobé perspektivy jsou zde Internet a dostupné počítače velmi krátce. A proto ještě zdaleka není vyčerpán jejich potenciál. Počítače jsou hloupé, ale rychlé a přesné. Dokážeme do nich tedy vtisknout nějaké principy (programy) a ty nechat pak automaticky pracovat za nás. Klidně pak občas v ekonomice občas ty peníze i přerozdělujme. Ale aspoň algoritmicky. Ušetřený čas bankéřů nebo politiků pak můžeme trávit třeba produkováním něčeho zajímavějšího ke spotřebě nebo místo produkce rovnou spotřebovávat.

Nepředpokládám prosazení mnoha set kryptoměn. Možná v krátkodobém horizontu se bude všelicost testovat, ale poté to začne konvergovat zpět. Mohla by se prosadit i jedna globální. Ale to bude záviset na světových ekonomikách a jejich spojování/oddělování. V podstatě by mohla mít každá ekonomika mít vlastní blockchain a mezi nimi používat plovoucí kursy. Zkrátka není nic, co by se pomocí kryptoměn nedalo vyřešit. Jejich míra decentralizace je ale fakt obtížně nahraditelná.

Na volatilitě kryptoměn přestane záležet v okamžiku, kdy s nimi půjde běžně platit, zejména třeba i daně.
Web: neuveden Mail: schován
Pokud píšete o tom, že kromě metru, zde máme z praktických důvodů i milimetry a mikrometry a kilometry a další zlomky či násobky metru, tak to je pořád systém založený na jediné jednotce délky a nejde o nějaký vícejednotkový systém. Řešení fyzikální úlohy, kde by se "vyplatilo" převádět kilogramy např. na trojské unce, bych tedy chtěl vidět. :-)

Otázka krypto vs fiat měny není jen v rovině jednotky ceny samozřejmě. Jádrem dané otázky ale bylo, zda je lepší jedna jednotka ceny, nebo více (vzájemně plovoucích) jednotek ceny v jednom ekonomickém prostředí. Zde si troufám tvrdit, že nejsou nějaké velké pochybnosti o tom, že jedna jednota je lepší a nevidím zde žádný racionální důvod, abychom tento závěr jakkoliv ověřovali nějakými experimenty. Tady prostě žádná pestrost nepaří. Peníze jsou nástrojem, který je součástí ekonomického prostředí a který má chod ekonomiky usnadňovat, nikoliv jej komplikovat. Zde mě napadá, že v tomto ohledu existuje u anarchokapitalistů určitý paradox. Jedním z hlavních ekonomických důvodů, proč kritizují fiat měny je to, že fiat měny údajně neumožňují dostatečně přesnou kalkulaci investic, protože objem peněz není konstantní. Na druhé straně však připouštějí vznik neomezeného počtu krypto"měn", které sice každá jednotlivě mohou mít konstantní počet "měnových" jednotek avšak "měnová" zásoba všech krypto"měn" nebude konstantní a může se vyvíjet naprosto nepředvídatelně. Změny celkové peněžní zásoby samozřejmě nejsou až takový problém. Nicméně skutečnost, že byste měl např. 10 globálně rozšířených krypto"měn", jejichž vzájemné směnné poměry by byly v čase neustále plovoucí, by zjevně nevytvořila nějaké lepší prostředí pro kalkulaci (nejen) investic. Troufám si tvrdit, že jakékoliv kalkulace by v takovém prostředí byly řádově komplikovanější, pokud by byly vůbec možné.
Když budete podporovat převratné inovace např. ve fotografickém průmyslu, tak mě to nebude nijak znepokojovat. Pokud ale chcete experimentovat s inovacemi v důležitých infrastrukturách, tak se budu mít jednoduše na pozoru a nebudu podporovat nápady typu, pojďme to vyzkoušet a uvidíme, co to udělá. Zavádění takto důležitých inovací je podle mne neméně závažný proces, jako jejich samotné vynalézání a podle toho by se k němu mělo v těchto případech přistupovat. Odpovědně s vědomím i nezvratných následků, jaké to může mít, ne živelně stylem po mě klidně potopa.

K té decentralizaci. Decentralizaci nevidím jako přínos. Volání k decentralizaci vnímám trochu jako volání po přímé demokracii. Decentralizace vidím v první řadě, jako zavádění řádově vyšší komplikovanosti zcela jednoduchých a efektivních řešení. Pro mě je projekt krypto"měn" spíše politickým manifestem proti státu jako formě organizace lidských společenství, který se (na štěstí) zvrhl jen v jakési spekulativní šílenství, než nějaká skutečná smysluplná inovace. Vzpomínám si jak se volalo po decentralizaci státní moci. Výsledkem byl velmi nešťastný vznik krajů. I to, kdo to tehdy prosazovali, to dnes vidí jako velkou chybu.

Volatilita krypto"měn" prakticky vylučuje, aby se s nimi běžně platilo. Nejprve musíte "zkrotit" volatilitu (good luck) krypto"měn" a pak teprve můžete doufat v to, že se jimi bude platit, třeba jen proto, že dotyčný nemá rád stát. Opačně to ale fungovat nebude. Nedojde k tomu, že lidé začnou používat volatilní měnu jako platidlo a v důsledku toho klesne volatilita.
Web: neuveden Mail: vit.herman v doméně gmail.com
Vidím tři paralelní jádra debaty:

1/ jedna měna vs více měn
2/ centralizace vs. decentralizace
3/ automatizovaná správa počítačem na základě algoritmu vs. zásahy na základě úsudku autority

Já momentálně volím fiat měnu. Považuji za fámy neustálé předpovídání krizí. Tyto krize stejně přicházejí nečekaně a docela náhodně jako černé labutě. Nevěřím na časování a předpovídání trhu. Je daleko racionálnější k tomu přistupovat jako k náhodě. Krom toho si myslím, že kryptoměna nemá šanci tyhle záležitosti nijak vyřešit. Ale má dvě podstatné vlastnosti. Je méně nákladná než banky a bankéři, protože nahrazuje lidskou sílu algoritmy. A za druhé je nezávislá na vládách, jejichž kompetenci věřím méně, než lidem. A také je svobodná, nevnucovaná jako jediná, kterou musím povinně přijímat. Zatím je však poměrně nepraktická, ale to se jistě změní.

Ano, anarchokapitalisti jsou zvláštní skupina plná protimluvů. Obvykle kdokoli něco zásadně odmítá, tak z toho vyplývá mnoho paradoxů. Proto se snažím nic neodmítat, ani stát. I ve státě některé organizace fungují naprosto uspokojivě. Ale pozoruji, že s koncentrací moci do rukou někoho jiného přibývá chování, které ostře není v zájmu ostatních. Takže určité rozprostření moci by jedině prospělo. S vašimi výhradami souhlasím. Akorát v decentralizovaném prostředí se to ukáže a přežijí koncepty, které jsou lepší. I kdyby to nakonec měla být třeba jen jedna decentralizovaná kryptoměna. Podle mne to má budoucnost podobnou jako třeba v roce 1990 Internet.

Vaše úvahy o podpoře/nepodpoře kryptoměn příliš nechápu. Proč by mělo vadit, že to nějací nadšenci dobrovolně a ve volném čase realizují? Mne se to líbí a pokud byste měl tendence tomu nějak aktivně bránit, tak se dostáváte vyloženě do nepřátelské pozice. Ti nadšenci nesouhlasící s postupem bankéřů a vlád mohou jít buď vypalovat a rozbíjet banky nebo se pokusí vytvořit něco vlastního.

Přiznám se, že když jsem získával hypotéku, tak celý bankovní odhad byla šílená fraška, samozřejmě nemovitost zásadně podhodnocena. A to způsobem, který prokoukne snad i malé dítě. Krom toho při posuzování příjmu berou daňový základ. Takže jim nevysvětlím, že jako ajťák náklady nemám, ale že jen využívám paušálu. Díky tomu je půjčka omezená více, než být musí. Já tvrdím, že průměrný člověk tyto věci ohodnotí lépe, než obecné postupy bank. Další věcí je, že mi třeba propadla občanka, což znemožní některé bankovní operace. Je to způsobeno zákonem o praní špinavých peněz. Takže opět platí, že narážím na mnoho bariér jen kvůli ochraně daňového systému. Když už, tak lze dělat čistou inflační politiku a daně se pak dají zrušit. Fakt se divíte, že tenhle šílený aparát někdo může chtít obejít a řešit jinak?

Já volám po decentralizaci i přímé demokracii. To jsou spojené nádoby. Jediný důvod, proč to tak nechtít je víra v elity. Což chápu, ale nesouhlasím. Vznik krajů bylo velmi nešťastné řešení. To není žádná decentralizace. Pouze rozdělení jedné mocenské struktury na větší množství stále příliš silných a od lidí oddělených mocenských struktur. Navíc zcela nehospodárně.

Volatilita kryptoměn nebude vadit, pokud je nebudu nucen často směňovat. Takže by mi nevadilo dostávat zaplaceno za práci částečně v Bitcoinu, pokud tuto část jsem schopen bez problémů utrácet. Jinak je to skvělá věc na spekulace. Ať se každý rozhodne, zda chce s tou měnou spekulovat nebo ji chce využívat. Jak se k tomu lidi postaví uvidíme. Podle mne se to těžko dá předvídat. Jsou v tom zahrnutí jak uživatelé, tak investoři, tak spekulanti...
Web: neuveden Mail: schován
1) Jsem zastáncem jediného společného principu peněz na globální úrovni fungující s režimu jednotlivých národních měn. Jediná jednotná globální měna je podle mě extrém, který má více nevýhod než výhod. Obdobně to vidím i u společných měn, jako je euro.

2) Centralizované peněžní instituce vnímám rozhodně jako efektivnější a méně nákladné, než rozdrobený decentralizovaný shluk nepředvídatelných subjektů.

3) Úsudek centrální autority v podobě regulace úrokových sazeb je v případě účetních měn nezbytný (neexistuje zde trh s úsporami). Můžeme se bavit o tom, jak by taková autorita měla vypadat a fungovat. BTC žádnou centrální autoritu nepotřebuje, protože s BTC žádný efektivní úvěrový trh nemůže existovat.

4) A doplňuji zcela zásadní principiální otázku. Mají lidé používat nadále skutečné peníze, nebo se vrátit k barterovým komoditním směnám?
Web: neuveden Mail: vit.herman v doméně gmail.com
Vaše názory Vám neberu. Centralizace má někdy potenciál být opravdu efektivnější, ale nesmí se bránit alternativním způsobům. I volný trh může nakonec leccos centralizovat. Je ještě rozdíl mezi monopolem a přirozeně vzniklým centrem.

S tím úvěrovým trhem je to zajímavý argument. Ale řešitelné to je. Banku mohu zastoupit třeba i já doma, když začnu vytvářet peníze pro jiné s tím, že budu odměněn úroky. Jako pojistka by sloužila nějaká poměrná část, kterou bych musel ihned zaplatit a v okamžiku splacení částky bych ji obdržel zpět. Úplně stejně banka smí půjčovat pouze do nějakého násobku svých rezerv. Takže nevím, odkud jste přišel na to, že by to nefungovalo. Pomíjím, že v současných kryptoměnách pravděpodobně tento princip zabudován není. Jinak poměr potřebné rezervy by zase mohl být proměnlivý a vycházet z algoritmické analýzy transakcí.

K té poslední otázce jen pro ujasnění? Pro Vás komodity nejsou peníze? Myslíte těmi penězi tedy i systém dluhů, práce s kreditem, atd.? Bylo by možná šikovné definovat axiomaticky vlastnosti peněz, abychom chápali dobře, co kdo od moderních peněz očekává. Bylo by zajímavé, kdybyste to definoval. A pak z toho vzít vše podstatné, a zda bych jako ajťák nedokázal konceptuálně nastínit, jak tyto znalosti promítnout do decentralizovaného systému. Možná by to mohl být ohromný skok kryptoměn kupředu. Mimochodem, Elon Mask momentálně odchází od Bitcoinu právě kvůli jeho nárokům na spotřebu elektrické energie. Kdyby se tento princip nahradil principem vzniku peněz podobným dnešním penězům, tak by mohlo jít o podstatný vývojový skok skutečně kupředu. Asi se s Vámi shodnu, že návrat k barterovým měnám asi nechci. Zde jste mne skutečně přesvědčil, že by to nemusel být vůbec dobrý nápad. I když nechť taková měna také existuje.

Jinak Vám chci poděkovat, diskuze s Vámi je velmi plodná a zajímavá. Alespoň mne se tak jeví. Nechci samozřejmě trvat na nějakých svých nesmyslech a mohu mít o nějakých věcech zjednodušené představy. Ale pokud nějaké principy ospravedlníte, tak to obvykle uznám a skoro vždy dokážu nějak přenést do konceptu decentralizovaného systému. A uměl bych to nejspíš i fyzicky naprogramovat. Jako programátoři máme myslím jednu jedinečnou vlastnost, a to velmi přesné myšlení. To neznamená, že máme veškeré znalosti. Ale je obvyklé, že když implementujeme komplexnější business cizích firem, známe a vidíme do jejich procesů daleko lépe, než kdokoli jiný z těchto firem, a to včetně vedení a majitelů. Jako ideální proto vidím, aby se ekonomové a programátoři spojovali.
Web: neuveden Mail: schován
"Banku mohu zastoupit třeba i já doma, když začnu vytvářet peníze pro jiné s tím, že budu odměněn úroky."

Opravdu máte ambici plnohodnotně nahradit banku? :-) A myslíte si, že banka vytvoří peníze, ty někomu půjčí a pak už jen inkasuje úrok? Banky, když vytvoří peníze a ty někomu půjčí, tak sice začnou inkasovat úrok od dlužníka ale současně musí úrok platit držiteli těch samých peněz, a to po celou dobu existence těch peněz, tedy až do okamžiku, kdy je ten dluh splacen a ty peníze zase zaniknou. Za případné nesplácení dluhů dlužníkem je finančně odpovědná ta banka, resp. její akcionáři, kteří musí ten dluh splatit namísto toho dlužníka, jinak banka zkrachuje a o peníze přijdou nejen akcionáři, ale i držitelé peněz, kteří měli tu smůlu, že měli peníze právě v této bance. Opravdu si myslíte, že byste to zvládl ve velkém a že byste ustál tu odpovědnost, pokud by ta Vaše banka krachla? Pokud si myslíte, že byste to v malém ukočíroval, pak zde máte platformu Zonky, kde riskujete jen vlastní peníze, nikoliv vlastní peníze a ještě peníze, které vytvoříte a vlastní je jiné subjekty.

Ten Váš nápad s pojistkou je fajn. Jen byste asi brzy přišel na to, že byste vytvářel peníze, které byste půjčil kámošovi, s kterým byste se o ně podělil a tu pojistku byste vždy nechal propadnout, stejně jako všechny peníze, které jste vytvořil. A takto by to dělali všichni. Máte pocit, že by to takto fungovalo? Bankovní podnikání potřebuje zákony, pravidla, dohled, kompetentní a odpovědné vedení, zaměstnance i akcionáře...

K otázce, zda komodita může být penězi. Komodity samozřejmě nejsou a nemohou být penězi. Komodity jsou to, co za peníze můžete koupit nebo prodat. Už jen z tohoto důvodu nemůže být rovnítko mezi komoditou a penězi.

Peníze jsou (fyzickým, či digitálním) nositelem práva, které má držitel peněz vůči emitentovi peněz. Pokud např. banka emituje bankovku, na níž se zaváže kdykoliv tuto bankovku směnit za předem dané množství zlata v daném stupni ryzosti, pak tato bankovka je nositelem práva jejího držitele vůči bance na směnu té bankovky za určený kus zlata, přičemž toto právo je převoditelné na jiné subjekty předáním bankovky jinému subjektu. Penězi není to zlato samotné. Zlato je v tomto případě pořád komoditou a jen část existujícího zlata je monetizována bankami, tedy "převedena" na peníze. Penězi je až ta za zlato směnitelná bankovka. Nic nebrání tomu, aby bankovky nahradil nějaký token, nebo účetní zápis. Penězi pak bude ten token, nebo účetní zápis. Je to obdobné jako u nemovitostí, jejichž vlastnictví je zaznamenáváno do katastru nemovitostí. Nikoho by nenapadlo označit za nemovitost pouhý zápis v katastru. Zlatem kryté peníze jsou v daném případě vlastně potvrzeními o vlastnictví toho zlata, resp. potvrzení o existenci práva kdykoliv si to zlato v bance vyzvednout proti předložení bankovky (dojde k demonetizaci daného zlata, vyvedení zlata z peněžního systému).

Pokud je u BTC problém, že by s ním bylo příliš mnoho transakcí, které by byly výpočetně a tedy i energeticky náročné, pak vytvoření peněžního systému nad BTC by tento problém řešilo, protože pak by se převody BTC realizovaly pouze mezi jednotlivými bankami. Namísto milionů převodů denně by jich proběhlo pár desítek (v rámci státu), či tisíců (globálně) za den. Tohle řešení ale stojí na centralizaci. :-) Decentralizace by byla jen na úrovni jednotlivých bank (tak jako je tomu již dnes). Přístup k BTC by byl pouze přes banky. To by se příznivcům BTC asi nezamlouvalo. I když mám pocit, že obdobně by snad měl fungovat ten Lightning network.

O možnostech efektivnějšího uspořádání současného peněžního systému jsem samozřejmě uvažoval, ale na nic moc zajímavého jsem nepřišel. Koncept mikrobank, jak jste ho naznačil by mohl někam směřovat. Dnes to banky dělají ve velkém obdobně. Složí kapitál a společně s dlužníky vytváří peníze. Co jde dělat ve velkém, by mohlo jít dělat i v malém. Jen se obávám, že ta efektivita nebude moc dobrá. Stejně tak stabilita. Trochu to zavání tím, že by bankéřem musel být téměř každý a to pak nemáte šanci uhlídat. Tím spíše, pokud by se to mělo dít v nějakém stupni anonymity. Hakerské útoky na tyto mikrobanky by asi byly taky problém.

Zajímavým projektem byla tzv. ekonomika daru, která se prezentovala jako bezpeněžní systém. Prakticky šlo o to, že každý něco nabízí a poptává a od ostatních čerpá a ostatním poskytuje nějaké služby zboží apod. a každý je hodnoceným i hodnotitelem toho, jak férově se v daném systému chová. Tento systém si ale přímo říká o to, aby tam byly nějak implemetovány pěněžní transakce. Např. já využiji nějakou službu a dohodnu se s poskytovatelem, že mu za tu službu připíšu na jeho peněžní účet dané množství peněz, kterými pak dotyčný zaplatí někomu jinému, kdo mu např. pronajímá auto, ten ty peníze použije na nákup potravin... Na začátku ale nikdo žádné peníze nemá, takže když si na začátku něco koupím, tak vlastně za peníze, které jsem vytvořil tím, že jsem je připsal dodavateli na jeho účet. Současně ale můj účet bude zatížen dluhem v objemu v jakém jsem utratil peníze tím, že jsem je vytvořil. Pokud pak následně něco někomu prodám, můj dluh se o danou částku zmenší, popř. se úplně vymaže a dostanu se do kladného zůstatku. Tato informace kolik peněz jsem vytvořil, kolik někomu dlužím by byla veřejně dostupná (jako jakýsi můj rating) všem ostatním (tady spousta lidí bude křičet, že tohle ruší soukromí), kteří by měli právo odmítnout mi dál prodávat na dluh, protože daný systém pouze zneužívám tím, že nakupuji pouze z vytvářených peněz ale sám nikomu nic, co by si ode mě chtěl někdo koupit nenabízím. Ale asi by šel vytvořit nějaký algoritmus, který by ten rating řešil nějak šetrněji. Současně by zde byl i nějaký reputační systém, který by hodnotil, jak kvalitní zboží, či služby dodávám. Tohle co popisuji je vlastně princip účetních peněz provozovaný bez bank. Asi by šel propojit i se současným peněžním systémem s tím, že by člověk mohl mít možnost peníze, s kterými bude v plusu si nechat převést na skutečné peníze do banky a vložit je třeba do jiného obdobného konkurenčního projektu, kde se např. nabízí zboží, které není k dispozici v tom původním. Nebo by nad jednotlivými systémy byl nějaký "migrační" systém, který by je všechny zastřešoval. Pokud by šel vývoj nějaké kryptoměny touto cestou, asi bych mu i fandil. V takovém případě by šlo o jakýsi decentralizovaný "bezbankovní" doplněk aktuálního systému, který by mohl dále autonomně růst a být principiálně komplementární a kompatibilní se současným peněžním systémem.

Obdobný paralelní peněžní systém vznikl v době Velké krize v Rakousku ve městečku Worgel, byť tady šlo o papírový systém. Byl velmi úspěšný ale nakonec ho zakázal stát. Paradoxně tentýž stát, který danou krizi řešit nedokázal. Byl o tom natočený i docela dobrý film Zázrak z Worgelu, který doporučuji shlédnout, protože je v něm docela dobře ilustrován problém, když někde jednoduše dojdou peníze a jak to účinně řešit (proto pořád namítám, že konstantní peněžní zásoba fakt není přednost peněžního systému ale jeho velmi zásadní slabina).

http://www.youtube.com/watch?v=MakwsQAeyBI

Taky děkuji za zajímavou a věcnou diskuzi. Taky už chápu Váš sklon ke zkoušení nových věcí. Programátoři běžně něco naprogramují a pak to testují, jak to bude fungovat. :-) Něco jiného je ale testovat novou verzi aplikace (ke staré se lze zpravidla lehce vrátit) a něco jiného je zkoušet testovat novou verzi peněžního systému. :-) Taky si myslím, že ve věcech ekonomických by měli mít hlavní slovo ekonomové, když programátoři by měli přijít na řadu až v rámci procesu IT implementace toho nového systému. Obávám se, že u krypto"měn" ten proces začal ve fázi, v níž měl končit.
Web: neuveden Mail: vit.herman v doméně gmail.com
Nooo, nasadil jste mi brouka do hlavy, jsem trochu v koncích. Teď zřetelně vidím, že řetězec dlužník -> banka -> centrální banka -> stát -> lidé má zhlediska tvorby peněz opodstatnění. Jedná se o cyklický graf závislostí, kde každý subjekt má jasně definované úlohy a organizace se jeví tím klíčovým, co kontrolované tištění peněz vůbec umožňuje. Ten nápad pojistkou jsem fakt jen plácnul. Ale je to pitomost, uznávám...
Web: neuveden Mail: vit.herman v doméně gmail.com
Gratuluji Vám. Podařilo se Vám mne přesvědčit :-) Což se ve virtuálním prostoru nestává moc často. Uvědomuji si teď daleko zřetelněji rozdíl mezi komoditami a penězi. A jak je důležité mezi tím rozlišovat. Asi bych si zarámoval vaši nejdůležitější definici peněz: "Peníze jsou (fyzickým, či digitálním) nositelem práva, které má držitel peněz vůči emitentovi peněz". V této definici je obsaženo vše. Způsob vzniku i zániku peněz, nezávislost na konkrétním způsobu krytí (zlato, dluh) a na technickém řešení (bankovky, mince, elektronické peníze, kryptoměny).

Náhrada bank jakožto nositelů důvěryhodnosti a odbornosti by byla možná jen tehdy, pokud nalezneme algoritmický způsob, jak měřit důvěryhodnost emitentů a dlužníků. A zde je zřejmé, že to lze vždy jen částečně. Poznatky budou vždy napřed před registry a programy. A proto konečné slovo musí mít člověk a takový člověk vždy musí být k dispozici.

Ano, o té ekonomice daru jsem před touto odpovědí také přemýšlel. Klíčové je právě to měření ratingu. Aby to fungovalo, musí být účet jasně svázán s fyzickou identitou. Krom toho by pak byla obtížná existence vícero různých systémů. Člověk by pak mohl budovat skvělý rating v nějakém systému, ale podvádět v jiném, kde třeba rating vůbec nefiguruje. Např. nebude splácet dluhy v komoditní měně, kde dluhy nefigurují. Zkrátka to vyžaduje nějakou míru a propojení (ne nutně centralizace), aby to skutečně fungovalo. Člověk by pak mohl sám sebe zadlužovat postupně tím více, čím vyšší má rating. Mohl by si bez problémů vyrábět peníze pro sebe, pokud mu ostatní dají důvěru.

Na ten film jsem se podíval. Všimněte si, že v tom filmu právě špatná důvěra ve stát (vídeňskou banku) sehrála podstatnou roli pro vznik alternativní měny. Což je celé jádro mé myšlenky.

Mám takový pocit, že naše diskuze dospěla do konce. Líbila by se mi existence centrálního systému s možností paralelních systému ekonomiky daru (já bych to tak zcela nenazýval, ale budiž). Pokud nebude povinnost používat jeden systém, tak to splňuje má základní filozofická východiska. Samozřejmě plně se ztotožňuji s vašimi názory, že hlavní slovo by měli být ekonomové.

Musím teď napsat, že se mi teď z nového úhlu pohledu zdá neuvěřitelné, nakolik se často prezentuje i věhlasnými ekonomy názor, že komoditní měny jsou tím správným a dluhové měny tím špatným. Váš názor na to, že kryptoměny začaly od špatného konce nyní chápu.
Web: neuveden Mail: schován
Já gratuluji Vám, že jste natolik inteligentní a dostatečně "nestranný", že jste byl ochoten se nad podstatou peněz zamyslet a že jste nakonec pochopil... Mohu Vás ujistit, že v tomto jste (nejen zde na tomto webu) docela výjimečný. :-)

A ano, souhlasím, anonymita je problém. Chtít po penězích více, než kolik dokáží poskytnout je pošetilé. Pokud jsou peníze v základu vztahem mezi dvěma subjekty, pak je nemožné chtít, aby zároveň poskytovaly anonymitu dlužníkům. Držitelé peněz anonymní být mohou, ale emitenti peněz (dlužníci) musí být zcela jednoznačně identifikovatelní. Jak zajistit JEDINOU a jednoznačnou identitu v digitálním prostoru je podle mě tou klíčovou výzvou světa krypto"měn". Avšak i v tomto ohledu se krypto"měny" vydaly opačným směrem, kdy naopak umožnění anonymity je považováno za přednost nikoliv slabinu. Ono je to pochopitelné, protože pokud vím většina krypto"měn" nepočítá s tím, že mezi emitentem a vlastníkem vznikne nějaký vztah. Krypto"měny" tak řeší pouze vlastnictví dané "měny" a kdo je emitentem je úplně jedno, takže zde není anonymita problém. Problém s jedinou a jednoznačnou identifikací by nastal teprve až by byla nějaká krypto"měna" koncipována jako vztah mezi emitentem a jejím vlastníkem, tedy až v případě, že by šlo o skutečné "kryptopeníze".

A k tomu filmu. Příčinou problému nebyl nedostatek důvěry ve stát, či starostu. Primárním problémem byla ekonomická krize, kterou i s ohledem na tehdejší peněžní systém, neuměl stát (ani nikdo jiný) řešit "konvenčními" způsoby. Zde jenom připomenu, že není to tak dávno, kdy se psalo o neřešitelných dluhových pastích. Až teprve starosta si všiml, že problémem není samotná krize. Problémem byl nedostatek peněz, který způsobil zamrznutí spotřeby a logicky i produkce. Starosta jen přišel na to, jak vyřešit nedostatek peněz, které když začaly ekonomikou proudit, tak začala znovu prosperovat. Přitom k tomu nepotřebovali oficiální peníze (kterých byl nedostatek). Stačili jim nové obecní peníze. Pokud můžeme mluvit o nedůvěře ve stát, či starostu, pak tam panovala nedůvěra paradoxně vůči tomu řešení, které starosta navrhl a které se nakonec ukázalo funkční. A pak se prosadila nedůvěra státu vůči vlastním lidem a jejich (očividné a jasné) schopnosti účinně řešit své problémy.

Co se týče toho nápadu na zavedení paralelního tržiště s paralelními penězi, pak pokud by peníze, které by byly používány na tom tržišti byly nesměnitelné za zákonné peníze, pak by to mělo být legální. Pokud by ale byly směnitelné, pak už by to byla otázka, zda tím nedochází k porušování nějakých zákonů o regulaci bank, platebního styku, přijímání vkladů, poskytování úvěrů apod..
Web: neuveden Mail: vit.herman v doméně gmail.com
Souhlasím. Důvěra v držitele je kryta důvěrou v emitenta, který proto nemůže být anonymní. Jedná se o jeden ze zcela podstatných závěrů naší debaty. Pokud by tedy byla vytvořena decentralizovaná digitální měna, která bude obsahovat ratingový systém pro neanonymní emitenty, tak by to podle Vás bylo Ok? ideální by pak bylo, kdyby i příjemce peněz z účtu emitenta byl hodnocen za množství a variabilitu svých hodnocení. Za to by mohl obdržet také nějaké "nové" peníze.

Jinak si myslím, že měn na těchto základních principech může vzniknout libovolné množství včetně jejich volné směny. Vyhraje ta nejdůvěryhodnější. Ostatní budou hrát i zcela spontánně maximálně nějakou marginální roli. A i kdyby vznikla nějaká šílená nesplňující výše uvedené principy, tak bude mít nejspíš malou důvěru, tudíž nebude škodit.

Již se s Vámi shoduji, že současné kryptoměny se vydali slepým směrem.

Ve filmu jistě panovala důvěra ve starostu. Ale stát, centrální banka se zachovali nemorálně tím, že toho starostu zbytečně odsoudili. Pokud starostu prohlásíme za soukromého a placeného dobrovolně všemi občany své obce, nemluvím již o státu. Chyběl tam jediný článek ke svobodě. A to ten, že by Ti občané nebyli povinni platit daně. Předpokládám, že by je platili dobrovolně. A v tom okamžiku by to pro mě přestal být ten stát, který kritizuji. Ale mám pocit, že zde opravdu slovíčkaříme, že podstata je zcela zjevná. Asi chápete, co na státu kritizuji, byť můžeme polemizovat o slovíčkách. Starosta Ty lidi dobrovolně přesvědčoval, nenutil je výhružkami, že na ně pošle policii, a tak. Takový stát je podle mne absolutně v pořádku, protože je spontánně vzniklý bez hrozby násilí. Ale rozumím tomu, že Vy důsledně oddělujete stát a lidi, kteří ve jménu státu jednají. V tom případě bych dodal, že stát klidně ano, ale ať si nijak nemonopolizuje právo být jediným. Ono se stejně ukáže, že víc, než jeden nemá smysl. K tomu se dojde i spontánně. Nechť je komukoli dovoleno založit si vlastní státní organizaci a nikdo není povinnen platit daně.

Co se týká směnitelnosti za zákonné peníze, tak podle mne teorie spontánního řádu (kterou mimochodem lze skvěle pozorovat v dětských skupinách) nevyžaduje žádné zákonné peníze. Předpoklady, které vyslovujete jsou zajisté nutné v prostředí, kde je někomu zákonně vyhrožováno represí.
Web: neuveden Mail: schován
Takže jsme dosáhli shody, že bez spolehlivé identifikace emitentů peněz/účastníků transakcí není možné zajistit efektivní rating. Zajímalo by mě, zda máte nějakou představu, jak by taková indentifikace osob v daném digitálním prostoru byla decentralizovaně zajištěna?

Existovalo by nějaké jedinečné a nezměnitelné dobrovolně přijaté ID na bázi blockchainu? Jak toto ID "pevně" a nerozlučně propojit s fyzickou osobou? Otisk prstu? DNA? Oční duhovka? Nevyjmutelný čip v těle? Jak zabránit, aby si někdo nevyrobil více identit?
Web: neuveden Mail: vit.herman v doméně gmail.com
Technické řešení zajištění identity je již snadné. Lze k tomu využít i stát samozřejmě. Dnes máme např. třeba čipové občanky (a dalších asi 10 způsobů uznávaného ověření identity). Pokud budete začít chtít emitovat peníze, tak byste musel svázat svůj účet s věrohodnou identitou. Prakticky tak, že Vás software vyzve k ověření identity, kterým je již nyní důvěřováno ve státní správě. Podstatné je, aby státní tyto ověřovací brány zpřístupnila i soukromým subjektům podobně, jako se implementují platební brány v komerčních aplikacích. Pokud dojde k platnému ověření, tak se z registru rovnou načtou identifikační údaje (jméno, příjmení, adresa, atd.). Narozdíl od dnešního elektronického bankovnictví by tak bylo vždy snadno možné identifikovat majitele účtu. Samozřejmě ověření může být pojištěno klidně otiskem prstu, scannem sítnice, apod. To je už principiální detail.

Takže by samozřejmě nebylo možné, aby si někdo sám začal vyrábět identity jen tak. Pokud by stát nebyl ochoten registr takto otevřít (vždy se souhlasem majitele identity samozřejmě), musela by vzniknout jiné komerční, nezávislá a důvěryhodná alternativa. Třeba tak, že Vás ověří fyzicky na občanku, další doklady, apod. A pak Vám vydá elektronický certifikát. Každá měna by samozřejmě definovala, jaké certifikační autority uznává. Zda jen stát nebo komerční nebo více. To by bylo součástí politiky dané měny.
Web: neuveden Mail: schován
Všimněte si, že jako snadné se jeví zajištění řešení identifikace v prostředí státu. Mě by ale zajímala Vaše představa toho, jak by globálně byla zajišťována identita bez využití států, kterým se asi nebude chtít podporovat paralelní globální ekonomiku. Zajímá ně, zda máte představu jak daný problém řešit bez státu. Píši o tom v kontextu mého tvrzení, že jednou z ambicí krypto"měn" je dostatečné soukromí jejích uživatelů a nezávislost na státu.

Zmiňujete sice možnost komerčního řešení, ale konkrétní návrh nevidím.
Web: neuveden Mail: vit.herman v doméně gmail.com
Já myslím, že jsem to popsal. Je potřeba autority, které je důvěřováno v tom, že důvěryhodně ověřuje identity. Je zcela lhostejné, zda touto autoritou je stát, konkrétní komerční organizace nebo více organizací. Dnes dokonce i stát umožňuje do svého portálu přihlášení přes bankovní identitu. Tedy vlastně důvěřuje komerční organizaci, že správně identifikovala uživatele.

Nevím přesně, co konkrétnějšího byste potřeboval. Tvůrce měny spojí identifikaci s důvěryhodnou autoritou, jakou chce.
Web: neuveden Mail: schován
Vize BTC je založena na tom, že bude fungovat bez státu a bez bank. Na úrovni prostředku směny problém není. Majitel BTC může být anonymní a druhá stran k majiteli BTC neexistuje. Problém nastává u směnných transakcí, kde už bude třeba znát identita prodávajícího, který nám za BTC namísto telefonu prodá kus dřeva. Tzv. smart contracts jsou v tomto ohledu docela nepoužitelné, protože selhání prodejce je trestáno na obou stranách, tedy že o majetek přijde nejen ten, kdo chtěl podvádět, ale i ten, kdo měl být podveden. Současně, když budete chtít něco prodat, budete muset disponovat BTC v té výši, za kterou chcete prodávat, což je tedy velmi omezující pro ty, co chtějí něco hodnotného prodat, ale nemají na to dostatečný počet BTC, které by daly do zástavy.

Pokud bude chtít zavést nějakou skutečnou kryptoměnu (která představuje vztah mezi majitelem a emitentem), pak budete potřebovat vytvořit i něco jako paralelní kryptostát, který bude dostatečně důvěryhodný a efektivní v identifikaci emitentů kryptoměny. Chci tím jen ilustrovat, že stát nakonec stejně budou všichni potřebovat a že snahy o existenci mimo stát jsou velmi naivní a utopické.
Web: neuveden Mail: vit.herman v doméně gmail.com
Bitcoin nechme stranou. Ten jen nastaven jako komoditní měna a tudíž je vhodné ho vzhledem k tomu, kam jsme zatím došli nechat být.

Představa toho, že existuje více institucí pro ověření identity je triviálně jednoduchá. Podstatné je, že propojí fyzický subjekt s digitální identitou. Pak již mohou být splněny všechny podmínky, které jste věrohodně argumentoval. Co je na tom naivního nebo utopického?
Web: neuveden Mail: schován
Možná to není naivní a utopické. Znáte nějakou již existující "agenturu", která by takovou službu úspěšně poskytovala?
Web: neuveden Mail: vit.herman v doméně gmail.com
Ne. Ale nevím kam míříte. Po žádné takové alternativní agentuře ani nevolám. Tvrdím jen, že není ani trochu nutné, aby takovou službu nutně poskytoval stát nebo dokonce jenom stát. Pokud vím, ověřování identity státem naštěstí (narozdíl od měny) monopolizováno není.
Web: neuveden Mail: schován
Hmm. Tak zkuste jít na úřad nebo na poštu a pokuste se prokázat svou totožnost např. čtenářským průkazem. :-)
Web: neuveden Mail: vit.herman v doméně gmail.com
Tady máte příklad: komerční a kvalifikované certifikáty pro elektronické podepisování.
Web: neuveden Mail: schován
O.K. Jak takové certifikáty fungují? Předpokládám, že musíte jít někam, prokázat se OBČANSKÝM PRŮKAZEM, a na základě takového prokázání identity Vám bude vystavena nějaká elektronická identita ve formě nějakého elektronického podpisu. Skutečným základem a garantem té jednoznačné identifikace ale stále zůstává ten stát a občanský průkaz.

Měl jsem ale na mysli nějakou zcela autonomní na státním systému nezávislou, ideálně nějaký decentralizovaný globální "certifikační systém" přidělování jedinečné digitální identity lidem.
Web: neuveden Mail: vit.herman v doméně gmail.com
No tak to si ale zcela špatně představujete co to je decentralizace. Centralizace pochopitelně není každá posloupnost událostí nebo činností, která má kořen v občanském průkazu. Kdyby tu nebyl stát, tak prvotní identifikaci (rodný list) může vystavit libovolný subjekt (soukromá porodnice). A ostatní z něho odvozovat. Pak by skutečně nebyl jeden společný kořen. Ale dokud toto dělá výhradně stát, tak důkazní identifikační řetězec musí mít pochopitelně kořen v dokladu vydaným státem. Ale toto není žádná centralizace.
Web: neuveden Mail: vit.herman v doméně gmail.com
Jinak k tomu hodnocení ratingu. Než mít nezávisle implementovaný ratingový systém, tak by se dal rating realizovat pomocí oscilace kolem požadované platby. Příjemce peněz, který je zároveň emitentem by vystavil něco jako "fakturu" a plátce by mohl poslat o něco více nebo o něco méně. A podle toho by se určoval rating. Ale samozřejmě nechť existují jiné měny, jinak hodnocené. Kvalitní měny by nejspíš obsahovaly i vzájemné konverze ratingu.
Web: neuveden Mail: vit.herman v doméně gmail.com
Chtěl bych se Vás zeptat, zda byste nebyl ochoten odkrýt mi svou identitu? Ne veřejně, ale zanechal bych Vám zde třeba svůj e-mail. Rád bych na Vás měl nějaký kontakt. Vůbec nic teď přímo nepotřebuji, ale je fajn nechat otevřené možností pro případnou spolupráci :-)
Web: neuveden Mail: schován
Kontakt jsem Vám poslal na Váš e-mail uvedený zde na webu.
Web: neuveden Mail: schován
Ano, spousta peněz, které se dostanou úředníkům do rukou, je těmi úředníky ukradena. A ano, dovedu si představit, co se děje v IT zakázkách. Bohužel nic není dokonalé, ani stát. Tohle je ale hodnocení státu pouze podle toho, kde selhává. Ostatní je ignorováno. Ale to ostatní není automatické. Stát považuji v mnoha věcech prostě za nepostradatelný.
Web: neuveden Mail: vit.herman v doméně gmail.com
Můžete tvrdit, že nic není dokonalé a být spokojený (zcela legitimní). A nebo se pokusit předat zkušenost o tom, jak to jde lépe. Produktivitou nazývám množství času věnovaného nějakému cíli. Efektivitou zase výběr těch účinnějších způsobů. Stát je bohužel poměrně produktivní (není ani obecné měřítko, kolik produktivity je správně), ale je značně neefektivní, tedy dělá věci, které buď vůbec nevedou k cíli nebo k němu vedou mimořádně pomalu.

Podobné to je i při výstavbě dálnice, železnice, s armádou, policií. Pokud považujete stát za nepostradatelný, tak ok. Ale pokud trvale a dlouhodobě zhoršuje svou vlastní efektivitu, tak je mi docela jedno, jestli je nebo není postradatelný. Vím, že odsává energii lidského úsilí mnohem víc, než je průměr v soukromém (nekorporátním) sektoru. Raději bych třeba odpočíval na zahradě, než makal na nesmyslech.
Web: neuveden Mail: schován
Tak tady jsme se dostali k diskuzi, že stát dělá všechno neefektivně. To si jednoduše nemyslím. Tady se samozřejmě neshodneme. Ono totiž i hodnocení toho, zda stát dělá něco dobře nebo špatně může být velmi subjektivní.
Web: neuveden Mail: vit.herman v doméně gmail.com
No to je diametrálně subjektivní. O tom žádná. Je evidentní, že vaše osobní bilance musí být kladná. Odlišný názor je OK.
Web: neuveden Mail: vit.herman v doméně gmail.com
Sice to chápu, ale každý může nahlédnout, jak rozhodování státního aparátu probíhá. Můžu to vidět v celostátní politice i u nás na radnici. A také mohu nahlédnout, oč lépe a laciněji fungují mnohé soukromé alternativy. Patrně za tím dokážete vidět asi i nějaký skrytý převažující užitek. OK.
Web: neuveden Mail: norbertsnv v doméně gmail.com
Ja vidím že úspešný podnikateľ sa prejavil ako neschopný premiér. Z čoho mi vyplýva že úspech na trhu nemusí byť výsledkom výnimočných schopností daného podnikateľa :-D.
Web: neuveden Mail: vit.herman v doméně gmail.com
Přesně tak. Stát se nedá a nesmí řídit jako firma. Není a nemá to být podnik. Ale reálně se tak právě v této době děje. S tím rozdílem, že firma nemá páky, aby své výrobky a služby vnucovala.
Web: neuveden Mail: norbertsnv v doméně gmail.com
To je ale chybné prirovnanie, zákazníci nie sú súčasť firmy, kým obyvatelia sú súčasť štátu. Takže ak chcete porovnávať, tak zamestnancov firmy a obyvateľov štátu. Keď chcete porovnávať zákazníkov firmy tak s cudzincami, ktorí sú na území štátu na dovolenke či pracovne, prípadne iba tranzitujú cez územie štátu.
Web: neuveden Mail: schován
"Ale jako jednotlivci mi stát zajišťuje jistoty, o něž vůbec nestojím a umím se o stejné oblasti individuálně postarat lépe."

Ale jistě. Jen rozhodující není to, co si přejete Vy. Rozhodující je to co si přeje většina a jak to upraví zákonodárce. Chápu, že Vám to nevyhovuje. Jiné věci, k nimž existence státu vedla, pak vnímáte jako automatickou samozřejmost a vůbec neřešíte, že to vůbec automatické není. Je tak strašně jednoduché přehlížet pozitivní zásadní věci a kritizovat maličkosti. V tomto se spousta lidí chovají jako děti, které chtějí všechno, ale netuší, že to prostě nejde. Pak je tu ještě jedna sorta lidí, kteří si myslí, že by měli mít svobodu neplatit daně a odvody a to co mají od státu by měli financovat ti ostatní.
Web: neuveden Mail: vit.herman v doméně gmail.com
No tak o distribuci názorů většiny do zákonů a vládních rozhodnutí si asi můžeme nechat jen zdát. Rozhoduje haló efekt, který je behavioristy vnímán jako silně iracionální ve smyslu užitku, který bychom chtěli a co nakonec obdržíme. Míra žití podle vlastních názorů je úměrná svobodě dělat si věci po svém. Rozdíl je, zda si vzájemně tu svobodu poskytovat nebo se snažit více regulovat. Určitě lze jmenovat státní a funkční instituce, třeba školky, apod. Ale mohu říct, že jsem s řediteli a pedagogy obvykle za jedno s nesmysly, které na ně navaluje ministerstvo. A velmi pochybuji, že by to bez šílených rámcových programů nebo vykazování každého prdnutí bylo nějaké horší.

No ono to jde. A kdo to říká, že to nejde, pak samozřejmě i dělá vše pro to, aby to nešlo.
Web: neuveden Mail: schován
Problém je, že užívání svobody jedním, často vede k omezení jiné svobody jiného. A jedině částečné omezení svobody prvního může garantovat alespoň částečné zachování té jiné svobody toho druhého. A od toho je demokratický právní stát a jeho instituce.
Web: neuveden Mail: vit.herman v doméně gmail.com
Toto klišé také nijak nevypovídá o celkové míře svobody. Platí i v otrokářském systému nebo totalitě. Proto bych jako svobodnější systém uvažoval takový, který poskytuje více možností jednání pro jednotlivce. Opačným přístupem je vymýšlení regulací. Nejsem proti regulacím jako doporučení. Pokud je dostatečné množství lidí shledá optimálními, projeví se to jejich spontánním dodržováním. A pokud už je regulace vymýšlena, tak by se měla hledat vždy podoba, která dokáže uspokojit i různorodé skupiny lidí (pokud to v principu lze). A právě takovou regulací je trh. On i náš současný systém je výsledkem trhu. Konkrétně zřejmě "tržní" poptávky po plošných regulacích. Tato poptávka je zjevně iracionální, ale málokdo prokoukne plně její neblahé důsledky. Stoupající blahobyt navzdory tomu si vysvětluji relativně rychlejším vývojem technologií.
Web: neuveden Mail: schován
Tak předně nejde o klišé. Jde o velmi Vážný a nepřekonatelný problém, pokud chcete všechny svobody v jakkoliv neomezené formě pro všechny. Základem je uvědomění si, že v tomto ohledu "nemůžete mít všechno". Tato skutečnost jen nedokonalé řešení a dohoda na míře omezení konkrétních svobod. A ta může nastávat živelně v prostředí, kde platí jediný zákon, zákon silnějšího, nebo organizovaně, tedy na nějaké společenské platformě. A máme zde opět škálu od totálního individualismu (jediný zákon silnějšího) až k totálnímu kolektivismu (totalitě). Opět platí, že někde uprostřed je obyvatelná zóna. :-) Dokonalý ideál v tomto uspořádání jednoduše zase neexistuje.
Web: neuveden Mail: vit.herman v doméně gmail.com
Klišé to je proto, že z něho vůbec nic nevyplývá. Ne proto, že by to nebyla pravda, ale proto, že na tom není co vysvětlovat. Svoboda není snaha mít všechno. Je to vědomí, že mi nikdo nepřikazuje , nevyhrožuje trestem, apod. Jakýsi projev respektu spočívající v tom, že nemusím mít pocit, že ze mne někdo činí nesvéprávnou osobu, která nedokáže na některé situace a poznatky reagovat sama...
Web: neuveden Mail: norbertsnv v doméně gmail.com
Vyplýva z toho že nemôžu byť všetci slobodní, jedine že si slobodu po ankapisticky predefinujete.
Web: neuveden Mail: vit.herman v doméně gmail.com
Ještě jedna osobní otázka. Působíte jednoznačně jako kvalifikovaný člověk. Zdá se mi, že věcem rozumíte a máte znalosti. Máte pocit, že se stát (tedy lidé vzešlí z voleb na 4 roky) dokáží k běžným problémům postavit lépe, než byste dokázal Vy? Nebo natolik podceňujete ostatní jednotlivce, že by se naopak chovali ještě hůře než stát a raději obětujete i sílu svého hlasu? Neumím si jinak takové sebeobětování vysvětlit.
Web: neuveden Mail: schován
Tohle je úplně falešné dilema. To, jak já posuzuji své schopnosti a schopnosti ostatních lidí nijak nesouvisí s mými názory na to, jak a proč mají být lidé organizováni ve státě a co vše k tomu podle mě patří a jak by se to mělo dělat a co by se dělat nemělo. Zjevně jsem nepochopil, kam tím míříte.
Web: neuveden Mail: vit.herman v doméně gmail.com
Myslím si, že i vaše názory na fungování státu budou diametrálně odlišné, než jak se to momentálně děje. Věříte tedy na obrat? Na nějaký cyklus? Myslíte si, že člověk, který není odměňován ani postihován finančně podle svých konkrétních výsledků má být odměňován, postihován jinak? Jak? Kdo to má určovat? Většina tím, že nastaví "objektivní" parametry?
Web: neuveden Mail: schován
Na obrat nevěřím. Doufám naopak, že svědkem nějakého zásadního obratu nebudu. :-)

Ekonomický cyklus je nebezpečná empirická zkušenost, pokud je vydávána za zákon. Možnost, že ekonomika se může trvale pohybovat nahoru po jakýchsi pomyslných schodech (tedy namísto poklesů jen stagnace) mi přijde zcela reálná.

Nepřemýšlím o tom, co se děje, jako o shlucích odměn a postihů. :-) Nicméně jsem přesvědčen, že míra vlastního vlivu na to, zda a jak budeme "odměňováni" a "postihováni", je vysoká a víc než dostatečně převyšuje vliv různých záchranných sociálních sítí. V tomto zastávám obdobný názor jako u onoho ekonomického cyklu. Cestu nahoru ať si každý zaslouží, ale současně nechť funguje systém, který zabrání zbytečnému hromadnému návratu dolů.
Web: neuveden Mail: vit.herman v doméně gmail.com
No jen doufám jenom, že se s tou podobou trvale udržitelného systému neseknete. Třeba tím, že přehlédnete nebezpečnou koncentraci centralizované moci v rukou států...
Web: neuveden Mail: norbertsnv v doméně gmail.com
Tá bola nebezpečná kedysi dávno v histórii, nie teraz. Dnes je nebezpečná koncentrácia moci v rukách korporácií.
Web: neuveden Mail: norbertsnv v doméně gmail.com
Samozrejme že som presvedčený že napr. minister zdravotníctva rozumie zdravotníctvu lepšie než ja. Alebo ministerka spravodlivosti súdnictvu lepšie než ja. Divné by bolo keby som si myslel opak.
Web: neuveden Mail: vit.herman v doméně gmail.com
No zrovna momentální ministr zdravotnictví, kterého nikdo nevolil, to je jedna perla za druhou...
Web: neuveden Mail: norbertsnv v doméně gmail.com
Ja som zo SR, takže som myslel iného ministra zdravotníctva, ale aj ten český sa rozumie zdravotníctvu viac než ja či Vy.
Web: neuveden Mail: vit.herman v doméně gmail.com
Rozhodnutí, které nyní dělá nemají se zdravotnictvím nic společného.
Web: neuveden Mail: norbertsnv v doméně gmail.com
Čo konkrétne? Nemám v českej politike až taký podrobný prehľad aby som vytušil na čo narážate.
Web: neuveden Mail: schován
Obdobně nesprávné je tvrzení, že nabídka musí předcházet poptávce, resp. že pouze nabídka může vytvářet poptávku, jak o tom píše nějaký pan Say. Ve skutečnosti vůbec nic nebrání tomu, aby se nejprve vyskytla poptávka a teprve v souvislosti se vznikem této poptávky se na trhu objevila i nabídka, která tu poptávku uspokojí.
Web: neuveden Mail: vit.herman v doméně gmail.com
U nabídky a poptávky to nesouvisí. Je možné nabídnout nové bez poptávky a stejně tak produkovat na základě poptávky. Tam jde o rovnocenný střet.
Některé uživateli nechtěné či neschválené komentáře mohou být skryty; zobrazit je můžete po přihlášení.
logo Urza.cz
kapky