Svoboda slova v Británii – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Moderátorka BBC Ursula Presgrave zřejmě nebude křehká dušička milující nemocné děti; na svém facebookovém profilu zveřejnila kontroverzní (a dle mého názoru docela dementní) názor o zbytečnosti některých z nich: „Kdokoliv narozený s Downovým syndromem by měl být utracen. Je to prostě kruté nechat je vést zbytečný život zeleniny.“ Lidé na to poměrně logicky zareagovali mnoha komentáři v tom smyslu, že si dotyčná jen snaží získat pozornost a že je nechutná; s tím druhým závěrem celkem souhlasím, v případě toho prvého docela pochybuji, neboť dotyčná má coby hvězda BBC pozornosti víc než dost.

Domenica Lawson, kmotřenka princezny Diany s downovým syndromem, se tímto prohlášením cítí dotčena, neboť prý žije jako normální lidé (o čemž mám tedy též určité pochybnosti; na druhou stranu je to čistě její věc); a mnoho dalších známých osob to též prožívá, já osobně slavný nejsem, takže bych to uzavřel jen tím, že Ursula Presgrave bude asi kráva. Že ji to bude nejspíše stát práci, lze pochopit, mnohem horší však je, že ji kdosi žaloval, soud její vinu uznal a dotyčná půjde bručet na šest měsíců; a to je daleko víc na poblití než celý slavný výrok o dětech s downovým syndromem, neboť to byly jen řeči.

Před soudem byla dotyčná samozřejmě nepřímo nucena sypat si popel na hlavu, omlouvat se, brát svůj výrok zpět, okatě jej litovat a podobně; upřímnosti takového jednání nevěřím ani za mák, ale nijak to neodsuzuji, neboť by k ničemu takovému nejspíše vůbec nedošlo, kdyby se dotyčná nesnažil uhrát nižší trest. Jak ale může někdo věřit ve svobodu projevu ve společnosti, ve které jsou posíláni lidé do vězení jen za to, že veřejně vyjádří hloupé a bezcitné názory? Svoboda slova samozřejmě nespočívá jen v tom, že necháme lidi vyjadřovat rozumné a emočně vyzrálé názory; skutečná svoboda totiž je, když se každý smí projevit i jako necitlivý hlupák, aniž by za to byl postihován.

V České republice naštěstí tak daleko ještě snad nejsme, ačkoliv se naši soudruzi ze všech sil snaží přiblížit těm britským; kde bude tomu všemu konec? Dožijeme se vzniku ministerstva pravdy, jež bude schvalovat, které názory jsou ty „správné“ a povolené, přičemž nikdo nebude smět veřejně zastávat jiné; nakonec možná ani soukromě. Jsem si však jist, že i když k něčemu takovému dojde, budeme stále žít ve společnosti s deklarativní svobodou slova; a úplně stejně jako dnes, i v takovém případě tu svobodu samozřejmě budeme mít, ale každému bude jasné, že nemůže být neomezená – přesně tak, jak nám to státní propaganda servíruje v současnosti.