Autor: Ondrášeček
Čas: 2020-11-16 00:00:02
V komplikovaném vztahu se státem
Vztah je určitá forma směny, která vzniká mezi dvěma subjekty. Jakmile mi někdo říká, že jeho vztah je komplikovaný, cítím, že něco je špatně. Komplikovanost značí ambivalenci - na jednu stranu mu vztah dává jisté emocionální uspokojení, na druhou stranu je zde faktor nejistoty. Osoba v takovém vztahu se často bojí komunikovat své potřeby anebo neví, co od svého protějšku má čekat. To v nezdravé míře škodí psychice. Z toho vyplývá, že je poměrně ideální, když každý vztah má konkrétní funkci a podobu. Přátelský znamená emoční oporu, pracovní kupříkladu kooperaci. Mnoho vztahů je k instituci - pokud mám vztah s obchodem, obchod mi poskytuje zboží a já jemu finanční ohodnocení. Takové vztahy jsou přínosné, protože víme, co od nich čekáme, jak trvalé jsou, co zhruba je očekáváno od nás i za jakých podmínek je můžeme ukončit. Jakmile na nás někdo třeba jen vyvíjí nátlak, abychom vztah neopouštěli, cítíme, že je něco v nepořádku, neboť dotyčný nerespektuje, že nám vztah nadále nevyhovuje.
Není jasné, co přesně my chceme od státu a co stát chce od nás. Každý člověk má na stát tak unikátní požadavky, že je velmi těžké určit, které budou naplněny a které smeteny ze stolu. Je nepředvídatelný a neproniknutelný. Nevíme, co udělá za rok, a ovlivníme to jen málo. A co je nejdůležitější, vztah s ním nelze ukončit, do našeho života bude zasahovat přes naše přání. Přestože je vztah se státem do takové míry komplikovaný, spousta lidí se na něj fixuje a očekává, že napraví jejich životy. Já je lituji, protože mi přijde, že akorát vytvářejí příležitost pro další zklamání. Myslím, že řešením je podobné vztahy zatratit a navázat ty jednoznačné a oboustranně prospěšné.
Není jasné, co přesně my chceme od státu a co stát chce od nás. Každý člověk má na stát tak unikátní požadavky, že je velmi těžké určit, které budou naplněny a které smeteny ze stolu. Je nepředvídatelný a neproniknutelný. Nevíme, co udělá za rok, a ovlivníme to jen málo. A co je nejdůležitější, vztah s ním nelze ukončit, do našeho života bude zasahovat přes naše přání. Přestože je vztah se státem do takové míry komplikovaný, spousta lidí se na něj fixuje a očekává, že napraví jejich životy. Já je lituji, protože mi přijde, že akorát vytvářejí příležitost pro další zklamání. Myslím, že řešením je podobné vztahy zatratit a navázat ty jednoznačné a oboustranně prospěšné.
Přečtení: 26745
Komentáře
Komentář 60709
Komentář 60711
Komentář 60715
A nebo můžeš ukončit svůj vztah se státem sebevraždou, ovšem některé státy zakazují i to :-)
Komentář 60725
Komentář 60727
Komentář 60728
Komentář 60730
"mám zopár kamarátov čo sa za prácou odsťahovali do cudziny a dane aj odvody platia tam" - jak říkám z louže pod okap
Komentář 60760
Komentář 60731
stejně jako je jedno když se poseru a vyteče to levou nebo pravou nohavicí
Komentář 60761
Komentář 60785
Komentář 60790
Komentář 60800
Komentář 60811
Komentář 60817
Komentář 60732
anarchokapitalisti jen věří tomu - s ohledem na mnohé ekonomické aspekty a nejen ty - že by to mohla být lepší společnost než je teď
Komentář 60762
Komentář 60786
nehledě na to - že sa tá anarchia sama od seba usporiada práve podľa vašich vlhkých snov - tak to právě tvrdíte Vy a Vám podobný, žádnej anarchokapitalista takovou kokotinu nikdy neřek a už vůbec si to nemyslí
Komentář 60791
Komentář 60804
Komentář 60821
Komentář 60718
Komentář 60719
Komentář 60741
Jak prosté. Je zajímavé, jak moc lidí na to nepřišlo. V kolika videích se Urza tázal na rozdíl mezi státem a mafií, a tento prostý argument nikdy nezazněl. Je to krásný doklad, že není samozřejmé, že prostinká demagogie bude odhalena. I já jsem paradoxně nejprve přišel na to složitější: proč je argument "stát je jako mafie" demagogický; na to prostší, "proč stát není mafie", jsem přišel až dnes.
1. Vztah je určitá forma směny, která vzniká mezi dvěma subjekty.
- To je přinejmenším neobratně formulováno. Vztah ve smyslu vztah mezi dvěma lidmi je "nepsaná smlouva". Hyperonymum je smlouva, ne směna.
2. Jakmile mi někdo říká, že jeho vztah je komplikovaný, cítím, že něco je špatně. Komplikovanost značí ambivalenci - na jednu stranu mu vztah dává jisté emocionální uspokojení, na druhou stranu je zde faktor nejistoty.
- Až na to, že všichni mají až na úplné výjimky ke všem lidem a vůbec ke všemu ambivalentní vztah…
3. Osoba v takovém vztahu se často bojí komunikovat své potřeby anebo neví, co od svého protějšku má čekat.
- Nejistota a strach nesouvisí s ambivalencí.
4. To v nezdravé míře škodí psychice.
- Neexistuje psychika, která by mohla být poškozena. A ambivalence je vlastní lidské existenci.
5. Z toho vyplývá, že je poměrně ideální, když každý vztah má konkrétní funkci a podobu. Přátelský znamená emoční oporu, pracovní kupříkladu kooperaci.
- Ano, ale nic z toho nijak nevylučuje ambivalenci. Vztah může být přátelský nebo pracovní a současně ambivalentní. Není to přece tak, že ambivalentní vztah musí být ipso facto "nijaký".
6. Mnoho vztahů je k instituci - pokud mám vztah s obchodem, obchod mi poskytuje zboží a já jemu finanční ohodnocení. Takové vztahy jsou přínosné, protože víme, co od nich čekáme, jak trvalé jsou, co zhruba je očekáváno od nás i za jakých podmínek je můžeme ukončit.
- Naprosto špatně. Copak nákup zboží (= navázání vztahu s obchodem) musí být nutně přínosný?
7. Jakmile na nás někdo třeba jen vyvíjí nátlak, abychom vztah neopouštěli, cítíme, že je něco v nepořádku, neboť dotyčný nerespektuje, že nám vztah nadále nevyhovuje.
- Takže když navážete vztah s bankou (= vezmete si úvěr) a pak vztah s ní opustíte (= přestanete splácet), a banka po vás bude chtít zaplacení úroků (= vyvíjet nátlak, abyste vztah neopouštěl), je něco v nepořádku…
8. Není jasné, co přesně my chceme od státu a co stát chce od nás. Každý člověk má na stát tak unikátní požadavky, že je velmi těžké určit, které budou naplněny a které smeteny ze stolu. Je nepředvídatelný a neproniknutelný. Nevíme, co udělá za rok, a ovlivníme to jen málo. A co je nejdůležitější, vztah s ním nelze ukončit, do našeho života bude zasahovat přes naše přání.- 1. Autor nejprve prohlásí stát za "firmu jako jakoukoliv jinou", a potom mu vyčítá, že není jako firma. Stát ale není firma a nemůže jí být, tedy není co vyčítat. 2. Zde se jedná o případ klamu, kategorického omylu (pokud se nemýlím), že se u "entity nejvyššího řádu" předpokládají vlastnosti, které nemůže mít, neboť je mají entity nižšího řádu. 2.1 Příklad od Szasze: Orgány mají funkci. Srdci má funkci, zuby mají funkci, kosti, játra, oči mají funkci. Mozek má funkci. Ale celek, osoba už žádnou funkci nemá. 2.2 Klasický příklad je tým. Jedenáct fotbalistů tvoří fotbalový tým, ale nikdo z nich není týmem. 2.3 Nejmocnější bezpečnostní agentury v ankapu by už nebyly firmami, ale "mocenskými organizacemi" – protože by vytvářely sociální realitu práv. 2.4 Ondra vidí kolem sebe firmy, a tak mu připadá, že i stát, který je nad tím, musí být něco jako firma. Tak tomu ale není. A neplatí to jen pro poměr firma x stát, ale i pro firma x trh. (Trh je "kolektivní subjekt" nejvyššího řádu, jako stát.):
Není jasné, co přesně my chceme od trhu a co trh chce od nás. Každý člověk má na trh tak unikátní požadavky, že je velmi těžké určit, které budou naplněny a které smeteny ze stolu. Je nepředvídatelný a neproniknutelný. Nevíme, co udělá za rok, a ovlivníme to jen málo. A co je nejdůležitější, vztah s ním nelze ukončit, do našeho života bude zasahovat přes naše přání.
Komentář 60742
Vlastně už na to téměř přišel přede mnou Jakub G, když se pozastavil nad tím, že když je stát monopol na násilí a stát je mafie, jak to, že mafie nemá monopol na násilí? Já jsem ukázal, že rozdíl mezi státem a mafií je rozdíl mezi vytvářením práv a jejich porušováním. Což je podobný rozdíl jako mezi oprávněným a neoprávněným aktem: nelze to vidět. Osoba jedoucí v autě může být oprávněný nebo neoprávněný aktér, vlastník nebo zloděj, a jen z viděného to nepoznáme. Stejně tak z viděného nerozlišíme jednání "představitele organizace, která vytvořila sociální realitu práv na daném území a teď je vymáhá" od jednání "představitele organizace, která nevytvořila sociální realitu práv na daném území a teď je porušuje". Rozdíl je jen v tom, že jeden je představitel "nejvyšší instance moci na daném území", a druhý ne. V tom je ostatně rozdíl i mezi vlastníkem a zlodějem: vlastník podle "nejvyšší instance moci" může používat auto, zloděj ne.
2. Na to, jak Urza zdůrazňuje, jak je logický matfyzák, mu ten sylogismus se státem, mafií a monopolem na násilí pozoruhodně nesedí. Zřejmě i matfyzák se dokáže vykašlat na logiku, když se mu to zrovna hodí…
Komentář 60747
.......................................................
Bože vás lze také vopít rohlíkem,
když se prohlásím za svatýho Petra znamená to snad že jsem svatý Petr ???
To jste si nevšimnul že čím je kdo větší čurák, tím má větší potřebu se vztáhnout k něčemu co přesahuje člověka a dosahuje boha ???
Vy fakt těm kecům k voblbování ovcí věřite ?
Komentář 60748
........................................................
To ovšem záleží na dohodě mezi jedinci,
nikde není psáno že byste coby vlastník auta musel někomu nakazovat a zakazovat, že vám to auto nesmí ukrást, záleží jen na vás k čemu se rozhodněte.
Tak například Ježíš radí že máte násilníkům vyjít vstříc, nebot vás v nebi čeká nebeská vodměna
Komentář 60749
a nějak si je odůvodnuje,
na to se přece můžete v pohodě vysrat,
můžete si vymyslet jakákoliv práva, třeba práva zlodějská,
vymejšlet práva a morálky je zcela vaším morálním právem,
ostatní to samozřejmě mohou fakovat nebo i přijmout...
Komentář 60755
Rozdíl je v tom, že silnější pes mrdá. A na tom území je silnější pes ta mafie.
V tom je ostatně rozdíl i mezi vlastníkem a zlodějem: vlastník podle "nejvyšší instance moci" může používat auto, zloděj ne.
Takže komunisti, nacisti a další nikdy nekradli. Ok.
Komentář 60769
- 1. A v ankapu nebude silnějším psem soukromá bezpečnostní agentura nebo celek více takových agentur? 2. Že mafie někde prosperuje z ní nedělá silnějšího psa nebo stát o nic víc, než totéž dělá silnějšího psa nebo stát z firmy. A dokonce i kdyby mafie byla silnější pes než stát, nedělalo by to z ní stát, pokud by nevytvářela sociální realitu práv. Můžeme si představit bytost se schopností měnit myšlením realitu. Byla by silnější než stát, mohla by si dělat, co by chtěla. Přesto by nebyla státem, protože by nevytvářela sociální realitu práv.
2) Takže komunisti, nacisti a další nikdy nekradli. Ok.
- 1. Jistě také kradli. Vláda, jako každá mocná organizace, může i krást. 2. Říkat znárodnění "krádež" je sémanticky v pořádku, jen je třeba si uvědomovat, že kategoricky se o krádež nejedná. Komunistické znárodňování byla řekněme nespravedlivá a nerozumná politika, ale ne krádež. Jeho obdobou v ankapu by bylo nespravedlivé a nerozumné rozhodnutí autority o houmstedingu. Jako ten příklad "když v lese rozestavím fotopasti, houmsteduju ho tím?". Kdyby v ankapu autorita přiklepla s takovým divným odůvodněním pár lidem obrovská území a vytvořila tak obrovskou mocenskou nerovnováhu, to by byla anarchokapitalistická obdoba komunistického znárodňování.
Komentář 60754
Komentář 60763
Komentář 60767
Komentář 60765
1. Práva jsou statusy. Je to sociální jev, ne přírodní. Přírodní realitu lidé nevytváří, ale tu kulturní a sociální ano. Sociální realitu práv vytváří stát, mafie ne. Kdybych teď vyšel na ulici a začal sousedovi rozbíjet okna, porušoval bych tím jeho práva a on by zavolal policii. Takže by se mi to nevyplatilo a už proto to neudělám. To je sociální realita práv. Nebo kdyby mě někdo ponížil, mohl bych začít uvažovat, že bych ho zabil. Jenže bych tím porušil jeho práva, řešila by to policie a nejspíš by se mi to nevyplatilo, tudíž už proto bych to neudělal. Sociální realita práv.
Když někomu rozbijete okno nebo ho zabijete, kdo to bude řešit a způsobí Vám nejspíš problémy? Stát, nebo mafie? Kdo tedy vytváří sociální realitu práv? Stát, nebo mafie? Stát, mafie ne.
Komentář 60768
Komentář 60770
Mafie ve státu je jako červ v jablku. Červ neruší přírodní realitu jablka a mafie neruší sociální realitu práv vytvořenou státem.
Komentář 60839
Uvnitř toho červa v jablku už není realita jablka, ale realita červa.
Komentář 60847
- Kdybych byl ankapák, tak bych se teď dal neproduktivní a protivnou cestou, že bych se ptal "A co se musí stát, aby území změnilo suveréna? Když v Ostravě na náměstí zloděj někomu ukradne peněženku, stačí to, aby to náměstí přestalo být součástí ČR a stalo se zlodějovým ministátečkem?" atp. Naštěstí ankapák nejsem, takže vím, že se má postupovat od obecného k partikulárnímu. Působení mafie na území státu, byť sebeúspěšnější, nijak neruší to, že stát své území kontroluje (= vytváří na něm sociální realitu práv). A to proto, že území kontroluje ten, kdo má na něm mocenskou převahu. Státy mají nad mafiemi typicky drtivou mocenskou převahu. A s mocenskou převahou je to jako s převahou ve sportu. Když tenista, který má v zápase drtivou převahu, ztratí fiftýn, neznamená to, že na chvíli ztrácí drtivou převahu a že v tu chvíli má drtivou převahu soupeř.
2) Uvnitř toho červa v jablku už není realita jablka, ale realita červa.
- Která ale neruší přírodní realitu jablka – stále objekt rozpoznáváte jako jablko – stejně jako mafie neruší sociální realitu státu – stále území rozpoznáváte jako kontrolované státem.