Váš majetek mě fakt neutlačuje – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Veď zo samotnej ekonómie je jasné, že Vás obmedzujem. Žijeme vo svete obmedzených zdrojov, takže je jasné, že keď niekto niečo používa, tak obmedzuje druhých, resp. obmedzil spotrebu len na seba.
Ak má niekto rozsiahly pozemok, tak ma obmedzuje tým, že mám menšiu časť Zemegule, po ktorej môžem chodiť voľne.
Ak niekto vlastní dráhu vázu (a má ju doma), tak ma obmedzuje, pretože ju nemám ja.

Neriešim, či je to dobré alebo zlé, len mi ide o princíp, že vlastníctvom obmedzujem druhých.

Chyba uvahy. To, ci niekto da za zlato najviac a patri mu z obmedzeneho zdroja viac ako inym, nie je nijako podmienene bohatstvom. Aj ty si mozes v Lidli z obmedzenej ponuky kupit kilo ananasu za 50. Co podla mna bohaty clovek normale neurobi.
A krasa volneho trhu je v tom, ze ak su zdroje obmedzene, tak cena nerastie vdaka obmedzenosti, ale vdaka zaujmu.
(Platina koncom 19 storocia nemala ani cenu zlata a na tomto prvku bola zalozena vyroba fotografii. Az I.sv. vojna spravila z platiny kov drahy, pretoze ju armady vykupili a pouzili ako technicky kov. Platina je skareda, na sperky sa nehodi. Hoci je draha, doma ti je nanic. Mohla by dobre sluzit ako uchovatel hodnoty. Neviem, ci si niekedy platitu tuzil mat z ineho dovodu. Ja iba kvoli tej fotografii.)
Ak ma niekto rozsiahly pozemok, pravdepodobne na nej chova lesnu zver, cim obohacuje zivotne prostredie a podla mna nema zaujem obmedzit tvoj pohyb po nom. Moze chciet, aby si na srnky nepoloval, ale tomu asi rozumieme.
Ak ti vadi, ze ma niekto viac z tych pol miliardy kilometrov stvorcovych ...
Mne pride, ze ma neobemdzuje jeden bohaty clovek, ale 2 miliardy chudobnych proletarov, s cervenymi zastavami v rukach a krvou podliatymi ocami. Aj oni maju byty a zahrady. Mozno male, ale je ich vela.
Ak ma niekto drahu vazu a ty ju nemas, mozno by sisi ju mal ist kupit.

1) Váš majetek mě fakt neomezuje. Kdo říká že jo, pravděpodobně se plete.
- Takže kdyby vláda prohlásila území ČR za svůj majetek a daně přejmenovala na "nájemné", tak by bylo všechno v pořádku, správně? Pokud platí, že sebevětší majetek druhého vás nijak nemůže omezovat, mělo by to tak být. A nejenže by to mělo být v pořádku: ani byste se takovými přejmenovanými daněmi neměl cítit omezován.

P.S 2) Můžu vám závidět vaše bohatství, můžu mít na základě srovnání s vámi pocit, že se mám blbě, ale to je můj problém: Nechávám se ovlivňovat evolučním mechanismem jménem hédonická adaptace.
- Viz bod 1.

3) jde spíš o „nastavení“ mozku, které mi znemožňuje vidět svět objektivně a docenit to, co teď mám.
- Viz bod 1.

4) Stále ale nepovažuji za srávné hledat příčinu nespokojenosti s vlastními poměry v „externích vinících“, spíše je třeba s tím psychologicky pracovat.
- Viz bod 1.

"Váš majetek mě fakt neomezuje. Kdo říká že jo, pravděpodobně se plete."
Myslím si, že slovom pravděpodobně sa autor poistil, že má na mysli len majetok legitímne nadobudnutý = nie krádežou, a keďže je libertarián, tak ani znárodnením.
Ale ako to v skutočnosti myslel autor je otázne.

To je přece jedno. Jde jen o to, že si takovou situaci extrémní majetkové nerovnosti lze představit. Navíc proč by srovnatelná extrémní nerovnost nemohla časem tržně vzniknout?

To máte pravdu, nad tým som sa tiež zamýšľal.

Ohledně majetkové nerovnosti - jak jsem tu už psal několikrát, doporučuji knihu The Great Leveler od Waltera Scheidela. Došel k tomu, že prakticky bez ohledu na regulaci se majetková nerovnost časem zvyšuje. Jediná příčina, která majetkovou nerovnost smazává jsou války, katastrofy a selhavší státy. Scheidel to zpracoval celkem poctivě, mimochodem podobná majetková nerovnost jako tu máme už tu byla vícekrát, například při pádu Římského impéria.

dík za tip ba knihu. imho ti vrcholní majetkozběrači ale umí občas dobře využít i ty krizové situace typu válka nebo jiné prudké změny

V dnešním světě asi více, než to bylo dříve. Dříve před válkou nešlo utéct.

Sice máte pravdu (že by to asi ankapisté vnímali jako v pořádku, pokud by stát vlastnil vše a vlastnictví by bylo přejmenováno na pronájem), ale není to až tak podstatné (navíc by pak asi rozporovali legitimitu toho, že stát vše vlastní, protože to nenabyl dle NAPu). Podstatná je ta chyba v Ondrášečkově myšlení, kdy slovo "majetek" nadřazuje slovu "společnost". Přitom je to přesně naopak, slovo "společnost" je nadřazené slovu "majetek" - majetek je společenský konstrukt. Tady jeho otázka, zda majetek jednoho může omezovat druhého nedává smysl. Ve skutečnosti je to společenská hra, která určuje přijatelné rozdělení majetku ve společnosti.

Lenže ono to platí aj naopak, to že stúpa celková úroveň bohatstva neznamená že nemôže bohatnúť jeden na úkor druhého.
Ak napríklad pôjdu dvaja ľudia spolu na ryby, každý z nich uloví 5 rýb, ale na konci rybačky si jeden z nich zoberie 9 rýb a druhému ostane 1 ryba tak spoločné bohatstvo stúplo o 10 rýb, aj bohatstvo toho s 1 rybou stúplo o tú 1 rybu a napriek tomu ten s 9 rybami zbohatol na úkor toho s 1 rybou.

To máte dobrý . téch omezení soukromým je tu mnedle dost. Přece nechodíte lidem přes dvorky a zahrady ale mezi nimi po chodníku nebo cestě. Nebo to zkuste a uvidíte to omezení. a i ten chodník někomu patří nebo může patřit

Pokud by lidé nebyli omezeni soukromým majetkem, pak by s tím asi padl i celý NAP.
NAP totiž stojí právě na tom, že máte svobodu jen do té míry, do jaké nejste omezen cizím spoukromým majetkem, a toto omezení je jeho jediný ale životně nutný limit pro fungování ankapu, minimálně v té teorii.
Je možné, že dnes nemáte pocit, že by Vás cizí majetek nějak zásadně omezoval. Myslím, že to vychází ze dvou příčin. Jednak proto, že je tu stát, který nás omezuje také, dokonce i na Vašem majetku, takže v porovnání s ním si člověk těch soukromých omezení nevšímá až tak výrazně. Kor když jste jako ankapák na omezování od státu zafokusován.
Za druhé proto, že dnes stát (z pozice monopolního omezovače) omezuje i to, jak moc Vás může něčí jiný soukromý majetek omezovat.
Nevím jinak, jaký rozdíl vidíte v utlačování (v nadpisu) a omezování (ve článku), ale z emočního hlediska vzato by Vás soukromý majetek dle mého názoru mohl v některých případech i utlačovat.

Důležité by mělo být, zda se mám dobře já
Zda se máte dobře vy velmi úzce souvisí právě s rozdělením majetku. Například ženy si vybírají partnera, který je postaven výše v hierarchii kompetence, kde je majetek jedním z měřítek posuzování. Tedy když budete mít tři auta a pět baráků, tak pokud budou mít všichni ostatní 10x víc a vy budete z celé země nejchudší, budete za lůzra a žádná s vámi nepůjde. Dnes taky žádná nebude z bezdomovcem, přestože se ten bezdomovec v ABSOLUTNÍM měřítku má lépe, než křovák v pravěku.

No, rekl bych, ze NEKTERE zeny se takto chovaji - osobne bych rekl, ze ty bez vetsich zivotnich zkusenosti.
Protoze zvlaste v partnerskem vztahu jsou imho MNOHEM dulezitejsi veci, nez materialni zabezpeceni. Napriklad k cemu je, ze bude mit zena na sobe 10 kilo zlata, kdyz ji ten jeji partner bude denne mlatit (prvni priklad, ktery me napadl). A ten priklad neni az tak nesmyslny, jak nad tim premyslim, protoze pokud nekdo "bali zenskou na prachy", tak casto to bude clovek, ktereho zajima nejvice on sam osobne a nebude se stit vselijakych spatnych veci. Odpozorovano v zivote, nemusim mit pravdu, samozrejme.
Trebas ja v mem zivote, vzdycky, kdyz jsem mel nejakou partnerku, bylo to tak, ze jsme se seznamovali v okamziku, kdy jsem mel bud dluhy, exekuce, a nebo jsem byl v podstate bezdomovec :-))

Pokud řešíme, zda relativní bohatství hraje roli, pak do toho netahejme ostatní věci. Mlátit ženu může bohatý i chudý. Prostě pokud vezmeš dva úplně stejné muže s jediným rozdílem a to, že jeden je bohatý a druhý chudý, pak si ta žena s větší pravděpodobností vybere toho bohatého. Tedy bohatství jednoho ovlivňuje štěstí druhého.

Není možné, že víc než aktuální míra bohatství tam může hrát roli i určitý "tah na branku" ve smyslu schopnosti to bohatctví získávat? (podnikavost, schopnost řídit si své podnikání nebo rozvíjet své znalosti či dovednosti pro účely své práce, schopnost jednat a spolupracovat s lidmi atd.)
Ono je dost jiné, když je někdo bohatý proto, že to podědil a sedí za pecí, a nebo proto, že se o to sám zasloužil. V druhém případě bych to viděl jako plusové body i z podprahového hlediska hledání vhodného otce, a je možné, že někdo s takovým potenciálem může být i v nějakou chvíli svého života težce zadlužený, ale má schopnost se z toho zase dostat. V tom prvním by to bylo jen nějaké vědomé či podvědomé hledání zajištění díky dost velkému polštáři a doufání, že polštář vydrží dlouho.

Na toho bohatého dediča budú zase "letieť" zlatokopky.

Muži spolu hrají hru. Sami mezi sebou vybírají ty nejvíce schopné a tím vytvářejí hierarchii kompetentnosti. Ti nejvíce schopní jsou pak na pozicích vlivu. A ženy, z toho jak se muži mezi sebou vnímají, dokážou poznat, kde přibližně jaký muž v té hierarchii stojí. Bývá to spojené s penězi, ale nemusí. Může to být spojené s prestižní pozicí. Dokonce se nahoru může dostat někdo, kdo by tam neměl být, třeba proto, že je dobrý lhář a manipulátor. Protože je to ale spojené s penězi a lidé nemají úplné informace, jen samotné vlastnictví peněz vás v takové hierarchii může dostat nahoru, přestože sám nemusíte být nijak extra schopný.

K vaší otázce - je to o obojím. Ženy jdou po těch nejvíce schopných mužích (resp. po těch, které společnost vnímá jako nejvíce schopné). Peníze, nebo schopnost je získávat, je v tomto ohledu silnou indicií. Samozřejmě jsou i další indicie, např. vedoucí pozice v nějaké struktuře. Ale ta hlavní pointa přece pořád je, že úspěch a peníze jednoho ovlivňují druhého. Což vyvrací Ondrášečkovu pozici v článku.

Ja fakt nesouhlasim s takovou generalizaci. Ten priklad bohuzel neni z realneho sveta. Nikdy nejsou zadni 2 lide zcela stejni. A ja tvrdim, ze pro nektere zeny jsou ty penize to nejdulezitejsi, ale rozhodne ne pro vsechny a dokonce si i myslim, ze ne pro vetsinu.
Budou pro ne dulezitejsi jine veci, napriklad citove, moralni a podobne.

Po dlouhé době jsem to zkusil, je to pořád stejné, Lojzo promiň, ale vracím se do předchozího módu ignorování tvých příspěvků.