Vlastenec Ortel – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Značné popularitě se v poslední době těší skupina Ortel; zejména kvůli písni „Mešita“ se stala extrémně populární mezi islamobijci. Hned první verš této písně je oblíbený ultradementní argument, o kterém jsem dokonce již psal do Stok; hudební stránku věci komentovat nebudu, neboť se domnívám, že ta u písní s politickým sdělením není podstatná, zaujalo mě však něco jiného – vždy mě pobaví, když je někdo obrovský vlastenec, ale už jen v tom, jak se tím chvástá, naseká mraky hrubek; pan Ortel to však dotáhl ještě o level výše, když v nikoli psané, ale zpívané „Mešitě“, která má dvě a půl minuty, pětkrát nezvládl skloňování podstatných jmen (a nebylo to kvůli verši, správné tvary by tam normálně seděly; některé ty případy lze přičíst plzeňskému nářečí, ale ne všechny). Vlastencům však spíše než nějaký jazyk imponuje násilí, takže pana Ortela i s jeho Ortelem katapultovali do výšin v hlasování Českého slavíka, čímž jeho popularita ještě vzrostla.

Když už o Ortelu napsal i D-FENS, rozhodl jsem se jejich tvorbu trošku prozkoumat; a bylo to otřesné – mnohem horší, než jsem očekával. Čtenářům doporučuji píseň „Hadr“, protože to je síla; jen tak mimochodem, ten skvost je zároveň hymnou Dělnické strany. Největší bolest je však dílo „Zůstaň mým domovem“ – něco tak patetického jsem snad ještě v životě neslyšel; k tomu prostě nemám slov, to musíte slyšet (a ještě vidět; ten klip dokresluje všechnu tu ubohost). Nejlépe tuto píseň vystihuje tato věta George Carlina (nejsem si jist, zda je dotyčným původním autorem): „Nationalism teaches you to take pride in shit you haven’t done and hate people you’ve never met.“ Bohužel něco v životě dokázat stojí čas, energii, zdroje, úsilí, zatímco patřit k nějakému národu může bez námahy každý, takže je snazší být hrdý na to druhé; a proto je vlastenectví tak populární, jedná se vlastně o ideální ideologii pro zoufalce.