Všichni jsme hlavně lidi – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Omlouvám se, nějakou dobu jsem moc nebyl v náladě na internetové diskuze. Pokud se vám už nechce navazovat, nechal bych to být. :)

Myslíte si, že demokraticky lze hlasovat i o tom, o čem všem lze hlasovat demokraticky? Já se totiž typicky setkávám s tím, že demokracie je vnímána jako dopředu navržený systém, v němž je vymezeno, co může spravovat a co absolutně ne. S tím se třeba dovedu shodnout spíš, protože si myslím, že lidská práva jsou legitimním a nadnárodním konceptem (to jsme řešili a zdálo se, že jste nebyl proti tomu), který má svoji legitimitu, a proto o něm většina nesmí hlasovat. Proto se na to ptám: Myslíte si, že existují alespoň nějaká práva, která stojí nad tím, co si usmyslí většina?

Já chci zrušit demokracii, protože si zejména nemyslím, že má ty vlastnosti, které popisujete. Dokonce bych řekl, že demokracie je právě tím „"právem" silnějších jednotlivců, či silnějších organizovaných skupin jednotlivců“ nežli stavem, v němž je člověk chráněn před zvůlí mocných. Vlastně i trochu soucítím s tím, že máte potřebu obhajovat útlak ze strachu z (možná ještě většího) útlaku – já už to takhle vůbec necítím. Nicméně, zrušit demokracii demorkaticky je v souladu s ní, ne? Násilným převratem stejně anarchokapitalismu dosáhnout nelze, takže vlastně nechápu, proti čemu se vymezujete. Naopak vlastně to, že lidi přesědčuju o anarchokapitalismu, je součástí vámi podporovaného demokratického procesu (s čímž souhlasíte), a tudíž neironicky nerozumím tomu, v čem přesně je propagace anarchokapitalismu v nesouladu s vašimi hodnotami. Jedině že byste prosazovat jenom konkrétní podoby demokracie, což už mi však nepřijde zdaleka tolik demokratické jako to, co deklarujete.

Pokud jsou minarchie a ankap z vašeho pohledu hodně podobné, pak se klidně bavme o minarchii, kterou považujete za legitimní. Ji klidně člověk může zastávat a zároveň být z vaší definice demokratem, ne? Říkám to, protože v současnosti stejně není možné prosadit decentralizaci soudnictví; odluku moci od státu vnímám spíš jako něco hodně dlouhodobého, co zastávám principiálně, než jako konstruktivní návrh pro současnost. Tudíž problémy, které řešíme, jsou prakticky spíš problémy menší státu než toho dnešního, pro ankap je to imho až druhořadé.

Nemyslím si, že 100% shoda na pravidlech není možná: Opět, doporučuji vám podívat se na princip sociokracie. Akorát se k pravidlům musíte stavět dle jiných principů, než si lidé navykli: Zaprvé, je třeba vůbec přistoupit na to, že hledáme taková pravidla, která budou přijatelná pro všechny, tato cesta je těžší, ale o to spíš to pravidlo bude smysluplné. Zadruhé, pravidla si zavádí jen tak velké celky, které se skutečně chtějí vzájemně organizovat. Nedává tak úplně smysl vytvořit určité arbitrární územní hranice, a na jejich základě hledat absolutní společná pravidla například pro 10 miliónů lidí: Zde dle mého názoru máte břemeno dokázat mi, proč zrovna toto uspořádání má mít patent na pravidla, a ne kterékoli jiné – a to dle mého názoru dost dobře dokázat nejde, a vy vždycky v obhajobě statu quo budete mít nevýhodu oproti decentralizovaným a vzájemně se překrývajícím komunitám. Zatřetí, pravidla existující v sociokraciích se mnohdy týkají jenom menšiny lidí. To znamená, že se v praxi nemusíte ptát každého jednoho člověka, zda s nimi souhlasí, pouze stačí, když nikdo, koho se dané pravidlo týká, nevyjádří nesouhlas. To umožní fungovat podle některých pravidel i v mnohem větších celcích, než možná připouštíte. Začtvrté, mnoho pravidel, která nejsou centrálně řízená, je naopak velmi intuitivních, a člověk je často ani nepotřebuje znát, a tak nějak mu vyplynou ze sociálně-kulturního kontextu. O to spíš mi sociokratické fungování nepřijde nereálné, a vy sám to dále potvrzujete tím, že říkáme, že spoustu pravidel potřebujeme pouze kvůli neslušným lidem.

Na argument “můžeš se odstěhovat jinam” už jsem reagoval tady: https://stoky.urza.cz/texty/odstehuj-se-jinam-1835

Demokracie podle mě není kompromis, protože menšině něco vnucuje, i když se na tom neshodla vůbec. Hledání kompromisu spatřuji právě v sociokracii, která umožňuje hledat pravidlo tak dlouho, dokud pro každého nebude přijatelné oproti tomu, nebylo-li by žádné pravidlo. Velmi kompromisní mi připadá také to, když máte minimální stát a každý si může volit způsob, kterým bude žít, dnes stát na denní bázi lidem podsouvá, jak mají žít.

To, co jste popsal ohledně soudních sporů, moc nechápu. Nejsem si jistý, jestli se chápeme. Dnes se snad neřeší soudní spory individuálně? Dnes spory také nejsou předvídatelné: Pokud by byly, nepotřebovali bychom soudy, a mohli bychom je rozhodnout rovnou. Lidé předem znají zákonné pravidlo, ale stejně tak znají i jiná pravidla, která se zavážou dodržovat.

V čem to je utopie? Kdo chce platit sociální pojištění, nechť ho platí, kdo nechce, může se od tohoto systému odpojit, nebo využít nějaké jiné. Bude ho platit i ten, kdo je na tom dobře, protože si nemůže být jistý, jak na tom bude později. Máme spoustu jiných pojištění a vsadit si na to, že se někdy mohu stát nesoběstačným, není tak složitá úvaha.

Etika je vždy individuální, ale nemyslím si, že existuje cokoli nad ní. Pokud zastáváte, že stát je morální, vycházíte akorát z individuální etiky většiny daného časoprostoru. Já pouze porovnávám, v čem se mi zdá, že je moje individuální etika lepší oproti té vaší. Domnívám se, že to nejlepší, co mohu udělat, je snažit se rozumem a emocemi porozumět tomu, co je pro mě v životě důležité, a jakou podobu by mohly mít nadčasové etické principy – a za jeden z nich považuji právě princip neagrese. Myslím si, že mým morálním soudům dává kredibilitu pouze to, že se je snažím hodně promýšlet, mít je mezi sebou konzistentní (což u lidí často nevnímám, a kritizuji je za to, že jednají kontraproduktivně) a že se je snažím reflektovat nezávisle na tom, co říká naše soudobá společnost. Zdá se mi, že kdyby se takto o etice snažila přemýšlet většina lidí, měli bychom se lépe a mnohem méně bychom si vzájemně ubližovali – byť souhlasím, že si nemohu být jistý, že by k závěru podobnému jako já došli také. Jenže lepší způsob, jak poznat etiku, neznám, a zákony podle mě dost zjevně funkci etiky zastat nedokážou: Naopak jdou mnohdy proti ní!

Jak píšete, já doopravdy nemůžu odejít, protože státy jsou všude, navíc v Česku jsem rád. To však neznamená, že nemohu kritizovat mnohé z toho, čeho se dopouští český stát, jako neetické, a přát si, aby etičtější systém mohl vzniknout zrovna tady. Nicméně, to právo odejít jsem myslel zejména tak, že přestanu být součástí nějakého společenství. To v podstatě nejde, protože ČR se k vám bude hlásit, ať už budete kdekoliv na jejím arbitrárně vyznačeném území, a to můžete být klidně bezdomovec. To mi přijde dost nelidské.