Základní atribuční chyba a status quo bias – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

IMHO tíhnutí ke statu quo má evoluční důvod. Důsledně porovnat dvě varianty něčeho je obtížné a časově náročné. Někdy to dává smysl a někdy zkusíme něco nového, drtivou většinu času se ale držíme spíše vyzkoušených věcí a nepřemýšlíme nad tím.

Princip neagrese je zajímavý, mám pár otázek:

1. Bude tento princip v ankapu někdo vykládat a aktualizovat? a bude někde závazně sepsán a rozpracován?
2. Bude o něm někdo hlasovat - co tam patří - a co tam už nepatří? Případně jak často?
3. Kdo bude mít finální slovo ohledně neshody různých soudců?
4. Jaké vzdělání či lidské kvality by měl mít soudce?
5. Bude princip neagrese operovat s pojmem "morálka" – anebo je to věc ryze subjektivní, nic neříkající?
6. Kdo bude vymáhat porušení toho principu - ta samá agentura, co by nás měla chránit?
7. Bude někde závazně sepsáno jak trestat jednotlivé přestupky napu?
8. Kdo bude financovat vězení? Nebo bude tento "azyl" v ceně služeb bezpečnostním agenturám?

Děkuji za vysvětlení.

Ehm...to jsou zajimave otazky. Dovol, abych se zeptal ja tebe, schvalne me zajima odpoved: Jaka je spravna barva pro tricko? Prosim presne, dekuji....
Aneb, to fakt myslis vazne? Na nektere z tech otazek odpovedet nejde, na nektere jiz bylo zodpovezeno asi 100x, pripadne proste odpoved vyplyva z logiky veci.
1. Jak to ma nekdo vedet? Mozna ano, mozna ne
2. Jak to ma nekdo vedet? Mozna ano, mozna ne
3. Jak to ma nekdo vedet? Neshoda je neshoda, co vice je k tomu potreba resit?
4. Takove, jake budou zakaznici chtit, logicky
5. Jak to ma nekdo vedet? Mozna ano, mozna ne.
6. Jak si to kazdy zaridi, takove to bude mit
7. Jak to ma nekdo vedet? Btw, je to spise nepravdepodobne, imho
8. Ten, kdo bude mit zajem na tom, aby existovalo vezeni.

Jak mám být přesvědčena o tom, že ankap by byl lepší systém, když dostanu na mé otázky tyto odpovědi:

"Jak to ma nekdo vedet? Mozna ano, mozna ne."
"Jak si to kazdy zaridi, takove to bude mit"

Kdo mi to tedy zařídí a kdo to bude vědět? A já to pak budu jen respektovat - bez možnosti vyjádření odporu?

To, jestli je ancap pro tebe lepší nebo ne vyplývá z tvého morálního nastavení, jak vnímáš spravedlnost / nespravedlnost, co je správné / špatně a podobně. V principu ti v ancapu nikdo nezařídí nic, pokud si ty konkrétně nenajmeš někoho na to, aby ti něco zařídil. Dopředu nikdo neví nic, což je jaksi vlastnost, nikoliv bug.
Jediné, na co se dá "spolehnout" je to, že v ancapu bude drtivá většina lidí chtít dodržovat NAP a odvozené od toho většina lidí bude chtít žít svobodně. Z toho se dá ještě dedukci odvodit, že asi typicky lidé v ancapu budou jednat tak, aby nevznikaly žadne velké mocenské subjekty, které by měly moc silou začít ovládat lidí, a tak ancap zničit. Samozřejmě se to ovšem nedá vyloučit.

Princip neagrese a polycentrické právo jsou dvě různé věci. Jsou dobré důvody se domnívat, že by se polycentrické právo blížilo NAPu.

Zkusím odpovědět pro polycentrické právo (ne nutně pro NAP):

1. Polycentrické právo by zřejmě vykládali soudci, vybraní bezpečnostními agenturami, které by platili zákazníci.
2. Přímo hlasovat, tak jak známe volby a referenda, asi ne. Je tu několik jiných mechanismů. Každý si volí svoji agenturu, která si volí soudce. Na jednu stranu agentury musí být spolu kompatibilní (ekonomická motivace: nekompatibilita je velmi drahá), ale to nevylučuje určitou flexibilitu. Například se můžeme rozhodnout pro agenturu, která se snaží o modernější způsob řešení sporů. (Anebo třeba naopak právo šaría…) Zpočátku o to bude nejspíš malý zájem, takže to modernější řešení sporů bude omezeno na případy, kdy jsou obě strany u podobné agentury, případně na nějakou diplomacii („máte sice právo obžalovanému nechat useknout ruku, ale z odškodného budete mít víc“). V tomto bodě sice budou dopady modernějšího řešení sporů omezené, ale to i v demokracii, kde se taková strana nejspíš zpočátku ani nedostane do parlamentu. Postupem času se tento způsob řešení sporů (přesvědčí-li ostatní, že je lepší), může stát dominantním. Ve vývoji může figurovat i nějaký průzkum trhu. Nebo prostě to, se lidi nebudou ochotni platit za postihování věcí, které je netrápí, jako kdo co pěstuje…
3. Buď můžeme mít někoho, kdo může rozhodnout všechno, pak teoreticky můžeme rozhodnout každý spor (nicméně prakticky to dnes u některých sporů stejně trvá věčně), ale dostává do ruky hodně moci, kterou může zneužít. Nebo se musíme prostě smířit s tím, že některé spory zůstanou nerozhodnuty. Nerozhodnuté spory ale nejsou dobrou vizitkou soudců.
4. Asi by hlavně o něj měl být zájem, nezávisle na formálním vzdělání.
5. Princip neagrese ne. Polycentrické právo? Možná.
6. Kdo jiný? Resp. teoreticky to není nutné, ale nenapadá mě teď lepší možnost.
7. Pokud bude zájem na predikovatelnosti (hádám, že ano), tak to k něčemu takovému bude spět. Asi se to z toho nedozvíme naprosto přesně, ale to není rozdíl oproti dnešní situaci.
8. Možností je několik. Zahrnutí do ceny služeb bezpečnostních agentur (analogie pojištění) by bylo IMHO nejčastější. Jiné varianty (přímé platby, crowdfunding, …) jsou teoreticky také možné. Nečekám, že by byly populární, ale pokud někdo vymyslí lepší model, proč ne…

1. Pak by velmi pravděpodobně bylo území rozděleno na oblasti podle dané morálky a práva, které z ní vychází.
Např. muslimové a LGBT,... ti by pravděpodobně nenalézali téměř žádnou shodu a měli by mezi sebou mnoho konfliktů a sporů...
Každého ortodoxního věřícího by chování LGBT ze své podstaty pobuřovalo - a naopak... takže by na území asi byly pomyslné hranice (ghetta)...

2. Agentury by zastupovaly zájmy lidí asi velmi často podle jejich vyznání a velmi málo kdy by mohly nalézt shodu napříč vyznáním. Záleželo by pak asi na ekonomické moci té či oné agentury a počtu lidí s urč. vyznáním na daném území.

3. V případě namixovaných etnik a vyznání by to byl téměř neřešitelný úkol.

4. Tam by asi též byli agentury a soudci, kteří by vycházeli z té či oné morálky, která by byla asi závazně platná...

5. Právo podle mě nutně musí vycházet z morálky...

6. V případě hodnotového sporu by to bylo divné, měla by chránit mé hodnoty, ale prohrála by soud, kde by mne nejprve hájila a pak by mi nakonec šla zabavit majetek či jinak potrestat...

7. Myslím, že předvídatelnost je samozřejmě důležitá...

8. To asi zůstane s otazníkem...

1. Možná někde ano. Což nemusí být špatně.
2. Tak pro agenturu je řádově levnější se domluvit (těžko kvůli sporu dvou lidí bude chtít vést válku).
3. Záleží, jak moc se budou respektovat, nicméně pokud mezi nimi budou zásadní odlišnosti a nízká tolerance, tak to pravděpodobně bude problém. Ale to bude problém v každém případě.
4. No ano.
5. Vzato do důsledků asi ano. Já to chápal tak jako otázku, jestli by v některých situacích měl soudce volnost situaci rozhodnout podle nějakého morálního kompasu. To na jednu stranu může být fajn, na druhou stranu to snižuje předvídatelnost.
6. Možná jsem špatně pochopil tu otázku. IIUC se ptáte, jak by se řešily problémy mezi agenturou a jejím zákazníkem, je to tak?

Ad 2) To je obľúbený Urzov argument "Válka je drahá". Ale je slabý - platí to len pokiaľ sú tie agentúry porovnateľne silné, čo teda je ničím nepodložený predpoklad.

Vždy sa zároveň u Urzu tvrdí, že veľká firma vznikne bez použitia násilia či štátnych regulácií len tak, že bude výborne uspokojovať dopyt zákazníkov. Ale pri trhu s mocou je to zradné v tom, že agentúra, ktorá je na trhu veľmi úspešná, môže sa stať tak veľkou, že už k svojmu fungovaniu nijakých zákazníkov potrebovať nebude (a stane sa de fakto štátom).

To by musela vyrůst extrémně (mít výrazně víc než polovinu trhu s bezpečností), a nejspíš by vzbuzovala obavy (a vyvolávala reakce) dávno před tímto momentem. Neříkám, že je to absolutně vyloučeno, ale nic není 100% stabilní.

Na uchvátenie moci nie je vždy potrebná nadpolovičná sila (skôr byť v správnom čase na správnom mieste), a tá sila ani nemusí byť zrejmá (trebárs sa to môže maskovať ako viac agentúr reálne vlastnených jedným majiteľom - na trhu nikdy nie je 100%-ná informovanosť, a to je jeden z nedostatkov všetkých tých teórií o tom, ako trh všetko vyrieši).

Ale aj keby vzbudzovala obavy (a prečo vlastne? však až do kritického momentu by sa správala "dobre" a v súlade s NAPom), tak čo legitímne by sa proti tomu dalo urobiť? Letáková kampaň?
Pokiaľ by konkurencia chcela zabrániť rastu vplyvu onej agentúry násilím, tak to nebude v súlade s NAPom a bol by to ešte ankap alebo len boj warlordov o moc?

Není to tzv. polycentrické právo vlastně jen jiný než zastupitelsko-demokratický pokus o zformování jednoho docela univerzálního práva, akorát tedy ne hlasováním, ale hledáním nějaké aspoň minimální a co nejobecněji přijatelné společenské shody na něčem? Protože pokud by těch pravidel bylo v jedné lojalitě vícero protichůdných (což ten název polycentrické právo imho tak trochu sugeruje), a dostávaly se tak trvale do střetů, tak tam ty války, menší či větší, vznikat budou.

IMHO v podstatě ano, s možností zformovat nějaké podskupiny lidí, které mezi sebou budou aplikovat jiná pravidla.

Katastrofické scénáře jen ukazují některé potenciály libovolného systému. Chyba je si namlouvat, že v nějakém systému se něco stát nemůže (třeba kvůli dobrým lidským vlastnostem), pokud se to tam potenciálně stát může.
Proti těm možným blbým scénářum pak totiž není vytouženou všespásou ten daný systém (který je umožňuje), ale leda tak možnost toho, že dostatek lidí v něm se zachová dobře. Ať už jde o ankap, nebo obecnou demokracii.

Přesně to si také myslím.