Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

V souvislosti s diskusemi o anarchoagorismu často přemýšlím o tom, jak jsme se v minulosti vlastně došli ke větší svobodě. Pád minulého režimu během sametové revoluce nebyl zapříčiněn něčí snahou změnit systém shora, prosazováním menšího zla a větší liberalizace v ÚV KSČ. Právě naopak, byl zapříčiněn tím, že lidé na stát kašlali, obcházeli ho, vytvářeli si své paralelní struktury a propracovávali se ke svobodě zdola – ostatně přesně tak, jak předpovídal Havel ve své eseji Moc bezmocných. Podíváme-li se na vývoj Ruska, kde během perestrojiky probíhaly organizované změny shora, je zřejmé, že dokud nedojde ke změně myšlení lidí, svoboda nemá šanci se udržet. Měnit věci v dnešním parlamentu jako jednotlivec není o moc jednodušší než bylo měnit fungování minulého režimu prostřednicvím KSČ. A i kdyby se to někomu povedlo, tak šance, že skončí jako Gorbačov, je poměrně velká. Naopak, cesta „samizdatu, melouchů a bytových seminářů“ je podle mě ta, která má skutečný smysl.

Na minulé přednášce o anarchokapitalismu v LibertyLoftu jsme se učili (ne)mluvit (nejen) s policajty (a dalšími úředními osobami).
Dnes bude přednášet Štěpán Drábek; tématem bude opět ekonomie – konkrétně Hayekův pohled na monetární politiku.
Všichni jste zváni na příští Urzovu přednášku o svobodě, sebeřízení, seberozvoji a sdílení; ta by se měla konat 4. února.
Dnes večer se na Vás těšíme v LibertyLoftu – výjimečně v 18 hodin!

Další akce #ne_poslušnosti se bude znovu konat veřejně; chtěl bych mluvit nejen o symbolice nejen #ne_poslušnosti, ale také o kontextu použití různých symbolů.
Nepůjde o žádnou divočinu, naopak o hodně mírumilovnou akci; ta začne dnes v 18 hodin v čajovně Cherubín.

Kde byste nečekali #ne_poslušnosti? Já třeba v ČT v Sama doma; a přesně tam dneska bude. Jen už nějakou dobu probíhá dialog o tom, zda mohu mít v podtitulku „anarchista“; s tím mají v ČT problém opakovaně, tak sledujte, jak to dopadne (sám nevím).

Jam je ježčí akce, kde velcí i malí Ježečci hrají divadlo (nebo taky deskovky) a prodávají nejrůznější věci, které vyrobili (spousta z nich je jedlých); a Urza tam bude mít dnes v 16:16 besedu o anarchii.

Ke vztahové anarchii jsem poprvé došel skrze polyamorii a považuji ji za aplikaci tohoto způsobu života do důsledků. Tyto vztahy jsou svobodné v tom smyslu, že jim dáváme volný průchod. Tato myšlenka zdůrazňuje jedinečnost každého blízkého vztahu, který navazujeme. Vztahy se mezi sebou liší v intenzitě, náplni, mohou si vzájemně konkurovat nebo se doplňovat, a také jsou značně proměnlivé. Ve vztahové anarchii nemusí mít žádný vztah jednoznačnou nálepku, nemusí být dominantní nebo jediný: např. monogamní romantický vztah je pouze jednou z mnoha variant.

Kdybychom navíc nepopisovali „pouze“ blízké vztahy, nýbrž všechny, lze ji do důsledků vztáhnout na celou společnost: Každý vztah, jenž s někým navazuji, od dočasného po celoživotní, od osobního přes ekonomický, může být unikátní a není nutné jej arbitrárně kategorizovat jako „manžela“, „zaměstnance“, „klienta“ atd. Vůči různým lidem můžeme zastávat různé role a jejich kombinace se může lišit, podobně jako výhody, které získáváme. Každý navázaný vztah je přípustný, dokud je konsensuální, a není nutné mu bránit, čímž se oklikou od vztahové anarchie dostávám k myšlence anarchokapitalismu.

Hádej kdo je zpátky? / Andrej brousí drápky. / Agrofert zas bude vzkvétat. / Dotace tam budou létat.
Média chce převést na stát. / Tobě řekne: „Ušetříš.“ / Za zády však všem jen: „NASRAT!! / Můj majetek velebíš.“
Trestně stíhán? Není problém. / Premiér já budu, vše se dá. / Macinka ani Okamura s Rajchlem: / Nikdo z nich mě nevydá. / Stačí mi ty 4 roky, abych ukrad všecko. / Tobě ať v nouzi trpí i tvý malý děcko.
Orbán, Fico, hlavně kámoš Putin! / „Nech to šeci vidia ako je Andrejko in.“ / Tomio už vlajku napadeného nechal sundat, držel žebřík a smál se u toho jak kunda. / A kdyby ruSSák na Polsko táhnul… / Já bych mu svým tankem uhnul.
Důležité přece je / že jsi zvolil Andreje. / Teď už mi zas bude líp, / ty aby si v bídě chcíp.
________________________________

Urzova poznámka pod čarou: Text nevyjadřuje politickou příslušnost redakce (ta není žádná); vydáváme ho jako politickou satiru.

Ústava praví, že lid je zdrojem veškeré moci. Teď lid rozhodl, že předsedou vlády se má stát Andrej Babiš, jenže je tu zákon o střetu zájmů. Ten toto rozhodnutí lidu zakazuje. Je tedy zákon víc než lid, a to i přesto, že „lid je zdrojem veškeré moci“? Fascinuje mě, že ve veřejné debatě nezaznívá, že by ten zákon mohl být špatně. Se státem jsme došli tak daleko, že zákon je víc než lid. O to smutnější to je, když ten zákon pak pochází z Bruselu.
________________________________

Urzova poznámka pod čarou: Zákon mnedle neříká, že Babiš nemůže být premiérem; jen že kdyby byl, jím ovládaný Agrofert by pak nesměl dostávat (evropské) dotace. Jiná věc je prezidentova interpretace…

Bitcoin, nebo fiat? Debata anarchisty s centrálním bankéřem v Praze měla úspěch; zajímá Vás druhé kolo v Brně? Tentokrát bude na straně fiatu expert na monetární politiku. Začínáme v 18 hodin v místnosti P102 na ECON MUNI!

Dnes stát občanům upírá i vlastnictví jejich těl. Nemohou s nimi nakládat, jak uznají za vhodné — nesmějí se třeba (nechat) legálně zabít ani užívat psychedelika bez razítka od státem certifikovaného doktora.

Být proti svobodě z důvodu, že decentralizace není bezpečná, nedává smysl – dokud to nezkusíme, nemůžeme vědět, jestli to tak doopravdy je. Státní aparát tím přesto často starší. Změna a uvolnění monopolu nejsou pro skupinu u moci výhodné, proto raději zastrašují. Jenže neexistuje důvod, proč nepovolit existenci nestátních území, protože pokud je nestátní území špatné, tak stejně „imploduje“ dřív, než naroste do velkých rozměrů (rozpadne se a noví obyvatelé se znovu připojí ke státu). Zato zákaz nestátních území si už zaslouží obezřetnost, protože absence změny prokazatelně svědčí jedné skupině, a to té zavedené, avšak poškozuje každého, kdo chce změnu.