Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

V ďalších 4 bodoch Projektu 2025 sú kroky: 7) Zvýšenie veku odchodu do dôchodku. 8) Zníženie dôchodkov. 9) Zrušenie zákona o dostupnej starostlivosti. 10) Zvýšenie cien liekov na predpis.

My, milovníci slobody, by sme chceli: 7) Štát by nemusel určovať vek odchodu do dôchodku, ak by sa nezapájal do zdravotnej starostlivosti o seniorov a nevytváral insolventný systém sociálneho zabezpečenia. V súčasnej dobe ide o obrovskú záťaž pre pracujúcich daňových poplatníkov a ide o obrovský presun bohatstva od mladších generácií, ktoré sa snažia začať v živote a založiť si rodiny, k tým, ktorí mali celý svoj život na to, aby si zodpovedne sporili na dôchodok. Umožnime jednotlivcom, aby sami rozhodovali o svojom odchode do dôchodku. 8) Zrušme dôchodky. Systém je nesolventný a v určitom bode prestane fungovať bez toho, aby došlo k masívnemu zníženiu dávok, zvýšeniu daní, aby sa zaň zaplatili, tlačili sa peniaze na pokrytie sľúbených dávok, čo by malo za následok zníženie dávok zadnými dvierkami alebo všetko spomenuté. Jednotlivci majú zodpovednosť za sporenie na starobu. 9) Áno. Von. Úplne preč. Najlepšie s väčšinou ostatných štátnych zásahov na trhu zdravotníckych služieb. Ceny poistiek sa od tej doby zbláznili a nákup poistenia na voľnom trhu je neskutočne drahý. Republikáni mali šancu ukončiť tento program, ale nechceli. 10) Konkurencia a inovácie znížia ceny. Umožnime lekárom a pacientom s informovaným súhlasom vyskúšať rôzne lieky na rôzne ochorenia. Odstavme štát od vytvárania monopolov na výrobu liekov a odstráňme všetky prekážky pri vstupe na trh.

Prvých 6 bodov Trumpovho programu: 1) Ukončenie rozvodu bez zavinenia. 2) Úplný zákaz interrupcií bez výnimiek. 3) Zákaz antikoncepcie. 4) Dodatočné daňové úľavy pre korporácie a vrchné 1 %. 5) Vyššie dane pre pracujúcich. 6) Odstránenie odborov a ochrany pracovníkov.

Libertariánska reakcia na ne: 1) Manželstvo je zmluva medzi dvoma dospelými, ktorí súhlasia. Štát by nemal byť zmluvnou stranou inštitútu manželstva a v rozsahu, v akom sú teraz, ako pri každej zmluve, by strany mali mať možnosť ukončiť zmluvu v súlade s podmienkami v nej. 2) Zatiaľ čo libertariáni sú v otázke interrupcií rozdelení, všetci súhlasíme s tým, že vláda by nemala financovať interrupcie ani poskytovateľov interrupcií, ani žiadne alternatívy k interrupciám. 3) Antikoncepcia je voľbou jednotlivca a nemala by byť zakázaná. 4) Dane by mali byť 0 % pre všetkých jednotlivcov. Štát tie peniaze nezarobil, teda nemá právo ich skonfiškovať pod hrozbou násilia. 5) Pracujúci vždy platia vyššie daňové sadzby, keďže daňový systém je nastavený tak, aby minimalizoval daňové úľavy pre zamestnancov a zároveň písal výnimky pre tých, ktorí majú peniaze a majetok, aby ich využili. Najspravodlivejšia a jediná prijateľná sadzba dane je 0 %. 6) Zrušiť všetky odbory vo verejnom sektore, bodka. Zrušiť zákony, ktoré nútia podniky zamestnávať pracovníkov odborov alebo umožňujú ich zamestnancom organizovať sa v odboroch. Pracovníci majú právo stretávať sa a kolektívne vyjednávať, ak sa tak rozhodnú, ale majitelia podnikov majú právo odmietnuť vyjednávanie so skupinou.

Každý je svého štěstí strůjce, přesto většina lidí v naší zemi přežívá od víkendu k víkendu v práci, která je nebaví, a doklad o vzdělání má pro ně spíše symbolickou hodnotu. Jedinci autenticky spokojení ve svých profesích jsou pak spíše výjimkami. Jako hlavní příčinu tohoto jevu vnímám způsob, jakým současné školství mladým lidem formuje životní dráhu. V první řadě nereflektuje to, že mnozí objeví svou vášeň až v pozdějším věku. Skrze státní instituce (jako věkem omezený status studenta) je pod tlakem ujíždějícího vlaku dospívající člověk nucen učinit raději špatné, nežli žádné rozhodnutí. Dalším úskalím je tlak ve formě nároků ze strany učitelů, který nedává prostor pro sebepoznání. Dospívající lidé jsou nuceni odpovědět na otázku: „Co z tebe bude?“ A to dřív, než si mohli zodpovědět otázku: „Kým jsem nyní?“ Rozhodnutí o budoucnosti bez sebepoznání v přítomnosti těžko povede k uspokojivému výsledku. V otázce „Co z tebe bude?“, kterou je často na děti tlačeno, je pak obsažen předpoklad, že místo „někým“ máme být „něčím“ a smazat tím část svého já. Tím se vyznačoval především minulý režim, ale je to do značné míry patrné i dnes, jelikož na straně nabídky vzdělání stojí stát a to, co podle něj „je potřeba“, a ne svobodná nabídka odrážející skutečnou poptávku. Dovolme volnému trhu, a ne centrálně plánujícím úředníkům, aby lidem v oblasti vzdělávání dal, co chtějí, kdy to chtějí a umožníme jim nalézt své štěstí lépe než dnes.

Na minulé přednášce o anarchokapitalismu v Baru Behind the Curtain jsem konečně definoval vnitřní svobodu.
Dnes se budu jako každé září věnovat dětem (č)i vzdělávání; tématem bude adultismus (a další předsudky) coby kořen(y) etatismu.
Všichni jste též rovnou zváni na příští přednášku, která by se měla konat 2. října; vystoupí Tim na téma (ne)státní ochrany menšin.
Těším se na vás dnes večer v 19 hodin v podniku Bar Behind the Curtain.

Etiketa se zabývá otázkou: Co mohu udělat pro to, aby se kolem mě lidi cítili lépe? To je však v ostrém rozporu s tím, abych hodnotil ostatní! Etiketa generalizuje společnost, nicméně je si toho vědoma a funguje spíše jako vodítko. V tomto smyslu se ani nedá porušit. Ti největší mistři etikety nedodržují skoro nic, co se dočtete v knihách. Je to něco jako pravidla silničního provozu, po pár letech jízdy už značky a čáry vnímáte spíše jako vodítka než zdi, a dokonce ani neuvažujete nad tím, co děláte, a i tak jste lepší než řidič začátečník. Často se averze etikety vytvoří v lidech, když je někdo nutí se chovat nějak, i když to sami necítí. Tohle je z pohledu etikety ovšem úplně špatně. Dobrovolnost je klíčová.

Dnes začíná školní rok; a s ním bohužel i další pravidelná vlna donucování eufemisticky nazývaná povinná školní docházka. Kdyby si jakýkoliv jiný subjekt než stát dovolil vyhrožovat násilným odebíráním dětí rodičům, kteří se je rozhodnou vzdělávat jinak, než tento subjekt nařizuje, považovali bychom to za zcela nepřijatelné. Proč tedy drtivé většině lidí připadá správné, aby OSPOD odebíral děti rodičům jen proto, že je vzdělávají v rozporu s představami MŠMT, a to i v případech, kdy nedochází k žádnému týrání či zanedbávání? A jaké edukační modely mimo rámec naší legislativy vůbec existují?

Protože svobodné vzdělávání považuji za klíč ke svobodné společnosti, začal jsem působit v Ježku bez klece – dle mého názoru nejméně nesvobodné škole v ČR; tam jsem pochopil, že ještě nebezpečnější než indoktrinace státní propagandou je poslušnost, které učíme děti odmalička. Dětem či vzdělávání je jako každé září věnována i přednáška ve středu v 19 hodin v podniku Bar Behind the Curtain; a hned další den – ve čtvrtek – na livestreamu Studia Svobodného přístavu budeme o (ne)svobodném vzdělávání mluvit s Emou.

Prázdniny jsou u konce, Stoky tedy obnovují svůj standardní provoz; a se Stokami i celý Svobodný přístav.
Zároveň prosíme všechny autory o zasílání textů do Stok; a kohokoliv o případnou finanční podporu našich dalších aktivit.

Řada odvětví je více či méně řízena státem, tak proč začít liberalizaci společnosti zrovna u školství? Zaprvé žáci vzdělávaní státem o něm méně pochybují a jsou extrémně skeptičtí k jeho omezování. Ve volnotržním školství nejen přímo uvidí tržní efektivitu, ale také nad tím, co se učí, nebude mít takovou kontrolu stát, který ve školství působí svou propagandou (třeba na mé základce v jedné hodině občanky každý žák musel říci aspoň jeden důvod, proč potřebujeme stát). Zadruhé se často setkávám s argumentem, že by libertarianismus nešel implementovat kvůli male ekonomické, mediální a právní gramotnosti. S volnotržním vzdělaním by podle mě lidé v těchto i dalších aspektech byli vzdělanější a libertariánská agenda by se prosazovala snáze.