Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Nepamatuju si, kdy jsem se naposledy tolik těšil na konferenci; možná nikdy. Nemůžu se dočkat povídání o svobodě z tolika různých perspektiv; chci je na sebe nechat působit, být všem (včetně těch demokratických a politických) otevřený, co nejhlouběji je pochopit a vzít si z nich maximum možného. Murray Newton Rothbard dokázal ve svém díle provést brilantní syntézu anarchismu (anarchoindividualismu) a rakouské ekonomické školy; k tomu bylo třeba naslouchat i tomu, co se jeví býti ve zdánlivém rozporu. Učím se od něj; snažím se k novým (i starým) myšlenkám přistupovat stejně otevřeně. Máte také zájem?
Začínáme v sobotu v půl deváté na adresu nám. Curieových 7, Praha!

Na minulé přednášce o anarchokapitalismu v LibertyLoftu jsem mluvil o svobodě, sebeřízení, seberozvoji a sdílení.
Dnes budu přednášet o zásadních přínosech rakouské ekonomické školy do mainstreamu; a budu se snažit ukazovat i jejich praktické aplikace.
Zároveň zvu všechny i na příští přednášku, kam budete moci přinášet témata a otázky, zatímco já své odpovědi; měla by se konat 1. dubna (a není to apríl).
Dnes večer se na Vás těším v LibertyLoftu – jako vždy v 19 hodin!

Dnes by „otec anarchokapitalismu“ Murray Newton Rothbard oslavil své sté narozeniny, kdyby byl naživu; největší přínos jeho díla spatřuji v konzistentním a logickém dovedení do důsledků dvou směrů – jež spolu zdánlivě příliš nesouvisely – anarchismu (anarchoindividualismu) a rakouské ekonomické školy. Dřívější anarchisté typicky moc nerozuměli ekonomii, zatímco zastánci rakouské ekonomické školy neaplikovali své (jinak správné) závěry na stát; Murray Newton Rothbard obojí napravil a došel k brilantnímu závěru: „Capitalism is the fullest expression of anarchism, and anarchism is the fullest expression of capitalism. Not only are they compatible, but you can't really have one without the other. True anarchism will be capitalism, and true capitalism will be anarchism.“ Toto poznání a jeho plné pochopení značně změnilo můj život; děkuji Vám, pane Rothbarde.

Na počest jeho stých narozenin pořádá Svobodný přístav v sobotu konferenci o svobodě; vystoupí na ní osm řečníků s dost odlišnými pohledy – od demokratického přes anarchistické (ovšem ze tří dost odlišných směrů) až po seberozvojový a spirituální. Rád bych, kdybychom si jejich vystoupení poslechli a naložili s nimi tak, jak by to nespíš udělal i zesnulý Murray; prosím, snažme se jim být otevření, nesoudit je a brát si z nich to, co nám dává smysl – třeba právě tato konference v někom z nás položí základy něčeho, co zatím nikdo nevymyslel a co zatím čeká na svého objevitele, jímž můžete být právě Vy. Pokusíme se zajistit, aby všechny přednášky vyšly v Kanálu Svobodného přístavu; atmosféru na místě však ničím nahradit nelze. Těším se na Vás!

Zakázat mobilní telefony ve školách je skvělý nápad! Pomůže to hned v několika ohledech: Nebude možné (a) debatovat se spolužáky o aktuálním světovém dění; (b) ověřovat informace o přestávkách; (c) připravovat se před hodinou z online materiálů; (d) zjistit změny rozvrhu rychlým pohledem na obrazovku; (d) ve vyučování používat interaktivní hry jako Kahoot; (e) sdílet dohody s učiteli, jako například posunutí vyučování, na třídní skupině; (f) zapisovat informace o testech a akcích do digitálního kalendáře hned, co se o nich člověk dozví; navíc (g) studenti s sebou budou muset tahat papírové slovníky; (h) diskutovat o programování půjde leda tak na papíru; (i) k ofocení zápisu poslouží jen fotoaparát; (j) v případě, že někdo bude potřebovat pomoc, bude si pro ni muset dojít; (l) čtení odborných článků, e-knih nebo sledování videí o volných hodinách bude omezeno pouze na papír; a konečně především: Děti se nejlépe naučí zodpovědnosti a digitálním technologiím tím, že jim obojí bude odebráno.
________________________________

Urzova poznámka pod čarou: Ten návrh ve skutečnosti počítá s umožněním použití školních telefonů a jiných zařízení ve výuce s povolením učitele, což několik bodů částečně řeší (tedy alespoň v případě některých učitelů a ve školách, kde je budou mít koupené, funkční, nabité…); většina však platí.

Někteří lidé podle mě jednají, jako by ani nechtěli mít jednoduchý život. Ne že by po něm netoužili, ale nevědomě se drží předpokladu, že život „má být“ těžký. Pak si vybírají složité a dysfunkční strategie místo těch jednoduchých a funkčních. Spousta lidí například nadává na politiku – je prý příliš složitá a jednotlivec na ni nemá velký vliv. Přesto ji dál legitimizují tím, kolik jí dávají pozornosti a jak se jí účastní. Nepřipouštějí si možnost, že by to mohlo být jinak, že existuje lepší alternativa. Podobně lidé zůstávají v toxických vztazích a dalších dysfunkčních strukturách, protože si nepřipouštějí, že to může fungovat i lépe. Někdy není třeba až tak moc…

Instinkty jsou určeny k řešení primitivních okamžitých problémů: kamna pálí, rychle ucukni rukou! Emoce řeší složitější problém, o něco pomaleji: vidíš medvěda; medvěd = nebezpečí; prchej! Rozum dokáže řešit komplikované a dlouhodobé problémy: jak naplánovat stavbu domu? Evoluce, biologická, kulturní i technická, řeší velmi dlouhodobé a extrémně komplexní otázky: jaké vlastnosti čeho budou výhodné v nejisté budoucnosti? Instinkty, emoce, rozum i evoluce jsou metody řešení problémů. Snaha řešit komplikovaný problém primitivnější metodou selže: instinktivní chování dobrou náladu nenahradí; emoce dům nepostaví; rozum společnost nenaplánuje.

Byla jsem toho názoru, že vše, co na těchto stránkách čtete a sledujete, je zbytečné. Že oslabit moc státu je nepravděpodobné a dosáhnout anarchie zhola nemožné. I kdyby to tak však bylo, chci zdůraznit, kolik mi toho zájem o tohle téma už stihl dát – mimo to, že mě to baví. Pomáhá mi to porozumět sama sobě (i ostatním) a všímat si, kde mám mezery. Více vnímám krásu ve fungování věcí kolem sebe a klid kolem rozhodnutích ostatních. Nemám chuť ovládat vše, jen svůj život. Všímám si spojitostí. A mnoho dalšího. To vše mi pomáhá žít mnohem šťastnější život. Apeluji proto – sdílení těchto myšlenek má smysl. Děkuji všem, kdo to děláte. Prosím, mluvte. Tvořte. Jednou vám snad – tak jako teď já – budou vděční mnozí další.

Ostentativní tvrdá logika zastánců absolutní dominance vlastnictví může vytvářet iluzi objektivity, ale pokud se podíváme ke kořenům, zjistíme, že základy hradu nestojí na pevné skále, ale na písku. Celý deduktivní systém se opírá o subjektivní pocit, že princip soukromého vlastnictví je morálně správný. Nic jako právo monopolizovat si možnost užívání jezera ale ve vesmíru neexistuje. Někdo silně cítí, že je zrovna ten jeho axiom správně. Monopolizace kusu přírody vlastníkem je pouze otázkou moci. Udržováno musí být násilím a marketingový slogan „princip neagrese“ je jen zdvořilý a pokrytecký název pro násilí, které bylo ideologicky legitimizováno. Odvolávání se na smyšlený princip soukromého vlastnictví je obrana před přiznáním, že jde o osobní preferenci. „Je to porušení vlastnického práva,“ ve skutečnosti znamená: „Fuj, to se mi nelíbí.“

Kampaň na knihu Anarchoagorismus je nečekaně úspěšná, což ale neznamená, že stále nepotřebujeme každou korunu; dělám pro její propagaci vše, co můžu – dnes v 1830 budeme natáčet v LibertyLoftu podcast s Lukášem Pazderníkem, můžete se přijít podívat!

Marně hledám přirozenou podstatu „přirozeného práva“. Jeho principy mi nejsou vlastní jako spoustě dalších lidí. Koneckonců podle něj lidská společenství reálně opakovaně nežijí. Buď se mýlí lidé jako druh, nebo je mylná teorie. Neuctívám absolutní dominanci vlastnictví, která vyžaduje kolektivní uznání. Táži se, z čeho ona přirozenost takového práva vychází? Zdá se, že nejde o záležitost před-společenskou, ale o normativní umělý konstrukt postavený nad jednotlivce. Někteří ideologové ho používají pro kázání principů, podle kterých by se lidé měli řídit pod hrozbou násilí ze strany soukromé policie. Pravicoví libertariáni často tvrdí, že ostatním lidem neříkají, jak mají žít. Ukazuje se, že jde o rétorický trik, založený na klamu o přirozenosti. Vynucování „přirozeného práva“ proti lidem, kteří ho neuznávají, je de facto formou společenské smlouvy.
________________________________

Urzova poznámka pod čarou: Publikuji i nesouhlasné texty; k tomuto bych jen rád doplnil, že jsem nikdy v životě neopíral svou argumentaci o přirozenost.