Archiv – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Vždy mě zajímalo, proč i když v debatě s někým používám dle mého dobré argumenty, nemusejí fungovat. Určitě nejde jen o silné argumenty, ale také o jejich přizpůsobení emocím posluchače. Málokdo navíc změní názor po jedné debatě na místě. Často člověku něco uvízne v hlavě, což může spolu s dalšími zážitky vést ke změně názoru třeba až po letech. Uvědomil jsem si, že čím víc na mě někdo tlačí, tím jsem méně ochoten změnit názor. Dlouho mi nešlo přeprogramovat hlavu tak, abych vedl debaty spíše jako pokecy.

Nakonec jsem se k tomu dostal, jen z úplně jiného úhlu. Uvědomil jsem si, že měnit názor je jako měnit cokoliv jiného. Nejprve je potřeba, aby to člověk chtěl sám. A toho se dá nejlépe docílit, když budete žít život, jak nejlépe umíte, a půjdete příkladem. Pak za vámi lidé začnou chodit a ptát se na váš názor. Je zvláštní, že teď mi to připadá jako ta nejvíc jasná věc. Teď už ani nemám potřebu někomu aktivně měnit názor, vlastně jsem dokonce rád, že to takhle funguje. Nechtěl bych žít ve světě, ve kterém by lidé automaticky měnili názory podle toho, jak je někdo schopen debatovat.

I když se o řízený let v 19. století dost lidí snažilo, ve veřejnosti i v odborných kruzích dlouho panoval konsenzus nad tím, že to zkrátka není fyzikálně možné. Počátkem 20. století ale přišli bratři Wrightové, kteří díky tehdejším nízkým daním a velké síle tehdejšího dolaru na vlastní náklady v punkových podmínkách dokázali světu, že to možné je a tím jej nadobro změnili. Díky tomu se cestovatelné vzdálenosti zmenšily a svět se stal bohatším a provázanějším. Kdyby USA tehdy měly centrálně řízenou ekonomiku, jistě by na experimenty bratří Wrightů nikdo neudělil grant právě kvůli zmíněnému tehdejšímu konsenzu. To je jeden z důvodů, proč miluji trh a svobodu, neboť samy ukážou co je pravda. Stačí pouze nezasahovat. Kolik takových bratří Wrightů po světě dnes chodí a kvůli regulacím a vysokým daním jejich objevy nikdy nevzniknou?

Predstavte si, že by vám povedali, že kľúčom k sociálnej spravodlivosti je založenie obrovskej inštitúcie. Bola by oveľa väčšia ako ktorákoľvek iná spoločnosť a jej tržby by boli v miliardách eur. Mala by monopol na nejakom mimoriadne dôležitom trhu a využila by ho na rozšírenie svojej kontroly na iné trhy. Najala by mužov so zbraňami, aby prinútila zákazníkov kupovať jej produkt za akúkoľvek cenu, ktorú si zvolí. A pravidelne by bombardovala zamestnancov a zákazníkov podobných inštitúcií v iných krajinách. Verili by ste tejto inštitúcii viac ako ktorejkoľvek inej, že pracuje v záujme spoločnosti ako celku, nezneužíva svoju moc nad svojimi zákazníkmi, chrání ich pred zločincami a všetkými ostatnými inštitúciami? Možno máte nejaké pochybnosti. Potom si predstavte, že by každý dospelý dostal jednu akciu v tejto inštitúcii, čo by im umožnilo hlasovať za členov jej predstavenstva. Zbavilo by to vaše pochybnosti? Je štát veľmi odlišný od tejto obrovskej inštitúcie? Dá sa im dôverovať, že nezištne slúžia a chránia zvyšok spoločnosti?

Myslet na sebe, nebo na celek? Jakkoli nemám rád někdy skoro až ezoterické kolektivistické ideologie chybně aplikované na stát, nedovedu se plně ztotožnit ani s individualistickými kulturami. Zdá se mi totiž, že roli v životě každého nutně musí hrát obě tyto tendence. Jako jednotlivci hledáme štěstí a úspěch, ale pro lásku k lidem dokážeme svobodně jít za jejich hranice. Co by však byla láska k bližním bez lásky k sobě? Jedno bez druhého generuje výsledky, které ve mně vyvolávají smutek, jež zahrnují bezohlednost či sebeobětování, workoholismus, nebo dokonce totalitní stát. Nabízím proto alternativu v podobě překonání těchto inherentních kulturních biasů skrze jejich vzájemnou integraci: V tom spatřuji skutečnou moudrost.

A jsou tu zase prázdniny, které nemalou část z nás nějakým způsobem ovlivňují, ať už jde o školáky, jejich rodiče, vysokoškoláky, učitele, návštěvníky různých festivalů a podobně; čtenost a sledovaost textů i videí Svobodného přístavu v tomto období každoročně klesá. Přepínám proto Svobodný přístav na dva měsíce do prázdninového módu, což znamená méně obsahu a sníženou pravidelnost; mezitím se budeme nejen pilně připravovat na další „sezónu“, ale během prázdnin se bude konat i pár akcí.

Užívejte léta; a především života!