Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Zaprvé, slony jsme spolu nepásli, možná by bylo na místě, abyste se podle toho choval.

Zadruhé, optimum je vždy stavem nějaké veličiny. V daném případě je touto veličinou užitek všech jednotlivců, kteří společnost tvoří. Trh není z důvodů, které zde kvůli rozsahu není možno rozebírat, schopen optima dosáhnout, leda náhodou; je schopen do něj ale neustále směřovat. Tuto funkci pak plní principiálně lépe, než hypotetický ekonomický car; o předsednictvu presidia nejvyššího sovětu nebo o evropské komisi nemluvě.

V příkladu byl jasně použit singulár ostrov. Pokud by mělo být ostrovů víc, příklad postrádá smysl a argumentace přestává platit.

Pán rychleji píše, než přemýšlí. Pán si přečte předřečníkův příspěvek, pochopí kontext a chytí se za nos.

No já bych si tou nelegitimitou rozhodnutí vlastníků ostrova nebyl tak úplně stoprocentně jistej. Protože není trosečník jako trosečník. Pokud je pilný, pracovitý a schopný, je nesrovnatelně lepší, když jej na ostrov přijmou jako rovného. Ale pokud je líný a neschopný, nebo hůře: má nárokovou mentalitu (před časem se mi do ruky dostal rozhovor z nějakým socdem potentátem, který se tam hrdě přihlásil k tomu, že nikdy nehledal pomocnou ruku na konci svého ramene, což jsem shledal naprosto neuvěřitelným), může být pro všechny rozumnějším řešením nějak takového "trosečníka" k práci donutit, jinak totiž bude jen hladovým (a užvaněným) krkem.

Ale fundamentální rozdíl mezi kapitalismem (skutečným) a příkladem s ostrovem spočívá v tom, že ostrov je jeden, nový trosečník je jeden, zatímco firem jsou tisíce a pracovníků miliony. Každý si může vybrat pro něj nejlepší podmínky, takže navzdory občasným excesům volný trh směřuje k optimu. Za daných okolností byl všeobecný stav nejlepší možný, resp. jeho další zlepšení by mohlo přinést jenom více kapitalismu, nikoli méně kapitalismu.

Tu část s nespravedlivým obohacením na úkor společnosti jsem nepochopil, asi bych k tomu potřeboval přesnou definici pojmů "nespravedlivě", "na úkor společnosti" a "obohacovat".

Navíc producent přece per se zahrnovat externality do účetnictví nemusí, k tomu ho nutí trh (teda pokud spotřebitel nepreferuje levnější výrobek před kompensací negativních externalit (a co positivní externality, ty přece producentům nikdo nekompensuje, nebo snad ano??). O tom, jak moc ve skutečnosti požadují hlasití křiklouni ochranu životního prostředí před "hrabivými korporacemi" v Africe i jinde výmluvně svědčí to, jak se tito spotřebitelé chovají, když mají možnost si koupit výrobky, které takto získané suroviny neobsahují; třeba zájemců o telefony bez tantalových kondenzátorů je jak šafránu (a z řad křiklounů vesměs nepocházejí)).

Tak ale s tím opatrně, protože světlo na konci tunelu bývá obvykle světlomet protijedoucího vlaku...

(sorry... couldn't resist... :-)

Rád bych pomohl nějakým opravdu pádným argumentem, ale moje cesta byla dlouhá, povětšinou nudná, složitá a bez náhlých zvratů. Byl jsem vychováván v tom, že ideál společnosti je něco, co bychom dnes asi označili jako sociálně tržní hospodářství (ano, Deutsche Wirtschaftswunder atd.). Vyrůstal jsem s tím, že je to fajn, ovšem s několika tehdy neuchopitelnými vadami na kráse. Pak padl režim, jako mnoha jiným mi to přišlo fajn, jen s několika tehdy neuchopitelnými vadami na kráse. V raných devadesátkách přišly tyhlety internety (tehdy ještě ne jiné weby) a já jsem přes USENET News (BTW., USENET rulez!) objevil úplně jiný svět. První byli pozoruhodným zákrutem osudu američtí konstitucionalisté. Ti mě ohromili, protože dokázali odpovědět na otázky, nad nimiž ostatní jen krčili rameny. Svět podle amerických konstitucionalistů mi vyhovoval více, než svět podle Adenauera a na chvíli jsem se domníval, že je to to pravé. Tam někde jsem objevil pojem minarchismus a víceméně jsem se k němu přihlásil. Stále ale zůstávaly určité tehdy neuchopitelné vady na kráse. Další zastávkou byla americká domobrana a kultura kolem Druhého dodatku (a survivalisti, jak se tehdy nazývali). Dodnes pro ně mám obzvláštní slabost, ale opět... Nebyli schopni odpovědět na některé otázky, nepředstavovali pro mě úplný pohled na svět. Jeden by na jejich filosofii našel několik tehdy neuchopitelných vad na kráse. Od survivalistů vedla celkem přímá cesta k různým teoretikům dlouhého hospodářského cyklu, předvídajícím přicházející Větší Depresi (to už byl rok 2001 a prasknutí Dot.com bubliny bylo na spadnutí). Tehdy se ke mě dostal odkaz na Lidského jednání (tehdy v angličtině, pochopitelně, a z nějakého obskurního zdroje a v obskurní podobě, pamatuji se, že stáhnout a přečíst ten soubor byl majstrštyk) a postupně další Misesova díla a začala moje pomalá cesta Rakouskou školou. V té době jsem si taky začal podávat berní přiznání sám a vědomí toho, o kolik mě stát obírá spolu s pochopením, jak neefektivní a zbytečné státní výdaje jsou, mě tehdy přivádělo do stavu v podstatě permanentní nasranosti. (Postupným zobecněním toho, co píše Mises, jsem se dobral k tomu, že ani tzv. veřejné statky, které sice Mises pomíjí jako nutné, nemusejí být nutně veřejnými) Přesto ta konverze trvala řadu let a zbavit se posledních zbytků minarchismu se mi podařilo relativně nedávno, skrze poznání, že jakkoli může být minimální stát malý a kompromis mezi tolerancí státu a respektem ke spravedlnosti přijatelný, minimální stát bude vždy čekat na příležitost růst a stát se větším a větším (až se stane největším na celém světě, pokud mu v tom něco nezabrání) a tato hrozba se nedá nikdy odstranit, byť se může relativně dlouho dařit ji odsouvat do budoucnosti.

Takže zlomových okamžiků bylo málo a vždy se jejich hlavní účinek dostavil až po dlouhé době. Mezi zajímavé faktory lze zjevně zařadit přístup k informacím (tehdy USENET blahé paměti), podávání si vlastního berního přiznání (a vlastnoruční placení zdravotní berně a sociálního výpalného) a objevení díla LvM. Dlouhodobě byla IMHO veledůležitá kognitivní disonance (mezi obsahem zpráv, řečmi "významných" osobností, oficiálními stanovisky, teoretickými pracemi atd. a skutečností) a zřejmě také cítění zásadní nespravedlnosti všemi státními reglementacemi počínaje školou a konče hlášením pobytu na dovolené, se kterým jsem dlouho dělal kompromisy, ale které se nakonec stalo zásadním pro akceptanci myšlenky, že stát je nemravným z principu, ne jen jako důsledek jevů ekonomických.

Vzpomínáte si na Cantorovu theorii množin, bojkotovanou z velmi nevědeckých důvodů?
Vzpomínáte si na útoky a FUD vůči Linuxu, postavené na blábolu, že Linus "ukradl" zdrojové kódy Tannenbaumova Minixu?

A také opačným směrem: Všiml jste si, že faktická nekritisovatelnost Lennarta Poetteringa vede k faktické nekritisovatelnosti fundamentálně vadného software, jakým je PulseAudio a především systemd?

Tak pokud jste chtěl napsat, že je z nich jednoznačně nejhorší, tak máte samozřejmě pravdu (i když kvítka z ABL^W Věcí Veřejných na něj zdatně dotahují, o těch jste cudně pomlčel); jenomže toto nejsou binární vlastnosti, tyto vlastnosti se v menší či větší míře vyskytují (téměř) u všech politiků i nevolených úředníků.

(Mimochodem, měl jste tu čest jednat s (téměř) kýmkoli ze školství? Spasitelský komplex, jak když vyšije, odpovědnost malá, sebereflexe obvykle žádná. Ale sebejistě a přesvědčivě většinou vypadat umějí, to je zase pravda.)

Lidi (řadoví jednotlivci) skutečně v drtivé většině o psychiatrii (o libovolném oboru) nic nevědí (a věří bludům). Bludům (v libovolném oboru) věří především proto, že je šíří někdo s diplomem ("kdyby nevěděl, o čem mluví, nedoštudoval by"), někdo ve volené funkci ("když ho tam zvolili, musí o tom něco vědět") nebo v nevolené funkci ("přece tam mají tolik kontrolních mechanismů, že by nedopustili, aby na tom postu seděl blbec, no ne?"). Ovšem u těch ve funkcích je tomu jinak, pro ně může být psychiatrický (nebo libovolný jiný) blud vítaným nástrojem na prosazování jejich (osobních nebo skupinových) cílů.

No tak já myslím, že Babiš si nestěžuje, že by si to řídil špatně.

ad 1: Pravda, odkazy na primární ani sekundární literaturu v článku nejsou. Přesto práce dokazující tuto skutečnost existují. Buď si je najděte nebo počkejte, než se dokodrcám do pense, sorry, NTTL.

ad 2: Argument hledejte ve směru zvrácené měřítko užitku anomálního subjektu (např. mocichtivost) --- maximalisace užitku --- identifikace mocenské posice ve stítním aparátu --- ucházení se o tuto posici --- získání posice. A toázka není akademická: navzdory formální trojjedinosti státní moci vychází tato z jediného zdroje; stejně tak její financování prochází single point of control (nápověda: státní rozpočet).

Mimochodem, Vy necítíte tu kognitivní disonanci, že Vámi (oprávněně) nenáviděnou psychiatrisaci společnosti prosazují primárně státní orgány, legislativa, státem regulovaní i placení psychiatři, státní školy a masmédia, která primárně chtějí být zadobře se státem?

Musím napsat, že to s tím lékařem a Bitcoin Café jsem asi moc nepochopil. Pokud jste chtěl napsat, že platby kryptoměnami mají (zatím) vysoké transakční náklady, napsal jste to dost nešťastně. (A kryptoměny jsou zatím dost ve vývoji, kryptoměnou (dnes) neplatím proto, že by to bylo zvlášť výhodné, kryptoměnou platím proto, abych podpořil koncept a její adopci ve společnosti. Laptop od puri.sm si taky kupuji proto, že chci podpořit myšlenku, nikoli proto, že by to bylo levnější. To ani omylem.)

Co se tady pan TaxationIsTheft snažil vyjádřit, je poznání (teoretické i experimentální), že výskyt různých problémových jedinců ve vládách a ve státní správě nejsou anomálie, které můžeme nějakým nastavením parametrů vyloučit nebo alespoň marginalizovat, ale že jde o inherentní vlastnost systému. Pokud bude existovat absolutní centralisace moci, bude z principu k sobě přivádět jedince mocichtivé, cizíchpenězchtivé či jen nějakým způsobem úchylné. To je bohužel neodvratné.

(A tím se možná obloukem dostáváme k těm kryptoměnám. Figurky na vysokých vládních postech dělají nutně špatná rozhodnutí; někteří jsou zkorumpovaní, jiní jsou mocichtiví, další zase cizíchpenězchchtiví a všichni dohromady jsou dvojnásob slepí (z důvodu neznalosti preferencí a z důvodu křivení trhu, což už tady bylo mnohokrát vysvětleno). Takže ano, dnes jsou CC novelty pro geeky a zas-další-hračka pro spekulanty, takže platit směnkami centrální banky je stále levnější, ale vlak stále jede proti zdi a stále zvyšuje rychlost. Po nárazu do zdi budou barevné papírky ČNB i ECB v podstatě bezcenné. (A tohle se ví, jen se o tom na veřejnosti v podstatě nemluví.))

Odvádím na pensijním výpalném cca čtvrt milionu ročně.

Když máti ještě žila, měla důchod v ani ne poloviční výši. Kam se poděla ta druhá polovina? Kam se poděly prachy, které do systému lije sourozenec?

Otec si pense moc neužil. Nejdřív ještě pracoval na částečný úvazek a pak už to během pár let vzalo rychlý konec. Celý život platil do systému jak mourovatej... někomu jinýmu.

Kam se toho čtvrt mega ročně poděje teď? Komu to sponsoruju bezpracné bydlo? Mým rodičům už dávno nechodí nic, na onom světě se pense nevyplácejí! Ošklivá pravda je, že z mé krve a potu si bužírují důchodci nízkopříjmoví, nezaměstnaní a bývalí státní zaměstnanci! Jestli toto není loupež, tak Jesse James byl naprosté neviňátko a svatej!

(a to pomíjíme ten podstatný hodnotově neutrální detail, že brzy ani ty Vaše rodiče tenhle systém neuživí, protože mu dojdou peníze cizích lidí.)

Jenomže k důchodcům doputuje o desítky a desítky miliard méně!

Nezkoušejte to na nás s těmi strawmany. Nepředstírejte, že nevíte, jak zásadní rozdíl je mezi O SVÉ VŮLI DOBROVOLNĚ platí SVÝM rodičům pensi a NUCENĚ POD NAMÍŘENOU HLAVNÍ přispívá do letadla, z něhož se platí VŠEM pensistům, tedy hlavně cizím.

A hospodářské cykly nejsou charakteristikou kapitalismu, ty jsou charakteristikou systému fiktivních měn s manipulovanými úrokovými sazbami (ale to tu již, myslím, více z nás vysvětlovalo; zdá se, že marně).

Nezáleží na tom, jestli se těším nebo jestli se obávám. Systém fiktivních měn je předlužen; jestli odmítáte vidět nutné důsledky této skutečnosti, je to Vaše věc, ale až se ozve ten ohlušivý svist vypouštějící se bubliny, tak si nestěžujte.

A průběžný systém snad defraudanty neláká?? Spad jste snad z višně, že máte o lidech takové nesmyslné iluse? Díváte se, co se kolem Vás děje??

Zásadní rozdíl mezi spořením (individuálním nebo kolektivním) a projídáním obratem (individuálním nebo kolektivním) je možnost spořených peněz se kapitalisovat, měnit v investice, zvyšovat tak produktivitu práce a přinášet bohatství (klidně i až těm pensistům v podobě pokročilejší péče atd., to je jedno). Znehodnocování úspor inflací je výsadou systému nekryté fiktivní měny (která ne že by nemohla existovat bez státu se socialistickým bankovnictvím, ale tento její existenci dramaticky usnadňuje skrze zákony o zákonném platidle).

Existuje jediný scénář, kdy je toto možné. A to v případě, že se přestane prodlužovat průměrná doba dožití a naopak se o něco zkrátí, zatímco věk odchodu do státního důchodu zůstane zachován.

Nemyslím, že to je něco, co by si rozumný člověk měl přát.

No tak pokud v nich bydlí ti, kteří nechápou, že byly myšleny pozemky, representativní budovy či infrastruktura městu patřící, tak snad i celé obce.

...a ještě něco, co tady bude zřejmě přijato se značnou nevolí: Kryptoměny si vymysleli a implementovali vesměs mocenské špičky, protože ke své další existenci potřebují fungující platidlo, což dosavadní fiktivní měny přestávají splňovat. Kryptoměny jsou součástí systému, jen se někteří jeho exponenti dočasně tváří, že je tomu jinak.

Naprosto největší bublinou v historii lidstva jsou fiktivní měny (fiat money)... a tato bublina se právě chystá prasknout.

Úspory všech, které obírá o peníze, které si poctivě vydělali a pod lžinálepkou "důchodového pojištění" je s časovou preferencí tříletého děcka rozdal pensistům; a těch, které ještě obere a ožebračí, aby udržel tento zhoubný proces až do hořkého konce.

Pozor, toto není floskule, toto je přesný popis toho mechanismu a důvodu, proč je to problém (byť jsem si neodpustil jeho odsouzení). Pokud jste to nepochopil, dám Vám ještě nápovědu: Spotřeba úspor po dovršení důchodového věku není z ekonomického hlediska totéž, jako jejich projezení okamžitě po vydělání (a vlastně lhostejno, zda tím, kdo je vydělal, nebo pensisty po přerozdělení státem). Pokud to stále nechápete, přečtěte si příspěvek znovu, da capo al fine, dokud to nepochopíte; protože bez jeho pochopení se nehnete dál.

Stát vlastní i své proxy --- instituce, obce, státní podniky, památky. Když prožral úspory příštích generací, bude nutné dluh doplatit prodejem skutečně všecho. Fangličkáři se mohou složit, aby vykoupili pražský hrad, pokud to je pro ně důležitý symbol.

No my můžeme ukázat, že díky deregulaci telekomunikaci zacaly telekomunikace celkem fungovat; ze diky deregulaci produkce potravin jsou dnes potraviny vyznamne levnejsi, nez za bolsevickeho centralniho planovani (a je jich neskutecny vyber), totez plati pro spotrebni zbozi atd, atd. Neni jedineho liberalizovaneho odvetvi, jehoz kvalita by se po liberalizaci nezvysila.

no ale teď jste se sám usvědčil z nesmyslu. To, co popisuje pan Fiala, se skutečně stalo. Málokde byla změna tak markantní jako v telekomunikacích, kde skokově spadly ceny několikanásobně... jen v důsledku toho, že státní monopol byl zrušen. Pokud jste u toho nebyl, tak to přiznejte, není to žádná hanba; ale nepředstírejte, že se to nestalo.

Já jdu jen tak náhodou kolem a příště zas tak za měsíc, tak nemusíte reagovat, nechcete-li. Ale dovolil bych si vyjádřiti hypotézu, že velká část lidí, přesvědčených o tom, že skoro všichni jsou nesvéprávní idioti, to nemyslí ve významu psychiatrické diagnózy. Jen jim název té "diagnózy" slouží jako nálepka pro člověka "chabého intelektu", která pak začala žít svým vlastním životem. Dotyční nálepkovači pak nálepku použijí, aby nějak poukázali na skutečnost, že svůj intelekt považují za významně vyšší (v čemž se samozřejmě velmi snadno mohou mýlit), nikoli že by chtěli dotyčné léčit nebo jim brát svéprávnost (určitě takoví lidé budou, ale možná jich ani nebude většina).

Nevím, asi jsem divnej, nebo žiju v mimořádně příznivé sociální bublině, ale já u bežných lidí tu psychiatrizaci nevidím. U piskálků v novinách a u samozvaných ekspertů ano, ale těch je v populaci zlomek.

:-) Jj, vzpomínám si na ně. I na budování Íráku, který bude odolnější vůči íráckým vlivům, i na legitimitu, což je slovo, se kterým je lepší NEbýt spojován. :-)

Vláda se "zodpovídá" komukoli jen zcela výjimečně.

Zpravidla rozhoduje subjekt v nevolené úřednické posici, často na základě přímého konkrétního doporučení nevoleného "experta", případně kolektiv takových subjektů. Jen ve výjimečných případech se vůbec dozvíte jeho jméno.

(Jinými slovy a z malinko jiného úhlu pohledu: Deep state máme i v ČR a jeho moc je do značné míry totální. To, že se některé kausy nebo některá veřejností sledovaná rozhodnutí odehrávají jinak, na věci nic nemění.)

Parlament o drtivé většině věcí nerozhoduje. Zmýlilo Vás, že rozhoduje o drtivé většině legislativy, ta je ale jen zlomkem učiněných rozhodnutí.

Technická, nepodstatná: Parlament je volen totálně inklusivním způsobem jeden subjekt == jeden hlas, bez ohledu na přínos k přerozdělovaným penězům, dokonce se zahrnutím subjektů, kteří jsou čistou ztrátou a dokonce se zahrnutím subjektů, kteří jsou zaměstnanci přerozdělující instituce. Takový konflikt zájmů nikde jinde, než ve státu není možný.

Jenže spoluvlastníci, ať už kdekoli, se mohou dohodnout na změně pravidel. U státu o změně pravidel v drtivé většině rozhoduje nevolený subjekt nebo kolektiv subjektů.

Nevyvracím nic, co vyvracet nechci. Buď nečtete pozorně nebo vymýšlíte strawmany, nehodící se škrtněte.

Ten existující pensijní systém je před krachem. Přečtěte si noviny, je to už předmětem diskuse i v mainstreamu. 10 procent (a méně) produktivní populace plus cca 30 procent s přibližně vyrovnanou bilancí neuživí 30 procent důchodců (plus armádu nezaměstnaných, o státních zaměstnancích nemluvě).