Komentář 59311
» odpovědět «
Autor: Ondrášeček
Čas: 2020-09-25 17:02:51
Titulek: Re:
[↑]
Web: neuveden
Mail: schován
Tak řekl bych, že v řadě věcí, které píšete, máte pravdu. Skutečně ani dneska ta bytová situace není ani náhodou ideální. Zadlužování se a EU jsou velké riziko. Zbrojení skutečně část prostředků promrhalo. Byť mi stále přijde, že to, o čem píšete, je určitý aspekt té doby, který tak úplně nevystihuje to, proč přesně se nám za komunismu nedařilo.
Víte, je to nějaká doba, co jsem četl docela zajímavou knihu se jménem Proč státy selhávají. Ta kniha určitě není libertariánská, spíše se snaží analyzovat, proč je někde chudoba a jinde není - kouká se na to z trochu jiného pohledu, z pohledu institucí a států. Bere z historického hlediska různé země a porovnává, která se rozvinula a která ne. Zajímavým závěrem té knihy je, že čistě obecně - pokud máte stát, který garantuje rovnoprávnost a vlastnická práva, pobízí tím svoje občany k podnikavosti a aktivitě, což vede k inovacím. V opačných případech ty země stagnují, třeba jako Vámi zmiňované Solámsko, kde nikdo nemá tuhle garanci. Přijde mi, že tohle rozhodně před 89. nebylo - nešlo jít a založit si živnost, import byl omezen a tak podobně. Lidé byli mnohem více nuceni ke konformitě - i talentovaný člověk prostě nemohl naplnit svůj potenciál. Na tom se do velké míry podílelo i to omezování osobních svobod. Přijde mi, že nebýt těchto omezení, i za komunismu rosteme o dost rychleji, zadlužování nezadlužování.
Dnes, byť je to v řadě věcí lepší, jsou lidé obecně stále více a více legislativou demotivováni od vlastní iniciativy. Dovedu si těžko představit začít podnikání bez právníka. Ono stačí si promluvit i s průměrným učitelem a vidíte, jak ho štve ta byrokratická zátěž a jak už ho to nebaví. Tohle podle mě není zdravý stav - myslím si, že zvyk lidí požadovat garanci všeho v konečném důsledku vede k tomu, že se všichni lidé vzájemně svážou tak, že nebudou moci dělat skoro nic, až na pár vyvolených, jako je Babiš. Myslím, že závěrem plynoucím z té knihy je, že hodně důležité je důvěřovat v podnikavost a iniciativu lidí a v to, že jsou schopní se spolu nějak elementárně domluvit - ono nám nakonec nic moc lepšího nezbývá. Stát ať klidně garantuje lidská práva a nějakou základní ochranu - to je podle mě celkem v pohodě. Řekl bych hlavně, že ať už jsme nebo nejsme libertariány, jenom ten přibližný popis, jak zhruba se společnost dostane k prosperitě, by nás měl vést k tomu, abychom odmítli třeba okolo 90 % současných zákonů a regulací státu.
Upřímně, na to, jak jsou kvalitní, mi ty státní školy celkem drahé přijdou. Jako rozhodně si myslím, že bych svým dětem za tu cenu dokázal zařídit solidnější vzdělání. Co se týče domečků, osobně hlavně nepředpokládám, že by se najednou všichni chtěli vzdělávat tímhle způsobem. Já si myslím, že část by pokračovala v tradičním vzdělávání, část by třeba založila svobodné školy a část si třeba posílala děti mezi svými domovy a dávala jim prostředí k seberozvoji. Navíc, dneska je přece méně dětí než za Vás, ne? Takže je celkem obtížné to porovnávat s tímhle stavem.
Víte, je to nějaká doba, co jsem četl docela zajímavou knihu se jménem Proč státy selhávají. Ta kniha určitě není libertariánská, spíše se snaží analyzovat, proč je někde chudoba a jinde není - kouká se na to z trochu jiného pohledu, z pohledu institucí a států. Bere z historického hlediska různé země a porovnává, která se rozvinula a která ne. Zajímavým závěrem té knihy je, že čistě obecně - pokud máte stát, který garantuje rovnoprávnost a vlastnická práva, pobízí tím svoje občany k podnikavosti a aktivitě, což vede k inovacím. V opačných případech ty země stagnují, třeba jako Vámi zmiňované Solámsko, kde nikdo nemá tuhle garanci. Přijde mi, že tohle rozhodně před 89. nebylo - nešlo jít a založit si živnost, import byl omezen a tak podobně. Lidé byli mnohem více nuceni ke konformitě - i talentovaný člověk prostě nemohl naplnit svůj potenciál. Na tom se do velké míry podílelo i to omezování osobních svobod. Přijde mi, že nebýt těchto omezení, i za komunismu rosteme o dost rychleji, zadlužování nezadlužování.
Dnes, byť je to v řadě věcí lepší, jsou lidé obecně stále více a více legislativou demotivováni od vlastní iniciativy. Dovedu si těžko představit začít podnikání bez právníka. Ono stačí si promluvit i s průměrným učitelem a vidíte, jak ho štve ta byrokratická zátěž a jak už ho to nebaví. Tohle podle mě není zdravý stav - myslím si, že zvyk lidí požadovat garanci všeho v konečném důsledku vede k tomu, že se všichni lidé vzájemně svážou tak, že nebudou moci dělat skoro nic, až na pár vyvolených, jako je Babiš. Myslím, že závěrem plynoucím z té knihy je, že hodně důležité je důvěřovat v podnikavost a iniciativu lidí a v to, že jsou schopní se spolu nějak elementárně domluvit - ono nám nakonec nic moc lepšího nezbývá. Stát ať klidně garantuje lidská práva a nějakou základní ochranu - to je podle mě celkem v pohodě. Řekl bych hlavně, že ať už jsme nebo nejsme libertariány, jenom ten přibližný popis, jak zhruba se společnost dostane k prosperitě, by nás měl vést k tomu, abychom odmítli třeba okolo 90 % současných zákonů a regulací státu.
Upřímně, na to, jak jsou kvalitní, mi ty státní školy celkem drahé přijdou. Jako rozhodně si myslím, že bych svým dětem za tu cenu dokázal zařídit solidnější vzdělání. Co se týče domečků, osobně hlavně nepředpokládám, že by se najednou všichni chtěli vzdělávat tímhle způsobem. Já si myslím, že část by pokračovala v tradičním vzdělávání, část by třeba založila svobodné školy a část si třeba posílala děti mezi svými domovy a dávala jim prostředí k seberozvoji. Navíc, dneska je přece méně dětí než za Vás, ne? Takže je celkem obtížné to porovnávat s tímhle stavem.