Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

V průměru je každá další vláda horší, to je základní vlastnost demokracie.

Nebe je modré, tráva zelená, slunce svítí, (jakákoli) vláda je špatná. Samé žhavé novinky. Nechtělo by to spíš přijít s nějakým řešením než s tisíckrát omletou zjevnou skutečností?

Pokud by ta druhá strana byla do budoucna čistou ztrátou pro celek, omezení jejích možností prosazení pochopitelně bez násilí by mohlo být minimálně z dlouhodobého hlediska ekonomicky výhodné.

Jak jednoduché to máte, tak neházejte perly sviním.

Anarchokapitalismus podporuji mimo jiné kvůli tomu, že se doposud nemontoval do toho, co si mám myslet jen co mám dělat, nikdo mě svatouškovsky nepoučoval, že mám odmítat nenávist. Můžeme diskutovat o tom, jestli má nenávist nějaké ekonomické přínosy nebo jen bere, jestli náhodou není tato přirozená lidská vlastnost k něčemu užitečná, jestli například zavilá nenávist ke kolektivistům a všemu kolektivistickému není sebezáchovná (lze dosadit jakoukoli konkrétní totalitní ideologii). Ps: na náboženskou agitaci mám faráře, ekonomice vůbec nerozumí, tak se alespoň spolu nemusíme hádat.

Mám trošku pocit, že v Čechách jsou lidé na provokatéry zvyklí a daleko snáz je rozpoznají. Pak taky ten německý ordnung musí být i kdyby dotyčný měl být za blbce.

No působí to trochu morbidně, smrt na nemocniční posteli je mi nějak míň proti srsti, ale budiž. Vadí mi jen, že mrknutí oka není spojeno přímou vazbou se smrtícím mechanismem, že vyžaduje nějakou interpretaci. Taky tam trochu hapruje možnost odstoupit, nezvratnost kroku je psychologicky významný fenomén.

Takovou službu si dokážu představit ve formě asistované sebevraždy, kdy osoba nějakým úkonem sama přímo zapříčiní svou smrt nebo spustí řetězec událostí, které k ní bezprostředně vedou. Může se jednat o stisknutí pístu, podržení tlačítka apod., každopádně účinný krok do neznáma by musel udělat každý sám. Přijde mi bez ohledu na NAP a cokoli osobně morálně neospravedlnitelné hodit toto rozhodnutí na druhého.

Ale já netvrdím, že to není hyenismus, já říkám, že je to přirozené a bude se to dít vždy. Ti poleptaní, popálení, na vozíku patří většinou do té kategorie přežil páté patro, fakt smolař. Nezažil jsem, že by se jim někdo moc posmíval. Pak jsou ještě jedinci, co se vrhli po hlavě ze tří metrů, chytla to mícha a jsou nadosmrti placatý. Těch je mi líto dvakrát, jsou to pitomci a odvahu také neměli. Podobně jsou na tom sebevrazi paralenem. Spolykat pár paralenů vypadá jako prima bezpečná demonstračka, jenže ejhle paralen je na určitou dávku silně hepatotoxický a alkohol jako častý průvodce sebevražd tuto dávku ještě výrazně snižuje. To se pak může dotyčný probudit na jipce zralý na transplantaci, kterou možná nestihne. Požití žíraviny je způsob, který si ještě během provádění rozmyslí prakticky každý, takže se často na své záchraně i aktivně podílí a semtam se to dá přežít, ne bez následků. Ono totiž, záleží od použitého prostředku, to leptání obvykle nějakou dobu trvá, než končí fatálně. O koncentrovaných kyselinách nemluvím, ty dnes nejsou běžně dostupné vyjma HCl, pro kterou platí uvedené výše. Sebevrah by neměl spoléhat na to, že vydrží takové středověké mučení. Závěrem: nepáchejte sebevraždy, už vůbec nepáchejte demonstrativní sebevraždy, zvláště pokud jste pitomec, když už tu sebevraždu pácháte, nejdřív si o tom něco přečtěte, ať víte, co vás čeká, když se to nepovede.

Eutanasie a sebevražda mají zásadní průnik, který se nazývá asistovaná sebevražda. Forem asistované sebevraždy je vícero. Asistence může spočívat v nastavení a zavedení aplikačního mechanismu (např. morfinové pumpy) a sebevrah stisknutím pístu či podržením tlačítka učiní vlastní krok. To se mi jeví jako optimální varianta, přesto je to zakázané a neděje se to (či možná někde výjimečně, ale je to strašně o průser). Eutanasie je v našem státě zakázaná, nicméně běžně potichu probíhá.

V tom máte nepochybně pravdu. Opovržení, se kterým se neúspěšní sebevrazi setkávají, nepramení obvykle z morálního odsouzení sebevraždy samotné, ale z odsouzení zbabělosti. Vzít si plánovaně život vyžaduje určitou odvahu (do filozofování o nedostatku odvahy žít bych se nepouštěl) a neúspěšní sebevrahové jsou většinou (statisticky) lidé, kteří záměrně zvolili nedostatečně účinný způsob sebevraždy tj. neměli odvahu překročit Rubikon nebo předem zajistili včasnou záchranu. Těm, co skočili ze střechy paneláku a náhodou to přežili, se posmívá málokdo, protože je jasné, že to mysleli vážně, krok do prázdna udělali, jen měli vážně velké štěstí/smůlu, že to přežili. Se státem to opravdu nijak nesouvisí, vysmívat se zbabělosti je lidská přirozenost.

Odst. 1) stále nerozumím, ale asi se mě to netýká - ok.
2) s Urzou v mnohém souhlasím a v mnohém ne, považuji se částečně za paleolibertariána, částečně za nijak nezařazeného individualistu. Jedna z kategorií, ve kterých se s Urzou neshodnu je sebevlastníctví resp. vlastnictví jiné lidské osoby. Takže urzovské pojetí nevnímám nutně jako závazné. Zároveň nechci něco autoritativně tvrdit, tak jsem vyzval k diskusi.
3) dítě ideálně vzniká přirozeně aktem proběhlým na základě vzájemně žádoucího dobrovolného chování, které se značnou mírou pravděpodobnosti vede k početí. Vztah zúčastněných lze nazvat v jistém slova smyslu smluvním. Protože následkem toho vzniká nový fyzický subjekt/objekt, lze předpokládat jistou míru odpovědnosti původců tohoto subjektu/objektu (př. když postavím dům a ten někomu spadne na hlavu, také nesu odpovědnost). Dítě je v počáteční fázi života především objektem - na dění se volně neúčastní, je s ním zacházeno, přesto nelze pominout, že je zároveň subjektem - je sebevlastněno a jakékoli zasahování do (sebe)vlastnických práv nutně musí být smluvně ošetřeno, jinak by bylo porušováním NAP. Stát oproti tomu existenci občana nezpůsobil, nenese v tomto smyslu za občana odpovědnost, tudíž tato situace neimplikuje vznik žádné apriorní smlouvy natož společenské, která zavazuje další neurčené subjekty. To vnímám jako kvalitativní rozdíl.

Jediné, čím se dá na článku zabývat, je instalaterovo podnikatelské rozhodnutí, odhadovat, jakým postupem k rozhodnutí dospěl a jestli to bylo vzhledem k nějakému časovému úseku šťastné rozhodnutí. Pokud by to byl jediný dostupný instalatér nebo to tak měli všichni, mělo by to i nějaký smysl, takhle to prostě udělal někdo jiný. Co vlastně jediné nechápu je, proč měla dotyčná potřebu zmiňovat rusákovu národnost. Co je komu do toho? Pokud se mu nezdálo jméno, napadá mě asi sedm dalších zemí, odkud by mohl být včetně Ukrajiny nebo třeba Izraele. Tekly jí trubky? chtěla pomoct? chtěla to ale na férovku i pro rusáka? Ok, tenhle týpek to takhle nenabízí, není třeba si zoufat, udělá to jiný. Je to o kšeftu se sebou: neopravená trubka x zamlčení, pronesená polopravda či dokonce lež.

Tak trochu popíráte přes 2.500 let dějin filozofie. Jenže to byste musel nejdřív popperovsky dokázat, že se jedná o utopii, abyste to mohl pojmout trochu na úrovni.

Vskutku hodnotná odpověď, která posunula debatu konstruktivním směrem.

Předem se distancuji od jakéhokoli morálního posouzení sexuálních menšin, pokud jejich chování neporušuje NAP. Se slovem sodomie je to jako se slovem manželství. Označuje se s ním něco konkrétního a odlišného, než navrhujete vy. Slovem sodomie se označuje jakákoli nekoitální sexuální aktivita tedy jakákoli potenciálně nevedoucí k početí, vůbec se nemusí jednat o aktivitu homosexuální. Toto označení nemá žádnou spojitost s partnerstvím a takové použití je nejen chybné, ale zejména pejorativní. Stejně tak slovo manželství vzniklé spojením základů MAL (malčik) a ŽEN označuje pár muže a ženy. Vidíte, jak je nebezpečné posouvat významy slov.

Pro mě to není až tak věc terminologická, chtějí tomu říkat manželství, budou tomu říkat manželství, zákon se nakonec přizpůsobí realitě. Je to ale především přiznání mindráku. Nemohou se dohodnout na nějakém dostatečně reprezentativním vlastním označení popisující příslušný vztah. Pořád je jakousi archetypální metou slovo manželství. Jako by bylo nutné srazit výlučnost manželského svazku místo vytvoření obdobně výlučného svazku s důstojným originálním jménem. Druhá otázka je zdánlivě nesouvisející, a to, zda má v anarchokapitalismu rodič právo postoupit dítě někomu jinému. Nemám v tom jasný názor, nabízím debatu. Není postoupení, odmítnutí, zanechání dítěte porušením NAP. Nevzniká mezi dítětem a rodiči nepsaná smlouva?

No dobře mohlo, ale spíš výjimečně. Fakt málo dětí je schopno zvláště dlouhodoběji něčeho vytvářet víc než za 100 korun za hodinu. Připouštím, že stokoruna už dávno není, co bývala a na podzim už to nemusí být pravda.

Je zajímavé, že náš stát usoudil (a spousta dalších států), že dětská práce je špatná a stanovil věkovou hranici, s čímž sice z principu nesouhlasím, ale která je celkem blízko té, kterou vnímám jako přirozenou. Já zastávám stanovisko, že zákaz je sice nadbytečný, ale fakticky by se jeho zrušením až na výjimky nic moc nezměnilo. Takže stát, když už do toho musel kecat v tomto případě zvolil hranici celkem rozumně, možná by mohla být o rok níž, ale to by se nekryla s předpokládaným koncem povinné školní docházky.

Protože to za tu stovku za hodinu nestojí. Já bych takovému dítěti v paneláku našel po tom, co uklidí svůj vlastní pokoj spoustu práce (nádobí, odpadky, povrchy, podlahy, koupelna, To, po "čem hodně touží - a stojí mu to za námahu..." já rozhodně nemusím schvalovat a zrovna nový telefon, který patří mezi nejčastější přání, moc neschvaluji i proto, že je spojen typicky s navýšenou platbou za data či dražším paušálem, který jde za mnou.

Viz odpověď Lojzovi. Pořád ale jen supluju pana domácího, který to popsal výrazně líp a podrobněji.

Pomáhat rozhodně, pro to jsem všemi deseti, ale stovku na hodinu bych za to asi nedal. Nepřu se, že mohou být zdatnější a vyvinutější děti schopné pracovat i v nižším věku, ale bude se jednat spíš o výjimky. Píšete JZD, takže to bude asi taky nějaký ten pátek a co tak pozoruju, v zemědělství se ledacos změnilo od mého mládí tudíž i od vašeho a příležitostí, kde by se mohl uplatnit dvanáctiletý chlapec rapidně ubývá, neříkám, že vůbec nejsou. Nejsem proti povolit dětskou práci, ale obávám se, že míst by moc nebylo a děti, které jsou práce schopné by měly primárně makat doma. Předčasné zpoplatnění práce mi navíc přijde nevýchovné, dítě obdrží od rodičů kompletní servis a mělo by se dokonce i podle současných prašivých zákonů podílet na domácích pracích ne chodit SI vydělávat jinde. Navíc pokud si dítě peníze vydělá, je morálně pochybné mu zasahovat do toho, za co je utratí, ale já bych nad tím, co kupuje dvanáctiletý chlapec nějakou kontrolu mít chtěl tedy sakra chci, jednoho mám doma.

Nebude, desetileté nebude dostatečně zodpovědné a efektivní. Měl jsem možnost to pozorovat i na vlastních dětech. Prostřední syn začal být použitelný na přelomu třináctého a čtrnáctého roku, ale pouze v úzce vymezeném směru - elektrotechnice a to jen z důvodu extrémní vnitřní motivace. A nestačí, že dítě umí něco dělat, musí to být schopné dělat ve stabilní kvalitě po určenou dobu.

Toto téma se zde již řešilo, o dětskou práci pod patnáct let věku v našich končinách prakticky není zájem, nad patnáct s omezeními můžou. I kdyby nebyla hranice takto arbitrálně určena, je nepravděpodobné že by příliš klesla, protože se jedná až na naprosté výjimky o zcela nekvalifikovanou činnost maximálně s nárokem na fyzičku. V částech světa, kde menší děti pracují za mzdu, to nedělají, aby si přivydělaly na Iphone, ale aby nechcíply hlady. Jejich mzdy jsou velmi nízké, protože cena jejich práce je velmi nízká, v našich končinách by nebylo možno vyplácet tak nízkou mzdu, tudíž by se nikomu nevyplatilo je zaměstnávat.

Hluboce se omlouvám za nesprávně zvolený pád, stává se mi to maximálně jednou za desettísíc let.
Na svém názoru trvám, dlouhodobě nejnebezpečnější drogou s největšími zdravotními a sociálními dopady je v naší kultuře alkohol. Ten má samozřejmě různá legislativní omezení a vymezení, obtížně bych hledal komoditu, co je nemá. Snad dešťová voda.

Právě ty ostatní zákony legalizují, pokud jsou potřebné (jsou viz výše), absence, úprava nebo zrušení, chcete-li, zákona o OPL pouze dekriminalizuje. Ty ostatní zákony upravují s čím lze obchodovat a jak. Vztahují se prakticky na vše, třeba i na chleba. Jsou vesměs pozitivně vymezující (co ano), takže jejich zrušením se nic nevyřeší.

Jenže je to úplně to samé. ZMENA kvalifikace z trestneho cinu na netrestny = chybí nebo je omezen. Legalisace je ZMENA z nelegalniho na legalni = dnes něco přestat zakazovat trestně ve smyslu OPL neznamená legalizaci. Protože drogy jsou určeny ke konzumaci, vztahuje se řada na ně předpisů, ať už jako na léčiva, potravinové doplňky či výrobky určené ke kouření. Když zrušíme trestní zákon o OPL, stále ještě nebude legální obchodovat s drogami. Možná by se daly šířit zadarmo, ale takových altruistů moc není.

Ano, to je případ, kdy je trestní zákon omezen. Nepřipadá mi to jako šťastný způsob řešení.

Vyhláška č. 18/2020 Sb., o požadavcích na mlýnské obilné výrobky, těstoviny, pekařské výrobky a cukrářské výrobky a těsta. §2, odst. 3c) chlebem pekařský výrobek kypřený kvasem nebo droždím, popřípadě jejich kombinací, ve tvaru veky, bochníku nebo formy, o hmotnosti nejméně 400 g s výjimkou krájeného chleba a netradičních typů chleba, jejichž hmotnost může být nižší. Obecné podmínky stanovuje Zákon č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů.

Nikoli, znamená to, že chleba je uznaná potravina, se kterou je možno ve specifických podmínkách obchodovat. Dekriminalizace je, když trestní zákon chybí nebo je omezen, ale neexistuje právní rámec pro legální zacházení se substancí.

Všechno. Zdaleka nejnebezpečnější drogou je alkohol, který je legální. Na drogách je největším problémem cena, která implikuje kriminální chování. Za tu nese zodpovědnost čistě stát svou kriminalizací. Navíc v průmyslových podmínkách lze vyrábět substance zajímavější účinkem, bezpečnější a nesrovnatelně levnější. Jen si je už vesměs nelze nechat patentovat.

Při dekriminalizaci vás nezavřou, když vás s něčím chytí, při legalizaci si to budete moci koupit legálně v obchodě. Chléb je legalizovaný. Smysl má dlouhodobě jen legalizace.