Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Automobil či letadlo jsou příliš obecně definované. U konkrétněji definovaných věcí to přesně platí viz 8086. Dále se podobný efekt v menší míře projevuje u léků. Také doporučuji prostudovat pár patentů Apple, to byste se divil, co všechno nesmíte vynalézat.
Ohledně současného pojetí patentového práva jsem zmínil Británii v sedmnáctém století (1600-1699). To už nebyl středověk (1453 resp. 1492).

Ne, bylo potřeba vytvořit monopol na vynález, zamezit konkurenci jakýmikoli dostupnými prostředky a následně podojit všechny, kteří daný vynález chtějí nebo potřebují, aniž by kdo mohl konkurovat nižší cenou a různými vylepšeními stávajícího vynálezu. Prakticky žádná legislativa nevzniká dopředu. Funguje zásadně reaktivně, jinak se jí též říká regulace - regulujeme již existující jev, když se neočekávaně rozhojní nikoli předpokládané, tušené. Tvrzením sleduji fakt, že "autorské právo" se všemi jeho odnožemi je vyděračské svinstvo, a že pokud by neexistovalo, docházelo by patrně k daleko většímu vědeckotechnickému a kulturnímu pokroku než nyní. Důkazem je Čína, která se díky ignoraci "autorského práva (autorské zvůle)" dostala z rozvojové země na vědeckotechnický vrchol za čtyřicet let. Bohužel mimo jiné i tento pokrok zneužívá k blokování pokroku kulturního, což nesouvisí s "autorskou zvůlí" ale ideologií.

Aha, takže někdo jasnozřivě předpověděl, že bude éra vynálezů a předem k tomu vytvořil legislativu. V sedmnáctém století. Asi nějaká božská inspirace nebo co. To rozhodně dává smysl... ee nedává. Chlape přešlápněte si.

Mohl bych napsat, že si pletete korelaci s kauzalitou, kterou je třeba dokázat. Ale situace je jednodušší, vy si pletete příčinu s následkem. Nedává totiž smysl, aby nejprve vniklo patentové právo a až následně vynálezy, naopak vznik vynálezů podnítil vznik patentového práva jako způsobu boje s konkurencí pomocí zneužití státní moci. První patenty v británii vnikly za účelem ustanovení monopolů. Pod tlakem věřeknosti bylo patentování omezeno na nové vynálezy, což bylo ale ze strany veřejnosti jen absolutním nepochopením toho, jakou škodnou si pustili do kurníku. Vznik patentového práva byl důsledkem vynálezů a produktem politiky merkantilismu, která ohromně obohacovala monopolisty a ochuzovala všechny ostatní. Už v předchozích dobách se mnozí monarchové pokoušeli o roztodivné sociální experimenty, ale vždy nakonec narazili, protože zlato se nedá tisknout a ředit se dá také jen do určité míry, protože cizí zlaťák taky zlaťák. To se mělo nicméně už záhy změnit.

Patenty jsou největší brzdou vědeckotechnického pokroku lidstva, registrací patentu si jeho držitel uzurpuje právo omezovat všem ostatním lidem na světě život. To je zcela absurdní. Oproti tomu obchodní značka nepatří ve skutečnosti do "autorského práva", jedná se o způsob průkazu původu zboží. Pokud byste kupoval zboží určitého výrobce, žádal byste od prodejce certifikát původu. Pokud by ho neměl, lze předpokládat, že zboží nepochází od deklarovaného výrobce a tomu by měla odpovídat cena. Částečně by se tím odboural absurdní fenomén "značkaření" (Lůj Vytón, Kola Loca, Sepsi kola, Adiblast...) a zvýšil důraz na specifickou kvalitu.

Samozřejmě nedá. Dá se ukrást nosič s informací, dá se ukrást unikátní umělecké dílo, informace jako taková se dá pouze kopírovat. Ale: v bezstátní společnosti se dá předpokládat vznik spousty regulací nižší úrovně jako cechovní (několik málo konkurenčních cechů vydavatelů, které by patrně měly interní pravidla velmi podobná pricipům "autorského práva"), oblastní (lze předpokládat sdružování majitelů pozemků k výkonu některých odvozených práv typu omezení různé kulturní produkce vč. pořadatelského výběru), místní (my vám tu hospodu na náměstí pronajmeme, ale budete tam pouštět jen "naše" rádio/stream/tv kanál, který přispívá "našim" tvůrcům etc). Ono je to ve skutečnosti spíš už mrtvé téma, protože hlavní proud pěněz v oblasti poskytování obsahu již dnes na státních regulacích příliš nestaví pro jejich těžkopádné a neefektivní vymáhání. Hudební kapely již opět žijí převážně z konzertů i z OSA se lze vyvázat, příjmy z prodeje nosičů u filmového průmyslu také klesají i informatičtí dinosauři čím dál tím méně spoléhají na stát jako garanta a vymahatele práva a již dlouho hromadně přecházejí na model poskytování (online) služby, jejíž ochranu si řeší sami. Jistě, autorské právo s námi zůstane ještě dlouho, ale postupně spíš jako strašák pro různé excesy a k všemožnému zneužití.

Ten dospělý muž navštěvuje školu, kde jsou nějaká pravidla. Pokud ji chce dále navštěvovat, musí se jim přizpůsobit. Pokud se jim nepřizpůsobí, má být vyloučen. Co je na tom úsměvného?

Házet reprák z okna je volovina nehledě na to, že můžete taky někoho trefit. Panu učiteli zjevně ruply nervy, nemělo se to stát. Reproduktor měl být zabaven, dán studentu na konci výuky s tím, že ho už nikdy nepřinese. Pokud by se student vzpouzel, měl být vykázán z výuky případně vyveden ze školy policií i s reprákem. Oproti tomu student, který ve 22 letech věku situaci pojal jako oko za oko a hodlal na oplátku zlikvidovat školní tablet, se ukázal být zcela nezralou psychopatickou osobností s reakcemi odpovídajícími mladší pubertě. Lze předpokládat, že incidentu něco předcházelo např. ostentativní provozování hlasité hudby při výuce jako zjevná provokace typu "co s tím uděláš?". Dle mého by učitel měl zaplatit reprák a student by měl být okamžitě nepodmíněně vyloučen ze školy.

Politik musí vykazovat nějakou činnost, jinak ho příště nezvolí. Pro politika je výrazně bezpečnější se srát do věcí, které fungují, než do věcí, které ne. Politik může doufat, že fungující věci nedojebe tolik, aby to bylo zjevné, že za to může, ale tuší, že pokud se bude rýpat ve věcech, které nefungují, když už předem ví, že jim nijak nepomůže, všichi uvidí, že je neschopný. Z toho vyplývá, že když se do něčeho politik pustí, může to jenom více či méně dokurvit, podle míry neschopnosti, nadšení a blbosti.

Děkuji za téma, o tom se už dá smysluplně diskutovat. Myslím, že by to byla věc pojišťoven. Pokud by zdravotní pojištění bylo deregulované, dávalo by smysl, aby pojišťovna poskytovala i jiná pojištění než zdravotní. Pojišťovny by se organizovali do cechů, které by se přirozeně snažili plošně minimalizovat riziko škod tedy i případného pojistného plnění. V pojistné smlouvě by mohla být zakotvena klauzule, kdy se pojištěný automaticky vzdává svéprávnosti ve prospěch nějak určených poskytovatelů zdravotnických služeb v případě, že se zblázní + definice zbláznění. V případě nepojištěných by asi připadal v úvahu nátlak charity jako jsou podmínky vstupu a poskytnutí služeb s obdobnou klauzulí. Ti, co by i tímto propadli, by na tom asi nebyli hůř, než jsou teď. Mezi bezdomovci je významné procento psychotiků. To je jen co mě napadlo, neříkám, že to tak bude.

Psychiatr se neptá, jestli je chování skupinové, vůbec ho to nezajímá, není to totiž diagnostické kriterium. Psychiatrická diagnostika je transparentní a s respektem ke změnám stavu pacienta reprodukovatelná obdobně jako somatické diagnozy.

Mezi hulením trávy a maštěním klády je jistě nápadná podobnost, jenom netuším jaká. Maštěním klády bohužel nelze v těle vytvořit nic, co mu není vlastní snad krom odřenin. Konopí tělu vlastní není a i když jsme na něj vysoce adaptovaní, určitému malému procentu obyvatel může předčasně spustit latentní psychózu nebo jiné psych. obtíže. Jinak konopí je na mnoho somatických chorob až zázračným lékem, zejména neurologové ho teď hojně předepisují. Divil byste se jaký je dnes průměrný věk konzumenta konopí. Navíc je to ekonomicky zajímavá komodita v případě legalizace, já proti němu v zásadě nic nemám. Brečíte na špatném hrobě.

Ps: upřímně už jsem toho z vás vytáhl víc než dost, víme kdo jste a kde a brzy si pro vás přijedeme. Muhehehehe

1. Vy jste se v těch všech dokumentech nedočetl nic o kriteriu rozlišuje (sdílenou) realitu od intrapsychických obsahů případně o jinak vyjádřeném ekvivalentu téhož (rozpoznávací schopnosti, vyhodnocuje skutečnost+-)? Pak máte zřejmě mezery ve vzdělání (čtení 1. třída ZŠ)

Vzhledem k tomu, že jste se uchýlil na zakladě svého vlastního zacyklení k vulgarním urážkám, také vám jednu uštědřím. Dle mého názoru jste narcistický psychopatický zmrd, který se z uražené ješitnosti, že nemůže zmrdit, jak ho napadne, rozhodl škodit těm, kteří se snaží pomáhat. Lékaři z definice profese vystupují v roli autority, což některým povahám podvědomě připomene nepěkné zážitky z dětství s tehdejšími autoritami (jmenuje se to přenos) a iniciuje to přepjaté a situačně zcela nepřiléhavé chování náležející ve skutečnosti úplně někomu jinému.

2. Ne neřekne a nikdy, protože skutečně slyšet neexistující hlasy normální není. Je třeba zjistit, co tomu dotyčnému doopravdy je, co a jak vlastně vnímá, jaké jsou jeho rozpoznávací schopnosti.
Pokud pacient dorazí na psychiatrii s tím že má patrně bludy tj. ve světlejších chvilkách si uvědomuje i pod vlivem okolní zpětné vazby, že něco není úplně v pořádku, bude vyšetřen a případně léčen. Nejtypičtějším bludem je tzv. stihomam neboli persekuční blud, který jak známo je z podstaty zaměřen proti psychiatrii. I ten ale mívá občas remise.

Tam se dostáváme na ošemetnou půdu náboženství. Obecně psychiatři připouštějí, že k vám může mluvit Bůh, možná i Ďábel, důležité je, zda se u vás vyskytují další příznaky psychotického onemocnění, dokážete přizpůsobovat své chování sdílené realitě a v neposlední řadě záleží i na obsahu božího sdělení.
Takže se může jednat o zaníceného věřícího (v cokoli), fanatika víry (i tito lidé mívají vnitřní rozpory, ale místo toho, aby vyústily v korekci názoru a jednání, mohou vést k psychotickým projevům), ale může se jednat i o výrazně dekompenzovanou poruchu osobnosti obvykle v mládí, kdy se proplétají internalizované osoby rodičů a autorit ve formě jakési persony, kterou nasazuje své představě boha a následně se s ní pře. Existuje také kategorie psychospirituální krize, upřímně nevím, co si o ní mám myslet - trochu umělá hmota. Může se jednat opět i o projev OCD, tam bývá prostor pro široký pantheon. Nakonec se může opravdu jednat i o projev psychotického onemocnění, pokud pacient má i další příznaky. Existuje určený postup při stanovování diagnózy, kde velmi významnou roli hraje psychologické vyšetření, které do určité míry staví na statistickém porovnání a má rysy objektivity. Psychiatři obvykle respektují výsledky těchto vyšetření.
Takže omlouvám se, ale žádnou jasnou odpověď Vám asi nedám.

Challenger pochopitelně má. Omlouval jsem se mu za oslavování předností manipulativních děvčátek. Von je na ně vysazenej.

Jestli to správně chápu, prožívá dotyčný uvnitř sebe vícero odlišných osobností, jejichž "hlasy" se ozývají v jeho mysli? Pro diagnostiku by bylo nutné provést psychologické a psychiatrické vyšetření a zjistit případné další příznaky. Jak už jsem psal, u disponovaných osobností může docházet k personalizaci vnitřního dialogu u výrazně spirituální osoby, může jít o těžkou formu emočně nestabilní poruchy hraničního typu, existuje velmi vzácný syndrom Jekylla a Hydea, ve smyslu nepříjemného prožitku se to objevuje u OCD. V případě dalších příznaků se může jednat i o psychotika.

Vaši "voice hearers" nejsou ani bomba ani taková, snad jen pro vás. Nikoho jiného to moc nezajímá. Požadovaný dokument nemám, asi není, protože je kriterium rozpoznává realitu. Pokud rozpoznává realitu, automaticky to znamená, že tyto hlasy nechápe jako senzorický vjem.

Plesejte při nesmyslné myšlence, že jste mě u něčeho nachytal, nalhávejte si to, jak potřebujete. Že reálný hlas je ten, co ho slyší ucho (senzorický vjem), či je zaznamenatelný např. mikrofonem tedy zvukové vlnění, kdežto vnitřní nikoli jsem opravdu neopsal od vás. Myslím, že to je obecné a jediné rozlišující kriterium, které je mi známo. Jsou osoby, které toto rozlišit nedokážou, říkáme jim psychotici. Není to jediný ani univerzální příznak, ale je velmi častý. Vy snad znáte nějaké lepší rozlišující kriterium hlasů?

Už bežte spát. Nemyslí vám to. Ta vaše "senzoralita" je přeci úplně to samé, co vám píšu. Tedy pokud hlasy vnímám spíše jako senzorický tedy reálný vjem, případně nejsem s to to rozeznat, budu pravděpodobně psychotik. Pokud ji vnímám, že je jen v mé hlavě, ale implantovali ji tam ufouni, opět budu pravděpodobně psychotik. Pokud ji vnímám jako vlastní, ale obtěžující a ubližující v tomto smyslu tedy cizorodou, pravděpodobně nejsem psychotik etc.

Takže Karel byl rozjetý psychopat víceméně narcistického typu, skálopevně přesvědčený o svých pravdách, které nějakému psychiatrovi ze staré školy přišly příliš šílené na to, aby nebyly produktem bludné mysli. Chudák starý nevěděl co ho za pár let čeká. Tak ho šoupnul na pokoj, napíchal haloperidolem a apaurinem, na noc tisercin, možná i kurty. Karel se bohužel smrtelně urazil, a to zejména proto, že jeho pravdy a práva raději vnímali jako bludy, než aby připustili, že může Karel být takový kretén (psychopat na druhou). Jo to už jsem taky několikrát viděl, jenom nevím, proč ti lidé pořát a znovu lezou na psychiatrii.
1). MKN, DSN, řada učebnic psychiatrie
2) 1. inu nepotvrzuji, není to nic nového
2. rozpoznávají to spolehlivě dané osoby
3. to jsou dvě kriteria: slyší hlasy a
rozpoznává realitu. Pokud rozpoznává
realitu, rozpoznává, že to nejsou
skutečné hlasy. Takto to najdete všude
4. psychotici mají tendenci se svými hlasy
interagovat

Hezké. Dvě obskurní dílka, jedno odbornější než druhé. No věřte si, čemu chcete. Skutečně existuje nezanedbatelné procento lidí, kteří si svůj vnitřní dialog poněkud personifikují a můžou tomu říkat mé vnitřní hlasy, ale spolehlivě je rozpoznávají od reality. Stejnětak osoby s OCD mohou svá nutkání personifikovat do vnitřního hlasu. Opět ho ale spolehlivě identifikují jako duševní pochod ne realitu. U těchto pacientů ovšem nejsou problémem tyto pseudohlasy, ale jejich mizerná emoční regulace. Mě by vlastně jen zajímalo, co z toho máte. Psychotik patrně nejste, osobnosti psychotiků nebývají tak třeskuté a ani cena nesouhlasí, takže vlastní barvy nehájíte. Nebo máte hlasy? Že byste někoho přesvědčil a založil hnutí svatého Szaszka a získal moc, není nemožné, ale žádné úspěchy jsem nezaznamenal. Ještě mě napadla pomsta psychiatrům za něco jiného, co vám provedli. Možná vás mylně diagnostikovali jako psychotika a takto i násilně léčili, to jste je měl žalovat a chápal bych pak i vaše naštvání. V tom případě bojujte za to, že nejste psychotik, ne že nejsou psychotici

Existence skupiny Svépomocná organizace psychotiků znamená, že psychotické chování (a s tím související prožívání) nemůže být u příslušníka skupiny "SOP" duševní nemocí???! Toje ale děsná hovadina.

1. Tak buď se o tom bavíme a pro tu chvíli teoreticky připouštíme existenci fenoménu nebo o něm moc nelze hovořit
2. Začínám pochybovat o vašem intelektu, pochopil jste to přesně opačně:kauzalita"má latentní schízu->zhulí se->spustí se mu schíza; nemá latentní schízu->zhulí se->nespustí se mu schíza; má latentní schízu->nastane jiná psychicky náročná situace->spustí se mu schíza". Krom USA, kde mají DSN, je procento psychotiků ve společnosti konstantní +- úroveň zdravotnictví a diagnostiky. Schizofrenie v průměru startuje okolo 23 let věku, prvokontakt s konopím býva v průměru mezi 15 a 16 rokem. Spustila by se stejně, jen později.
3. Argumentuji podobným nikoli stejným psychopatie a psychóza nemají bližší spojitost, jen se jedná o lidi s psychickými problémy. Psychotik může a nemusí mít poruchu osobnosti, byť s postupem nemoci k degradaci osobnosti vlivem kognitivního deficitu dochází. A naopak.
4. Hrušky a velbloudi. Podle uvedeného bylo trestní stíhání zastaveno protože: "Znalci podle něj uvedli, že v době činu byly u Chobota rozpoznávací a ovládací schopnosti téměř vymizelé." Proč tomu tak bylo váš text neuvádí. To, že psychiatři zjistili, že trpí těžkou schizoidní poruchou, to zcela jistě nezapříčinilo, ta nezpůsobuje významnou ztrátu rozpoznávací a ovládací schopnosti.

Odkazy? Hlasy můžete slyšet v extrémně vypjatých situacích i vy nebo pokud se řádně upravíte nějakou mňamkou, případně pokud trpíte hraniční poruchou s psychotickými projevy (stále se nejedná o duševní poruchu. Další otázka je, co jsou to ty hlasy. Myslím, že si to opět cucáte z prstu.

Hele mám kamaráda, co si v mládí (asi 26 let) vyhulil schizofrenii (iniciace nikoli způsobení) a je aktivním členem fotbalového klubu v obci kousek od mého rodného města. Hraje sice mizerně (a není sám), ale s nadšením a když nemá zrovna stavy, umí i máknout, na hřišti je furt co dělat. Chlapi to moc neřeší, Pepan je prostě divnej a ví se jen, že nesmí moc pít, takže třetí mu už nenatočej. Konkrétní příklad z první ruky.
Potuchy osobnosti nejsou duševními onemocněními, ale vadami charakteru. V MKN najdete řadu diagnoz vážících se k symptomu či syndromu nikoli chorobě. Až na tu trestní odpovědnost je to trochu slovíčkaření, v té ale opět lžete. Porucha osobnosti dle zákona nikoho z ničeho právně nevyviňuje, což dokazuje i nadstandardní výskyt psychopatů ve věznicích. Vy toto dobře víte, už jsme to několikrát probírali.

Nejspíš večer nic nepochopím a netěším se na to, co napíšete, ale pište, třeba to bude podnětné.

Myslím, že to jsem právě vyjádřil závorkou o temperamentu. Osobnost opravdu po porodu hodnotit nelze, temperament s trochou nadsázky už ano a v tomto směru mohly být děti zcela rozdílné. Temperamentově rozdílné děti ve Vás nutně musely vytvářet odlišnou emoční reakci. V tomto směru je těžké malé dítě ošálit a ony chtě nechtě na Vaše emoce reagovaly. Pokud byste pevně věřila, že dítě má sedět v sedačce a jinak to nebude a důsledně na tom trvala, dítě by se patrně přizpůsobilo. Pokud je to děvče, bude se mu vcítivost a manipulační potenciál v životě moc hodit. (Sorry Challengere.)
Moje děti rozhodně klidné nejsou, nejstarší již zletilý snad, bývá to někdy osud prvorozených. V sedačce seděly všechny, dcera to rozhodně nemilovala, ale přizpůsobila se. Ale třeba máte pravdu Vy a Váš přístup je lepší. Člověk byl konstruován v pravěku, co my dnes víme.

To že vy jste si vycucal z prstu že: "A že příslušnost ke skupině (či "skupinovost chování") vylučuje duševní nemoc, je apriorní pravda poznaná rozborem pojmu duševní nemoc", vůbec neznamená, že to tak je. Naopak nevím o tom, že by jakákoli duševní choroba vylučovala příslušnost k nějaké skupině (s výjimkou skupin, které psychotiky apriorně nepřijímají AČR, PČR, atd.). Na druhou stranu skupinka diskutujících schizofreniků nemívá dlouhého trvání, jelikož obvykle obsahuje více diskutujících, než je přítomných osob. Mimochodem pokud pro vás jsou skupina už dva (z definice jsou to minimálně tři), tak "skupinek" zcela dobrovolně diskutujících psychotiků vídám denně řadu. Vážně vůbec nechápu, jak jste na výše citovanou větu přišel. Jedině snad, že lidé se schizofrenií bývají méně společenští, než lidé s bipolárně-afektivní či schizoafektivní poruchou, takže vytváření větších skupin je méně pravděpodobné.

Děti mám čtyři, něco o tom vím. Problém je v této větě: "zažívala jsem pokaždé ohromné dilema, když jsme jeli kamkoliv autem" a Vaše dítě to velmi dobře vycítilo a podle toho jednalo. Druhé, temperamentově odlišné dítě (temperament je vrozený a nezměnitelný) z Vás nic takového zřejmě necítilo, jelikož z počátku nejspíš hned neřvalo a Vy jste neměla zmíněné dilema, tudíž ho z Vás ani vycítit nemohlo. Emoce rodiče jsou základním orientačním prostředkem malého dítěte ve světě. Na rozdíl od slov jim začíná rozumět již krátce po narození. Pokud má malé dítě rozporuplné signály, přiklání se obvykle k těm nejjednodušším a nejsrozumitelnějším, což jsou typicky právě emoce.

Ps: vy tak strašně lžete. Opravdu neexistuje důvod, proč by nemohla nastat situace, kdy se sejde 100 osob s duševní nemocí. Uplně běžně se takto scházejí např. osoby s poruchou osobnosti (Pride). Obsahuje to pár technických problémů s diagnostikou a značnou míru opatrnosti v úsudku, ale postup je v zásadě obdobný jako u jednotlivců. Takže jev, který vylučujete nastat může, není důvodu, proč by nemohl. Na chybném axiomu nelze postavit smysluplnou teorii.

Běžně vídám padesátičlenné, nestačilo by to? To je totiž průměrná kapacita jednoho psychiatrického oddělení v nemocnici.