Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Pro diskusi je třeba nejprve určit, zda je šikana čistě sociálně patologickým jevem bez jakéhokoli dalšího smyslu nebo se za určitých podmínek jedná o sociálně účelné chování. Podle mého se vyvinula jako funkční mechanizmus v podmínkách extrémní konkurence, která ve věkově homogenních autoritativně řízených strukturách přirozeně nastává. Mechanismus třídního nepřítele stmeluje a snižuje riziko, že se budou rvát neustále všichni se všemi. Ten, kdo šikanuje nejvíc, se automaticky stává vůdcem skupiny nebo nejiniciativnější podskupiny. Mechanismus je ale třeba udržovat stále v chodu, jinak se struktura rozpadne.
V heterogenních dětských skupinách dochází k hierarchizaci přirozeně na bázi zjevné fyzické a často i duševní převahy vzhledem k věku a konflikty bývají spíše jednorázové. Rozdíly v heterogenních skupinách jsou navíc vnímány jako přirozené a spravedlivé - jednou taky vyrostu a vzhledem k tomu, že nejstarší a hierarchicky nejvýše postavení spolužáci přirozeně odcházejí s dovršením docházky, mění se každým rokem do určité míry hierarchická struktura a vznikají nové příležitosti. Hierarchie ve věkově homogenních skupinách se po vytvoření oproti tomu mění jen málo a pokud je někdo jednou ostrakizován, je velmi obtížné to změnit. Navíc vlastnosti potřebné pro sociální úspěch v homogenní a heterogenní skupině jsou v mnoha ohledech odlišné avšak svět je přes různé kolektivizační snahy stále značně heterogenní strukturou.

"Spotřební daň je jen detail s váhou asi 5% celkových nákladů." Spotřební daň byla cca 33%
celkové ceny u pumpy, u dp víc, protože má naftu o něco levněji, ale daň je fixní. Z toho vyplývá, že by celkové náklady na phm byly podle vašeho tvrzení 3x5% tj. 15%

Spotřební daň na naftu činila před Uk třetinu ceny u pumpy, pro dopravní podnik s množstevní slevou více. Jsou (byly) vážně náklady na pohonné hmoty mezi deseti a patnácti procenty veškerých nákladů dopravních podniků? Pak je jejch provoz brutálně neefektivní na hranici absurdity, živí obrovskou bandu vyžírků a patří zbankrotovat ihned.

Přehlédl jste druhou část o spotřební dani. Pokud všem i dopravcům snížíte náklady, začne se jim vyplácet provozovat méně rentabilní linky. Příspěvek zaměstnavatele na dopravu osvobozený od daně by taky mohl zapůsobit. V důsledku by se cena ani nijak významně zvýšit nemusela. Lze mít také různé zastávkové taxy a lidé ze Zapadákova mohou mít dopravu na kilometry levnější, ti ze Lhoty u Megapole dražší. Všechny tyto a další možnosti padají, když to platí "stát".

Dotace způsobují ekonomickou neefektivitu. Čím více dotací, tím více neefektivity. Pokud zadotuji určitou ekonomickou činnost, způsobím zvýšení poptávky po ní až do nasycení, neboť je dostupnější a o to musím následně navýšit dotaci, nebo se někde stane služba nedostatkovou nebo se sníží její kvalita, obvykle všechno dohromady. To je jen, co je vidět. Co není vidět je, že nedotovaným poskytovatelům služby se sníží příjmy o služby realizované u dotovaných poskytovatelů. Dotovaní poskytovatelé nebývají vystavováni konkurenci (dotace bývají typicky vypisovány regionálně a kapacitně), tudíž nejsou nuceni postupovat inovativně. Každá dotace tedy úměrně snižuje prostředky investované do inovací v oboru.
Daně mohou být jen jinou formou téhož, příkladem může být spotřební daň na pohonné hmoty a návazná DPH i z daně. Pokud by tato daň byla zrušena, stala by se doprava cenově dostupnější a jiné složky ceny než ta za palivo by se staly významnějšími a procentuálně více by ovlivňovaly úvahy podnikatelů. Př. náklady na pořízení a údržbu velkého autobusu jsou ukrutná darda, minibus, což bývá upravená velká dodávka nad 3,5, je o úplně jiných penězích. Při snížení nákladů na palivo to daleko víc vyleze. Po snížení cenové hladiny v dopravě by se též zvýšil význam nefinančních benefitů individuálnějších řešení jako je čas, pohodlí, přeprava až na místo vč. zavazadel atd. Tyto benefity by se projevily podstatně více, kdyby státy a města aktivně nebojkotovaly individuální dopravu prostřednictvím nepřeberného množství dojících a šikanózních opatření, ale naopat jí vycházel vstříc, protože je tím, co lidé doopravdy chtějí. Zde připouštím, že vývoj měst a dopravy v nich je komplexní záležitostí vyžadující komplexní řešení. Tomu ani demokracie ani živelný rozvoj anarchokapitalistický příliš svědčit nemohou. K významným urbanistickým změnám dochází téměř výhradně v souvislosti s nějakými radikálními ději viz známý požár Říma za Nerona. Dnes se obvykle už jen hasí a často spíš tam, kde se dobře hasí než tam, kde hoří (Blanka).

Nesouhlasím s vámi, stejně jako nesouhlasím s mnoha různými informacemi o kterých se vyjadřujete jako o dezinformacích, ale stejně jako u vás se chci sám rozhodnout, co si o vás i o nich mám myslet. Úplně poslední, co chci je, aby mi do toho nějaká vlezdoprdelistická NICka kecala.

Informovanému rozhodnutí voliče prospívá mít nefiltrované informace z celého politického spektra, jinak to z definice nemůže být informované rozhodnutí, protože informované není - některé informace chybí. Něco jako vláda národní fronty. Trochu racionality do toho fanatismu.

Jelikož nejsem psycholog, nebudu se s vámi do této jinak jistě velmi přínosné a odborné debaty pouštět.

Stres je emoce jako každá jiná. Práce se stresem je jen jedním z typů emoční regulace, tedy schopnosti, která v populaci průběžně ubývá v důsledku čehož se zvyšuje výskyt tzv. emočně nestabilní poruchy (osobnosti). Tomu jak zvládat své emoce se dítě učí podstatně dřív, než na základní škole, už od prvních dnů života. Škola může situaci i významně zhoršit, když například způsobí, že se dítě dostane do odporu, zlepšit toho může jen málo. Pokud, tak pozitivním příkladem, vzorovou následováníhodnou postavou učitele, která příkladným způsobem stres zvládá. Obecně k lepší práci s emocemi přispívají prvky tzv. DBT (dialektická behaviorální terapie), což je soubor technik a návodů jak účinně regulovat svoje emoce doplňovaný o zkušenost se sebou samotným. Jak ale samotné slovo terapie napovídá, jedná se o postup nápravy či spíše kompenzace již vzniklého problematického stavu. Neříkám, že uvedené možnosti a postupy jsou zbytečné, ale daleko většího efektu by se dosáhlo investicí do matek zejména budoucích a jejich školení, jak mají zvládat emoce své a svých dětí zejména v prvních týdnech a měsících života.

https://1gr.cz/fotky/pes/22/023/pmaxi/WAG91a765_NeupravenfotozatmnMsceBabkaSylvia.jpg
Tady je DŮKAZ!!!

Ano, velmi typický příklad. K takovýmto zklamáním dochází, když nefunguje trh. V tržním prostředí by kvalita+- odpovídala ceně a s připuštěním existence přechodných nerovnováh byste obdržely, co byste zaplatily. V současném systému sice vznikají ostrůvky pozitivní deviace, ale je jich zoufale málo a nemají to snadné.

Diferenciální počet nevnímáte jako vyšší matematiku? Kolik procent populace tomu musí nerozumět, aby to pro vás už byla vyšší matematika?

Jistě že jsem neměl na mysli vyšší matematikou příklad z článku, to by měl na 105% spočítat každý třeťák. Derivace jsou ovšem něco jiného, to do vyšší matematiky rozhodně počítám. Učili mě je také na SŠ. Měl jsem mnohé bitvy s jistým kadlem a jinými mathmagory o tom, že energie vyplýtvaná oboustranně na učení(se) složitější matematice, kterou využijí promile populace, by se dala investovat výrazně účelněji. Navíc by vůči ní nevznikal tak záhy tak silný odpor, v důsledku čehož by možná vzrostl zájem o studium na technikách (které by musely přestat počítat se znalostmi ze SŠ a začít matematiku skutečně učit ne jen ji ze studentů "vydírat". Dle mé životní zkušenosti je většina učitelů(ek) matematiky všech úrovní rigidními sadisty s prakticky nulovou schopností učit, ale vzhledem k samoúčelnosti jejich práce se ani není co divit. Lampasáka taky nepůjde dělat někdo se svobodným duchem.

Odpovědí mathmagorů je, že se tím rozvíjí abstraktní a logické myšlení. Problém je, že pokud někdo nepochopí podstatu dané matematické operace a jen aplikuje naučený postup, nic z toho se neděje. Zároveň se domnívám, že obojí se dá rozvíjet podstatně příjemnějšími a tím pádem efektivnějšími způsoby, případně něčím, co převážná část studentů v budoucím životě alespoň párkrát uplatní. Derivace resp. logaritmy a určitě některé funkce (opravdu široký pojem) do množiny obecně uplatnitelných dovedností opravdu nepatří. Jsou to dovednosti vysoce specializované. Pokud student SŠ (VŠ bych do toho netahal, to je věc individuální volby) musí čtyři roky studovat a maturovat z něčeho o čem dopředu ví, že se s tím už nikdy nesetká, nikdy to nebude potřebovat, je to obrovské plýtvání státními (našimi) prostředky. Mimochodem by mě zajímalo, kde jsou ti řešiči matematických úloh z článku. Já naopak vídám a poslouchám spousty studentů, které podobné požadavky vedly na pokraj psych. zhroucení kvůli něčemu, co pro ně je a bude zcela neužitečné. Článek mi přijde jako opětovná donchuanská obhajoba neobhajitelného. Vyšší matematika patří na technické vysoké školy u jejichž absolventů lze očekávat její pozdější praktické uplatnění.

TSMC je továrna (opravdu veliká), kde se vyrábí všelicos pro ledaskoho, ale vesměs není držitelem žádných zásadních patentů, případně takových, které se týkají technologie výroby čipů nikoli jejich architektury. Ze strany AMD byly snahy tento model opustit, což je jeden z důvodů existence Global Foundries, dceřiné firmy AMD. Ale v něčem máte možná nevědomky pravdu, v reálném světě bez absurdní deformace ve formě "autorského práva" by TSMC byla nesrovnatelně významnější firmou než AMD, protože by jediným rozhodujícím faktorem byla výrobní kapacita vzhledem ke kvalitě. Jinak výzkum by nadále probíhal byť možná v pozměněné podobě, protože to, že by neexistovalo autorské právo, neznamená, že musí kdokoli komukoli jen tak vyklopit své obchodní tajemství.

Vyrábí viz Global Foundries. TSMC jen pronajímá výrobní prostředky jiným firmám.

Projděte si pár článků v nějakém vědeckopopularizačním médiu třeba OSEL, obvykle tam publikují jméno a často i fotku příslušného vědce. Obávám se, že v číňanech problém nebude, ono je jenom levnější vynalézat v americe za americké peníze a pak poslat malou domů. Kdyby se to přestalo vyplácet, vystačí si už dávno sami.

Automobil či letadlo jsou příliš obecně definované. U konkrétněji definovaných věcí to přesně platí viz 8086. Dále se podobný efekt v menší míře projevuje u léků. Také doporučuji prostudovat pár patentů Apple, to byste se divil, co všechno nesmíte vynalézat.
Ohledně současného pojetí patentového práva jsem zmínil Británii v sedmnáctém století (1600-1699). To už nebyl středověk (1453 resp. 1492).

Ne, bylo potřeba vytvořit monopol na vynález, zamezit konkurenci jakýmikoli dostupnými prostředky a následně podojit všechny, kteří daný vynález chtějí nebo potřebují, aniž by kdo mohl konkurovat nižší cenou a různými vylepšeními stávajícího vynálezu. Prakticky žádná legislativa nevzniká dopředu. Funguje zásadně reaktivně, jinak se jí též říká regulace - regulujeme již existující jev, když se neočekávaně rozhojní nikoli předpokládané, tušené. Tvrzením sleduji fakt, že "autorské právo" se všemi jeho odnožemi je vyděračské svinstvo, a že pokud by neexistovalo, docházelo by patrně k daleko většímu vědeckotechnickému a kulturnímu pokroku než nyní. Důkazem je Čína, která se díky ignoraci "autorského práva (autorské zvůle)" dostala z rozvojové země na vědeckotechnický vrchol za čtyřicet let. Bohužel mimo jiné i tento pokrok zneužívá k blokování pokroku kulturního, což nesouvisí s "autorskou zvůlí" ale ideologií.

Aha, takže někdo jasnozřivě předpověděl, že bude éra vynálezů a předem k tomu vytvořil legislativu. V sedmnáctém století. Asi nějaká božská inspirace nebo co. To rozhodně dává smysl... ee nedává. Chlape přešlápněte si.

Mohl bych napsat, že si pletete korelaci s kauzalitou, kterou je třeba dokázat. Ale situace je jednodušší, vy si pletete příčinu s následkem. Nedává totiž smysl, aby nejprve vniklo patentové právo a až následně vynálezy, naopak vznik vynálezů podnítil vznik patentového práva jako způsobu boje s konkurencí pomocí zneužití státní moci. První patenty v británii vnikly za účelem ustanovení monopolů. Pod tlakem věřeknosti bylo patentování omezeno na nové vynálezy, což bylo ale ze strany veřejnosti jen absolutním nepochopením toho, jakou škodnou si pustili do kurníku. Vznik patentového práva byl důsledkem vynálezů a produktem politiky merkantilismu, která ohromně obohacovala monopolisty a ochuzovala všechny ostatní. Už v předchozích dobách se mnozí monarchové pokoušeli o roztodivné sociální experimenty, ale vždy nakonec narazili, protože zlato se nedá tisknout a ředit se dá také jen do určité míry, protože cizí zlaťák taky zlaťák. To se mělo nicméně už záhy změnit.

Patenty jsou největší brzdou vědeckotechnického pokroku lidstva, registrací patentu si jeho držitel uzurpuje právo omezovat všem ostatním lidem na světě život. To je zcela absurdní. Oproti tomu obchodní značka nepatří ve skutečnosti do "autorského práva", jedná se o způsob průkazu původu zboží. Pokud byste kupoval zboží určitého výrobce, žádal byste od prodejce certifikát původu. Pokud by ho neměl, lze předpokládat, že zboží nepochází od deklarovaného výrobce a tomu by měla odpovídat cena. Částečně by se tím odboural absurdní fenomén "značkaření" (Lůj Vytón, Kola Loca, Sepsi kola, Adiblast...) a zvýšil důraz na specifickou kvalitu.

Samozřejmě nedá. Dá se ukrást nosič s informací, dá se ukrást unikátní umělecké dílo, informace jako taková se dá pouze kopírovat. Ale: v bezstátní společnosti se dá předpokládat vznik spousty regulací nižší úrovně jako cechovní (několik málo konkurenčních cechů vydavatelů, které by patrně měly interní pravidla velmi podobná pricipům "autorského práva"), oblastní (lze předpokládat sdružování majitelů pozemků k výkonu některých odvozených práv typu omezení různé kulturní produkce vč. pořadatelského výběru), místní (my vám tu hospodu na náměstí pronajmeme, ale budete tam pouštět jen "naše" rádio/stream/tv kanál, který přispívá "našim" tvůrcům etc). Ono je to ve skutečnosti spíš už mrtvé téma, protože hlavní proud pěněz v oblasti poskytování obsahu již dnes na státních regulacích příliš nestaví pro jejich těžkopádné a neefektivní vymáhání. Hudební kapely již opět žijí převážně z konzertů i z OSA se lze vyvázat, příjmy z prodeje nosičů u filmového průmyslu také klesají i informatičtí dinosauři čím dál tím méně spoléhají na stát jako garanta a vymahatele práva a již dlouho hromadně přecházejí na model poskytování (online) služby, jejíž ochranu si řeší sami. Jistě, autorské právo s námi zůstane ještě dlouho, ale postupně spíš jako strašák pro různé excesy a k všemožnému zneužití.

Ten dospělý muž navštěvuje školu, kde jsou nějaká pravidla. Pokud ji chce dále navštěvovat, musí se jim přizpůsobit. Pokud se jim nepřizpůsobí, má být vyloučen. Co je na tom úsměvného?

Házet reprák z okna je volovina nehledě na to, že můžete taky někoho trefit. Panu učiteli zjevně ruply nervy, nemělo se to stát. Reproduktor měl být zabaven, dán studentu na konci výuky s tím, že ho už nikdy nepřinese. Pokud by se student vzpouzel, měl být vykázán z výuky případně vyveden ze školy policií i s reprákem. Oproti tomu student, který ve 22 letech věku situaci pojal jako oko za oko a hodlal na oplátku zlikvidovat školní tablet, se ukázal být zcela nezralou psychopatickou osobností s reakcemi odpovídajícími mladší pubertě. Lze předpokládat, že incidentu něco předcházelo např. ostentativní provozování hlasité hudby při výuce jako zjevná provokace typu "co s tím uděláš?". Dle mého by učitel měl zaplatit reprák a student by měl být okamžitě nepodmíněně vyloučen ze školy.

Politik musí vykazovat nějakou činnost, jinak ho příště nezvolí. Pro politika je výrazně bezpečnější se srát do věcí, které fungují, než do věcí, které ne. Politik může doufat, že fungující věci nedojebe tolik, aby to bylo zjevné, že za to může, ale tuší, že pokud se bude rýpat ve věcech, které nefungují, když už předem ví, že jim nijak nepomůže, všichi uvidí, že je neschopný. Z toho vyplývá, že když se do něčeho politik pustí, může to jenom více či méně dokurvit, podle míry neschopnosti, nadšení a blbosti.

Děkuji za téma, o tom se už dá smysluplně diskutovat. Myslím, že by to byla věc pojišťoven. Pokud by zdravotní pojištění bylo deregulované, dávalo by smysl, aby pojišťovna poskytovala i jiná pojištění než zdravotní. Pojišťovny by se organizovali do cechů, které by se přirozeně snažili plošně minimalizovat riziko škod tedy i případného pojistného plnění. V pojistné smlouvě by mohla být zakotvena klauzule, kdy se pojištěný automaticky vzdává svéprávnosti ve prospěch nějak určených poskytovatelů zdravotnických služeb v případě, že se zblázní + definice zbláznění. V případě nepojištěných by asi připadal v úvahu nátlak charity jako jsou podmínky vstupu a poskytnutí služeb s obdobnou klauzulí. Ti, co by i tímto propadli, by na tom asi nebyli hůř, než jsou teď. Mezi bezdomovci je významné procento psychotiků. To je jen co mě napadlo, neříkám, že to tak bude.

Psychiatr se neptá, jestli je chování skupinové, vůbec ho to nezajímá, není to totiž diagnostické kriterium. Psychiatrická diagnostika je transparentní a s respektem ke změnám stavu pacienta reprodukovatelná obdobně jako somatické diagnozy.

Mezi hulením trávy a maštěním klády je jistě nápadná podobnost, jenom netuším jaká. Maštěním klády bohužel nelze v těle vytvořit nic, co mu není vlastní snad krom odřenin. Konopí tělu vlastní není a i když jsme na něj vysoce adaptovaní, určitému malému procentu obyvatel může předčasně spustit latentní psychózu nebo jiné psych. obtíže. Jinak konopí je na mnoho somatických chorob až zázračným lékem, zejména neurologové ho teď hojně předepisují. Divil byste se jaký je dnes průměrný věk konzumenta konopí. Navíc je to ekonomicky zajímavá komodita v případě legalizace, já proti němu v zásadě nic nemám. Brečíte na špatném hrobě.

Ps: upřímně už jsem toho z vás vytáhl víc než dost, víme kdo jste a kde a brzy si pro vás přijedeme. Muhehehehe

1. Vy jste se v těch všech dokumentech nedočetl nic o kriteriu rozlišuje (sdílenou) realitu od intrapsychických obsahů případně o jinak vyjádřeném ekvivalentu téhož (rozpoznávací schopnosti, vyhodnocuje skutečnost+-)? Pak máte zřejmě mezery ve vzdělání (čtení 1. třída ZŠ)

Vzhledem k tomu, že jste se uchýlil na zakladě svého vlastního zacyklení k vulgarním urážkám, také vám jednu uštědřím. Dle mého názoru jste narcistický psychopatický zmrd, který se z uražené ješitnosti, že nemůže zmrdit, jak ho napadne, rozhodl škodit těm, kteří se snaží pomáhat. Lékaři z definice profese vystupují v roli autority, což některým povahám podvědomě připomene nepěkné zážitky z dětství s tehdejšími autoritami (jmenuje se to přenos) a iniciuje to přepjaté a situačně zcela nepřiléhavé chování náležející ve skutečnosti úplně někomu jinému.

2. Ne neřekne a nikdy, protože skutečně slyšet neexistující hlasy normální není. Je třeba zjistit, co tomu dotyčnému doopravdy je, co a jak vlastně vnímá, jaké jsou jeho rozpoznávací schopnosti.
Pokud pacient dorazí na psychiatrii s tím že má patrně bludy tj. ve světlejších chvilkách si uvědomuje i pod vlivem okolní zpětné vazby, že něco není úplně v pořádku, bude vyšetřen a případně léčen. Nejtypičtějším bludem je tzv. stihomam neboli persekuční blud, který jak známo je z podstaty zaměřen proti psychiatrii. I ten ale mívá občas remise.

Tam se dostáváme na ošemetnou půdu náboženství. Obecně psychiatři připouštějí, že k vám může mluvit Bůh, možná i Ďábel, důležité je, zda se u vás vyskytují další příznaky psychotického onemocnění, dokážete přizpůsobovat své chování sdílené realitě a v neposlední řadě záleží i na obsahu božího sdělení.
Takže se může jednat o zaníceného věřícího (v cokoli), fanatika víry (i tito lidé mívají vnitřní rozpory, ale místo toho, aby vyústily v korekci názoru a jednání, mohou vést k psychotickým projevům), ale může se jednat i o výrazně dekompenzovanou poruchu osobnosti obvykle v mládí, kdy se proplétají internalizované osoby rodičů a autorit ve formě jakési persony, kterou nasazuje své představě boha a následně se s ní pře. Existuje také kategorie psychospirituální krize, upřímně nevím, co si o ní mám myslet - trochu umělá hmota. Může se jednat opět i o projev OCD, tam bývá prostor pro široký pantheon. Nakonec se může opravdu jednat i o projev psychotického onemocnění, pokud pacient má i další příznaky. Existuje určený postup při stanovování diagnózy, kde velmi významnou roli hraje psychologické vyšetření, které do určité míry staví na statistickém porovnání a má rysy objektivity. Psychiatři obvykle respektují výsledky těchto vyšetření.
Takže omlouvám se, ale žádnou jasnou odpověď Vám asi nedám.