Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Stavět cesty pro nepřipoutané samo osobě asi neskýtá dostatečný potenciální zisk, stavět cesty obecně nejspíše ano. Protože prakticky všude už nějaké cesty jsou, jedná se o prostředí silně konkurenční. V takovém prostředí má smysl formulovat nabídku jinak než konkurence a jiná pravidla narozdíl od např. jiného povrchu nicmoc nestojí.

Argument nejmenovaného vyvrhela (nějak jako KRK nebo RKR či jak si říká, týkalo se to myslím muslimů, ale princip je stejný): členové LGBTatd. komunity ověřitelně tíhnou (čest výjimkám) k neomarxismu, totalitě, menšinokracii, tedy ke směrům pro libertariána ještě více nežádoucím než současný socialismus, oligarchie a demokracie. Proč, to by bylo na dlouhou debatu. Dosud bylo možné šířit tyto myšlenky pouze víceméně svobodnou nepřímou cestou (vyjma indoktrinaci ve školách), přímo jen ojediněle. Po zrovnoprávnění ve věci dětí by tento vliv mohl být velice přímý a pro to dítě zcela nevyhnutelný. Tím by se snižovaly šance na přechod ke svobodné společnosti. Není cílem bránit lidem v jejich cestě za štěstím, ale podporovat někoho v tom, co potenciálně škodí mým zájmům, je sebezničující pitomost. Víte, můžete jim ty provazy taky neprodat...

Nebyl, protože by mezi nimi mohla vzniknout konkurence (mezi dvěma místy obvykle vede více cest), a to konkurence nejen cenová ale i v pravidlech. Patrně by existovaly cesty "divočejší" s vyšším rizikem, rychlostí či hladinkou a bezpečnější, bylo by možné si vybrat.

A to po sobě čtu kolikrát chci, emoce v tom neshledávám. Pojišťovna by nic nepřikazovala, pojišťovna by nabízela pojištění s určitými podmínkami. Dělá to svým způsobem i teď, např. technická. Pojištěný byste být nemusel, pak byste hradil způsobenou škodu celou vy. Otázkou je, zda by nějaké minimální pojištění nepožadoval majitel silnice, myslím že ano. Nepojištěný opilec je riziko, kvůli kterému by ledaskdo zvolil delší ale bezpečnější cestu, a to je ztráta pro majitele silnice.

Kromě Malty (hromady prchlíků) a Kypru (zamrzlá válka s turkem) máme nejvíc policajtů na obyvatele na světě. Buzerují stále, žádný kladný účinek to nemá a jeden retardér vydá za stovku policajtů (ne že bych je schvaloval, ale fungují). Jak je to za Moravou nevím.

To je věc pojišťovny ne státu. Pojišťovna platí škody a určuje pravidla. O zákonech a podzákonných normách rozhodují voliči, jejich emoce a Humlové. Mívá to málo společného s racionalitou. Pojišťovna na jednu stranu nechce hradit škody způsobené pod vlivem, na druhou stranu nechce ztrácet klienty, kvůli nesmyslné nulové toleranci. Dnes vás byť nízké hladiny mnoha látek spolehlivě připraví o řidičák, aniž by jakýkoli způsobem ovlivňovaly psychiku či reakční časy, protože o tom rozhodují emoce nikoli statistika a věda.

Jasněéé, chce to víc policajtů, máme jich nejvíc na světě a pořád je to málo...

Chápu Vaše rozhořčení nad současným absurdním stavem, ale nahrazení socialistického systému komunistickým toho myslím moc nevyřeší.

Bez globalizace by se technický pokrok, lze-li si takový stav vůbec představit, téměř nedostal mimo první svět, tak by tam taky žádný nárůst neprobíhal.
"Vy nepřipouštíte možnost, že globalizace v některých zemích naopak mohla růst životní úrovně zbrzdit?"
Šmarjá vždyť to píšu: "Daleko snáz to znamená, že se někteří budou mít o dost hůř."
Když lze levně a rychle dodat zboží kamkoli, je logické, že se vyrovnají cenové hladiny. Se zpožděním následuje růst příjmové hladiny, na přechodné disproporci někdo vydělá viz třeba Bangladeš. Důsledkem je že a) není možno dlohodobě držet obyvatele třetího světa v chudobě (momentálně se tam drží sami, kombinací obludné porodnosti s ještě obludnějšího náboženství) b) není možno trvale zaplavovat bohaté trhy laciným zbožím, protože takoví dodavatelé sami zbohatnou viz Čína a jejich cenové hladiny se tím zvýší. Přínosem globálního vyrovnání cenových a příjmových hladin je nepochybně bohatnutí těch nejchudších, jejich zapojení do trhu práce, důsledkem alespoň v nemuslimských zemích je mimo jiné pokles porodnosti.

Vidíte, pokud nadefinujete úspěch takto, tak ho bylo dosaženo. Globalizace probíhá nějakých čtyřicet až padesát let, když se přidala Čína. Za tu dobu významně vzrostla životní úroveň prakticky všude na světě krom izolovaných míst a diktatur. Někde došlo k poklesu či stagnaci vlivem válek a katastrof, někde vlivem přesunu obyvatelstva, ale celkový trend je jasný. Já ale mluvil o vyrovnání příjmových a cenových hladin, což zdaleka neznamená, že se budou mít všichni líp, to možná jednou nakonec "až se všechno v dobré obrátí". Daleko snáz zo znamená, že se někteří budou mít o dost hůř.

Ideálním výsledkem globalizace by mělo být vyrovnání příjmů a cenových hladin po celém světě. Samozřejmě zůstanou destinace, kde by bylo o něco levněji díky odlehlosti, přírodním podmínkám apod. Taktéž ceny v turistických destinacích, centrech měst atd. by neklesly. Bohužel některé státy a národy se tomu z různých důvodů brání. Od pragmatického snazšího ovládání chudých, po strach z neúspěchu před otevřenou konkurencí. Typickým příkladem jsou handicapující ideologie, které zapříčiňují ekonomické neúspěchy (komunismus, fašismus a jiné socialismy, islám).

Já to chápu, ale nikde nenalézám odpověď, co s tím zkrachovalým odvětvím, některé komodity nelze tak snadno a rychle dovézt, a nebo to bude hodně drahé. Průmysl v kapitalismu neprodukuje tak velké přebytky, bylo by to neefektivní a reakční doba např. u potravin je minimálně půl roku, rychleji to nové obilí zkrátka nebude. Když se k tomu přidá nějaký ten sezónní výkyv, máme hladomor.

Existuje situace, kdy má clo smysl, ale předpokládá to existenci st(r)átů. Představme si, že větší agresivní stát začne ve velkém vyvážet do jiného menšího státu nějakou klíčovou komoditu třeba plyn, obilí, ropu, elektřinu, za dumpingovou cenu. Bude to mít několik dopadů zejména: 1) velký stát přijde o nějaké ty tržby, menší stát může dokonce komoditu přeprodávat a vydělat na tom 2) producenti obdobné komodity v menším státě zkrachují, jejich výroby se zlikvidují a rozprodají. Velký stát kupuje zkrachované konkurenční podniky za hubičku. Případné znovuzprovoznění některých výrob trvá roky.
Velký stát zavře kohoutek. Malý stát začne komoditu dovážet odjinud, je ale drahá a nedostatková, skladované rezervy se tenčí, začíná krize, lidé se bouří, vláda kolabuje. Velký stát vydíráním, korupcí, vojenským nátlakem a případnou blokádou donutí malý k politickým ústupkům, či ho rovnou přivtělí. Vnější pomoc je limitovaná a neefektivní, ostrakizace agresora nenachází širokou podporu v okolí. Pokud by malý stát hned na začátku nastavil clo, nedošlo by ke krachu místní výroby a nemohl by být vydírán. Druhou možností je přeprodávat většinu komodity dál a na vnitřní trh pouštět jen malou část, která by působila konkurenčně nikoli likvidačně. I to je ale zásah do volného trhu.

otázka zněla: "kde je to místo pro ty sociální experimenty?" odpověď zněla: "Na svém pozemku...". Na svém pozemku si můžete v anarchokapitalismu založit třeba druhou KLDR, i když já bych měl na rozdíl od pana domácího problém s otroctvím a s tím souvisejícím násilím včetně zbavení otroka života - vše vězeňská realita KLDR. Stačí sehnat dost dobrovolných účastníků, dost velký pozemek a hurá do sociálního experimentu. Je samozřejmě riziko, že okolní majitelé a potenciální dodavatelé mohou takového experimentátora všelijak šikanovat a sankcionovat, když se jim experiment nebude líbit. To je zase jen jejich věc, pokud tím nepřestoupí NAP.
"Sociální experimenty typu že někdo přijde a bez tvého souhlasu tě okrade" nejsou sociální experimenty, ale krádež.

Už zvládáme kopírovat text Ctrl+c, Ctrl+v, bravo. Teď ješrě začít pracovat na obsahu, říká se tomu tuším čtení.

https://ankap.urza.cz/vymahani-prava/

Pokud je něco soudně vymahatelné a ze všech diskusí vyplývá, že by takto NAP vymáhán byl, tak je to povinnost za jejíž porušení hrozí sankce.

Přesně takové námitky už řešil pan domácí a s uvedenou výhradou pro mě uspokojivě, já bych to jen neobratně reprodukoval. Cestu znáte.

Všichni majitelé pozemků vzájemně i všichni ostatní jsou v anarchokapitalismu povinní vystříhat se útočného násilí. Zárověň každý majitel je oprávněn na svém pozemku určit taková pravidla, jaká chce a jejich nedodržování sankcionovat (NELEZ SEM, NEBO TĚ ZASTŘELÍM... bum!), jako porušení NAP.
Třeba práva na váš majetek. Obvykle je ho víc kusů, třeba obleční, prostředky směny, potraviny ve vašem vlastnictví. Někteří mezi to počítají i vlastní tělo včetně nepostradatelných součástí. S tím se úplně neztotožňuji, ale to by bylo na dlouho.

Na svém pozemku si v anarchokapitalismu můžete dělat, co chcete, pokud tím nenarušujete práva sousedů, třeba i založit komunu. Pokud v jejím rámci postoupíte některá svá práva nejvyššímu komunardovi, je to vaše věc, jen by bylo fajn to mít nějak smluvně podložené, ale to je koneckonců taky vaše věc.

Napište z čeho se to vaří a jak, určitě něco najdem. Já celkem vím, jak se vaří anarchokapitalismus, uznávám, že recept možná není úplně vychytaný, ale recept stejně pořádně neznáte, dokud ho nevyzkoušíte. Jen mi ho stát(y) brání zkusit uvařit.

Na světě si můžete pořídit jakoukoli myslitelnou (a spoustu nemyslitelných) potravin snad s výjimkou lidí samotných. Někde si nedáte to či ono, ale patrně nenajdete něco, co byste si nemohl dát nikde. Když si ale chci dát anarchokapitalismus a mám na výběr jen 200 STÁTŮ, tak si ho nedám nikde. Když si nedám grilovaná žabí stehýnka (anarchokapitalismus) ale chleba (stát), asi to přežiju, ale co je kurva komu do toho (teda krom chudáka skokana:)? Za mě se toho plesnivýho chleba nažerte do sytosti, ale nenuťte mi ho, já se bez něj obejdu.

Já rozhodně nejsem proti vymezování dětí ze strany rodičů. Já jsem proti donucování ze strany státu a proti určování podmínek za jakých obdržíte maturitní či výuční lejstro ze strany státu. Rodič rodí živí vychovává a nese odpovědnost, tak má právo rozhodovat. Stát ne. Teda stát někdy dává a živí, ale často díky tomu, že nejdříve bral. Zároveň je asi dobré, to s tím donucováním ze strany rodičů nepřehánět, přináší to zklamání.

To máte kliku, moje ne. Raději by dělali tisíc jiných věcí a není to o to dřepět doma u počítače. A že nejraděději by byly doma s maminkou (tatínkem), která jim vytváří program, je běžné, navíc často přidou na to, že to jde zařídit pomocí nemoci/somatizace. Moje nejmladší je už v pubertě, takže tohle teď tak nějak padlo.
Fikce: Pokud si pacient v kvalitním hospicu nepřeje dále žít a je zjevné, že to má dobrý důvod a má rozumné příbuzné, bývá mu časem vyhověno.
Tedy samozřejmě nic takového se ve skutečnosti neděje, nikoho by ani nenapadlo těm trpícím stařečkům v jednosměrce pomáhat odejít, že.

Nechci být rozvraceč, ale šly by tam ty děti, kdyby nemusely a mohly místo toho dělat co chtějí nebo to přijaly jako nutnost a v rámci toho se docela těší na hodnou, vtipnou, podnětnou, krásnou etc. učitelku a moc se netěší na matykářku, ale nejraději by byly někde úplně jinde? Pamatuju si, že jsem na ZŠ měl docela rád chemii a dějepis. V rámci rozvrhu jsem se na ně těšil, ale raději bych někde byl venku s kamarády. Pobytem v hospicu se nepodrobujeme žádné autoritě jen realitě max. Bohu.

Anarchokapitalismus je politický, ale nikoli systém. Systém musí mít více působitelů, vektorů a pod. Definice: "whole concept made of several parts or members, system", literary "composition" wiki. Anarchokapitalismus má pouze jedno pravidlo či působitele, kriterium, a to je NAP. Teprve dalším pravidlem by se z něj stal systém.

To si pletete, ta funkce se jmenovala diktátor. Jmenoval ho senát na půl roku a měl téměř neomezenou pravomoc. Fungovalo to až do Sully resp. Caesara. Vojenský tribun (tribunus militum) byl velitel jedné legie.

Myslím, že výuka hudby a výuka matematiky k sobě může mít docela blízko zejména v tom smyslu, že je to buď dobře nebo špatně spočítané, zahrané. Výtvarka má přeci jen daleko širší mantinely. Navíc kdo umí umí, kdo neumí učí, tu často platí dvojnásob.

A) promiňte v tom druhém jinak zcela totožném komentáři byl použitý jiný nick. Vy jich používáte víc a které? Že abych se v tom neztrácel.

Teplocvikářům jsem se aktivně vyhýbal až tak, že jsem dokonce dělal na SŠ reparát z tělocviku pro absenci, takže o nich moc nevím, ani v rodině tuto aprobaci nikdo neměl. Na druhou stranu sadistický teplocvikář je docela představitelný, jednoho měl syn na SŠ, jako vedlejšák dělá MMA.

Možná (nevím) narážíte na skutečnost, že velká část politiků a učitelů je přesvědčena, že děti mají to a to umět, a že je možno je k tomu nutit, a že je to tím ospravedlněno. To je samozřejmě bezpráví, zvůle a ideologie, toto právo má jen rodič.

Myslím, že nejde až tak o obtížnost předmětů, jako o jejich abstraktnost a účelnost. Čím je dítě starší, tím sice můžeme klást vyšší nároky na jeho abstraktní myšlení, ale tím víc musí být zřejmý účel (viz puberta). Např. pravidla českého pravopisu jsou také komplikovaná a jejich účel je žákům ZŠ nejasný (ten lze ocenit až při studiu komplikovanějších jazyků než je angličtina - latina, řečtina), ale zacházejí při tom alespoň s rodným jazykem. Účel studia angličtiny děti vesměs chápou intuitivně, je to brána k zábavě. Aplikované vědy jako fyzika, chemie, biologie opět učí o víceméně hmatatelných či jinak senzoricky vnímatelných jevech a mají srozumitelný účel, byť požadovaná úroveň znalostí se též často jeví zbytečně vysoká. Dějepis, literatura i zeměpis lze učit i zábavně a pokud by se dali vynechat obsedantně ruminovaní obrozenci a vnesla větší kritičnost, nemám významných námitek. Výchovy jsou sice často špatně učený opruz, ale nepropadá se z nich.
Ps: zažil jsem v rodině 9 (slovy devět) učitelů různých předmětů a něco o nic opravdu vím.