Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Myšlenka anarchokapitalismu je založená mimo jiné na dobré pověsti jednoho každého, což je morální kategorie par excellence.

To, že primárně morální motivy dlouhodobě nefungují, je univerzální fakt, který s anarchokapitalismem, minarchismem, či jakýmkoli konkrétním politickým zřízením nemá nic společného. Morálkou lze argumentovat jen omezeně a dočasně, z dlouhodobého hlediska vítězí vždy ekonomika. Výhodou anarchokapitalismu je, že přirozeně podporuje morální chování resp. některé jeho projevy narozdíl od různých politických systémů zejména demokracie.

Morální hledisko je zcela irelevantní pro fungování anarchokapitalismu. Jediným funkčním hlediskem je, zda se to vyplatí z hlediska emočního potažmo materiálního. Výhodou anarchokapitalismu je, že určitá morálnost je jeho přirozenou součástí na kterou netřeba apelovat, protože se vyplácí. Anarchokapitalismus se odvíjí od jediného morálního pravidla nedotknutelnosti fyzického vlastnictví, jehož dodržování není způsobeno vysokou morální úrovní ancapisty, ale vysokou rentabilitou resp. nerentabilitou nedodržování. Primárně morální motivy jsou až na řídké výjimky jen pozlátkem, nikdy dlouhodoběji nefungovaly. Lidí, kteří staví svou sebeúctu a sebehodnotu na dodržování určitých morálních kriterií a raději by obětovali majetek i život, než by se jim zpronevěřili, je zoufale málo a nelze na nich postavit civilizaci. Ps: oproti tomu hlavní devizou demokracie je bezkoukurenční schopnost korumpovat masy ve velkém za účelem naplňování "morálních ideálů".

Problém je v tom, že mlíko smutný krávy je lacinější. Mléko a mléčné výrobky jsou základními potravinami a je velmi obtížné je plně nahradit něčím stejně drahým nebo levnějším. Bude to tedy stále převážně o konkurenci různých dodavatelů mléka. U mnoha použití se nikdo neptá, z jakého mléka vyrábí, např. sýrařům je to jedno, takže to bude spíše o poměru. V zásadě platí, že jak se mají lidé, tak se plus minus mají i hospodářská zvířata, svobodní veselí lidé mají poměrně více veselých krav. Je to jako se vším, čím líp se máme, tím víc můžeme myslet na ty, co se dobře nemají.

Víte, že plácáte úplný kraviny?

"Hospodářská krize 2008" (ve skutečnosti jen drobný propad ve srovnání s tím co přichází) byla způsobena kombinací státních regulací a podpory a nesmyslné politiky FEDu. Kapitalismus je jako svoboda, buď je nebo není.

Ano máte pravdu, z definice práva se nejedná o krádež nýbrž o loupež a vzhledem k rozsahu to bude nějaké písmenko ke konci paragrafu.

Na to máme mechanizmy a bohužel taky protimechanizmy. Stačí dobrý personalista, průběžná práce se zaměstnanci a zejména reálná možnost se někoho zbavit, když ho nechcete. Tomu brání jednak ZP §y o výpovědích, jednak to, že propuštěného doktora není kým nahradit a ještě jako bonus dostanete sodu od komory a pracovněprávní spor krmený odbory. Když přihodíte MR, přibudou ještě soudy o cti. Pokud by na pracovním trhu ve zdravotnictví vládla skutečná konkurence, zaměstnavatelé by to i přes zmíněné překážky vyřešili, ale na to jednoduše nemáme peníze.

Vidíte, tady prezentujete situaci a rozhodně se tím paní doktorky nechci zastávat, kdy nějaký člověk reaguje autenticky v krizové situaci a ta reakce je asociální a v daném kontextu bychom mohli říct "psychopatická". Stačila jedna sitace, jeden moment a máme jasno a nebylo potřeba žádného dlouhého zkoumání. Takových situací, které nechtěně odhalují nitro/charakter člověka je ovšem celá řada nebývají zdaleka tak vyhrocené a v praxi si na ně vytvoříte citlivost. Cílem není odhalit jakousi abstraktní diagnozu, ale způsoby fungování konkrétní mysli, její motivace a postupy jejich naplňování. Tj. např. jestli na sebe uplatňuje nějaká morální kriteria nebo se chová čistě účelově. Nejvýznamnější se mi za celou praxi jeví, jak zachází se svými emocemi zejména úzkostí a jak je citlivý na své ego. Netvrdím, že je to stoprocentně spolehlivé, ale co je..

Vůbec nic ve zlém, ale jste jen empatická poučená amatérka a poznat to nemáte, jinak by jim to nefungovalo. Stejně jako zkušený internista pozná spoustu diagnoz pouhým pohledem ode dveří, tak profesionála v psychitri po velmi krátké době udeří do očí (uší) specifické projevy manipulace, účelovosti a egoismu případně další. Nejedná se o žádnou zázračnou schopnost jen zkušenost, něco co umí každý dobrý řemeslník ve svém oboru.
Každopádně mi nevadí, že věříte Koukolíkovi, je to zábavné a dobře se to čte a poslouchá. Jen je to spíš morální než medicínské dělení a vytvořená ostrá hranice pocitově hezky odděluje ty hodné od těch zlých a umožňuje být bezpečně na té správné straně i když se sami necítíme charakterově bezvadní. Připustit si, že je to plynulý přechod mezi dvěma póly a žádná ostrá hranice, kterou když nepřekročíme, jsme vpořádku, vůbec neexistuje, je poněkud znejišťující.

Pokud mozek začne vykazovat známky velmi patologických procesů, má člověk již dávno nepřehlédnutelné projevy těchto procesů navenek snad s výjimkou některých demencí, kdy příznaky mohou být z počátku úspěšně maskovány, ale výsledek přístrojového zkoumání je jasný. Obecně je ale dost těžké říct, že se jedná o patologický projev poruchy osobnosti, protože neexistuje žádný typický obraz takové poruchy. Co mužeme zkoumat jsou projevy pro osobnostní poruchu typické např. odlišný proces vcítění, kdy se zapojují daleko více struktury zodpovědné za racionální myšlení, protože dotyčný musí danou reakci vymyslet, necítí ji. V ideálním případě se nerozsvítí očekávaná oblast a rozsvítí se úplně jiná, ale většinou se jen něco rozsvítí o trochu míň.

Nedělají někde jateční porážku trollů? Tenhle už je značně překrmenej, ten už bude jen na sádlo. Mea culpa

No jo, ale kdo by nám pak vládnul!!?:)

Funkční magnetická rezonance je to, co mám na mysli, když píšu o "zkoumání aktivity mozku v určitých oblastech při vystavení určitým situacím a srovnáváním se vzorkem intaktní populace". Funguje to tak, že po vystavení danému vjemu se v určitých oblastech mozku zvýší látková výměna - oblast začne pracovat - a my to můžeme pozorovat na přístroji. Na základě toho můžeme zjistit, zda daný mozek pracuje obvyklým očekávaným způsobem či nikoli. V zásadě ale pokud nezkoumáme následky organického poškození neodpovídá na otázku proč.

Mně jde o to, že pokud je anarchokapitalismus prezentován jako konzistentní celek se všemi detaily a negativními externelitami, což už je často jen slovní ekvilibristika, je to sice velice čestné ale rovněž velice netaktické i vzhledem k tomu, že se jedná o teorie a ve skutečnosti vůbec netušíme, jak by svobodná společnost skutečně vypadala. A jistě máte pravdu, že lidé si nechtějí nechat brát své jistoty. Můžete se tomu vysmívat, ale nehnete s tím. Je možné jít pomalu a postupně, jednotlivé jistoty směňovat za svobody a nabízet jiné úhly pohledu. Použít proti fabiánům jejich vlastní zbraně. To ale nemůžete, když se tváříte jako apoštol. Ne že by apoštolové nebyli potřeba, ale jednak blbě končí viz heslo "mučedník" sic. a hlavně většinu práce stejně musejí vykonat drobní presbyteři a diákoni, kteří lid přesvědčují zejména svým vlastním příkladem. No a pokud musíte hájit podobné extrémy, dělá se to blbě.

Tohle je právě to, co mi na Urzovi vadí, že veškeré svoje teorie dotahuje ad absurdum a pak je veřejně prezentuje. Anarchokapitalismus musí být poživatelný a tato idea implikuje představu nezletilých dětí žijících na ulici, neb je to podle ní teoreticky možné. To je dnes společensky nepřijatelné, to nesežerou.

Koukolík je jistě podnětný a v rovině pozorování a popisu velmi trefný, ale z hlediska příčin, rozsahu a řešení=léčby poruch osobnosti poněkud chudý a neaktuální. Spolu s Honzákem a každý trochu jinak se snaží zúžit pojem psychopatie oproti pojmu porucha osobnosti. Poruchy osobnosti lze dělit kvalitativně podle typu a kvantitativně podle rozsahu či hloubky projevu. Oba zmínění pánové mísí kvalitativní a kvantitatívní dělení, kdy předpokládají, že pokud porucha osobnosti v projevu dostoupá určité míry, nabývá novou kvalitu označovanou jimi jako psychopatie. Toto pojetí jednak neodpovídá oficiální linii reprezentované MKN, jednak odporuje klinickým pozorováním, protože k žádné skokové změně kvality, která by si zasloužila speciální označení nedochází. Psychopatie je jen zastaralým synonymem pro poruchu osobnosti s aktuálně pejorativním nádechem. Dále bohužel neplatí, že jakýmkoli přístrojovým zkoumáním mozku můžete spolehlivě odhalit poruchu osobnosti (narozdíl např. od schizofrenie). Lze cosi zjistit zkoumání aktivity mozku v určitých oblastech při vystavení určitým situacím a srovnáváním se vzorkem intaktní populace, ale je to na dlouho s nejistým výsledkem a vyžaduje to příkladnou spolupráci zkoumaného. Přístroje jako polygraf, které zkoumají věrohodnost respondenta, na osoby s těžší poruchou osobnosti zejména narcistickou a vyšším intelektem tedy typické politiky také moc nefungují. Různé metody se dají se zajímavými výsledky kombinovat, ale rovněž se jejich výsledky často vzájemně ovlivňují a ruší a pak nastává skutečná alchymie. Taky při tom zkoumaný vypadá jako kombinace Hellraisera s vánočním stromečkem, což vydatně podporuje jeho soustředění a zmíněnou ochotu spolupracovat. Každopádně nic z toho bych nechtěl obhajovat jako důkaz u soudu. Obávám se, že je to v této fázi vývoje techniky stále slepá ulička.

No ta proč teda? Stát respektive jeho zaměstnanci mají velký zájem na pokračování války proti drogám. Předně legitimizuje existenci nemalé části donucovacího aparátu, dále je to zajímavé volební téma pro nezanedbatelnou část elektorátu z řad rigidně dogmatických totalitářů a donucovačů všeho druhu a v neposlední řadě je to fakt dobrej kšeft, z něhož se může ledaskdo u moci přiživit. V Portugalsku jen zvítězili lidé nad státem.

Právo rozhodovat o cizích životech a penězích nikdy nikomu.

Víte, já se podíval do té tabulky. Je to báječný souhrn, jak se utrácí, vlmi obecně za co a z čeho. Nic se nedočtete o složení mzdových nákladů, což je spolu s odvody nejvýznamnější položka. Víme, že se platí a kolik, ale nevíme za co. Pak jsou tu složky ostatní a režijní náklady a služby téměř 13% nákladů, které jsou diskutabilní, odpisy skoro 10%, které dle mého tak úplně nepatří do úvahy ale to by bylo na samostatnou debatu. Celkově se o hospodárnosti nedozvíme nic.

Tím zejména dokazujete, že efektivita dp je skoro tak strašná, jak jsem se obával.

Pro diskusi je třeba nejprve určit, zda je šikana čistě sociálně patologickým jevem bez jakéhokoli dalšího smyslu nebo se za určitých podmínek jedná o sociálně účelné chování. Podle mého se vyvinula jako funkční mechanizmus v podmínkách extrémní konkurence, která ve věkově homogenních autoritativně řízených strukturách přirozeně nastává. Mechanismus třídního nepřítele stmeluje a snižuje riziko, že se budou rvát neustále všichni se všemi. Ten, kdo šikanuje nejvíc, se automaticky stává vůdcem skupiny nebo nejiniciativnější podskupiny. Mechanismus je ale třeba udržovat stále v chodu, jinak se struktura rozpadne.
V heterogenních dětských skupinách dochází k hierarchizaci přirozeně na bázi zjevné fyzické a často i duševní převahy vzhledem k věku a konflikty bývají spíše jednorázové. Rozdíly v heterogenních skupinách jsou navíc vnímány jako přirozené a spravedlivé - jednou taky vyrostu a vzhledem k tomu, že nejstarší a hierarchicky nejvýše postavení spolužáci přirozeně odcházejí s dovršením docházky, mění se každým rokem do určité míry hierarchická struktura a vznikají nové příležitosti. Hierarchie ve věkově homogenních skupinách se po vytvoření oproti tomu mění jen málo a pokud je někdo jednou ostrakizován, je velmi obtížné to změnit. Navíc vlastnosti potřebné pro sociální úspěch v homogenní a heterogenní skupině jsou v mnoha ohledech odlišné avšak svět je přes různé kolektivizační snahy stále značně heterogenní strukturou.

"Spotřební daň je jen detail s váhou asi 5% celkových nákladů." Spotřební daň byla cca 33%
celkové ceny u pumpy, u dp víc, protože má naftu o něco levněji, ale daň je fixní. Z toho vyplývá, že by celkové náklady na phm byly podle vašeho tvrzení 3x5% tj. 15%

Spotřební daň na naftu činila před Uk třetinu ceny u pumpy, pro dopravní podnik s množstevní slevou více. Jsou (byly) vážně náklady na pohonné hmoty mezi deseti a patnácti procenty veškerých nákladů dopravních podniků? Pak je jejch provoz brutálně neefektivní na hranici absurdity, živí obrovskou bandu vyžírků a patří zbankrotovat ihned.

Přehlédl jste druhou část o spotřební dani. Pokud všem i dopravcům snížíte náklady, začne se jim vyplácet provozovat méně rentabilní linky. Příspěvek zaměstnavatele na dopravu osvobozený od daně by taky mohl zapůsobit. V důsledku by se cena ani nijak významně zvýšit nemusela. Lze mít také různé zastávkové taxy a lidé ze Zapadákova mohou mít dopravu na kilometry levnější, ti ze Lhoty u Megapole dražší. Všechny tyto a další možnosti padají, když to platí "stát".

Dotace způsobují ekonomickou neefektivitu. Čím více dotací, tím více neefektivity. Pokud zadotuji určitou ekonomickou činnost, způsobím zvýšení poptávky po ní až do nasycení, neboť je dostupnější a o to musím následně navýšit dotaci, nebo se někde stane služba nedostatkovou nebo se sníží její kvalita, obvykle všechno dohromady. To je jen, co je vidět. Co není vidět je, že nedotovaným poskytovatelům služby se sníží příjmy o služby realizované u dotovaných poskytovatelů. Dotovaní poskytovatelé nebývají vystavováni konkurenci (dotace bývají typicky vypisovány regionálně a kapacitně), tudíž nejsou nuceni postupovat inovativně. Každá dotace tedy úměrně snižuje prostředky investované do inovací v oboru.
Daně mohou být jen jinou formou téhož, příkladem může být spotřební daň na pohonné hmoty a návazná DPH i z daně. Pokud by tato daň byla zrušena, stala by se doprava cenově dostupnější a jiné složky ceny než ta za palivo by se staly významnějšími a procentuálně více by ovlivňovaly úvahy podnikatelů. Př. náklady na pořízení a údržbu velkého autobusu jsou ukrutná darda, minibus, což bývá upravená velká dodávka nad 3,5, je o úplně jiných penězích. Při snížení nákladů na palivo to daleko víc vyleze. Po snížení cenové hladiny v dopravě by se též zvýšil význam nefinančních benefitů individuálnějších řešení jako je čas, pohodlí, přeprava až na místo vč. zavazadel atd. Tyto benefity by se projevily podstatně více, kdyby státy a města aktivně nebojkotovaly individuální dopravu prostřednictvím nepřeberného množství dojících a šikanózních opatření, ale naopat jí vycházel vstříc, protože je tím, co lidé doopravdy chtějí. Zde připouštím, že vývoj měst a dopravy v nich je komplexní záležitostí vyžadující komplexní řešení. Tomu ani demokracie ani živelný rozvoj anarchokapitalistický příliš svědčit nemohou. K významným urbanistickým změnám dochází téměř výhradně v souvislosti s nějakými radikálními ději viz známý požár Říma za Nerona. Dnes se obvykle už jen hasí a často spíš tam, kde se dobře hasí než tam, kde hoří (Blanka).

Nesouhlasím s vámi, stejně jako nesouhlasím s mnoha různými informacemi o kterých se vyjadřujete jako o dezinformacích, ale stejně jako u vás se chci sám rozhodnout, co si o vás i o nich mám myslet. Úplně poslední, co chci je, aby mi do toho nějaká vlezdoprdelistická NICka kecala.

Informovanému rozhodnutí voliče prospívá mít nefiltrované informace z celého politického spektra, jinak to z definice nemůže být informované rozhodnutí, protože informované není - některé informace chybí. Něco jako vláda národní fronty. Trochu racionality do toho fanatismu.

Jelikož nejsem psycholog, nebudu se s vámi do této jinak jistě velmi přínosné a odborné debaty pouštět.

Stres je emoce jako každá jiná. Práce se stresem je jen jedním z typů emoční regulace, tedy schopnosti, která v populaci průběžně ubývá v důsledku čehož se zvyšuje výskyt tzv. emočně nestabilní poruchy (osobnosti). Tomu jak zvládat své emoce se dítě učí podstatně dřív, než na základní škole, už od prvních dnů života. Škola může situaci i významně zhoršit, když například způsobí, že se dítě dostane do odporu, zlepšit toho může jen málo. Pokud, tak pozitivním příkladem, vzorovou následováníhodnou postavou učitele, která příkladným způsobem stres zvládá. Obecně k lepší práci s emocemi přispívají prvky tzv. DBT (dialektická behaviorální terapie), což je soubor technik a návodů jak účinně regulovat svoje emoce doplňovaný o zkušenost se sebou samotným. Jak ale samotné slovo terapie napovídá, jedná se o postup nápravy či spíše kompenzace již vzniklého problematického stavu. Neříkám, že uvedené možnosti a postupy jsou zbytečné, ale daleko většího efektu by se dosáhlo investicí do matek zejména budoucích a jejich školení, jak mají zvládat emoce své a svých dětí zejména v prvních týdnech a měsících života.

https://1gr.cz/fotky/pes/22/023/pmaxi/WAG91a765_NeupravenfotozatmnMsceBabkaSylvia.jpg
Tady je DŮKAZ!!!

Ano, velmi typický příklad. K takovýmto zklamáním dochází, když nefunguje trh. V tržním prostředí by kvalita+- odpovídala ceně a s připuštěním existence přechodných nerovnováh byste obdržely, co byste zaplatily. V současném systému sice vznikají ostrůvky pozitivní deviace, ale je jich zoufale málo a nemají to snadné.