Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

No jo, ale kdo by nám pak vládnul!!?:)

Funkční magnetická rezonance je to, co mám na mysli, když píšu o "zkoumání aktivity mozku v určitých oblastech při vystavení určitým situacím a srovnáváním se vzorkem intaktní populace". Funguje to tak, že po vystavení danému vjemu se v určitých oblastech mozku zvýší látková výměna - oblast začne pracovat - a my to můžeme pozorovat na přístroji. Na základě toho můžeme zjistit, zda daný mozek pracuje obvyklým očekávaným způsobem či nikoli. V zásadě ale pokud nezkoumáme následky organického poškození neodpovídá na otázku proč.

Mně jde o to, že pokud je anarchokapitalismus prezentován jako konzistentní celek se všemi detaily a negativními externelitami, což už je často jen slovní ekvilibristika, je to sice velice čestné ale rovněž velice netaktické i vzhledem k tomu, že se jedná o teorie a ve skutečnosti vůbec netušíme, jak by svobodná společnost skutečně vypadala. A jistě máte pravdu, že lidé si nechtějí nechat brát své jistoty. Můžete se tomu vysmívat, ale nehnete s tím. Je možné jít pomalu a postupně, jednotlivé jistoty směňovat za svobody a nabízet jiné úhly pohledu. Použít proti fabiánům jejich vlastní zbraně. To ale nemůžete, když se tváříte jako apoštol. Ne že by apoštolové nebyli potřeba, ale jednak blbě končí viz heslo "mučedník" sic. a hlavně většinu práce stejně musejí vykonat drobní presbyteři a diákoni, kteří lid přesvědčují zejména svým vlastním příkladem. No a pokud musíte hájit podobné extrémy, dělá se to blbě.

Tohle je právě to, co mi na Urzovi vadí, že veškeré svoje teorie dotahuje ad absurdum a pak je veřejně prezentuje. Anarchokapitalismus musí být poživatelný a tato idea implikuje představu nezletilých dětí žijících na ulici, neb je to podle ní teoreticky možné. To je dnes společensky nepřijatelné, to nesežerou.

Koukolík je jistě podnětný a v rovině pozorování a popisu velmi trefný, ale z hlediska příčin, rozsahu a řešení=léčby poruch osobnosti poněkud chudý a neaktuální. Spolu s Honzákem a každý trochu jinak se snaží zúžit pojem psychopatie oproti pojmu porucha osobnosti. Poruchy osobnosti lze dělit kvalitativně podle typu a kvantitativně podle rozsahu či hloubky projevu. Oba zmínění pánové mísí kvalitativní a kvantitatívní dělení, kdy předpokládají, že pokud porucha osobnosti v projevu dostoupá určité míry, nabývá novou kvalitu označovanou jimi jako psychopatie. Toto pojetí jednak neodpovídá oficiální linii reprezentované MKN, jednak odporuje klinickým pozorováním, protože k žádné skokové změně kvality, která by si zasloužila speciální označení nedochází. Psychopatie je jen zastaralým synonymem pro poruchu osobnosti s aktuálně pejorativním nádechem. Dále bohužel neplatí, že jakýmkoli přístrojovým zkoumáním mozku můžete spolehlivě odhalit poruchu osobnosti (narozdíl např. od schizofrenie). Lze cosi zjistit zkoumání aktivity mozku v určitých oblastech při vystavení určitým situacím a srovnáváním se vzorkem intaktní populace, ale je to na dlouho s nejistým výsledkem a vyžaduje to příkladnou spolupráci zkoumaného. Přístroje jako polygraf, které zkoumají věrohodnost respondenta, na osoby s těžší poruchou osobnosti zejména narcistickou a vyšším intelektem tedy typické politiky také moc nefungují. Různé metody se dají se zajímavými výsledky kombinovat, ale rovněž se jejich výsledky často vzájemně ovlivňují a ruší a pak nastává skutečná alchymie. Taky při tom zkoumaný vypadá jako kombinace Hellraisera s vánočním stromečkem, což vydatně podporuje jeho soustředění a zmíněnou ochotu spolupracovat. Každopádně nic z toho bych nechtěl obhajovat jako důkaz u soudu. Obávám se, že je to v této fázi vývoje techniky stále slepá ulička.

No ta proč teda? Stát respektive jeho zaměstnanci mají velký zájem na pokračování války proti drogám. Předně legitimizuje existenci nemalé části donucovacího aparátu, dále je to zajímavé volební téma pro nezanedbatelnou část elektorátu z řad rigidně dogmatických totalitářů a donucovačů všeho druhu a v neposlední řadě je to fakt dobrej kšeft, z něhož se může ledaskdo u moci přiživit. V Portugalsku jen zvítězili lidé nad státem.

Právo rozhodovat o cizích životech a penězích nikdy nikomu.

Víte, já se podíval do té tabulky. Je to báječný souhrn, jak se utrácí, vlmi obecně za co a z čeho. Nic se nedočtete o složení mzdových nákladů, což je spolu s odvody nejvýznamnější položka. Víme, že se platí a kolik, ale nevíme za co. Pak jsou tu složky ostatní a režijní náklady a služby téměř 13% nákladů, které jsou diskutabilní, odpisy skoro 10%, které dle mého tak úplně nepatří do úvahy ale to by bylo na samostatnou debatu. Celkově se o hospodárnosti nedozvíme nic.

Tím zejména dokazujete, že efektivita dp je skoro tak strašná, jak jsem se obával.

Pro diskusi je třeba nejprve určit, zda je šikana čistě sociálně patologickým jevem bez jakéhokoli dalšího smyslu nebo se za určitých podmínek jedná o sociálně účelné chování. Podle mého se vyvinula jako funkční mechanizmus v podmínkách extrémní konkurence, která ve věkově homogenních autoritativně řízených strukturách přirozeně nastává. Mechanismus třídního nepřítele stmeluje a snižuje riziko, že se budou rvát neustále všichni se všemi. Ten, kdo šikanuje nejvíc, se automaticky stává vůdcem skupiny nebo nejiniciativnější podskupiny. Mechanismus je ale třeba udržovat stále v chodu, jinak se struktura rozpadne.
V heterogenních dětských skupinách dochází k hierarchizaci přirozeně na bázi zjevné fyzické a často i duševní převahy vzhledem k věku a konflikty bývají spíše jednorázové. Rozdíly v heterogenních skupinách jsou navíc vnímány jako přirozené a spravedlivé - jednou taky vyrostu a vzhledem k tomu, že nejstarší a hierarchicky nejvýše postavení spolužáci přirozeně odcházejí s dovršením docházky, mění se každým rokem do určité míry hierarchická struktura a vznikají nové příležitosti. Hierarchie ve věkově homogenních skupinách se po vytvoření oproti tomu mění jen málo a pokud je někdo jednou ostrakizován, je velmi obtížné to změnit. Navíc vlastnosti potřebné pro sociální úspěch v homogenní a heterogenní skupině jsou v mnoha ohledech odlišné avšak svět je přes různé kolektivizační snahy stále značně heterogenní strukturou.

"Spotřební daň je jen detail s váhou asi 5% celkových nákladů." Spotřební daň byla cca 33%
celkové ceny u pumpy, u dp víc, protože má naftu o něco levněji, ale daň je fixní. Z toho vyplývá, že by celkové náklady na phm byly podle vašeho tvrzení 3x5% tj. 15%

Spotřební daň na naftu činila před Uk třetinu ceny u pumpy, pro dopravní podnik s množstevní slevou více. Jsou (byly) vážně náklady na pohonné hmoty mezi deseti a patnácti procenty veškerých nákladů dopravních podniků? Pak je jejch provoz brutálně neefektivní na hranici absurdity, živí obrovskou bandu vyžírků a patří zbankrotovat ihned.

Přehlédl jste druhou část o spotřební dani. Pokud všem i dopravcům snížíte náklady, začne se jim vyplácet provozovat méně rentabilní linky. Příspěvek zaměstnavatele na dopravu osvobozený od daně by taky mohl zapůsobit. V důsledku by se cena ani nijak významně zvýšit nemusela. Lze mít také různé zastávkové taxy a lidé ze Zapadákova mohou mít dopravu na kilometry levnější, ti ze Lhoty u Megapole dražší. Všechny tyto a další možnosti padají, když to platí "stát".

Dotace způsobují ekonomickou neefektivitu. Čím více dotací, tím více neefektivity. Pokud zadotuji určitou ekonomickou činnost, způsobím zvýšení poptávky po ní až do nasycení, neboť je dostupnější a o to musím následně navýšit dotaci, nebo se někde stane služba nedostatkovou nebo se sníží její kvalita, obvykle všechno dohromady. To je jen, co je vidět. Co není vidět je, že nedotovaným poskytovatelům služby se sníží příjmy o služby realizované u dotovaných poskytovatelů. Dotovaní poskytovatelé nebývají vystavováni konkurenci (dotace bývají typicky vypisovány regionálně a kapacitně), tudíž nejsou nuceni postupovat inovativně. Každá dotace tedy úměrně snižuje prostředky investované do inovací v oboru.
Daně mohou být jen jinou formou téhož, příkladem může být spotřební daň na pohonné hmoty a návazná DPH i z daně. Pokud by tato daň byla zrušena, stala by se doprava cenově dostupnější a jiné složky ceny než ta za palivo by se staly významnějšími a procentuálně více by ovlivňovaly úvahy podnikatelů. Př. náklady na pořízení a údržbu velkého autobusu jsou ukrutná darda, minibus, což bývá upravená velká dodávka nad 3,5, je o úplně jiných penězích. Při snížení nákladů na palivo to daleko víc vyleze. Po snížení cenové hladiny v dopravě by se též zvýšil význam nefinančních benefitů individuálnějších řešení jako je čas, pohodlí, přeprava až na místo vč. zavazadel atd. Tyto benefity by se projevily podstatně více, kdyby státy a města aktivně nebojkotovaly individuální dopravu prostřednictvím nepřeberného množství dojících a šikanózních opatření, ale naopat jí vycházel vstříc, protože je tím, co lidé doopravdy chtějí. Zde připouštím, že vývoj měst a dopravy v nich je komplexní záležitostí vyžadující komplexní řešení. Tomu ani demokracie ani živelný rozvoj anarchokapitalistický příliš svědčit nemohou. K významným urbanistickým změnám dochází téměř výhradně v souvislosti s nějakými radikálními ději viz známý požár Říma za Nerona. Dnes se obvykle už jen hasí a často spíš tam, kde se dobře hasí než tam, kde hoří (Blanka).

Nesouhlasím s vámi, stejně jako nesouhlasím s mnoha různými informacemi o kterých se vyjadřujete jako o dezinformacích, ale stejně jako u vás se chci sám rozhodnout, co si o vás i o nich mám myslet. Úplně poslední, co chci je, aby mi do toho nějaká vlezdoprdelistická NICka kecala.

Informovanému rozhodnutí voliče prospívá mít nefiltrované informace z celého politického spektra, jinak to z definice nemůže být informované rozhodnutí, protože informované není - některé informace chybí. Něco jako vláda národní fronty. Trochu racionality do toho fanatismu.

Jelikož nejsem psycholog, nebudu se s vámi do této jinak jistě velmi přínosné a odborné debaty pouštět.

Stres je emoce jako každá jiná. Práce se stresem je jen jedním z typů emoční regulace, tedy schopnosti, která v populaci průběžně ubývá v důsledku čehož se zvyšuje výskyt tzv. emočně nestabilní poruchy (osobnosti). Tomu jak zvládat své emoce se dítě učí podstatně dřív, než na základní škole, už od prvních dnů života. Škola může situaci i významně zhoršit, když například způsobí, že se dítě dostane do odporu, zlepšit toho může jen málo. Pokud, tak pozitivním příkladem, vzorovou následováníhodnou postavou učitele, která příkladným způsobem stres zvládá. Obecně k lepší práci s emocemi přispívají prvky tzv. DBT (dialektická behaviorální terapie), což je soubor technik a návodů jak účinně regulovat svoje emoce doplňovaný o zkušenost se sebou samotným. Jak ale samotné slovo terapie napovídá, jedná se o postup nápravy či spíše kompenzace již vzniklého problematického stavu. Neříkám, že uvedené možnosti a postupy jsou zbytečné, ale daleko většího efektu by se dosáhlo investicí do matek zejména budoucích a jejich školení, jak mají zvládat emoce své a svých dětí zejména v prvních týdnech a měsících života.

https://1gr.cz/fotky/pes/22/023/pmaxi/WAG91a765_NeupravenfotozatmnMsceBabkaSylvia.jpg
Tady je DŮKAZ!!!

Ano, velmi typický příklad. K takovýmto zklamáním dochází, když nefunguje trh. V tržním prostředí by kvalita+- odpovídala ceně a s připuštěním existence přechodných nerovnováh byste obdržely, co byste zaplatily. V současném systému sice vznikají ostrůvky pozitivní deviace, ale je jich zoufale málo a nemají to snadné.

Diferenciální počet nevnímáte jako vyšší matematiku? Kolik procent populace tomu musí nerozumět, aby to pro vás už byla vyšší matematika?

Jistě že jsem neměl na mysli vyšší matematikou příklad z článku, to by měl na 105% spočítat každý třeťák. Derivace jsou ovšem něco jiného, to do vyšší matematiky rozhodně počítám. Učili mě je také na SŠ. Měl jsem mnohé bitvy s jistým kadlem a jinými mathmagory o tom, že energie vyplýtvaná oboustranně na učení(se) složitější matematice, kterou využijí promile populace, by se dala investovat výrazně účelněji. Navíc by vůči ní nevznikal tak záhy tak silný odpor, v důsledku čehož by možná vzrostl zájem o studium na technikách (které by musely přestat počítat se znalostmi ze SŠ a začít matematiku skutečně učit ne jen ji ze studentů "vydírat". Dle mé životní zkušenosti je většina učitelů(ek) matematiky všech úrovní rigidními sadisty s prakticky nulovou schopností učit, ale vzhledem k samoúčelnosti jejich práce se ani není co divit. Lampasáka taky nepůjde dělat někdo se svobodným duchem.

Odpovědí mathmagorů je, že se tím rozvíjí abstraktní a logické myšlení. Problém je, že pokud někdo nepochopí podstatu dané matematické operace a jen aplikuje naučený postup, nic z toho se neděje. Zároveň se domnívám, že obojí se dá rozvíjet podstatně příjemnějšími a tím pádem efektivnějšími způsoby, případně něčím, co převážná část studentů v budoucím životě alespoň párkrát uplatní. Derivace resp. logaritmy a určitě některé funkce (opravdu široký pojem) do množiny obecně uplatnitelných dovedností opravdu nepatří. Jsou to dovednosti vysoce specializované. Pokud student SŠ (VŠ bych do toho netahal, to je věc individuální volby) musí čtyři roky studovat a maturovat z něčeho o čem dopředu ví, že se s tím už nikdy nesetká, nikdy to nebude potřebovat, je to obrovské plýtvání státními (našimi) prostředky. Mimochodem by mě zajímalo, kde jsou ti řešiči matematických úloh z článku. Já naopak vídám a poslouchám spousty studentů, které podobné požadavky vedly na pokraj psych. zhroucení kvůli něčemu, co pro ně je a bude zcela neužitečné. Článek mi přijde jako opětovná donchuanská obhajoba neobhajitelného. Vyšší matematika patří na technické vysoké školy u jejichž absolventů lze očekávat její pozdější praktické uplatnění.

TSMC je továrna (opravdu veliká), kde se vyrábí všelicos pro ledaskoho, ale vesměs není držitelem žádných zásadních patentů, případně takových, které se týkají technologie výroby čipů nikoli jejich architektury. Ze strany AMD byly snahy tento model opustit, což je jeden z důvodů existence Global Foundries, dceřiné firmy AMD. Ale v něčem máte možná nevědomky pravdu, v reálném světě bez absurdní deformace ve formě "autorského práva" by TSMC byla nesrovnatelně významnější firmou než AMD, protože by jediným rozhodujícím faktorem byla výrobní kapacita vzhledem ke kvalitě. Jinak výzkum by nadále probíhal byť možná v pozměněné podobě, protože to, že by neexistovalo autorské právo, neznamená, že musí kdokoli komukoli jen tak vyklopit své obchodní tajemství.

Vyrábí viz Global Foundries. TSMC jen pronajímá výrobní prostředky jiným firmám.

Projděte si pár článků v nějakém vědeckopopularizačním médiu třeba OSEL, obvykle tam publikují jméno a často i fotku příslušného vědce. Obávám se, že v číňanech problém nebude, ono je jenom levnější vynalézat v americe za americké peníze a pak poslat malou domů. Kdyby se to přestalo vyplácet, vystačí si už dávno sami.

Automobil či letadlo jsou příliš obecně definované. U konkrétněji definovaných věcí to přesně platí viz 8086. Dále se podobný efekt v menší míře projevuje u léků. Také doporučuji prostudovat pár patentů Apple, to byste se divil, co všechno nesmíte vynalézat.
Ohledně současného pojetí patentového práva jsem zmínil Británii v sedmnáctém století (1600-1699). To už nebyl středověk (1453 resp. 1492).

Ne, bylo potřeba vytvořit monopol na vynález, zamezit konkurenci jakýmikoli dostupnými prostředky a následně podojit všechny, kteří daný vynález chtějí nebo potřebují, aniž by kdo mohl konkurovat nižší cenou a různými vylepšeními stávajícího vynálezu. Prakticky žádná legislativa nevzniká dopředu. Funguje zásadně reaktivně, jinak se jí též říká regulace - regulujeme již existující jev, když se neočekávaně rozhojní nikoli předpokládané, tušené. Tvrzením sleduji fakt, že "autorské právo" se všemi jeho odnožemi je vyděračské svinstvo, a že pokud by neexistovalo, docházelo by patrně k daleko většímu vědeckotechnickému a kulturnímu pokroku než nyní. Důkazem je Čína, která se díky ignoraci "autorského práva (autorské zvůle)" dostala z rozvojové země na vědeckotechnický vrchol za čtyřicet let. Bohužel mimo jiné i tento pokrok zneužívá k blokování pokroku kulturního, což nesouvisí s "autorskou zvůlí" ale ideologií.

Aha, takže někdo jasnozřivě předpověděl, že bude éra vynálezů a předem k tomu vytvořil legislativu. V sedmnáctém století. Asi nějaká božská inspirace nebo co. To rozhodně dává smysl... ee nedává. Chlape přešlápněte si.

Mohl bych napsat, že si pletete korelaci s kauzalitou, kterou je třeba dokázat. Ale situace je jednodušší, vy si pletete příčinu s následkem. Nedává totiž smysl, aby nejprve vniklo patentové právo a až následně vynálezy, naopak vznik vynálezů podnítil vznik patentového práva jako způsobu boje s konkurencí pomocí zneužití státní moci. První patenty v británii vnikly za účelem ustanovení monopolů. Pod tlakem věřeknosti bylo patentování omezeno na nové vynálezy, což bylo ale ze strany veřejnosti jen absolutním nepochopením toho, jakou škodnou si pustili do kurníku. Vznik patentového práva byl důsledkem vynálezů a produktem politiky merkantilismu, která ohromně obohacovala monopolisty a ochuzovala všechny ostatní. Už v předchozích dobách se mnozí monarchové pokoušeli o roztodivné sociální experimenty, ale vždy nakonec narazili, protože zlato se nedá tisknout a ředit se dá také jen do určité míry, protože cizí zlaťák taky zlaťák. To se mělo nicméně už záhy změnit.

Patenty jsou největší brzdou vědeckotechnického pokroku lidstva, registrací patentu si jeho držitel uzurpuje právo omezovat všem ostatním lidem na světě život. To je zcela absurdní. Oproti tomu obchodní značka nepatří ve skutečnosti do "autorského práva", jedná se o způsob průkazu původu zboží. Pokud byste kupoval zboží určitého výrobce, žádal byste od prodejce certifikát původu. Pokud by ho neměl, lze předpokládat, že zboží nepochází od deklarovaného výrobce a tomu by měla odpovídat cena. Částečně by se tím odboural absurdní fenomén "značkaření" (Lůj Vytón, Kola Loca, Sepsi kola, Adiblast...) a zvýšil důraz na specifickou kvalitu.

Samozřejmě nedá. Dá se ukrást nosič s informací, dá se ukrást unikátní umělecké dílo, informace jako taková se dá pouze kopírovat. Ale: v bezstátní společnosti se dá předpokládat vznik spousty regulací nižší úrovně jako cechovní (několik málo konkurenčních cechů vydavatelů, které by patrně měly interní pravidla velmi podobná pricipům "autorského práva"), oblastní (lze předpokládat sdružování majitelů pozemků k výkonu některých odvozených práv typu omezení různé kulturní produkce vč. pořadatelského výběru), místní (my vám tu hospodu na náměstí pronajmeme, ale budete tam pouštět jen "naše" rádio/stream/tv kanál, který přispívá "našim" tvůrcům etc). Ono je to ve skutečnosti spíš už mrtvé téma, protože hlavní proud pěněz v oblasti poskytování obsahu již dnes na státních regulacích příliš nestaví pro jejich těžkopádné a neefektivní vymáhání. Hudební kapely již opět žijí převážně z konzertů i z OSA se lze vyvázat, příjmy z prodeje nosičů u filmového průmyslu také klesají i informatičtí dinosauři čím dál tím méně spoléhají na stát jako garanta a vymahatele práva a již dlouho hromadně přecházejí na model poskytování (online) služby, jejíž ochranu si řeší sami. Jistě, autorské právo s námi zůstane ještě dlouho, ale postupně spíš jako strašák pro různé excesy a k všemožnému zneužití.