Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Ano, s tou kreditkou vlastně máte pravdu. Gramotný člověk si vždycky poradí. V případě záporných sazeb budeme používat pouze kreditku a zůstávat v dluhu. Matematicky to vlastně funguje. Vlastně už pak fakticky ani nemusím mluvit o dluhu, každý si kdykoli vezme, co potřebuje a nebude to mít hranice :-) Jako jednotlivec se tím takto opravdu mohu vypořádat. Již nyní udržuji hypotéku na co nejdéle ;-) Akorát pokud jsou peníze takto dostupné, ztrácí se trochu motivace na cokoli čekat a rozhodnutí budou zbrklá. Což je zase zdrojem neefektivity. Je pravdu, že jako jednotlivec to jsem schopen vůči sobě kompenzovat tím, že se přidám k zadlužování. Je tu však jeden problém. Pokud nechci skončit v síti exekutorské mafie, musím stejně mít svůj osobní dluh krytý. A kdo jediný se zadlužovat smí a přitom na sebe nemůže poslat exekutora? Hm? Stát. Takže jsme zase u toho, že stát si může dovolit něco, co člověk nemůže. A jsem zase u omezení svobod.

Skoro mám pocit, že tady s Vámi docela shoduji. Dokonce uznávám, že inflační znehodnocování peněz je podstatně efektivnější i "spravedlivější" než daně. Jsme patrně také ve shodě ohledně systémově uznávaného dělení zisku v neprospěch zaměstnanců. Exaktně by se dalo říct, že rozložení zásluh o vytvoření hodnot neodpovídá rozložení zisku. Zde leží mimochodem můj stěžejní argument proti anarchokapitalismu. I kdybysme nakrásně zrušili stát, tak politici, manažeři a úředníci nezmizí z povrchu zemského a najdou způsob, jak opět ostatní obírat. Před zrušením silné státní moci je potřeba potenciál tohoto odlišného typu ekonomické nerovnosti jednoznačně nějak pojistit. Myslím si, že je to nutné dělat vzděláním a osvětou (jako anarchokapitalisté). Anarchokapitalisté pořád zdůvodňují, že stát je špatný a každý, kdo to má jinak, že blbě myslí. Místo aby zcela logicky využili faktu, že pozitivní motivace funguje lépe a tedy vysvětlovali, že každý má šanci si podstatně polepšit a jak. A ono se samo začne ukazovat, jaké jsou regulace a stát překážkou. Pojďme raději stát zatím nechat (alespoň armádu, policii, soudnictví), odstraňme dohled nad měnou, daně pouze snižujme, privatizujme, ale opravdu demokratiky (lidé v obci rozhodnou, komu prodat továrnu, ne politici). A hlavně vzdělávejme děti raději v ekonomice, vztahové a finanční gramotnosti, než v přírodopisu, fyzice, apod. A to formou hry, na kterých lze vše ověřit a vybudovat lepší schopnosti, než celý život pracovat na jiné...

V podstatě máte pravdu. Ale stabilní likvidní rezerva má svůj smysl. Když nic jiného, tak mě stojí méně času držet trochu peněz a pokrývat běžné domácí výdaje, než odprodávat kdykoli nahodile třeba akcie. Naštěstí jsou zde kryptoměny. Doufám, že jednou sežerou FIAT měny. Problém mám pouze s energetickým nároky na těžbu kryptoměn. Lepší by bylo, aby stát s měnou nemanipuloval. Až bude někdo nadávat na energetické nároky na těžbu kryptoměn, tak ať si vzpomene na pravou příčinu jejich vzniku. Klidně budu používat kryptoměny a zároveň si budovat energeticky soběstačný a ekologický dům. Prostě budu podporovat to nejlepší, co individuálně dokážu. Až pak těm ostatním, kteří třeba smýšlí ekologicky zbyde jako jediné řešení napravit manipulace s měnou. Neustoupím ani krok mocenským ambicím.

Peníze kryté dluhem chápeme stejně. Není tedy nutné se přít, pokud jde o podstatu. A myslím, že i vy chápete, že v mé úvaze patrně chyba není.

Kde už nesouhlasím je to, že trvalý růst zadlužení není problém. Asi je pro Vás důležitější ekonomická činnost, než přicházení o úspory. OK, je to relevantní postoj. Akorát si prosím uvědomte, že díky tomu přicházíte o díl vaší svobodné volby, kam jsou peníze směrovány. A jsou směrování do podniků, které budou trpět velmi neblahými ukazateli. Typicky korporativismem. Nízká efektivita a nízká svoboda zaměstnanců, neschopný management. Jinými slovy růst neefektivních a nepotřebných odvětví není růst, který potřebuji. Nepotřebuji, aby rostlo všechno. A navíc rád bych jako jednotlivec více rozhodoval o to, co má růst.

Znehodnocování úspor trpí výše uvedeným problémem. A je jedno, jestli malé nebo vysoké. Jestli máte obavu, že by nebylo z čeho tvořit úspory, tak by to nutně znamenalo, že nikdo nic nepotřebuje a nechce a tudíž nikdo nic nesměňuje. To si neumím představit. Může se samozřejmě stát nerentabilním nějaké odvětví, které bylo nahrazeno. Ale pak je cesta v přesunu do jiného odvětví nebo v jiném pojetí stejného odvětví. Omyl vaší úvahy je ale ten, že bych nějak přiškrcoval produkci tím, že přestanu znehodnocovat peníze. To bych musel naspořené prostředky hromadit a neinvestovat. Jenžá já naopak pumpuji zpět do ekonomiky vše skrz investice a opět nepotřebuji, aby za mne tuto odpovědnost přebírala vláda nebo centrální banky. Takže představa, že někdo akumuluje úspory je naivní. Možná starší rodiče, kteří se investovat nenaučili a pak ty úspory věnují dětem, aby si postavili dům, atak. Ale to je zcela v pořádku. Málokterý majitel většího majetku neinvestuje. Je to značně nevýhodné.

QE cíleně podporuje ekonomiku částečně skrz zadlužení a částečně znehodnocováním úspor. Ale podporuje ekonomickou činnost, to je pravda. Bohužel jak jsem psal výše jakoukoli činnost.

Pokud neuznáváte neefektivitu podniků, tak k tomu nemám co říct. Snad jen to, že podniku je dovoleno krachnout mnohem později nebo se udržte neefektivitou na úrovni, kde by jinak zkrachoval dříve. A úplně se pletete, že jde o kádrování. Není žádný konkrétní podnik, který bych kádroval, jedná se o deduktivně odvozenou zákonnitost. Jako nekádruju starý strom, že spadne, spadne sám, nemusím tomu ani pomáhat, ani zamezit. Můžu se místo toho věnovat něčemu pro mne užitečnějšímu, třeba rodině, hraní člověče nezlob, sexu, pomoci ostatním, charitě, sportu, zdraví, psaním zdejších textů, diskuzi s Vámi.

A tu poznámku s čištěním trhu snad nemyslíte vážně. Kádruji snad ekosystém v oceánu, když tvrdím, že v přírodě dochází automaticky k očistě? Že staré umírá a nové vzniká? Že se tak děje spontáně? Že květinky vadnou, mladé ženy stárnou? Podstatou je, že si nepotřebuju hrát na Boha. Ale logicky se bráním, pokud mi někdo chce vědomě ublížit. Do čehož počítám i to, když mi chce něco vzít, aniž by měl můj souhlas. V tomto případě jde o moc nad vlastním rozhodováním. Tuto moc je potřeba distrubuovat mezi lidi, ne ji koncentrovat do rukou státu. Jinak vznikne rakovina, která požere všechno. Celou dobu píšu, že jsou dva nebezpečné potenciální zdroje koncentrace moci: stát a podnikatel, kterému je automaticky přiznáván zisk. Jde jen o pochopení zákonitost co nejvíce lidmi. Nejsem schopen pochopit člověka, který chce svůj přirozený podíl své moci na světě dobrovolně delegovat na někoho jiného, aniž by si ten podíl kdykoli mohl vzít zase zpět. A stejně tak nechápu nikoho, kdo dobrovolně přenechá zisk podnikateli, přestože si je vědom svého podstatného přínosu k vytvořené hodnotě. Člověk by měl moudře zacházet s mocí, která mu byla přirozeně přírodou nadělena.

Anarchokapitalisty nechme stranou. Já se k nim řadit nechci pro jejich dikce a často spíše chamtivé úvahy. Bohužel to nijak nedegraduje ekonomii. Ale myslím rakouskou a behaviorální. Kdežto Vy nejspíše kritizujete tu neoklasickou.

Na další odstavce už nereaguju, je to moc témat :-) I když zajímavých.

Jinak bych nebyl negativní k té většině. On chudý je málokdo. Podprůměr není totéž chudoba. A nedává smysl tvrdit, že ekonomicky podprůměrní jsou hloupí a líní. Zisk nekoreluje se schopnostmi u lidí, kteří se o zisk tolik nezajímají. Mají třeba jiné hodnoty. Proč urážet? Není lepší mít lidi rád a pomoci jim se ekonomicky vzdělávat? S tím, že se to bohatě vyplatí celé společnosti? Když jednou ekonomie věrohodně dokázala soulad mezi svobodou a prosperitou, tak stačí jen se začít podle toho řídit tím, že se nebudu snažit řídit tolik :-) To by měla být docela lákavá myšlenka, pokud se dobře podá (prodá)...

Souhlasím s Vámi ve všem. Přesně a krásně jste popsal neblahý stav společnosti. A s tím rozdělením 80/20 nikdy nic lepšího neuděláme, bude platit navždy. Je to v podstatě přírodní zákon. Co ovšem reálné je, tak pozvednout vědomí všech. Tedy těch chudých i bohatých. Pokud bohatí budou posilovat sociální odpovědnost za celou společnost a chudí budou mít přístup k ekonomickému vzdělání už na základní škole, tak se může pozvednout celá společnost, ač s Gaussovým rozdělením nic neuděláme. Je proto velmi užitečné, aby schopní bohatí učili ty chudší pracovat s rizikem. A také jich tak mnoho činní. Začal bych tím, že bych již na základní školy protlačil výuku ekonomické a finanční gramotnosti, práce s rizikem, psychologie okolo toho. Klidně pěkně indoktrinovat. Dále bych tlačil nauku o zbytečnosti státu v čemkoli jiném, než je armáda, policie a právo. I to je samozřejmě zbytečné aby bylo státní, ale prostě mentalita společnosti na to není připravena. Už vůbec se nenavážet do státních a národních symbolů. naopak vysvětlovat, že se dají zachovat i bez státu. A dnes bych zaváděl přímou demokracii místo zastupitelské. Prostě chci vyšší podíl na rozhodvání o věcech, které jsou společné.

Konkurenci nelze odstranit, má-li být činnost svobodná. Naštěstí má svůj pozitivní vliv. Jejím odstraněním by došlo k podstatně větším problémům a z toho pramenící chudobě. Státní přerozdělování řešením je, ale je řešením nákladným a s velmi negativními dopady na svobodu. I řešení, které něco vyřeší a něco jiného vezme má nulový součet. Je lepší ho nedělat. V ušetřeném čase může jet třeba s dětmi na kolo nebo dělat cokoli svobodného. Akorát, že regulace není ani hra s nulovým součtem. Přijdou o výhody obě skupiny. Ta skupina, co zdánlivě něco získala v jiných oblastech více ztratí (zaměstnanci). Je podstatný rozdíl, zda jk uspořádání dochází na základě dohody nebo shora vnucená. Shora vnucená změna nikdy nemůže dosáhnout kvality a efektivity konkrétních dohod dvou sebevědomých stran. Tento potenciál je pak zmařen.

Ve všem souhlasím, Gausova křivka, snižování celkového bohatsví regulacemi. Ale podobně jako regulace tu Gaussovu křivku deformuje i fixní plat, fixní pracovní doba. Hodnotu totiž neurčuje pouze čas (to si myslel Marx a bylo to vyvráceno) a jistota. A tyto jistoty jsou ekonomicky drahé a snižující celkové bohatství. Optimálně by každý měl být podnikatel a svobodně spolupracovat s ostatními. A určitě nedělit zisk tak, že automaticky patří podnikateli a pravidelná mzda zaměstnanci. Uznávám, že nejlepší cestou je ekonomické vzdělávání lidí ohledně práce s rizikem a výnosem. To ne podle mne nejperpektivnější cesta, která zvýší bohatství všem. A Ti lidé pak zjistí sami, jak jim stát překáží :-)

Tak tohle si myslím taky. V podstatě dnes musí člověk trpět, co někomu prochází. Bojíte se dát někomu přes držku, kdo Vám škodí nějak jinak. Myslím si, že ve svobodná nepřeregulovaná společnosti by si daleko snáze poradila s nepřijatelným chováním ostatních.

To držení peněz je tak nevýhodné, že nemáte dobrý pocit ani z držení základní likvidní rezervy, když se Vám třeba rozbije pračka, třeba 50 tis. na běžném účtu je už dost nepříjemné. A to opravdu není v pořádku. Ono nemůžete vše mít zainvestováno, když potřebujete základní likviditu k běžné směně...

Můžete s tou FIAT měnou? Podle mne mají v tomto anarchokapitalisté stoprocentní pravdu. Peníze vznikají tak, že vznikne dluh a připíše se částka na účet dlužníka, aniž by se někde odečetla. Krytí dluhem lze považovat za vznik peněz z ničeho. Výhodou je, že by mělo symetricky docházek i k zániku těchto peněz na základě později vytvořených hodnot splácením dluhu. Problém je ale trvalý růst dluhů, kdy více dluhů vzniká, než zaniká. To trvale znehodnocuje úspory. Druhou věcí je pak kvantitativní uvolňování, které sice stimuluje ekonomiku, ale opět ve prospěch dluhů, a tentokráte ani to není zaručeno.

Celé toto vede k tomu, že je velmi nevýhodné držet peníze. To vypadá hezky, protože nutnost investic opět slibuje posílení ekonomiky. Jenže takto levné peníze umožňují funkci i velmi neefektivním podnikům a snižuje motivaci k efektivnímu jednání. Naprostá většina problémů, které cítíme, ať už jde o otročení lidí v naprosto zbytečných pozicích, neefektivní a hloupí manažeři v korporátech, státní instituce, atd. je důsledkem absence očištění trhu. A nemyslím lidi povyházet a udělat z nich nezaměstnané. Ale jejich přesun do smysluplnější práce, kde by si také vydělali a navíc by byli spokojenější.

Trvalo mi asi dva roky, než jsem zdejší komunitu přijal pro jejich často nepříjemný způsob komunikace. Ale ať se to někomu líbí nebo ne, tak v tom je ohromný kus pravdy, ať je rétorika jakákoli.

Jak jsem psal o té symetrii. Pokud jste označoval Ondrášečka kladně a on Vás záporně, tak je to typický ukazatel asymetrie, tudíž to lze považovat za objektivní rozdíl. Já dělám to, že všechny "skryté" příspěvky hodnotím kladně a záporný jsem ještě nedal. To bych dal jen opravdovému trollu.

viz třeba Tomáš Baťa nebo japonská Toyota (v případě zaměstnanců u pásu). Ty postupy jsou v praxi ověřené, že mají výsledky na kvalitu zboží. Zákazníci by to mohli podpořit už jen tím, že odmítnou kupovat nekvalitní (ač laciné) zboží.

No jasně :-) Nechal bych to ale definovat Urzu. S tím, že dokud mi nedá definice, tak to nechápu a dál se v diskuzi nehneme :-D

Podle mne je zisk firmy minimálně částečně korelován se spokojeností zaměstnanců. Ne tedy vždy, někde u pásu to je možná jedno. Ale i dělník u pásu může poskytovat zpětnou vazbu, být motivován k tomu, aby to dělal, pak je potřeba realizovat rozumné připomínky a pak za aktivitu odměňovat. Spokojení zaměstnanci s majitelem skutečně spolupracují a záleží jim na firmě. A to tím více, čím větší má jejich hlas váhu a čím přátelštější prostředí panuje.

Můžete si zkusit ten zdravý rozum nebo přirozenost definovat. Ještě zábavnější by bylo, kdyby si tu definici vyžádal host po Urzovi :-D

Následky experimentů předpovědět občas nelze. Přesto i takový experiment může být velmi dobře podložen. Je známo, že jistota je drahá a také iluzorní. Zaměstnání není nic jiného, než upřednostnění rychlého, pravidelného příjmu. Náklady na tento typ jistoty jsou ohromné. To je jako se státem. Není bohužel důležité co garantuje, ale hlavně, že to garantuje. A přesto není schopen to garantovat dokonale. Oč bohatší by byla celá společnost, kdyby tento typ myšlení vymizel. Na tom by nakonec více zbohatli i ti podnikatelé. A jsem přesvědčen, že přímý podíl zaměstnanců na zisku i riziku by celou společnost jedině pozdvihl, protože by se lépe využíval lidský kapitál. Mnohé společnosti to již vědí. Ne nadarmo si zaměstnance hýčkají. Je prokázáno, že pozitivní motivace je lepší, než žádná nebo negativní. Negativní motivace nutí jen k poslušnosti na úkor lidského kapitálu.

Ono skutečně funguje, že člověku přijde to, co dlouho a opakovaně slyší, takové nějaké známé a přátelské. A něco nového méně přátelské. To je základní evoluční mechanismus. Ale pokud položíte otázku, tak se nejspíš každý zamyslí alespoň do té míry, aby neodpověděl "protože se to říká". Takže dá třeba odpověď nepromyšlenou tolik do hloubky, ale rozhodně ne tak povrchní "protože se to říká". A někteří anarchokapitalisté sami sebe zřejmě považují za takové myslitele, že tem ostatním přisuzují hlouposti více, než si zaslouží...

Předpokládáte, že zaměstnanci nebudou mít zájem o investice? Mohlo by to být v dlouhodobém výhledu i naopak. Mohou být lépe motivováni, pokud nesou riziko výnosů i ztrát. A krom toho by podnikatelé stáli o Ty finančně gramotnější. Princip práce s rizikem a potenciálem výnosů by se mohl více upevnit ve vzdělání, zaměstnavatelé by prokazování gramotnosti mohli požadovat v přijímacím řízení.

I dělníci by byli nuceni nést rizika. Pokud firmu "zabijou", ponesou i ztrátu. A ta tak nepadne jen na podnikatele. Pokud chce podnikatel více riskovat, může firmě půjčit. S tím má nárok na splátky v podobě nákladů a tedy před dělením zisku.

Já bych hádal jinou odpověď:

Protože by se zloději a vandalové nebáli žádné policie.

Anarchie je nejspíš běžně chápaná jako bezvládí bez řádu nebo ještě přesněji jako řád specifického typu, kde má zločin více prostoru. Pro mne je spíš zajímavé, že jsem zde už několikrát viděl "podsouvanou" odpověď typu, že lidé si něco myslí jen proto, že se něco říká. Nevím, proč lidi tolik přehnaně podceňujete. Možná proto, že přeceňujete vlastní teorii o indoktrinaci.

OPRAVA: přes půjčky a dluhopisy

Investice by možná byla, jen spíše přes půjčky než dluhopisy. Úroky i odkup by byl v rámci nákladů, tedy před dělením zisku. Akcie by byly zajímavé pouze pro pracující ve firmě.

To je chybná definice. Majitele majitelem dělají práva. Právo nakládat s tím, co "vlastní". Toto právo si může koupit mimo jiné i za peníze. Ale nemá ho, dokud si něco nekoupí.

Jestli otázka směrovala k mému návrhu, tak samozřejmě schválená část zisku pro majitele by se ještě rozdělovala mezi akcionáře. Akorát je otázkou, kdo bych chtěl být akcionářem v takové firmě. Domnívám se, že můj návrh je podobný emisi 50% akcií mezi zaměstnance.

Majitele dělá majitelem vlastnictví. V tom smyslu, že může nakládat s tím, co vlastní. Akcionář je spolumajitel. Lze říct, že se demokraticky podílí na rozhodování o společnosti. Ale jinak je to jeden z příkladů, že demokracie funguje a musí být obsažena i v soukromém sektoru. Jeden z důvodů, proč zásadně nesouhlasím s nesmyslně zevšeobecněnými názory Urzy na demokracii.

Já si myslím, že deduktivní způsob budování teorie je rozhodně užitečný. Pokud souhlasíte s axiomy, nemůžete nesouhlasit se závěry, pokud uznáváte logiku. Což je dost obtížné neuznat. Jde o to, že soustava axiomů není a nemůže být úplná. Má-li taková teorie být platná obecně, nemůže pracovat s konkrétními společenskými a jinými skupinami. V tom je její výhoda i slabina. Výhodou je, že to obecné rozhodně platí. Nevýhodou je, že můžeme o různých skupinách (společnostech) vědět daleko více a to ta ekonomická teorie neobsahuje. Nikomu ale nebrání nové poznatky zahrnout a teorii různě rozšiřovat.

Absurdity tedy vůbec nevyplývají z rakouské ekonomické školy, ale spíše z chybného domýšlení, kdy si méně znalý člověk do teorie doplňuje některé své poznatky a vychází z jiných definic a předpokladů. Pak se opravdu snadno dojde k absurdním názorům.

Osobně mám v oblibě právě behaviorální poznatky, které vůbec nejsou ve sporu s rakouskou školou. Maximálně jsou trochu jinak definovány některé pojmy. Realita naštěstí rozpory nezná. Je logická a bezrozporná. Dá občas práci integrovat nové poznatky do stávajících mentálních konstruktů. Ale ty jsou vždy nad rámec rakouské ekonomické školy.

Naštěstí lze skvěle studovat rakouskou ekonomickou školu a není nutné se nutit do sympatizování s anarchokapitalisty. Ono není náhoda, že to určité typy lidí, o nichž nemám zrovna valné mínění přitahuje jaksi více. Ale Urza je OK. Jen se s ním radši nepouštět do diskuze, pokud nemáte svůj světonázor podložen definicemi a vaše dedukce nemáte důkladně ověřeny. Běžné asociativní chápání a náhodné dedukování Urza nemá rád a je pak nepříjemně odpudivý.

Načrtl jsem níže způsob co s tím, aniž by se musel omezovat trh. Nastavit nový "default". Majitel by musel vyvolat jednání o dělení zisku se zaměstnanci a rozdělení obhájit. Rozhodlo by tajné hlasování, které by muselo rozdělení většinově schválit. Pokud se majitel bude cítit nepostradatelný a velmi důležitý, tak mu jistě schválí i zisk, ze kterého si koupí tu luxusní jachtu. Na tomto je dobré, že vzájemné vztahy mezi majitelem a zaměstnanci by byly zcela zásadní pro majitelův osobní zisk. To méně příjemné je nutnost případného podílu zaměstnanců i na ztrátě.

Souhlasím. To je podle mého jádro všeho nedomyšleného v kapitalismu. Že majitel výrobních prostředků se ocitá v legitimizované situaci, kdy se o dělení vydělaného balíku nemusí s nikým ani dohadovat. Patří automaticky jemu. Představme si, že by byla povinnost se na rozdělení zisku dohodnout, a to třeba na tři části:

1/ pro majitele
2/ pro zaměstnance
3/ doplnění rezerv
4/ investice

Rozdělení zisku by muselo být schváleno nadpoloviční většinou hlasujících zaměstnanců (a to v tajném hlasování). A nebylo by možné se tohoto práva vzdát. Nicméně je zde ještě jedna věc: Zaměstnanci by se museli podílet i na případné ztrátě. Nebylo by nadále možné prohlašovat ztrátu za problém majitele.

Nejsem si teda jist, zda toto dělá demokracie samotná. Zastupitelská demokracie s fixací na 4 roky není zrovna ideální vzorek demokracie. Proto nelze ze zkušeností výsledky zevšeobecňovat. Teoreticky samozřejmě diktaturu umožňuje demokracie i ankap. Proto by nebylo od věci se tohoto zcela symetrického argumentu vzdát.

Je pro mne zcela přijatelný žádný stát, minimální stát i rozumný stát. A ten poslední by musel být tak 1000x menší, než ten dnešní. Sociální chování je znakem něčeho úplně jiného, než politického světonázoru. To je jako bych nazval kapitalistou někoho, kdo by chtěl v socialismu povolit soukromé vlastnictví zubního kartáčku :-D

Jsem nevěděl jak svůj pocit takto brilantně vyjádřit :-)

Jinak nejsem proti demokracii narozdíl od anarchokapitalistů, stejně jako nejsem pro anarchokapitalismus na úkor demokracie. Ale jsem pro zcela jiný výklad pojmu "veřejný zájem". Minimálně tak, že by muselo být v každém okamžiku dokázáno, že pro 50% veřejnosti to či ono skutečně považuje za veřejný zájem. Pokud tento názor veřejnosti poklesne pod 50%, musí být příslušný zákon, norma, nařízení automaticky zneplatněno. Pak se politici (nebo lidé) mohou pokusit normu zkorigovat a tím zájem veřejný zájem obnovit.