Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Z naší demokracii bohužel vyplývá, že může zasáhnout i tam, kde existuje svobodné řešení. A také se to masivně děje. Svobodná řešení a dohody jednotlivců by měla mít vždy, nezměnitelně a vždy přednost, pokud je to logicky a principiálně možné. Např. v případě COVIDu se na riziko přenosu infekce mohu domluvit se svou babičkou a ona ho může akceptovat. Ani jedna ze stran nechce být chráněna a omezována. Toto by mělo být zcela vyloučeno. Nebo nedůvěřovat apriori jednotlivcům, že se nedokáží testovat doma sami. Takže mám důvěřovat vládě, když ona nedůvěřuje mě? Zcela nepřijatelné. Platí to i o daních. Chci sám rozhodovat, jaké instituce a jak hodně podpořím. Co hůř, hrozí nepředvídatelné zdanění toho, co jsem si odložil na stáří nebo na horší životní situace, ač to investuji do akcií firem a část odevzdávám na charitu. Zcela nepředvídatelně. Stát mne zadlužil o skoro 200 tis. Kč, na mou domácnost to vychází dokonce na 1 mil Kč. Šílené, tohle fakt nechci. raději se uskromním, než takhle zadlužím.

A pokud chtějí "demokratické" vlády něco někam popostrčit, mohou uplatňovat osvětu a vhodně nastavené defaulty. To zcela stačí, to je experimenty docela dobře prokázáno. Případně je akceptovatelné, pokud založí veřejné sbírky a zorganizují pomoc. Bohužel organizují z daní i opak pomoci, tedy poškozování.

Rádo se stalo!

Tak Vám dnes odesílám dva podpisy na archu. Snad oceníte i to málo. Ještě zkusím sehnat nějaké další i od širší rodiny, ale nevím, zda už nebudete mít v té době dostatek podpisů. Zároveň jsem nově nastavil pravidelnou finanční podporu.

Nejsem kovaný ankapák, ale jestli jsem věci lépe pochopil, tak právě neoklasická ekonomie prováděla tuto redukci. Rakouská škola naopak ty ostatní jevy zahrnuje do praxeologie. Ale Urza a někteří zdejší diskutující tak často používají velmi neosobní a sobecky působící rétoriku. A Urza skoro jakéhokoli oponenta, který nedosahuje Urzových deduktivních schopností nenechá domluvit, což působí zvlášť odpudivě. Ale má k tomu velmi dobrý důvod, viz zde:

https://www.youtube.com/watch?v=d--xnuqx1LQ

Ale umí být i milý, zejména když je tam se svou ženou nebo naposledy třeba s Jardou Duškem. To bylo perfektní. Já ty jeho zdlouhavé konfrontace nemusím. Nudím se u toho.

Tomu velmi dobře rozumím. Já se také rozhoduji podle "směru" OD nějakého extrému. Vycházím z toho, že konečný výsledek jakéhokoli lidmi předem vymyšleného ideálu vede do skutečného pekla. Jsem pro postupné popostrkávání a klidně i rozumného experimentování. Ale musí to být experimenty v souladu s již zjištěným poznáním. Není nutné opakovat chybné experimenty z minula. Momentálně jednoznačně podporuji odklon od kolektivismu a příklon ke svobodě. Není teď vůbec teď důležité, kam by dotažený anarchokapitalismus došel. Pokud by byl zaveden naráz, bylo by to nejspíš peklo.

Tak já rakouskou školu nijak nepreferuji před ostatními. Zajímají mne osobně především behavioristické myšlenky. Přestože rakouská škola tvrdí, že užitek je čistě interpersonální, tak já tvrdím že i užitek měřit lze kdykoli, pokud existuje pro člověka suplement, jehož hodnotu již měřit lze. Jo a jsem samozřejmě zastáncem experimentů s nepodmíněným příjmem. A s tím je jistě experimentovat i v kapitalismu na dobrovolné bázi, pokud se dost lidí na tom dohodne. Vede mne k tomu právě behavioristický výzkum toho, že pozitivní motivace je účinnější, než negativní. A mezi pozitivní motivace svoboda určitě patří. Nepodmíněný příjem mimo jiné znamená, že jako podnikatel se můžete také snáze rozloučit s člověkem, kterému se zdroj obživy obtížněji shání. Jako podnikatel bych také ihned po zavedení základního příjmu mohl o tuto částku snížit mzdy. To by mi zvedlo zisk, jehož podstatná část bude přerozdělována, ale nějakým způsobem rovnoměrně mezi společnost. Takže si nemůžu pomoci, ale vidím pozitiva jak pro příjemce, tak pro podnikatele. Nepodmíněný příjem nezatíží, pouze vyhlazuje extrémy. Riziko vidím pouze politické, kdy by nejspíš stále zůstávala snaha vše všelijak ohýbat, apod. Případný mišmaš by pak byl akorát daleko horší verzí toho, co existuje nyní. Z ekonomického hlediska by to také mohlo znamenat útlum. Lidé by možná nechtěli průměrně makat způsobem, kterým makají dnes. Ale to vůbec nemusí být na škodu, pokud pocit spokojenosti převáží nad finančními zisky...

Efektivitu definuji jako poměr užitek/cena. Jinak odlišuji přísně státní úředníky a státní zaměstnance (lékaře, sestry, učitele, hasiče). Ve smysluplných povoláních platí pravidlo, že Ti lidé skvěle pracují i za nesmyslně nízké mzdy. Kdežto podstatná většina úředníků nejen, že je zcela zbytečná, ale navíc vyloženě škodí. Třeba i nezáměrně. Ale jde o problém chybné motivace. Podle mého názoru by každý člověk měl mít maximální možnost vyvíjet činnost, která jemu vyhovuje a vidí v ní smysl (i kdyby měl jen na ulici rozdávat úsměvy) a radovat z užitku své práce ostatní. Ne, že to dělá jen kvůli zisku. Bohužel je potřeba lidi vyvést (sami to nějak nedokážou) z toho dnešního novodobého otrokářství, kde Vám na jedná straně svazuje ruce stát a na druhé straně psychologicky nerovné postavení zaměstnance a zaměstnavatele.

Protože si Vás lze zobrazit i tak? :-D

DDos útok není to nejhorší. Znamená obvykle jen výpadek. Případná ztráta dat není také nijak fatální, pokud by systém byl decentralizovaný. K té anonymitě: To se dělá tak, že vaše počítačová identita nebude spojena s vašimi osobními daty. Někdo Vás ověří (třeba podle občanky) a přidělí Vám speciální kód, kterým si sám vygenerujete svou anonymní občanskou identitu. To lze udělat tak, aby nikdo jiný nedokázal odvodit z vaší identity zpět ten kód, který viděl ten, co Vás ověřil. Pokud budete chtít mít stoprocentní jistotu, že program nedělá nic za vašimi zády, tak převod té identity provedete vlastním programem, který budete schopen zkompilovat ze zdrojových kódů, které ověříte. Můžete také využit počítačové komunity, která bude kontrolovat důvěryhodné programy a zveřejňovat jejich otisky (hash kódy). Tím můžete (a nemusíte) nahradit vlastní kontrolu důvěrou komukoli chcete a provést přitom kontrolu svépomocí.

Nejvyšším rizikem je samozřejmě to, pokud byste kdekoliv svou identitu s hlasováním nějak spojil sám. Třeba jen tím, že budete na počítači spouštět nedůvěryhodné programy, jimž byste svůj kód prozradil.

Mohl byste dokonce generovat pro každé hlasování více kódů, aby instituce nemohli vaše hlasování spojovat dohromady.

To byl fakt jen příklad. Reálně by nejspíš zcela postačovaly i slabší a pohodlnější mechanismy.

...a už by Ti úředníci hlavně nemohli tak snadno škodit. Když jde o vlastní, člověk si tolik nedovolí. Odtud vyplývá, že cena státu je vysoká, a že musí být zaplacena. Někomu to tak samozřejmě vyhovuje. Ale ta cena nutně je vyšší.

Souhlasím s tím Švýcarskem, pro mne je silnou inspirací. Co se týká změny poměru výdajů PRŮMĚRNĚ, tak to byste musel být přesvědčen, že stát je efektivnější, než firmy na svobodném trhu. Uznávám, že stát je určitě schopen poskytovat služby, které jsou lacinější, než soukromé. Ale činí tak z daní, což Vám na druhé straně prodražuje soukromé služby. Můžete si být jist, že podnikatel jakoukoli vlastní daňovou zátěž přenese na zaměstnance nebo postupně na zákazníky. Buď zdražením nebo omezením dostupnosti zboží/služby. Daně minimálně doléhají na podnikatele. A když, tak jen tím, že ničí celá odvětví. Takže výsledkem danění není jen vyšší státní rozpočet, ale také dražší a méně dostupné soukromé služby. A politik pak může zvolat: "A, podívejte, jak to mají Ti soukromníci předražené. Musíme je tedy zdanit a pak Vám vyplatíme třeba více sociálních dávek". Jádro pudla je v tom, že na tom trhu si můžete přímo vybrat podle sebe. A i když nějaké služby by opravdu asi zdražily, tak mnohé další by se staly dostupnější. Už by se nebylo možné živit přehnaným úředničením, protože Ti bývalí úředníci by byli nuceni vykonávat přece jen smysluplnější práci.

Ano, hacknout je možné lecos. Ale jako programátor to nevidím tak zle, existují docela účinné mechanismy, jak bezpečnost vytvořit velice silnou. Když se to zkombinuje s decentralizací, tak bych to bral všemi deseti. Lze to udělat i tak, aby žádný politik, ani státní zaměstnanec neznal postoj žádného konkrétního voliče.

Teď se bojím, aby Vás Urza nechtěl zase zablokovat, ale jako vždy dobré videjko :-)

Naprostý souhlas. Takto to přesně vidím také. Dnes není technologicky žádný reálný důvod, k tomu, aby lidé nemohli spolurozhodovat o čemkoli v reálném čase. Včetně možnosti delegace na někoho jiného a možnosti si své právo vzít kdykoli zpět na klik tlačítka. Pokud se toto zvládne, pak se již dá smáznout rozdíl mezi governmentem a soukromými institucemi tím, že místo daní budeme finančně podporovat koho chceme.

A pro všechny starší lidi, babičky, dědečky a konzervativní lidi může existovat obecná služba, která by fungovala postaru a prováděla by mapování starého na nové. I komunista si může zvolit instituci, na kterou zcela deleguje své právo rozhodovat o jeho penězích a životě.

Podle mne je ekonomie je obsažena v každém lidském jednání. Často nevědomě, občas vědomě. Obvykle víme velmi dobře co chceme, ale vůbec nevíme, zda si získáním toho něčemu skutečně pomůžeme. To co dnes pozorujeme v politice, tak lze vysvětlit buď hloupostí nebo vlastními ekonomickými zájmy mnohých politických protagonistů. Kdyby fungovala demokracie, tak bych řekl, že i hloupostí většiny. Ale vzhledem k tomu, že názory lidí jsou velmi špatně promítnuty do politiky, tak si ten politický ogranismus žije zcela vlastním životem. Ted je potřeb prokouknout ten systém a pak jednat...

Nechci teď plácat, ale je zajímavé položit si otázku, jak oddělit ekonomii, sociologii, psychologii a politiku. Jasno mám zatím jen v psychologii, který zkoumá vnitřní prožívání člověka. Trochu obtížněji se mi definuje rozdíl mezi ekonomií a sociologií. Možná, že ekonomie se primárně zabývá vnějším pohledem na rozhodování jedinců, kdežto sociologie pracuje vždy se společenskými skupinami. Nejhůře se mi definuje politika. Pro sebe mne teď napadla blíže nepromyšlená definice jako nauka o usilování o směrování společnosti.

Musím se Vás zastat. Altruismus může i nemusí být na úkor samotného altruisty. Rozhoduje Váš pocit. Pokud pomáháte rád, vzdávám Vám hold a zasluhujete jedině úctu. Jsou ale lidé, kteří pomáhat nechtějí, avšak kteří tak činí proto, že se obávají toho, jak by vypadalo, kdyby nepomáhali. A takový člověk trpí, aniž by to pro něho mělo jakoukoli duchovní kompenzaci.

Zdejší přispívající mají občas velice podivný slovník. Tvrdím, že si toho buď nejsou vědomi (chybí znalost základní psychologie) nebo se chovají iracionálně (reálně před ostatními poškozují to, co chtějí prosazovat) nebo jim jde více o provokování, než o věc samotnou a nebo jsou autenticky chamtiví. Já osobně mezi těmito čtyřmi variantami nedokážu v anonymní diskuzi rozlišit.

Každý společenský ideál bývá nerealizovatelná útopie. Užitečně (nebo neužitečně) může sloužit spíše jako kompas při rozhodování i za stávajících podmínek. Není skoro vůbec důležité, zda se ideálu dosáhne nebo ne. O tom rozhodují spíše dějinné náhody. Ale i jednotlivec svými malými kroky může směrovat k němu nebo od něho. Já bych si přál jen to, aby lidé měli své jednání trochu promyšlené...

Safra, to negativní hodnocení mě štve. Někdo Vás asi hodnotil negativně, a já kvůli tomu vůbec neviděl odpověď ;-)

No já nepsal o snížení životních nákladů, ale o svobodnější možnosti přerozdělení toho, čím mi někdo jiný dobrovolně zaplatil. Samozřejmě to vůbec náklady snížit nemusí. I když náklady na existenci státu a na něj navěšený korporativismus jsou pro obyčejné lidi s vysokou pravděpodobností opravdu enormní. Takže by nejspíše ke snížení životních nákladů průměrně skutečně došlo. Byť já k tomu dodávám, že je potřeba ohlídat si navíc i ekonomické dravce. To by se také ale dalo beze státu, což jsem si uvědomil opravdu teprve nedávno. Ale nejsem ani zcela proti státu za předpokladu podstatného posílení přímé demokracie...

Já děkuji Vám. Zcela jste mne přesvědčil, že Vaše myšlení i cítění je zdravé. Já se řadím mezi behavioristy, což není nijak v rozporu s ankapem. Proto možná akcentuji to jak věci působí, ale zase uznávám, že sám podléhám různým zkreslení.

Jinak já souhlasím s tou duchovní vrstvou :-D

Máte jistě pravdu. Jen jste toho sám sdělil ještě méně.

Teď jste to napsal moc hezky :-)

Podle mne Vy nikdy netrpíte nízkým IQ. A i kdyby, tak si toho ani nevšimnu, protože jsem vůči Vám zaujatý, jelikož Vás mám zvláště rád. Takže bych to jistě přehlédnul :-)

Sobectví a altruismus jsou sémanticky protiklady, ale mohou dobře fungovat i komplementárně. Dokonce i altruistické obětování přináší dobré pocity jiného druhu. Já si nesmírně cením každého altruistického chování, pro které není jeho aktér nešťastný. Sám raději dělám to co rád dělám já sám. Ale každý, kdo to má třeba jinak je u mne nesmírně cenná bytost, pokud svůj altruismus neobrátí v nepřiměřenou kritiku a omezování mého chování...

Hrozně nešťastné je to akcentování osobního prospěchu. Vždycky, když někdo napíše, že mu jde o osobní prospěch a zároveň nenapíše, jaký prospěch to bude znamenat pro ostatní, tak si mohu trhat vlasy, jak špatnou reklamu svobodě i ankapu dělá. Jako asi víme, že osobní štěstí působí dobře a pomáhá i ostatním. Ale sousloví "osobní prospěch" je opravdu velmi, velmi nešťastným slovním vyjádřením této skutečnosti. Samozřejmě, že když to přeformuluju tak, že člověk "osobně prospívá", tak to už zní jinak. Čistě definičně tedy na osobní prospěch je kladná záležitost. Ale proč to sakra takto píšete lidem, kteří Vás neznají, zato mají "osobní prospěch" často asociován se sobectvím v tom smysl, že to je na úkor ostatních? Buď toto nevíte nebo jste chamtivý nebo iracionální resp. baví Vás racionálně provokovat více, než kolik jiného užitku to přinese Vám i společnosti...

Ono to hodně závisí na důvěře ostatním lidem. Z nějakého důvodu se ale státu věří snáze. Podívejte se na projekty dobrovolných sbírek, kde lidi obdrží velmi vysoké částky. A to dokonce na projekty, kde to docela překvapuje. Vypadá to tedy, že lidé jsou fakt štědřejší, než stát. A teď si představte, že jim necháte navíc těch asi 65% daní, které jsou dnes přerozdělovány státem. Musím říct, že jsem hodně pro sociální pomoc. Když se tady bavím s někým, kdo mluví jen o tom, že je v pořádku chtít jen jachtu za miliardy, tak mi vadí, že dělá hodně špatnou reklamu svobodě.

Podle mého je blaho společnosti velmi důležité. Ale chtěl bych poprosit, zda bych o svém příspěvku k tomu blahu mohl zcela rozhodovat sám za sebe :-) Aby se ke mne stát nechoval jako ke zcela nezpůsobilému a nenutil mne k věcem nesmyslným. Slibuji, že se budu snažit dobře sloužit společnosti tím, co umím...

Pokud někdo tvrdí, že společnost je "primární", tak bych mu asi řekl, ať si své experimenty provádí na té společnosti, ale mne jako jednotlivce vynechá :-)

Nesouhlasím pouze s poslední větou:

Existují pouze jednotlivci

Mohu k tomu říct jen to, že společnost je pouhé označení pro skupinu lidí, kteří mezi sebou interagují. Bez pojmu společnost by jistě bylo možno se obejít. Ale bylo by to podobné, jakoby bychom třeba z matematiky vyškrtli operaci násobení, protože může být nahrazena sčítáním. Tedy jde to, ale není to praktické. A stejně tak se mnoho jevů daleko lépe studuje na společnosti.

Takže určitě nechci proti kolektivismu bojovat proto, že by existovali pouze jedinci, ale jedině proto, že zcela iracionálně vítězí špatně podložené přehnané ochranářství.

To slovíčko "ve státě" asi klidně můžete škrtnout. Oddělení komunit je hezká myšlenka, ale obtížně realizovatelná. Většina lidí má poměrně široké spektrum i dalších "silných" názorů, které bývají natolik různé, že by nakonec souladní jedinci museli tvořit komunity hodně malé, jichž by bylo vysoké množství na poměrně malém prostoru. Nemluvení spolu by mohlo být opravdu hodně nevhodné řešení. Osobně mi přijde vhodné aktivisty nechat křičet a to je tak vše. Pokud si někdo myslí, že potrat je vražda, tak je to ok. Ale pak jde o vraždu, která z principu věci neznamená nebezpečí pro okolí. Tím se velmi liší od nebezpečí obecného vraha, který je potenciálně ohrožením pro kohokoli. Jedině zde dává smysl se civilizované společnosti bránit na úrovni nějaké společenské instituce.

Přečtěte si Kahnemana a pak dále polemizujme. Odmítám zůstávat u rakouské školy jako konečném stupni poznání...

Nejít do rizika v případě, že se tím člověk zlikviduje je samozřejmě racionální. Ale lidé neriskují ani v míře, která je zcela bez problémů. Jednají tedy ve svůj neprospěch. Emoce je v ekonomických záležitotech svádějí jinam. Uvažují v úzkém časovém rámci. Ale ta problematika je daleko širší. Uvedl jsem jeden příklad intuitivní neracionality. Těch případů je známo daleko víc a ovlivňují daleko více aspektů. Jedním z důsledků je i rozpínání státu. To je také věc zcela neracionální. Je prokázáno, že člověk racionálně nejedná. Vzděláním a tréninkem to ale lze z velké části eliminovat. Pouze bych se zastal lidí, kteří nejsou homo economicus, aby nebylo přijatelné vhodným zneužitím znalostí ekonomie a psychologie ostatní okrádat, což se masivně děje.