Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

To ano, zájem evidentně je. I když vývoj jde naštěstí i v tomto ohledu dopředu. Ale sám jsem dlouho žil v předsudku, že kvalita je dražší než nekvalita. A později zjistil, že to tak není. Což bych rád sdělil mnoha lidem, kteří hledí pouze na cenovku. Dokonce bych čistě za sebe řekl, že jsou velmi vzácné důvody zakoupit nekvalitní výrobek. Ale i tak existují...

Ano s tím souhlasím. Vy (tedy v tomto případě Terezka) jste asi chtěli říct, že by neměl do kvality mluvit stát. Asi nešlo o to omlouvat nekvalitu. Je to tak?

Pak bych to právě řešil přednostně raději spotřebitelskou půjčkou (pokud nejsem schopen mít úspory) nebo koupí kvalitnějšího zánovního zboží (pokud za to fakt nikdy nechci moc utratit).

Pračku je určitě mít lepší nějakou, než žádnou. Ale pokud vím, že budu chtít kvalitní, tak mi nedává smysl dočasně utrácet za nekvalitní, a tím součet té staré a nové podstatně navýšit.

Nekvalitní věci přímo definuji tím, že mě v konečném součtu vyjdou nákladněji, pokud sečtu původní nákup laciné věci a pozdější vynucenou náhradu za kvalitnější výrobek nebo za další laciný. A to při standardní dostupnosti stejného typu kvalitnějšího zboží.

Pak ještě lze definovat luxus, což je nadstavba kvality. Luxus může a nemusí souviset s marnivostí. Pokud někdo touží po něčem luxusním z jiných důvodů, než jen protože na to má nebo protože se chce nějak předvést. tak to marnivost není. Pak je to zcela zdravá a motivující touha. Kdežto kupovat nekvalitní zboží je buď celkově drahé nebo na to lze pohlížet jako sázku do loterie s vysokou pravděpodobností prohry.

Kvalitní neznamená podle mne zdaleka drahé. Často může jít jen o věci starší, ale osvědčené nebo nějak jednodušší.

Nezdá se mi pravdivost bodu 4). Nižší kvalita drtivého množství výrobků totiž nakonec vychází pro spotřebitele celkově dráž, protože si jeden laciný výrobek musí zakoupit i opakovaně. Umím si vlastně představit jeden jediný důvod pro zakoupení laciného méně kvalitního výrobku, a to tehdy, pokud ho plánuji využívat krátkodobě a není možnost si ho zapůjčit. Většina ostatních důvodů mi zavání spíše marnivostí spotřebitelů, která je podporována ziskuchtivostí některých podnikatelů a Ti ostatní pak musí nabídku přizpůsobit. Ale já osobně nechci podporovat marnivost. Shrnuto: Nekvalita má tedy opodstatnění v relativně málo případech. Méně majetní pak můžou hledat jednodušší, avšak stále kvalitní náhradu nebo si zakoupit výrobek použitý nebo si na kvalitní výrobek půjčit a tak si finance rozložit v čase podobně jako při nutnosti opakovaně kupovat laciné věci.

Nevím proč, ale zdejší editor mi občas přehazuje slova, takže se omlouvám za totálně zkomolenou větu...

No ale právě pára se vypařuje více při zvyšování teploty, tedy zvýšení koncentrace CO2 způsobuje pozitivní zpětnou vazbu i pro daleko více skleníkovou páru. Takže to akorát podporu argument pro snižování CO2. Respektive vypadá příčin a následků je tato:

více CO2 -> vyšší teplota -> více páry -> vyšší teplota

nebo

méně CO2 -> nižsí teplota -> méně páry -> nižší teplota

Klídek, Richard Fuld Vám dělá jen zrcadlo :-D

Ano, přesně tak. Ankap má jen negativní právo. Ale život nějaké to nucení obsahuje, a to se projeví buď ve volno-smluvních vztazích a také ve společensky přijatém závazku respektovat cizí majetek. Tyto závazky mají podobnou povahu jako pozitivní právo. Ankap pak myslím neuznává duševní věci, bere to jen materiálně a hmotně. To jsou asi jednoduše popsané základní rozdíly. Takže ankapák nebude bránit třeba homsexuálnímu manželství, ale bude bránit tomu, aby jakékoli manželství tvořilo nějaké nároky na ostatní :-) Mě je to ale jedno, protože neznám žádný vynucovaný nárok, který by bylo jiným manželům jakéhokoli typu bylo povinné plnit. Ani bych nebránil homo-manželství, jen mi nesedí to slovo, protože pro mne znamená nějaký konzervativní symbol. Ale že se mi něco jen nelíbí není sebemenším důvodem, proč ostatním bránit.

Nemám nic, s čím bych nesouhlasil. Takže jen doufám, že vidíte, že dva různé pohledy nemusí být významově úplně různé. Kdo chce být tvrdší, použije ankap, kdo chce znít citlivěji, tak může mluvit o lidských právech :-) To samozřejmě nevylučuje citlivé ankapáky a drsné lidsko-právní aktivisty. Občas jsou věci naruby :-) Jako můžu mluvit anglicky i česky, tak i ankapácky nebo klasicky :-) Můžu i bez ankapu vysvětlovat důvody pro demonopolizaci jako super demokratický nástroj. Ale asi tohle nebudu říkat ankapákovi, pokud s ním nebudu řešit tedy ankap samotný, což ale patří už do filozofie...

Je mi fakt hodně jedno, co přesně v ankapu znamená pozitivní právo. Hodí se vědět akorát k tomu, abych věděl, co tím ankapák myslí, když o tom mluví. Reálně mi úplně stačí pojem "právo", a to zcela beze ztráty výrazové přesnosti.

K poslední větě:

Třeba konkrétní podobu důchodového pojištění si nějaká skupina může vytvořit zcela dobrovolně. Účastníkem pak je organizátor (firma) a příjemci (zákazníci). A je možné, že smluvní podmínky budou definovány tak, že z toho nelze jen tak dobrovolně odstoupit. A pokud budu povinnen platit a nebudu moct legálně odstoupit nebo za cenu nepřiměřených sankcí, tak mám úplně to samé, jak to dnes dělá stát. Samozřejmě pomůže konkurence, pokud nabídne něco zajímavějšího. Ale pokud nastavím to pojištění tak, že budu jen vybírat od plátců a rovnou do posílat příjemcům, tam musím vybrat tolik, co odešlu + nějaké náklady a zisk. Jde to udělat pomalu na jednom počítači a pomocí jedné šikovné aplikace bez dalších nákladů. Žádné paláce, žádné zisky, náklady skoro nic. Algoritmus nastavím pouze tak, že těch, co jednou již získaly nárok na pobírání, tak Ti ostatní jim to MUSÍ zaplatit. Produkt je dejme tomu založen na garanci přesně vypočtené výše důchodu. Nesmím dopustit, aby systém selhal tím, že plátci začnou masivně odcházet, což pro ty zbylé zvýší cenu a Ti další budou také odcházet. To by pak Ti důchodci neměli garantováno vůbec nic. Musím tedy plátce donutit v systému zůstat. Jiné řešení neexistuje. Popsal jsem ale právě dnešní průběžný systém. Nechť existují alternativy, ale do průběžného systému s garancí důchodu lze jen vstoupit a nelze vystoupit. Musel by se tedy každý rozhodnout na začátku a pak by už MUSEL. Holt garance něco stojí, ale je to zcela realistický férový produkt. A není v principu nemorální :-)

Jo, s tím se na 100% ztotožňuji :-) Ne nadarmo některé filozofické směry (náboženského i nenáboženského původu) říkají, že člověk by měl vědět, kdy už nemyslet, kdy je lepší myšlení zastavit, aby něco pochopil :-) Ale fakt jsem optimista, že z toho vyvázneme. Díky tomu, že každá blbost hned obletí svět, tak snad nemá šanci na přežití, protože se tak snadno neukryje a může být zlikvidována dříve :-) Často ji zlikvidují sice jiní hysterici, ale i na ně pak přijde řada. Kdo chce, může se toho klidně neúčastnit a jen to se zájmem pozorovat :-)

Ale jinak bych dodal, že je úžasné, kolik toho třeba víme. I když můžeme být vlastně na začátku. Vědět málo prospívá víc, než nevědět nic. Takže se moc nebojím, krom toho, že bysme se začli všichni prát vyvražďovat za názor. Ale na druhou stranu čím dál více lidí ví, že toto cesta není, zvlášť když jsme na sobě stále závislejší, než kdy dřív. Takže vlastně důvod ke strachu není, pokud se dokážu sám o sebe postarat v době blahobytu. A to se mi nejeví jako příliš náročné, až na zvládání informací a vlastních zvládnutí emocí :-D To někdy těžké je...

Přesně tak to ale je :-) Deformace šumu JE informací, pokud ta informace není opět jen zazoomovaným šumem. Můžeme zase odzoomovat (když máte dostatečný čas a měřicí techniku), najít superponovanou informaci a na no se zase dívat jako na zazoomovaný šum. A tak pořád dokola. Každý si pak vytvoří názor tím, že určitou úroveň zoomu zpochybní a jiný prohlásí za pravdu. A ti se pak hádají v televizi. Ale pravda je ta, že ani jeden neví.

Když se dnes s někým domluvím (uzavřu smlouvu), tak od té chvíle že já mám nárok na jablko a on ho musí zajistit :-) Pokud lze od smlouvy odstoupit bez jakýchkoli sankcí a kompenzací, není závazná. Může pak mít charakter nějakého předpokladu, ale není tam obsažen závazek. Pokud se smluvní strany domluví na závazném charakteru, což znamená, že buď nelze odstoupit nebo je potřeba jednostranné odstoupení kompenzovat nebo se lze s druhou stranu dohodnout na nevymáhání závazku. Kam tím mířím? No jen tam, že smlouva může mít charakter jak sděleného předpokladu, tak i závazku. Jsem toho názoru, že naprostá většina ankapáků vidí hlavně ten závazek. A je to normální, lidé usilují o nějakou míru předvídatelnosti. Ale když jsou tam teda ty závazky, tak to prostě znamená, že někdo něco musí. Tudíž to má povahu toho, jakou má pozitivní právo. Pozitivní právo je ale prohlášeno za špatné. A to je zřejmá kontradikce. Proto raději tvrdím, že právo je neutrální. Buď je nebo není. Mohu ho rozdělit na pozitivní a negativní, ale jsou to dvě strany téhož. Proto nedává smysl tvrdit, že jedna strana je nežádoucí a druhá správná. Nedává to prostě smysl. Proto se snažím vysvětlovat věci způsobem, který podle mého tyto rozpory neobsahuje. Ale naopak přínosem ankap teoretiků zase je, že demonopolizace a smluvní volnost je podstatným přínosem pro flexibilitu. Což ne každý chce, protože se toho bojí. A když se bojí, tak je lépe mu vysvětlit jen velmi konkrétní partikulární změny, které pochopí a ke kterým získá důvěru. No a přinést novou teorii zcela odspoda je proto problematické. Zvlášť, když mnozí ankapáci (ne všichni) trvají na svých pojmech do té míry, že jinou teorii označí za zlo. Není to podle mne určitě správně strategicky a obsahuje to i vnitřní nepřiznané spory. Přitom sporů se lze zbavit jedině pochopením toho, co tím druhá strana myslí a ne přinucením druhé strany k mé terminologii. Klidně se můžeme dohodnout, že se tady budeme držet terminologie ankapu a budeme si na 100% rozumět. Prostě když přistoupím na to, že ochrana majetku je negativní právo, protože je to definováno tak, že mi nikdo nesmí svévolně můj majetek narušovat, tak už se nikdo nechce bavit o tom, že tato ochrana generuje povinnosti pro ostatní, že toto neexistuje, tedy že respekt k cizímu právu není povinnost, závazek, pozitivní právo, atd. No prostě absurdní debaty. Debata se pak redukuje na obhajobu teorie a ne významu té teorie. A když něco do teorie nepatří, tak se mlží místo přiznání, že toto ta teorie prostě neřeší, aby zůstala čistá na určité úrovni abstrakce. Konzistentní je, pokud se z ní zcela odstraní morální soudy. Úplná nebude nikdy a nemůže být, pokud má být konzistentní. Co bych si přál, aby tyto argumenty byly uznány a přijaty. Sice se to nikdy nesplní, ale to přežiju :-)

Ne, pozitivním právem, tedy povinností jistě není dobrovolná transakce...

Ano, tohle je problematické. Ale variabilita by se měla projevovat větším rozptylem a nikoli změnou průměru. Ale roste výrazně ten průměr. Samozřejmě pokud by někdo měřit jen ve městech, tak by to nijak nevypovídalo o celkovém stavu. Ale věřím, že tuhle je stanice ve městě, tuhle v přírodě, tuhle na svahu, tuhle v nížině. Že by se zkrátka měřicí stanice daly seřadit podle různých dimenzí a vidět, kde nerovnoměrnosti jsou a v prospěch čeho. A nějak usoudit, zda argument, který dáváte dává nebo nedává smysl. Věřím, že tohle klimatologové udělali. Pokud ne, byla by to samozřejmě chyba. Ale neumím si představit, že ne. A nejspíš ta surová data budou veřejně dostupná a tak si to můžete ověřit sám třeba v Excelu. Já tohle zatím neudělal a tak můžu říct maximálně, že nevím. Ale věřím, že to někdo udělal, protože to je poměrně jednoduchý úkon i pro jednotlivce. A že kdyby tam někdo našel velmi jednoznačnou korelaci s výrazným vlivem, tak že by to nezapadlo...

No tak závazek vůči společnost a závazek vůči vysokému množství individuálních lidí podle mne konverguje...

Ano, je to cca 9x -15x rychlejší, tedy o skoro přesně 1 řád...

Více tepla zcela jistě znamená bouřlivější počasí. To je skutečně fyzika. Protože množství tepla = energie. Tím nepopírám, že může být v dlouhodobém měřítku např. 100 let adaptace poměrně dost přijatelné řešení. Když člověk zruší chatičku v povodí rozvodňované řeky, tak se nic moc nestane. Na druhou stranu lze sílu řeky (a obecně počasí) využít zase k výrobě energie. Další věcí je, že oteplování znamená vyšší vlhkost a daleko bohatší vegetaci. Země se daleko více zazeleňuje, než vysouší. Hrozba sucha sice je, ale dlakeo více oblastí se zazelení a zúrodní. Tedy bude dohromady více zdrojů pro zemědělství. To logicky může vyvolávat i nějaké tlaky na migraci. Ale pokud zase dokážeme část zdrojů z většího množství zelených oblastí dopravit do suchých oblastí, tak problém bude vyřešen. A takhle se dá pokračovat stále. Prostě všechno má pozitivní i negativní aspekty a pokud ty pozitivní použijeme na kompenzaci negativních, máme vyřešeno.

Oteplování CO2 způsobené člověkem je při pohledu na grafy v dlouhodobém měřítku malinkaté. Vypadá veliké pouze na kratším výřezu. Některé lidi děsí, že se to již nezlomilo, ale ten graf v dlouhodobém měřítku skutečně daleko více ovlivňují přirozené cykly. Je tady teď ale anomálie. Šílet kvůli tomu způsobem, kdy se ruší jádro nebo žárovka je kravina naprosto zřetelně.

Netuším, jak přesně měří skutečnou průměrnou hodnotu, ale dají se docela dobře měřit trendy. A pokud jde o tisíce míst nějak rovnoměrně umístěných na celé planetě, tak to nějak vypovídající určitě je.

A ještě to vypadá, že slovenský ministr chce každý kontejner kontrolovat. Nikoli jen namátkou, No to se buď nezdaří nebo to zastaví zcela obchod při daném objemu výměny.

Ano, zrovna ten zákaz žárovek byla naprostá kravina. Používal jsem je často i jako zdroj tepla nebo pro jiné účely než svícení, třeba i pro jejich spektrum. Kdežto v činžáku jsem byl hrozně rád za příchod LED, protože věčné výměny žárovek nakonec vyjdou po všech stránkách ekonomicky hůře. O těch LED to dnes platí i doma. Další šílená magořina byl zákaz olovnatých pájek. Ta náhrada, co je dnes způsobuje třeba prorůstání tenkých vláken na tištěných spojích, což způsobuje zaručeně potíže při amatérské výrobě a nedokázali si s tím leckdy poradit ani v průmyslu. Např. nespolehlivost a poruchovost elektroniky v automobilním průmyslu. Jen jsem se modlil, aby s tím nezačali experimentovat třeba v letectví. Co se ekologie týká, tak se tím zvyšuje odpadovost, kdežto olovo ve funkčním zařízení přírodu nijak nezatěžuje. Prostě bizár...

Myslím, že se chápeme. Představte si třeba Gaussovo rozdělení pravděpodobnosti. Nízká pravděpodobnost, že se problém podaří vyřešit je v levé i pravě oblasti. Tedy jak v případě, že neuděláme vůbec nic, ale také v případě, kdy se všechno přežene ad absurdum. Takže zbývá pohybovat se někde v rozumném středu. Riskování blackoutu samozřejmě je vychýleno hodně dopravai. A pak jsem ještě řekl, že pravděpodobnost, že klima ovlivňujeme považuji za poměrně vysokou. Došel jsem k tomu paradoxně Klausovým skepticismem, kdy jsem studoval jeho podklady v knihách, abych si potvrdil svůj názor, že ekošílenství je úplná blbost, který se zakládá na čistých lžích. Ale nakonec mi určití rozumní a vzdělaní neextrémní klimatologové dali daleko přesvědčivější důkazy, ač sám mám tendenci míti odpor vůči všemu nesvobodnému. Ale ani kdyby ten důkaz byl na 100%, tak to neopodstatňuje ekošílenství.

Píšu to složitě, ale jde mi hlavně o to, aby se s problémem nevypořádávalo jeho popíráním, ale naopak přiznáním, smířením se s ním, zdravou debatou a přiměřeným řešením. K tomu bych vyzval samozřejmě i celou další spoustu ekoaktivistů s Grétou v čele. Abysme si uměli říct, že se to fakt děje, že to vyřešit dokážeme, že jsme ochotní nějaké náklady obětovat i když možná úplně jinak, než si někteří ekoaktivisté a ekoteroristé představují, ale že nebudeme obětovat lidi, aby kvůli tomu spadli do chaosu a bídy. Každopádně odpor budí zase odpor a žene nás to pak od středu do těch dvou extrémů.

To jsem ale neřekl. Napsal jsem, že souhlasím s náklady na eliminaci problému. Tím v žádném případě nemyslím přístup, že se má počítat s technologiemi, které nejsou. Ale je možné obětovat nějaké náklady třeba na vývoj těch lepších technologií. Avšak pouze do takové míry, pokud to nezačne likvidovat nějaká odvětví. Já si to umím představit dobře, mám v energetice vzdělání. Proto se s Vámi shoduji...

Ano, lze říct, že pravděpodobnost toho, že ovlivňujeme klima je zřejmě velmi vysoká, ale pravděpodobnost toho, že nějaký jeden jediný extrémně nadřazený cíl pomůže za cenu likvidace všeho okolo je naopak velmi nízká. Optimální je podle mého uznání problému a přiměřeně postupné zvedání nákladů na jeho eliminaci, avšak s vysokou pozorností k negativním efektům...

Nejsem zastánce greendealu, ale třeba narušenou ozonovou vrstvu se patrně podařilo vytvořit i obnovit lidským konáním. Stejně tak to možná bude s CO2. Zní to blbě, ale je možné, že tomu větru, dešti nějakým způsobem skutečně poroučíme. Je samozřejmě hrůza, pokud někdo riskuje nesmyslnou politikou třeba blackout. Což mi přijde, že dělá Německo, avšak právě spíš z ekonomických než z ekologických důvodů. Vyčerpali své zdroje na obnovitelné zdroje a nemají ekonomicky na údržbu a infrastrukturu okolo jádra. Větvičku si pod sebou lze jistě určitě uříznout vždy. Ale třeba se to povede a nakonec budou soběstačnější.

No jistě, vůči "celé společnosti" by existoval pouze závazek "nenarušovat cizí vlastnictví", tedy takto formulováno jako negativní právo. Jestli řeknu, že to je totéž, co pozitivní "povinnost respektovat cizí vlastnictví" je principiálně úplně jedno. Pokud se však odstraní stát s pozitivními právy, tak to způsobí tlaky na preciznější formulace smluv, v nichž tak budou obsaženy závazky, které nyní obsahuje zákon. Ale jinak souhlasím, že demonopolizace je morální a ankap je především demonopolizace. Mě zajímají proto konkrétní podoby demonopolizace, protože ankap teorii už dostatečně dobře znám (nedokonale, ale základu rozumím). Liším se tím, že nedokážu vědět, zda se plná demonopolizace skutečně projeví lepším životem. A skutečně znamená v praxi. Jsem tomu příznivě nakloněn, ale přiznávám, že jistý si nejsem. Proto nejsem schopen morálně odsuzovat stát. On se totiž i stát může vyvinout do podoby, kdy odstraňuje monopoly uvnitř státu a umožňuje alternativy. S tím, že mimo stát to bude zakázáno, ale pokud pak se pak všichni budeme podílet na státu, tak to zase zcela splyne s volným trhem. V okamžiku, kdy stát začne dostatečně pokrývat potřebu možnosti "neúčastnit se", pak dojde přímo ke konverzi státu k ankapu, nebo také demokracie k ankapu. Proto nedává smysl tvrdit zkratkovitě, že stát je zlý, nemorální nebo podobně, byť dennodenně vidíme nemorální chování lidí ve službách státu. Vidíme ale také oddané silně morální chování. Člověk si aspoň neuzavírá cestu v komunikaci s lidmi jiné terminologické báze, což si myslím, že je prospěšné pro všechny strany, tedy win-win.

Urza je teoreticky celkem srozumitelný. Ankap nemá být bezvýhradné nedodržování NAPu. Má to být odstranění monopolu na násilí. Je samozřejmě správné, že není dogmatický. V ankapu se jen veškeré dnešní spory od lidských práv, přes politiku až po soukromo-právní vztahy transformují do dohadů o definici majetku a jeho narušování. To nijak nevadí. Nic to samo o sobě nezhoršuje, ani nezlepšuje. Jen se přejde na jiný slovník, ale nic se nemění, jen mi to nedává smysl To, co dnes zajišťují pozitivní práva v ankapáckém smyslu na úrovni státu, tak by se jen převedlo do soukromých a obchodních smluv. Je pak jasné, že ankapáci mohou klidně tvrdit, že pozitivní práva jsou špatná, a zdánlivě to vypadá jako super věc. Ale pro lidské životy to neznamená vůbec žádnou změnu, to je podstata.

Proto jsem z ankapu vydestiloval jednu jedinou podle mého skutečně přínosnou myšlenku, a to demonopolizaci i dříve nemyslitelného. To má skutečně ohromnou naději na určitý přínos a pokrok celé společnosti. Ale celá teorie kolem toho vystavená je hodně nesrozumitelná a nepřístupná nezasvěceným. To je jeden aspekt. Důsledkem je, že se z ankapu dá snadněji udělat sekta a moc to nepomáhá šíření myšlenek mimo ankapácký okruh. Nejsem schopen říct, zda jsem ankapák jen proto, že pokusy o demonopolizaci mi připadají jako krok jednoznačně správným směrem a umím si představit i demonopolizaci měny. Ale nelíbí se mi podstatná část Urzovy teorie a zejména příliš obecné morální soudy jakože stát je zlo nebo pozitivní právo je zlo, apod. Tyto soudy nesdílím, přestože jsou podstatou anarchokapitalismu.

Koukám, že nestačí ani to, když někdo jiný a mnohem stylisticky schopnější vysvětluje přesně tytéž myšlenky. A to, aniž bychom zastávali s Richardem Fuldem jakýkoli společný teoretický směr nebo se předem domluvili. Myslel jsem, že mi nezbyde nic jiného než přijmout svou zhoršenou schopnost předkládat myšlenky, jak jsi mi psal. Ale zatím to k tomu nesměřuje. Kéž bych jen já uměl blbě vysvětlovat...

Jinak diskuze není o ankapu, ale o povaze práv obecně. To je podle mne dost zásadní. Takže by bylo prospěšné nedržet se terminologie a pojetí ankapu, ale popřemýšlet trochu dále. Jinak to fakt nemá smysl...

Tak to vidím zcela stejně...

Zní to divně, ale jsem pro demokracii i postupnou demonopolizaci, kde by praxe ukázala, co možné je a co není. Vyvažování mocí je naprosto správné, neexistence moci je logický nesmysl v jakémkoli systému, protože moc je také život, schopnost jednat (i bezohledně). Nejde to jednoduše škrtnout na papíře. Pouze je to věčná proměna, zda tuhle více nebo tuhle méně. A mám takový pocit, že každý, kdo chce více uvolnit ruce se bude muset s těmi, kteří zatím nesouhlasí nějak domluvit. Tedy nějak prokázat, že buď nebude dotčena stabilita toho, co je prospěšné nebo že skutečně lze vytvořit něco prospěšnějšího. A ten druhý to bude muset přijmout. V souvislosti s tím jsem pochopil, že je velmi důležité, jakým způsobem se nějaká myšlenka vysvětluje. A člověk by si měl dávat setsakra pozor, aby to nevyznělo jako zahořklé lamentování nad tím, že jsem omezen a nic nemůžu a všichni mi jenom brání. Cestou je vysvětlit přínos nějaké myšlenky, být osobně tím, kdo to dokáže realizovat a pak je možné, že to druhá strana přijme a podpoří mne. Asi sotva mne někdo podpoří jen díky teorii, protože v tu chvíli zcela přirozeně, logicky a opodstatněně převáží snaha zachovat to co je, a pro co se aspoň něco dělá.

Ano, žádný zaručený uchovatel hodnoty neexistuje a rozmnožovatelů spousta, to je hezky řečeno. A také to co potřebuji je jen jídlo, pití a přiměřené množství tepla. Krom toho i dobré sociální prostředí. Ostatní je nadstandard a měl bych si toho pouze vážit, ať má podobu jakoukoli. Takže některé kolegy ankapáky hluboce chápu, co chtějí, a v případě Urzy uznávám jeho snahu o podporu liberalizace učení a povídání o tom, jak by věci mohly fungovat bez státního monopolu. Akorát ten Kocourkov okolo mnoha pojmů bych si odpustil, resp. dával si pozor na přístupnost těch myšlenek a ne jen na odosobněnou logiku, navíc postavenou nad 100 let nebo kolik starými pojmy.

Podle mne hloupost je projevem omezenosti různého druhu v oblasti lidského jednání. Omezené mohou být klidně i děti. Je ale projevem omezenosti učitele, pokud se nedokáže přizpůsobit možnostem žáka tak, aby to žák cítil jako obohacení. I kdyby to mělo znamenat neučit nebo učit něco jiného. A je projevem omezení systému, pokud jsou k něčemu žáci i učitelé nuceni, aniž by toto nucení bylo jednoznačně opodstatněno. Ale i hodnocení opodstatněnosti dělají omezení lidé ;-) Nejlepší je se smířit s vlastní omezeností, začít být v pohodě skoro s čímkoli a říci si, že pokud mi něco připadá lepší než je, tak to brát jako experiment, který nevnucuji jiným. A pokud náhodou chytřejší opravdu sem, tak si sakra dávat pozor, aby to nepřešlo do pýchy, protože tím akorát opět projevím zase omezenost, a tedy hloupost ;-)