Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Kontakt jsem Vám poslal na Váš e-mail uvedený zde na webu.

Já gratuluji Vám, že jste natolik inteligentní a dostatečně "nestranný", že jste byl ochoten se nad podstatou peněz zamyslet a že jste nakonec pochopil... Mohu Vás ujistit, že v tomto jste (nejen zde na tomto webu) docela výjimečný. :-)

A ano, souhlasím, anonymita je problém. Chtít po penězích více, než kolik dokáží poskytnout je pošetilé. Pokud jsou peníze v základu vztahem mezi dvěma subjekty, pak je nemožné chtít, aby zároveň poskytovaly anonymitu dlužníkům. Držitelé peněz anonymní být mohou, ale emitenti peněz (dlužníci) musí být zcela jednoznačně identifikovatelní. Jak zajistit JEDINOU a jednoznačnou identitu v digitálním prostoru je podle mě tou klíčovou výzvou světa krypto"měn". Avšak i v tomto ohledu se krypto"měny" vydaly opačným směrem, kdy naopak umožnění anonymity je považováno za přednost nikoliv slabinu. Ono je to pochopitelné, protože pokud vím většina krypto"měn" nepočítá s tím, že mezi emitentem a vlastníkem vznikne nějaký vztah. Krypto"měny" tak řeší pouze vlastnictví dané "měny" a kdo je emitentem je úplně jedno, takže zde není anonymita problém. Problém s jedinou a jednoznačnou identifikací by nastal teprve až by byla nějaká krypto"měna" koncipována jako vztah mezi emitentem a jejím vlastníkem, tedy až v případě, že by šlo o skutečné "kryptopeníze".

A k tomu filmu. Příčinou problému nebyl nedostatek důvěry ve stát, či starostu. Primárním problémem byla ekonomická krize, kterou i s ohledem na tehdejší peněžní systém, neuměl stát (ani nikdo jiný) řešit "konvenčními" způsoby. Zde jenom připomenu, že není to tak dávno, kdy se psalo o neřešitelných dluhových pastích. Až teprve starosta si všiml, že problémem není samotná krize. Problémem byl nedostatek peněz, který způsobil zamrznutí spotřeby a logicky i produkce. Starosta jen přišel na to, jak vyřešit nedostatek peněz, které když začaly ekonomikou proudit, tak začala znovu prosperovat. Přitom k tomu nepotřebovali oficiální peníze (kterých byl nedostatek). Stačili jim nové obecní peníze. Pokud můžeme mluvit o nedůvěře ve stát, či starostu, pak tam panovala nedůvěra paradoxně vůči tomu řešení, které starosta navrhl a které se nakonec ukázalo funkční. A pak se prosadila nedůvěra státu vůči vlastním lidem a jejich (očividné a jasné) schopnosti účinně řešit své problémy.

Co se týče toho nápadu na zavedení paralelního tržiště s paralelními penězi, pak pokud by peníze, které by byly používány na tom tržišti byly nesměnitelné za zákonné peníze, pak by to mělo být legální. Pokud by ale byly směnitelné, pak už by to byla otázka, zda tím nedochází k porušování nějakých zákonů o regulaci bank, platebního styku, přijímání vkladů, poskytování úvěrů apod..

Hájíte používání algoritmů vykonávaných počítači namísto práce lidí. Chce se mi napsat, ať si založíte banku, která bude řízena takovým algoritmem, abyste zjistil, že ne všechno lze naprogramovat tak, aby do fungovalo autonomně bez lidí. Věřte mi, že na nahrazení lidí algoritmy už banky tvrdě a dlouho pracují, protože lidská práce je fakt drahá. Tam, kde si banky ověřily, že to jde a vyplatí se to, určitě to už udělaly. :-)

Podle mě existence paralelních principiálně odlišných měn je nebezpečná. Já beru peněžní systém spíše jako soubor pravidel vytvářející prostředí, v němž funguje ekonomika a myslím si, že paralelní existence více odlišných peněžních systémů by mohla přinést stejný chaos do chodu ekonomiky jako paralelní platnost více různých pravidel silničního provozu. Sada pravidel by prostě měla být jen jedna. Nicméně např. paralelních platebních systémů může být několik, protože jde pouze o technologii převodu jednoho druhu peněz (kartou v hotovosti, platební aplikace v mobilu, náramku...). Proti těmto inovacím nemám žádných námitek, protože se dějí stále v rámci jediného peněžního systému. Rozmanitost a konkurence je fajn. Nikoliv však v systémech, které rozmanitost a konkurenci imanentně vylučují a které naopak jeden pro všechny subjekty společný rámec pro tu konkurenci nastavují.

S Vaším "bojem" proti centralizovaným systémům nesouhlasím. Ale o tom už jsem psal.

A stále si myslím, že pokud chcete něco, co se týká i ostatních, změnit, měl byste je o té změně nejprve přesvědčit. Když k něčemu něco "pouze" přidáte, změníte to. Když přidáte do vody sůl, už to není jen voda, je to solný roztok, který má jiné vlastnosti, možnosti použití... Ono až se ukáže, že ta slaná voda se už nedá pít, je už pozdě na to vracet to.

Jinak stát tu není od toho, aby poskytoval jakési služby. To je jenom politická floskule. Stát tu je především od toho, aby vytvořil instituce, které slouží k organizaci společnosti, nastavení pravidel, která v ní budou platit a která budou vymáhána. Většina lidí dodržuje většinu zákonů dobrovolně, protože jsou v souladu s jejich postoji a nepociťují je jako nějaká násilně vynucovaná pravidla. Zákony jsou zde hlavně pro ty, kteří by se podle nich nechovali dobrovolně ani, v případě, že by neplatily a těmto lidem oprávněně přijde, že dodržování zákonů, je na nich vymáháno násilím a že je to nespravedlivé. Těmto lidem ale není pomoci. :-)

"Banku mohu zastoupit třeba i já doma, když začnu vytvářet peníze pro jiné s tím, že budu odměněn úroky."

Opravdu máte ambici plnohodnotně nahradit banku? :-) A myslíte si, že banka vytvoří peníze, ty někomu půjčí a pak už jen inkasuje úrok? Banky, když vytvoří peníze a ty někomu půjčí, tak sice začnou inkasovat úrok od dlužníka ale současně musí úrok platit držiteli těch samých peněz, a to po celou dobu existence těch peněz, tedy až do okamžiku, kdy je ten dluh splacen a ty peníze zase zaniknou. Za případné nesplácení dluhů dlužníkem je finančně odpovědná ta banka, resp. její akcionáři, kteří musí ten dluh splatit namísto toho dlužníka, jinak banka zkrachuje a o peníze přijdou nejen akcionáři, ale i držitelé peněz, kteří měli tu smůlu, že měli peníze právě v této bance. Opravdu si myslíte, že byste to zvládl ve velkém a že byste ustál tu odpovědnost, pokud by ta Vaše banka krachla? Pokud si myslíte, že byste to v malém ukočíroval, pak zde máte platformu Zonky, kde riskujete jen vlastní peníze, nikoliv vlastní peníze a ještě peníze, které vytvoříte a vlastní je jiné subjekty.

Ten Váš nápad s pojistkou je fajn. Jen byste asi brzy přišel na to, že byste vytvářel peníze, které byste půjčil kámošovi, s kterým byste se o ně podělil a tu pojistku byste vždy nechal propadnout, stejně jako všechny peníze, které jste vytvořil. A takto by to dělali všichni. Máte pocit, že by to takto fungovalo? Bankovní podnikání potřebuje zákony, pravidla, dohled, kompetentní a odpovědné vedení, zaměstnance i akcionáře...

K otázce, zda komodita může být penězi. Komodity samozřejmě nejsou a nemohou být penězi. Komodity jsou to, co za peníze můžete koupit nebo prodat. Už jen z tohoto důvodu nemůže být rovnítko mezi komoditou a penězi.

Peníze jsou (fyzickým, či digitálním) nositelem práva, které má držitel peněz vůči emitentovi peněz. Pokud např. banka emituje bankovku, na níž se zaváže kdykoliv tuto bankovku směnit za předem dané množství zlata v daném stupni ryzosti, pak tato bankovka je nositelem práva jejího držitele vůči bance na směnu té bankovky za určený kus zlata, přičemž toto právo je převoditelné na jiné subjekty předáním bankovky jinému subjektu. Penězi není to zlato samotné. Zlato je v tomto případě pořád komoditou a jen část existujícího zlata je monetizována bankami, tedy "převedena" na peníze. Penězi je až ta za zlato směnitelná bankovka. Nic nebrání tomu, aby bankovky nahradil nějaký token, nebo účetní zápis. Penězi pak bude ten token, nebo účetní zápis. Je to obdobné jako u nemovitostí, jejichž vlastnictví je zaznamenáváno do katastru nemovitostí. Nikoho by nenapadlo označit za nemovitost pouhý zápis v katastru. Zlatem kryté peníze jsou v daném případě vlastně potvrzeními o vlastnictví toho zlata, resp. potvrzení o existenci práva kdykoliv si to zlato v bance vyzvednout proti předložení bankovky (dojde k demonetizaci daného zlata, vyvedení zlata z peněžního systému).

Pokud je u BTC problém, že by s ním bylo příliš mnoho transakcí, které by byly výpočetně a tedy i energeticky náročné, pak vytvoření peněžního systému nad BTC by tento problém řešilo, protože pak by se převody BTC realizovaly pouze mezi jednotlivými bankami. Namísto milionů převodů denně by jich proběhlo pár desítek (v rámci státu), či tisíců (globálně) za den. Tohle řešení ale stojí na centralizaci. :-) Decentralizace by byla jen na úrovni jednotlivých bank (tak jako je tomu již dnes). Přístup k BTC by byl pouze přes banky. To by se příznivcům BTC asi nezamlouvalo. I když mám pocit, že obdobně by snad měl fungovat ten Lightning network.

O možnostech efektivnějšího uspořádání současného peněžního systému jsem samozřejmě uvažoval, ale na nic moc zajímavého jsem nepřišel. Koncept mikrobank, jak jste ho naznačil by mohl někam směřovat. Dnes to banky dělají ve velkém obdobně. Složí kapitál a společně s dlužníky vytváří peníze. Co jde dělat ve velkém, by mohlo jít dělat i v malém. Jen se obávám, že ta efektivita nebude moc dobrá. Stejně tak stabilita. Trochu to zavání tím, že by bankéřem musel být téměř každý a to pak nemáte šanci uhlídat. Tím spíše, pokud by se to mělo dít v nějakém stupni anonymity. Hakerské útoky na tyto mikrobanky by asi byly taky problém.

Zajímavým projektem byla tzv. ekonomika daru, která se prezentovala jako bezpeněžní systém. Prakticky šlo o to, že každý něco nabízí a poptává a od ostatních čerpá a ostatním poskytuje nějaké služby zboží apod. a každý je hodnoceným i hodnotitelem toho, jak férově se v daném systému chová. Tento systém si ale přímo říká o to, aby tam byly nějak implemetovány pěněžní transakce. Např. já využiji nějakou službu a dohodnu se s poskytovatelem, že mu za tu službu připíšu na jeho peněžní účet dané množství peněz, kterými pak dotyčný zaplatí někomu jinému, kdo mu např. pronajímá auto, ten ty peníze použije na nákup potravin... Na začátku ale nikdo žádné peníze nemá, takže když si na začátku něco koupím, tak vlastně za peníze, které jsem vytvořil tím, že jsem je připsal dodavateli na jeho účet. Současně ale můj účet bude zatížen dluhem v objemu v jakém jsem utratil peníze tím, že jsem je vytvořil. Pokud pak následně něco někomu prodám, můj dluh se o danou částku zmenší, popř. se úplně vymaže a dostanu se do kladného zůstatku. Tato informace kolik peněz jsem vytvořil, kolik někomu dlužím by byla veřejně dostupná (jako jakýsi můj rating) všem ostatním (tady spousta lidí bude křičet, že tohle ruší soukromí), kteří by měli právo odmítnout mi dál prodávat na dluh, protože daný systém pouze zneužívám tím, že nakupuji pouze z vytvářených peněz ale sám nikomu nic, co by si ode mě chtěl někdo koupit nenabízím. Ale asi by šel vytvořit nějaký algoritmus, který by ten rating řešil nějak šetrněji. Současně by zde byl i nějaký reputační systém, který by hodnotil, jak kvalitní zboží, či služby dodávám. Tohle co popisuji je vlastně princip účetních peněz provozovaný bez bank. Asi by šel propojit i se současným peněžním systémem s tím, že by člověk mohl mít možnost peníze, s kterými bude v plusu si nechat převést na skutečné peníze do banky a vložit je třeba do jiného obdobného konkurenčního projektu, kde se např. nabízí zboží, které není k dispozici v tom původním. Nebo by nad jednotlivými systémy byl nějaký "migrační" systém, který by je všechny zastřešoval. Pokud by šel vývoj nějaké kryptoměny touto cestou, asi bych mu i fandil. V takovém případě by šlo o jakýsi decentralizovaný "bezbankovní" doplněk aktuálního systému, který by mohl dále autonomně růst a být principiálně komplementární a kompatibilní se současným peněžním systémem.

Obdobný paralelní peněžní systém vznikl v době Velké krize v Rakousku ve městečku Worgel, byť tady šlo o papírový systém. Byl velmi úspěšný ale nakonec ho zakázal stát. Paradoxně tentýž stát, který danou krizi řešit nedokázal. Byl o tom natočený i docela dobrý film Zázrak z Worgelu, který doporučuji shlédnout, protože je v něm docela dobře ilustrován problém, když někde jednoduše dojdou peníze a jak to účinně řešit (proto pořád namítám, že konstantní peněžní zásoba fakt není přednost peněžního systému ale jeho velmi zásadní slabina).

http://www.youtube.com/watch?v=MakwsQAeyBI

Taky děkuji za zajímavou a věcnou diskuzi. Taky už chápu Váš sklon ke zkoušení nových věcí. Programátoři běžně něco naprogramují a pak to testují, jak to bude fungovat. :-) Něco jiného je ale testovat novou verzi aplikace (ke staré se lze zpravidla lehce vrátit) a něco jiného je zkoušet testovat novou verzi peněžního systému. :-) Taky si myslím, že ve věcech ekonomických by měli mít hlavní slovo ekonomové, když programátoři by měli přijít na řadu až v rámci procesu IT implementace toho nového systému. Obávám se, že u krypto"měn" ten proces začal ve fázi, v níž měl končit.

I kdyby tomu tak bylo, že současná civilizace brzdí evoluci, tak co je na tom špatného?

Na celou věc je možné se podívat i z jiného úhlu. Lidstvo se dostalo do fáze, kdy namísto aby se potřebovalo přizpůsobovat změnám okolního prostředí, tak naopak to okolní prostředí přizpůsobuje sobě. Pokud je princip evoluce založen na přežití v měnících se podmínkách, pak vzhledem k výše uvedenému se evoluce stává zbytečným nástrojem.

Spíše než evoluci, budeme potřebovat technologický pokrok, který umožní osidlování jiných planet v jiných slunečních soustavách, protože podle současných poznatků na nějakou (byť hodně dlouhou dobu) se stane Země neobyvatelnou. Ale to se bavíme v časovém rozměru milionů, či miliard let. :-) Do té doby budeme potřebovat vyřešit ještě mnoho pozemských problémů. :-)

1) Jsem zastáncem jediného společného principu peněz na globální úrovni fungující s režimu jednotlivých národních měn. Jediná jednotná globální měna je podle mě extrém, který má více nevýhod než výhod. Obdobně to vidím i u společných měn, jako je euro.

2) Centralizované peněžní instituce vnímám rozhodně jako efektivnější a méně nákladné, než rozdrobený decentralizovaný shluk nepředvídatelných subjektů.

3) Úsudek centrální autority v podobě regulace úrokových sazeb je v případě účetních měn nezbytný (neexistuje zde trh s úsporami). Můžeme se bavit o tom, jak by taková autorita měla vypadat a fungovat. BTC žádnou centrální autoritu nepotřebuje, protože s BTC žádný efektivní úvěrový trh nemůže existovat.

4) A doplňuji zcela zásadní principiální otázku. Mají lidé používat nadále skutečné peníze, nebo se vrátit k barterovým komoditním směnám?

S tím argumentem, proč kryptoměny obecně nebudou fungovat, je to složitější. Takže Vám vysvětlím pro s BTC, jako jediným universálním prostředkem směny nemůže ekonomika fungovat. BTC je prostředek měny, který má v podstatě konstantní objem "peněžní" zásoby. BTC neumožňuje pružný úvěrový trh, protože peníze nebude možné vytvářet jejich půjčováním. Půjčovat bude možné pouze BTC, které jejich majitelé budou ochotni půjčit. Bez efektivního úvěrového trhu se ale ekonomika neobejde. Absence dostatečného množství úvěrů bude uměle omezovat ekonomické aktivity, kterým bude zcela zbytečně bránit nedostatek peněz. To podle mě povede v nejlepším případě ke stagnaci, nejpravděpodobněji však k poklesu a úpadku ekonomiky.

Z hlediska historického nikdy ekonomika nefungovala v prostředí zlatého standardu s konstantní peněžní zásobou, která by byla rigidně svázána objemem zlata. Vždy vedle hotovostních peněz krytých zlatem v ekonomice obíhaly i bezhotovostní peníze nekryté zlatem (kryté úvěry a zástavami), tedy pružné účetní peníze. Pouze doplnění zlatých peněz o účetní peníze umožňovalo prosperitu. Nicméně zlatá kotva působila proti příliš velké prosperitě. Když poměr objemu bezhotovostních zlatem nekrytých peněz a zlatem krytých bankovek dosáhl kritické úrovně, nastala bankovní krize, která s sebou stáhla i ekonomiku. Tomuto periodickému stahovaní ekonomiky ke dnu zlatou kotvou mělo bránit založení centrální banky. To skutečně umožnilo větší růst po delší období, avšak s o to drtivějšími následky přitažlivosti zlaté kotvy (Velká krize 1930). Také z tohoto důvodu byla nakonec zlatá kotva v roce 1971 definitivně opuštěna.

Pokud byste mi tedy chtěl namítnout, že BTC může fungovat jako kdysi zlato a že banky by tedy mohli vedle peněz krytých BTC emitovat i nadále současné účetní peníze kryté závazky a zástavami dlužníka, pak tato slepá ulička již byla v historii vyzkoušena.

A ještě něco k průběhu naší diskuze. Podle mě by měl o správnosti jeho názorů přesvědčovat ten, kdo chce věci měnit. Zastánce aktuálního stavu by neměl být pozici, že musí mít argumenty, proč krypto"měny" nebudou fungovat. Naopak, zastánci krypto"měn" by měli mít jasné a velmi přesvědčivé argumenty, proč krypto"měny" nebo směs krypto"měn" a současných účetních peněz budou fungovat lépe než současné peníze. V tomto ohledu mají zastánci BTC pouze argument, že BTC nebo nějaké jiné krypto"měny" budou údajně fungovat lépe, protože jsou nezávislé na státu a svobodně používané. Tohle je ale pouze ideologický, nikoliv ekonomický argument.

Provázanost bankovního/peněžního systému se státními dluhopisy vidím, jako v zásadně pozitivní. Objem státního dluhu, ať už v absolutní výši nebo vztažený k jinému parametru vnímám jako zcela zbytečný a bezvýznamný údaj. Jediné na čem v této souvislosti záleží je, aby fiskální politika (státní dluh je jen jakýsi "odpadní produkt" fiskální politiky) nezpůsobovala nestabilitu cen (ani vysokou inflaci ani deflaci). Ano rozhodně si přeji fiskálně silný stát, který bude schopen reakce, když jí bude potřeba. Za silný stát ale nepovažuji stát, který příliš svazuje a reguluje tržní ekonomiku. Taková ekonomika je pak slabá a stát je jen tak silný, jak silnou má ekonomiku.

V čem jsou krypto"měny" primitivní? No v jejich principu ekonomického užití jako prostředku komoditní (nikoliv peněžní) směny. Krypto"měny" jsou jen (podle mě absurdní) digitální pseudokomoditou. Pro mě peníze vznikají jako vztah mezi emitentem peněz a jejich držitelem. Krypto"měny" jsou jen jakési digitální nic, jejichž vznik vyžaduje jen spálení stále většího množství elektřiny. Naproti tomu vznik účetních peněz nevyžaduje žádnou signifikantní energii avšak od jednoho z jejich emitentů (dlužníka) vyžaduje výdej energie na vytvoření něčeho, co si někdo jiný bude na trhu chtít koupit, aby dlužník získal peníze na splacení svého dluhu. Cítíte tam ten obří principiální rozdíl? Stojí zde obrovský objem jalově spálené elektrické energie proti energii vydané dlužníkem v vytvoření něčeho konkrétního, potřebného, užitečného, smysluplného... U té energetické náročnosti se dnes zastavil i pan Musk, který si uvědomil, že jeho zelnou karmu může značně pošramotit podpora energeticky tak náročného projektu jakým je BTC a do vyřešení tohoto problému prakticky odvolal nedávno zavedeno možnost placení BTC za jeho auta.

K vývoji bankovního systému. Současný princip bankovního systému existuje prakticky od prvního shlukování lidí do nějakých širších společenství. V rámci uzavřených komunit existoval systém vzájemného poskytování služeb a zboží, který předpokládal, že v rámci těchto směn poskytují jeden druhému srovnatelně hodnotné plnění a pokud někdo své závazky ve formě protislužeb a dodávek jím vyprodukovaného zboží neplnil, byl z takové komunity vyobcován, což tehdy zpravidla znamenalo rozsudek smrti. Přesně na tomto základě fungují i banky, s tím že pokud dlužník nesplatí své dluhy je i dnes "vyobcován" na okraj společnosti do šedé, či černé ekonomické zóny. Čili principy na nichž je založen současný peněžní a bankovní systém zde funguje od úsvitu lidských společností. Mění se jen forma a způsob realizace toho principu. Vedle tohoto vnitrokomunitního systému pak běžel paralelně obchod mezi jednotlivými komunitami, který byl založen na komoditní směně. Zjednodušeně řečeno v rámci komunit byly přirozeně zavedeny účetní systémy vzájemných závazků a pohledávek, což je podstata současných účetních peněz a vně těchto komunity byly používány ke směně barterové komoditní směny.

Současný pokus o zavedení krypto"měn" představuje pokus o zavedení komoditní barterové směny i dovnitř komunit, což považuji za neefektivní a v neposlední řadě za nepřirozené, s tím že v historii se přiblížení k tomuto systému vůbec neosvědčilo, když se k tomu ani nikdy na 100% nepřistoupilo, protože by to bylo pro ekonomiky příliš paralyzující. Nakonec ztroskotal i systém mezinárodního obchodu založeny na zlatě, takže komoditní směna není jako princip vhodná ani pro mezinárodní obchod. V historii bylo použití komoditní směny pro mezikomunitní obchod jen jakási z nouze cnost. Tou nouzí byla nemožnost důvěřovat ostatním komunitám, že pokud jim dnes něco dodám, že mi to v dohodnutém čase a dohodnutém plnění skutečně v budoucnu dodají. Dnes to není problém, protože dnešní mezinárodní obchod je vlastně obchod mezi individuálními subjekty v rámci jedné globální komunity (pokud tedy vyloučíme subjekty z některých rozvojových zemí z tohoto spolku).

Nahrazení bankéřů rozprostřenými lidskými zdroji? Ano, to je pokus Zonky. Nezapomínejte, že existuje něco jako úspory z rozsahu a specializace, která má taky svůj smysl. Ona ta centralizace zde není úplně bezdůvodně. Ona má taky svá obrovská pozitiva.

K tomu státu. Pohlížet na stát optikou produktivity státu mi přijde mírně řečeno kontraproduktivní. :-) Stát je instituce zřízená především za účelem organizace společnosti působící na území státu a tržní ekonomika je jediným "zdrojem" státu, takže by ji stát neměl nijak negativně omezovat, např. tím, že bude zvedat daně jenom proto, aby snížil zadlužení státu. Zadlužení státu prakticky nikoho nezajímá. Důležité je nebrzdit a neomezovat ekonomiku, pokud si to nevyžádá příliš vysoká inflace a současně podpořit ekonomiku, pokud nastávají tlaky deflační. A právě takovýto přístup státu k ekonomice nakonec může přinést čistě vedlejší a v podstatě primárně nezamýšlený výsledek v podobě uspokojivého "hospodaření" státu. Ve skutečnosti to ale bude odraz fungování ekonomiky. Stát, stejně jako centrální banka nehospodaří. Zasahovat do tržní ekonomiky s cílem dosáhnout lepšího "hospodaření" státu je zvrácené a absurdní. Je to jako si myslet, že když vozík mohu rozpohybovat tažením za připojený provázek, můžu jej rozpohybovat opačným směrem tlačením na provázek.

Tak hrozba násilím je přece formou psychického nátlaku.

Tak od EjDžeje jsem se čerstvě dověděl, že psychický nátlak na porušení NAP nestačí, že musí dojít na fyzické násilí. Protože psychický nátlak se blbě prokazuje. :-)

Ta hrozba pistolí by ale nestačila pro závěr o porušení NAP. Ta pistole by musela být použita, aby došlo k porušení NAP.

Tak co třeba případ, kdy pedofil získá na sociální síti intimní fotografie naivního dítěte a pak je přiměje k sexuálnímu styku pod pohrůžkou zveřejnění fotek na netu. Je to v souladu s NAPem. Přísně vzato zde k žádnému fyzickému násilí nedojde. Bude toto jednání dítěte možné považovat za dobrovolné rozhodnutí pro sexuální styk s pedofilem. Pokud ano, bude to podle Vás tato dobrovolnost stále v souladu s NAPem?

Pokud píšete o tom, že kromě metru, zde máme z praktických důvodů i milimetry a mikrometry a kilometry a další zlomky či násobky metru, tak to je pořád systém založený na jediné jednotce délky a nejde o nějaký vícejednotkový systém. Řešení fyzikální úlohy, kde by se "vyplatilo" převádět kilogramy např. na trojské unce, bych tedy chtěl vidět. :-)

Otázka krypto vs fiat měny není jen v rovině jednotky ceny samozřejmě. Jádrem dané otázky ale bylo, zda je lepší jedna jednotka ceny, nebo více (vzájemně plovoucích) jednotek ceny v jednom ekonomickém prostředí. Zde si troufám tvrdit, že nejsou nějaké velké pochybnosti o tom, že jedna jednota je lepší a nevidím zde žádný racionální důvod, abychom tento závěr jakkoliv ověřovali nějakými experimenty. Tady prostě žádná pestrost nepaří. Peníze jsou nástrojem, který je součástí ekonomického prostředí a který má chod ekonomiky usnadňovat, nikoliv jej komplikovat. Zde mě napadá, že v tomto ohledu existuje u anarchokapitalistů určitý paradox. Jedním z hlavních ekonomických důvodů, proč kritizují fiat měny je to, že fiat měny údajně neumožňují dostatečně přesnou kalkulaci investic, protože objem peněz není konstantní. Na druhé straně však připouštějí vznik neomezeného počtu krypto"měn", které sice každá jednotlivě mohou mít konstantní počet "měnových" jednotek avšak "měnová" zásoba všech krypto"měn" nebude konstantní a může se vyvíjet naprosto nepředvídatelně. Změny celkové peněžní zásoby samozřejmě nejsou až takový problém. Nicméně skutečnost, že byste měl např. 10 globálně rozšířených krypto"měn", jejichž vzájemné směnné poměry by byly v čase neustále plovoucí, by zjevně nevytvořila nějaké lepší prostředí pro kalkulaci (nejen) investic. Troufám si tvrdit, že jakékoliv kalkulace by v takovém prostředí byly řádově komplikovanější, pokud by byly vůbec možné.
Když budete podporovat převratné inovace např. ve fotografickém průmyslu, tak mě to nebude nijak znepokojovat. Pokud ale chcete experimentovat s inovacemi v důležitých infrastrukturách, tak se budu mít jednoduše na pozoru a nebudu podporovat nápady typu, pojďme to vyzkoušet a uvidíme, co to udělá. Zavádění takto důležitých inovací je podle mne neméně závažný proces, jako jejich samotné vynalézání a podle toho by se k němu mělo v těchto případech přistupovat. Odpovědně s vědomím i nezvratných následků, jaké to může mít, ne živelně stylem po mě klidně potopa.

K té decentralizaci. Decentralizaci nevidím jako přínos. Volání k decentralizaci vnímám trochu jako volání po přímé demokracii. Decentralizace vidím v první řadě, jako zavádění řádově vyšší komplikovanosti zcela jednoduchých a efektivních řešení. Pro mě je projekt krypto"měn" spíše politickým manifestem proti státu jako formě organizace lidských společenství, který se (na štěstí) zvrhl jen v jakési spekulativní šílenství, než nějaká skutečná smysluplná inovace. Vzpomínám si jak se volalo po decentralizaci státní moci. Výsledkem byl velmi nešťastný vznik krajů. I to, kdo to tehdy prosazovali, to dnes vidí jako velkou chybu.

Volatilita krypto"měn" prakticky vylučuje, aby se s nimi běžně platilo. Nejprve musíte "zkrotit" volatilitu (good luck) krypto"měn" a pak teprve můžete doufat v to, že se jimi bude platit, třeba jen proto, že dotyčný nemá rád stát. Opačně to ale fungovat nebude. Nedojde k tomu, že lidé začnou používat volatilní měnu jako platidlo a v důsledku toho klesne volatilita.

Podezíráte mě z toho, že se bojím něčeho, co není dostatečně odskoušeno. Ne. Je to ještě horší! Já se bojím už toho, že se to začne zkoušet. :-) Když totiž začnete zkoušet něco, co nemůže fungovat a současně tím ohrozíte něco, co funguje, vystavujete se velkému riziku, že to co funguje zničíte a to, že zjistíte, že to co zavádíte nefunguje až velmi bolestivě příliš pozdě a s fatálními následky.

Nemám vůbec žádný problém s něčím novým, inovativním, bez ohledu na to, zda to přišlo od vlády nebo od lidí. Pokud je něco dobré a funkční, je mi úplně jedno jestli s tím přišla vláda nebo lidé a naopak, pokud je něco špatné a/nebo nefunkční, mám s tím problém, bez ohled na to čí to je nápad. Například nápady se zápornými úrokovými sazbami, nebo zaváděním státních "krypto"měn mi přijdou totálně špatné a i v těchto případech jsem zásadně proti tomu, aby se byť jen zkoušely v praxi.

Jinými slovy, mě nevadí, že něco není odzkoušeno. Vadí mi už jen to, že by se mělo zkoušet něco, u čeho je zcela jasné, že to dobře fungovat nemůže. Problém kryptoměn je v tom, že jde o "vynález" lidí primárně zaměřených na IT. Po IT stránce je např. BTC navržen velmi dobře. Dalo by se říci je je to velmi kvalitní IT produkt. Nicméně z hlediska záměru používat jej jako globální prostředek směny je BTC jednoduše nepoužitelný. Použití souboru stovek různých krypto"měn" jako globálního prostředku směny mi pak přijde jako úplně bláznivý nápad.

Pokud nezvládáte splácet v první řadě Vám rozumná banka nabídne řešení v podobě snížení splátky a prodloužení doby splácení, pokud je Vaše neschopnost splácet definitivní (např. invalidita), pak se dlužník může pokusit vyřešit danou situaci sám, prodejem dané nemovitosti a splacením úvěru penězi získanými z prodeje. Teprve až jako poslední možnost připadá v úvahu nucená dražba nemovitosti, která je nevýhodná, jak pro banku tak pro Vás, protože se nemusí povést prodat nemovitost za dobrou cenu (bance i Vám může zůstat nesplacená část dluhu). Pokud banka prodá nemovitost za cenu vyšší, než činí Vaše všechny závazky vůči bance, pak Vám samozřejmě danou část ceny nemovitosti vyplatí.

Utvrzení dluhu je právní pojem, který jsem v daném případě použil špatně, za což se omlouvám.:-) Zástava je zajištěním (nikoliv utvrzením) dluhu. Utvrzení dluhu je něco jiného (např. smluvní pokuta, uznání dluhu, exekuční doložka apod.).

Samozřejmě, že když vidím nějaký skutečný problém, ptám se, jak by šel vyřešit. V daném případě (peněžní a bankovní systém) ale žádný zásadní neřešitelný problém nevidím. Můj postoj spočívá v tom, že brojím proti "řešení" neexistujícího problému a důvodem je, že existuje vysoká pravděpodobnost hraničící s jistotou, že nějaký skutečný a vážný problém vytvoříte, pokud začnete "řešit" neexistující problém. Proto taky lpím na tom, aby kdokoliv chce "řešit" problémy současného finančního systému tak radikálním způsobem, jako je zavedení kryptoměn, velmi dobře rozuměl právě tomu současnému finančnímu systému. Skutečností ale bohužel je, že drtivá většina všech zastánců krypto"měn" nerozumí současnému finančnímu systému. A situace je ještě horší, protože současnému finančnímu systému nerozumí ani hromada úctyhodných autorit, profesory vysokých ekonomických škol nevyjímaje.

Samozřejmě nechci tvrdit, že současný ekonomický a finanční systém je zcela dokonalý. Pokud někdo přijde s geniálním návrhem, jak tento systém vylepšit, nebo změnit (i radikálně) tak, aby skutečně fungoval lépe, pak budu mezi prvními, kteří ho budou podporovat. Krypto"měny" ale takovým návrhem nejsou. Současný peněžní systém tedy nepovažuji za jakési navždy dané definitivní řešení. Jen prostě krypto"měny" nevnímám jako nějaký progres v oblasti peněz. Krypto"měny" vidím naopak jako návrat k primitivnímu v historii již Z VELMI DOBRÝCH DŮVODŮ opuštěnému systému.

Co se týče onoho státního přerozdělování. Nejde pouze o přerozdělování od bohatých k chudým. Např. právě v krizi jde o přerozdělování ke krizi zasaženým. Nelze vyloučit, že nastanou situace, kdy krizí přímo, nebo nepřímo zasaženými jsou v podstatě všichni a že žádní bohatí, od kterých by se mohlo brát zrovna neexistují. Právě pro takové případy je velmi prospěšné žít v peněžním prostředí, které státu umožňuje, aby stát nikomu nebral, ale jen dával (právě nově vytvářené peníze).

Banky není možné nahradit počítačem. Podstata bank spočívá v tom, že jsou ekonomickým subjektem, který má ekonomickou odpovědnost za to, co dělá. To počítač nemá. Počítač má možná jen schopnost rozlišovat potenciální dlužníky na škále jejich kredibility. Když se počítač splete, tak za to nezaplatí. O vyvinutí programu, který by uměl lépe, než kvalifikovaní lidé, posuzovat kreditní rizika samozřejmě banky pracují prakticky po celou dobu jejich existence. Kdyby takové měli k dispozici, dávno by už zrušily svá úvěrová oddělení. :-) To se ale nestalo. Banky tedy nejsou placeny za to, co umí nějaký počítač. Jsou placeny za podstoupení rizik jejich podnikaní, jako každý jiný podnikatel. Počítače podnikatelská rizika podstupovat neumí. Banky vydělávají (vztaženo k jejich vlastnímu kapitálu) zhruba mezi 11% a 18% ročně a vztaženo k jejich celkovému kapitálu něco okolo 2% ročně. To nejsou žádné excesivní výdělky a rozhodně nejsou bez podstoupení rizika.

Umělou inteligenci považuji za velmi nebezpečnou záležitost také. Ale to by bylo na velmi dlouhou debatu.

Princip, na němž pracují Zonky beru neutrálně, jako alternativu, která nijak zásadně neohrožuje aktuální finanční systém. Beru to jako něco, co už tu bylo, když soused půjčí sousedovi, aniž by se obracel na banku. Nejde tedy o nějakou finanční inovaci. Jde spíše pouze o inovaci vždy v minulosti přítomného a zcela marginálního způsobu, jakým si mohou ekonomické subjekty půjčovat peníze, aniž by k tomu využívaly banky. Něco jako přesunutí bleších trhů na aukro.

Nikde netvrdím, že je ten příklad nereálný. Napsal jsem jen, že není těžké najít případ, kdy se budou názory na morálnost nějakého chování diametrálně lišit. A právě protože se často neliší vzniká zde spor, který je třeba civilizovaně řešit. V daném případě existuje široký konsenzus, že podvod je trestný čin, bez ohledu na mentální vlastnosti podvedeného a takto je tedy trestný čin krádeže také v zákoně upraven. Na druhou stranu existují zákony, které za trestný čin krádeže považují krádež až od určité hodnoty ukradené věci. Pokud je hodnota ukradené věci pod touto hranicí, nejde o trestný či krádeže, ale o přestupek.

Pokud tedy existuje široká shoda na hodnocení nějakého jednání jako obecně zavrženíhodného, nejedná se o extremismus. O extremismus jde v případe, kdy taková široká shoda neexistuje a někdo prosazuje krajní řešení takového sporu. V naší společnosti by tak mohl být za extremistu označen člověk, který by požadoval, aby za rouhání proti církvi byl trest smrti. Existují ale země, kde na takovém trestu panuje široká shoda a o extrémismus se tam nejedná. V takovém případě jde "pouze" o necivilizované poměry (podle našich měřítek). Pro extremismus tety může existovat prostor, ale mimo území, na němž existuje již jiný (umírněnější) konsenzus. Proto jsou také tak často (a zcela přirozeně a oprávněně) anarchokapitalističtí extrémisté vyzýváni, aby si našli jinou zemi, či území, kde si ty své extrémní názory prosadí/zavedou.

A ano, jeden člověk může být menší svině, než jiný. Ta škála není nastavena černobíle, dvoustavově svině/nesvině. Je tam celá škála intenzity toho, kdo jaká svině může být. Ta černobílost prostě není v barevném světě použitelná, resp. k černobílým náhledům na svět se uchylují právě extrémisté.

Dohodnout se podle vůle stran a nebýt vázán v daném ohledu zákonem, je docela hodně. Zadejte si do vyhledávače "pokud se strany nedohodnou jinak" a měla by se Vám vyhledat zákonná ustanovení, která tuto formulaci obsahují. Zdrojem nejen smluvní autonomie je také ustanovení Listiny základních práv a svobod, kde dle čl. 2 odst. 3 platí, že "Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá."

Vaše představy o tom, jak deflační charakter BTC "vyřeší" možnost vzniku dalších krypto"měn" mě skutečně ohromují. :-) To je typická odpověď zdejších příznivců anarchokapitalismu. Když neumí vyřešit nějaký skutečný problém, resp. vadu jejich názoru, odpověď je vždy stejná, trh to nějak (nikdo neví jak a hlavně "za jakou cenu") vyřeší. Sorry jako. Tento postoj mi přijde jednoduše bláznivý a protože se jedná o zcela zásadní celosvětovou ekonomickou infrastrukturu, tak mi přijde i velmi fatální a nebezpečný. To mi připomíná přístup, hoďte dítě do vody, ono nějak poplave. A když ne, tak se utopí. No a co?

"Na trhu pak "vyhraje" měna, o kterou lidé budou mít vyšší zájem. Zcela samovolně."

Prdlajs. Lidi zblblí tím, jak jsou krypto"měny" super se spontánně nevrátí zpět k účetní měně, kterou svou hloupostí zlikvidovali. Ono to taky ani nejde jen tak, otočit se a vrátit se. Když skočíte ze skály a rozplácnete se, tak nebudete moci si to rozmyslet a vrátit se zpět. Vy si to představujete jako Hurvínek válku.

Vy jste pracoval v bance, že se takto vyjadřujete k tomu, jak poskytují úvěry? Zástava je jen utvrzení dluhu. I v případě úvěrů zajištěných zástavou se samozřejmě bonita dlužníka posuzuje a ověřuje. Nejeden dlužník se taky pokusil zastavit i to, co mu nepatří. :-)

Banky jsou královsky placeny? Jak jste na to přišel? Na základě jakých údajů to tvrdíte? Není to jen Váš dojem, který ve Vás vyvolal bůhví kdo, či co?

Vaše představy o fungování úvěrů v kryptoměnovém světě jsou doslova legrační. Vy vůbec nevnímáte proporce toho problému. Jenom teoreticky fantazírujete, jak by to snad mohlo fungovat v nějakých jednotlivých případech. Každý člověk by mohl půjčovat? Kolik lidí půjčuje dnes? :-) A proč by se to mělo nějak radikálně změnit? Jak zajistíte kredit anonymnímu subjektu? Jak zabráníte tomu, aby po té co takový subjekt získá kredit, si nepůjčil ranec a už o něm nikdy neuslyšíte a jak zabráníte tomu, aby to dělal anonymně periodicky pořád dál?

Bankovní monopol na vytváření peněz neexistuje. Každá banka potřebuje k vytvoření peněz někoho dalšího (dlužníka, dodavatele...). Jediný skutečný monopol na vytváření krypto"měn" mají těžaři.

"Opět by nebylo třeba centrální autority."
Banky nejsou žádná centrální autorita, resp. nejsou autoritami vůbec. A o centrální bance už jsme si to vyjasnili.

"Nevěřím totiž, že bankéři jsou podstatně chytřejší, než ohromné množství také chytrých lidí. "
Dosaďte si namísto bankéřů lékaře, právníky... a pak si laskavě uvědomte, jakou pitomost jste napsal. A taky se zamyslete nad pojmy jako je specializace a dělba práce.

"Nechť to funguje vedle klasických bank." Ale jo, máte tady Zonky. :-) Tam si to můžete vyzkoušet v reálu.

Pokud chcete "uchovávat" hodnotu v krypto"měnách", tak přece můžete. Na výběr máte tisíce jiných možností. Jaký protimluv? Nemám nic proti tomu, aby se krypto"měny" používaly jako "uchovatel" hodnoty. Jediné co mi na krypto"měnách" nesedí je jejich ambice stát se mainstreamovým prostředkem směny. Jinými slovy jediné, co bych zakázal je nutit někoho, aby mu platil krypto"měnami", což je zákaz, který dnes ve většině civilizovaných státech platí.




















Deflace není projevem problému chodu ekonomiky pouze v prostředí účetních peněz. Je to projev problému ekonomiky fungující v jakémkoliv směnném systému. To samé platí pro inflaci.

"Ale samozřejmě stále nevím proč by takový systém měl mít monopol."

Představte si, že kromě gramů jako jednotky hmotnosti by se mohly používat další jednotky hmotnosti, které by navíc ani nebyly mezi sebou vzájemně pevně ukotveny. Každý by si svobodně mohl používat váhové jednotky, jaké ho zrovna napadnou. To by byl chaos a každý rozumný člověk to odmítne. Namítněte, že ale přece existují v různých zemích různé váhové jednotky. To jo, a taky je to spojeno s mnoha problémy. Např. když špatně obsluha letadla přepočetla hmotnost paliva z jedněch jednotek do jiných, tak to stálo životy nejedné posádky a pasažérů. Tato pestrost fyzikálních i jiných jednotek nemá žádné výhody. Má jen nevýhody.

Peníze mají také nezanedbatelnou funkci v podobě jednotky ceny, což je funkce neoddělitelně spojená s funkcí prostředku směny. U měnového systému jsou pak volně plovoucí kurzy mezi jednotlivými státními měnami užitečné, protože přes měnový kurz se mohou tržně "kompenzovat" rozdíly mezi jednotlivými státy. Pokud ale budete mít systém plovoucích kurzů několika set globálních krypto"měn" vytvoříte tím, jen zcela zbytečný a neužitečný chaos, jaký panuje ve některých fyzikálních jednotkách. Pokud se prosadí globálně jen jedna krypto"měna" ztratíte onen velmi užitečný kompenzační mechanismus plovoucích kurzů.

Volatilita BTC skončí až tehdy, pokud přestane být jen pseudokomoditou, která má cenu vyjadřovanou v penězích, tedy až se BTC stane jedinými "peňězi" a jeho cena už nepůjde vyjádřit ve skutečných penězích. Do té doby bude volatilita BTC nevyhnutelně obří.

Samozřejmě, že BTC je zajímavý koncept. To nijak nezpochybňuji.

Chápu, že člověku, který je přesvědčen o tom, že vlády vždy více škodí, než prospívají, se jeví jako přitažlivá vlastnost BTC, že nemůže být množství ani jeho oběh BTC ovlivňován vládou. Já to mám ale přesně naopak. Mě vyhovuje situace, kdy vláda má při nástupu krizí k dispozici zcela neomezené možnosti financování. Nechci, aby se vláda ocitla v situaci, kdy bude moci příchod krize pouze pasivně sledovat. V roce 1929 neměla a podle toho to taky dopadlo. Nebavíme se o nějakých maličkostech. Bavíme se o dopadech ekonomických krizí, které si nejspíš nedovedete ani představit.

Ano BTC je v tomto předvídatelné. V případě zrušení současných účetních peněz a ponechání pouze BTC můžeme jednoduše předvídat, že každá sebemenší krize se překlopí do ničivé deflační spirály. O takovouto předvídatelnost ale vůbec nestojím. To mi je milejší nepředvídatelný vliv vlády a ekonomických subjektů na množství peněz.

Další obrovské minus BTC spočívá v jeho největší "přednosti", a to v jeho prakticky konstantním množství. Množství peněz se tak sice nepřizpůsobuje vládě, ale současně se nepřizpůsobuje ani aktivitám soukromých ekonomických hráčů. Právě tato vlastnost pak činí BTC zcela nepoužitelný jako jediné existující peníze.

Bankéřům se platí za velmi komplexní (především úvěrové) služby, kdy banky podstupují značná kreditní rizika. Těžaři pouze zprostředkovávají platební styk. A zkusil jste si vytěžit nějaké BTC na vlastním počítači. Pokud vím, tak proti všem těm obřím těžařským poolům nemáte nejmenší šanci. Banky zde ale nejsou jen pro zprostředkování platebního styku. To je v podstatě jen primitivní účetní činnost. Banky jsou zde především jako poskytovatelé úvěrů. Vznik funkčního úvěrového systému v rámci BTC je prakticky nemožný (doporučuji se podívat na DEFI). Ekonomiky by tak přišly o zcela zásadní pilíř jejich hladkého fungování.

Deflačnost BTC je taky velký problém pro hladký chod ekonomiky a prakticky i tento aspekt zcela vylučuje vznik účinného úvěrového trhu. Deflační měna je jednoduše pro ekonomiku nepužitelná.

BTC je globální systém. SWIFT taky.

BTC sám o sobě není primitivní samozřejmě. Primitivní je ho používat jako komoditu ke komoditní směně.

Každý si bude moci vybrat v čem chce uchovávat hodnotu. Ale to můžete i bez krypto"měn". Peníze nejsou primárně o kontinuálním zvyšování jejich kupní síly, což zřejmě považujete za funkci uchovávání hodnoty. Peníze jsou primárně o zprostředkování směnných transakcí. Dá se jednoduše prokázat, že čím lépe nějaké peníze "uchovávají" hodnotu (jejich kupní síla výrazně roste), tím hůře fungují jako prostředek směny. Stejně tak platí, že čím hůře "uchovávají" peníze hodnotu (jejich kupní síla výrazně klesá), tím horším prostředkem směny se mohou stát (v rámci inflační spirály mohou takové peníze přestat být používány). Ideální peníze tedy pouze skutečně uchovávají(!) hodnotu v pravém smysli slova uchovat. Tzn. jejich kupní síla vůči spotřebním statkům ani neklesá ani neroste. Takto vypadají ideální peníze. A k tomuto ideálu lze pouze směřovat. Těžko můžete k takovému ideálu směřovat s přirozeně deflačnímu penězi. Účetní peníze jsou konstruovány tak, že umožňují jak deflaci tak inflaci, podle toho, jak aktivní jsou ekonomické subjekty. Deflace a inflace tak je jen projevem chování ekonomiky, nikoliv příčinou jejího chování. S účetními penězi tedy lze k ideálnímu prostředku směny alespoň směřovat. Prostřednictvím monetární a/nebo fiskální politiky, která jde proti směrů vývoje kam tlačí ekonomiku trh.

V diskuzi o roli centrální banky nemá skutečně smysl pokračovat, protože tvrdošíjně odmítáte jakkoliv reagovat na to co píšu a omezujete se už jen na jakési s prominutím protivládní pavlačové drby.

Tak ono je jednoduché najít příklad, kde bude zase můj názor vypadat legračně. :-) Opět se dostáváme k pomyslné škále úrovně akceptace konsenzů na některých pravidlech. Konsenzus na tom, že se nemá krást, podvádět a vraždit bude ve společnosti zpravidla blízko 100%. U jiných aspektů lidského soužití už to tak jednoduché nebude. A hlavně zde tedy potřebujeme nějaká jednotná pravidla. Často jsou zákony také napsány tak, že ta pravidla platí pouze v případě, že se individuální smluvní strany nedohodnou jinak (tzv. dispozitivní zákonná ustanovení). Jinde, kde je situace "jasná" jsou používána v zákonech tzv. kogentní ustanovení, od nich se individuální smluvní strany odchýlit nemohou. Ano svět není černobílý. Dokonce ani v tom ohledu, že usmrcení jiného člověka jiným člověkem, je vždy a ve všech případech zapovězeno. I z tohoto zdánlivě nepřekročitelného pravidla existují významné výjimky, jako je beztrestnost přiměřené obrany, která může v některých případech skončit zcela legálně usmrcením útočníka.

Shrnuto, podtrženo, tvůj sarkazmus je příliš primitivní na to, aby mohl být účinný. :-)

Ano. K tomu přece máte velmi široký prostor. Všechny soukromoprávní vztahy jsou ovládány zásadou smluvní autonomie.

Tak předně nejde o klišé. Jde o velmi Vážný a nepřekonatelný problém, pokud chcete všechny svobody v jakkoliv neomezené formě pro všechny. Základem je uvědomění si, že v tomto ohledu "nemůžete mít všechno". Tato skutečnost jen nedokonalé řešení a dohoda na míře omezení konkrétních svobod. A ta může nastávat živelně v prostředí, kde platí jediný zákon, zákon silnějšího, nebo organizovaně, tedy na nějaké společenské platformě. A máme zde opět škálu od totálního individualismu (jediný zákon silnějšího) až k totálnímu kolektivismu (totalitě). Opět platí, že někde uprostřed je obyvatelná zóna. :-) Dokonalý ideál v tomto uspořádání jednoduše zase neexistuje.

Oceňuji, že jste si dal tu práci a seznámil se s reálným v současnosti existujícím peněžním systémem. Resp., že jste se o to vůbec pokusil. Toto není vůbec automatické. V drtivé většině lidé, s kterými o tomto tématu diskutuji nemají zájem zjistit si fakta o současném systému a pouze obhajují jiné systémy s tím, že ten současný je podle nich špatný. Samozřejmě, že není nic špatného na tom, když si někdo myslí, že současný peněžní systém je špatný. Za špatné ale považuji, pokud dotyčný považuje současný peněžní systém za špatný v situaci, kdy ani neví, jak ve skutečnosti (nikoliv podle konspiračních teorií) funguje.

Centrální banka je více úřad, než skutečná banka a správně jste ji charakterem přiblížil k neziskovce. :-)
A bankéři nespotřebovávají pro sebe více peněz, než odpovídá dohodnuté odměně za jejich služby. Bankéř získává od svých klientů úrokovou marži, která musí pokrýt rizika bankovního podnikání (ztráty z nesplácených půjček), uhradit část provozních nákladů (druhou část hradí poplatky a různé provize) a poslední díl, pak představuje zisk banky.

Popisujete kryptoměny jako evoluční krok v bankovnictví. V tomto se rozcházíme. Já vidím krypto"měny" maximálně jako pokus o vytvoření digitální pseudokomodity, která by se mohla v rámci nějakého internetového směnného systému používat jako prostředek primitivní komoditní směny, čili něco jako pokus vytvořit zcela primitivní "platební" systém, v němž se "platí" pseudokomoditou. S bankovnictvím a jeho evolucí toto nemá vůbec nic společného.

Z hlediska peněžního systému a bankovnictví by tak přechod na krypto"měny" představoval úplné opuštění bankovnictví a peněz, resp. peněžní směny jako takové a NÁVRAT (nikoliv evoluci) k primitivnímu systému komoditních směn.

Jediné co je na konceptu krypto"měn" evolučního (či dokonce revolučního), je vytvoření pseudokomodity v digitální formě. K čemu je to ale dobré, to mi dosud nikdo přesvědčivě nevysvětlil. Podle mě je to úplně od začátku v samotném základu úplný nesmyl, který lidem, kteří nerozumí penězům, může připadat cool. :-) Nicméně tohle by byla velmi košatá debata. :-)

Malé množství peněz v ekonomice není příčinou problémů. Pravou příčinou problémů je vždy pokles ekonomické aktivity. Snížení množství peněz v ekonomice je pak jen toho důsledkem, nikoliv příčinou. Podnikatel, kterému klesá poptávka splatí své úvěry (peníze zaniknou), ale na novou výrobní linku už si nepůjčí (peníze, nevzniknou). Spotřebitel, který omezí spotřebu, splatí své dluhy na kreditní kartě (peníze zaniknou) ale nadále méně utrácí (vznikne méně peněz, než zaniklo). Z uvedených příkladů by mělo být zřejmé, že primární je chod ekonomiky a důsledkem jsou změny objemu peněžní zásoby.

QE pak může pouze vlivem snížení úrokových sazeb usnadnit podnikatelům dluhové financování jejich činnosti a spotřebitelům zlevnit úrokové náklady na pořizování věcí na dluh. QE ale samo o sobě žádné nové peníze do ekonomiky nepřileje. Pokud podnikatelé a spotřebitelé na nízké úrokové sazby nijak nezareagují, tak QE nic (kromě sazeb) v ekonomice nezmění.

Na centrální banku také nijak nedopadá, pokud podniky začnou krachovat. Centrální banky drží především státní dluhopisy a pokud už by zkrachovala firma, jejíž akcie centrální banka drží, tak se centrální bance nic nestane. Opakuji, je to spíš úřad, než banka.

Pokud budou lidé spokojeni s chýšemi, pak je to jejich věc. Myslím si ale, že je by k tomu neměl směřovat někdo jiný. Jinými slovy, chceš žít "jednoduchý" život v chýši? Jak je libo, opusť civilizaci a dej se do toho. Proč by ale člověk toužící po "jednoduchosti" žití v chýši měl mít chtít po civilizované společnosti, aby k žití v chýši začala směřovat celá? Jemu samotnému nikdo bránit nebude (pokud bude dodržovat zákony). Ale měl by se zdržet ovlivňování společnosti, aby ho do chýše následovala (zcela nevědomě a v podstatě omylem), protože on bude tu život v chýši líčit jako ráj na zemi, oproti současnému stavu.

Záporné sazby jsou dnes neobhajitelný nesmysl. Centrální banka ostatním bankám vždy půjčuje likviditu dráž, než úročí likviditu v centrální bance uloženou ostatními bankami. Na obchodech s centrální bankou nelze bezrizikově vydělávat tak, že si od ní půjčím likviditu levněji, než si ji u ní uložím. Pokud tedy banka drží u centrální banky likviditu se zápornou sazbou, pak z úložky u centrální banky platí banka úrok centrální bance a ne naopak. Současně taková banka musí platit svým klientům nenulový úrok, protože jinak by si klienti peníze z vkladů vybrali v hotovosti. Záporné sazby z uložené likvidity tak znamenají v podstatě jistou ztrátu pro banky, v podstatě jde o jakousi bankovní daň, vzhledem k tomu, že banky jsou nuceny u centrální banky držet tzv. povinné minimální rezervy. Záporné sazby by čistě teoreticky mohly mít nějaký smysl pouze v případě zrušení hotovosti.

Problém je, že užívání svobody jedním, často vede k omezení jiné svobody jiného. A jedině částečné omezení svobody prvního může garantovat alespoň částečné zachování té jiné svobody toho druhého. A od toho je demokratický právní stát a jeho instituce.

Tak lovec se bude samozřejmě snažit lovit, když bude po jeho úlovcích poptávka. Když se dají všichni na vegetariánství, tak se dá pěstování rostlinné potravy.

Centrální banky kvantitativně uvolňují především proto, aby udrželi nízké dlouhodobé úrokové sazby, aby podpořili ekonomickou aktivitu jak na straně produkce, tak na straně spotřeby. Když chcete podpořit spotřebu, nebude podporovat tvorbu rezerv a úspory. To je logické.

Lidé, kteří si spoří nejsou předmětem zájmu centrálních bank, či kohokoliv jiného. Nikdo (kromě spořílka) ty úspory nepotřebuje. Podporovat něco, co je zbytečné nedává smysl. Mě dává smysl podpořit ekonomickou aktivitu (produkci + spotřebu) než podporovat pasivitu v podobě spoření, které ekonomice přináší výhradně problémy. Jestli to berete jako trest, to je mi jedno. To není racionální hodnocení dané věci.

Ten, kdo omezuje svoji spotřebu a spoří peníze, je naopak z hlediska chodu ekonomiky velmi nezodpovědný. To, co uspoří pak chybí v kupní síle poptávky, těm, kteří něco vyprodukovali. Pro mě spoření, či šetrnost není žádná ctnost, která by snad dokonce měla být nějak podporována (či jen zohledňována) na úkor zaměstnanosti a celkové prosperity ekonomiky. Takže mě naopak přijde, že spoření se nevyplácí. Je to v naprostém pořádku. Odpovědní jsou podle mě naopak ti, co produkují a zodpovědný spotřebitel, je ten, co spotřebovává, ne ten, co svoji spotřebu omezuje, aby spořil. Tím nechci říct, že člověk by neměl mít krátkodobou finanční rezervu.

Státní dluhopisy si kupují banky, protože je to pro ně ekonomicky výhodné (tedy pokud je nekupují se zápornými výnosy, což mi dosud nikdo nevysvětlil, proč by to banky měly dělat). Současně banky potřebují státní dluhopisy protože, je potřebují jako kolaterál proti půjčce hotovosti od centrální banky. Současně pravidla kapitálové přiměřenosti bank nijak neomezují v tom, kolik státu půjčí, takže pro ně není problém půjčovat státu stále více peněz a na staré splatné dluhy poskytovat refinancování.

Člověk, který nejde ve svých názorech do extrému, nemůže být nikdy dobrý, protože bude nevyhnutelně trošku škodit? :-) To je legrační názor.

Problém totiž je v tom, že někteří lidé považují nějaké názory/jednání za škodlivé, zatímco jiní lidé považují tytéž názory/jednání za prospěšné (otázkou je také vždy pro koho vlastně jsou prospěšné). :-) Extrémisté si tak uzurpují monopol na určování toho, co škodí, co je prospěšné, kdo je dobrý, kdo je špatný. Tohle ale dělají právě lidé s totalitárními sklony a radikální fanatici (komunističtí, fašističtí, islamističtí a ano i anarchokapitalističtí).

Je to tedy přesně naopak. Extrémismus, radikalismus a fanatismus jsou v zásadě vždy totalitním monopolistickým zlem toho nejhrubšího zrna.

Je přirozené, že lidé nejsou dokonalí a i ti zdánlivě dokonalí mají své "chyby". Lidé zpravidla disponují proměnlivou směsí "dobra" a "zla". Proto je třeba, aby se lidé v podstatě (demokraticky) dohodli (všichni dohromady, ne individuálně Franta s Pepou jinak, než Jarda s Emilem), co je dobré a co je špatné a co škodí a co prospívá (a také zde zohlednit komu vlastně).

A ani demokratická technologie dohody na tom, co je a co není správné, není nikdy dokonalá. Dokonalost, absolutní dobro, absolutní zlo to, jsou extrémy, které v podstatě neexistují.

Na obrat nevěřím. Doufám naopak, že svědkem nějakého zásadního obratu nebudu. :-)

Ekonomický cyklus je nebezpečná empirická zkušenost, pokud je vydávána za zákon. Možnost, že ekonomika se může trvale pohybovat nahoru po jakýchsi pomyslných schodech (tedy namísto poklesů jen stagnace) mi přijde zcela reálná.

Nepřemýšlím o tom, co se děje, jako o shlucích odměn a postihů. :-) Nicméně jsem přesvědčen, že míra vlastního vlivu na to, zda a jak budeme "odměňováni" a "postihováni", je vysoká a víc než dostatečně převyšuje vliv různých záchranných sociálních sítí. V tomto zastávám obdobný názor jako u onoho ekonomického cyklu. Cestu nahoru ať si každý zaslouží, ale současně nechť funguje systém, který zabrání zbytečnému hromadnému návratu dolů.

Tak tady jsme se dostali k diskuzi, že stát dělá všechno neefektivně. To si jednoduše nemyslím. Tady se samozřejmě neshodneme. Ono totiž i hodnocení toho, zda stát dělá něco dobře nebo špatně může být velmi subjektivní.

To, co popisujete je ukázka té bezpeněžní barterové ekonomiky.

V prostředí účetních peněz by to proběhlo asi takto: Lovec by si vzal od banky úvěr, zaplatil by mi 1000,-Kč za (dosud nevyrobený) oštěp a objednal by si u mě výrobu oštěpu. Já bych peníze přijal (protože vím, že lovec bude potřebovat svůj úlovek prodat, aby mohl splatit bance dluh) a vyrobím mu oštěp, který mu dodán. Následně lovec uloví medvěda a já si od něj koupím za 700,-Kč půlku uloveného medvěda. Lovec druhou půlku prodá někomu jinému za dalších 700,- Kč (ten si na to půjčí v bance), bance vrátí 1100, Kč včetně úroku a 300,-Kč mu zbylo jako zisk/úspora. Mě zbylo 300,-Kč (úspora) a půl medvěda, kterého spořádám. Kde v uvedeném případě vidíte nutnost nejprve vytvořit peněžní úspory? Ten příklad ukazuje naopak, že nejprve musí vzniknout peníze (a dluh), pak se produkuje, pak se prodává/kupuje a pak teprve vznikají peněžní úspory tím, že utratíte méně, než přijmete.

Nikde nepíšu, že to bude fungovat tak, že se jenom vzájemně zadlužíte a pak nic neuděláte. Ty peníze a dluhy jsou pouze vztahy, které vznikají právě na základě vůle těch lidí vyrobit oštěp, a/nebo ulovit medvěda. Peníze jenom zjednodušují realizaci těch záměrů a dokumentují to, jak se ekonomicky povedly. To, že si lidé věří, když přijímají od druhých peníze, je zcela přirozené, protože je přijímají zhusta právě ti dlužníci, kteří je potřebují na splacení svých dluhů. A majitelé peněz (věřitelé) mají také zájem na tom, aby v peníze existovala důvěra, protože nechtějí mít peníze, které nikdo nepřijímá. Věřitelé (držitelé peněz/úspor) i dlužníci jsou tak v tomto na jedné lodi.

A to, že byste musel důvěřovat při každé peněžní transakci protistraně té transakce (že pro Vás v budoucnu něco vyprodukuje) odstraňují velmi efektivně právě banky. Když držíte nějaké peníze neznáte subjekt, který ty peníze Vám (přes banku) dluží. Za to, že peníze budou půjčeny jen důvěryhodným subjektům odpovídají svým vlastním majetkem banky. A pokud se jim to nepovede, platí za to ty banky, resp. akcionáři banky. Problém toho, zda máte věřit někomu individuálnímu, komu něco prodáváte, je zde (oproti příkladu lovce a výrobce oštěpů) efektivně a systematicky ošetřen.

Státu pak není třeba chtít věřit, že splatí své dluhy, vůbec. To je jako chtít věřit, že stát všem zvedne daně a zabaví všem majetek, aby mohl bankám splatit státní dluhy. a to penězi, které v té bance potom jen zaniknou. Máte snad za to, že by chování takto "důvěryhodného" státu v tom smyslu, že mu věříme, že státní dluh splatí, je k něčemu užitečné? Já to naopak považuji za velkou pošetilost.

"Ale jako jednotlivci mi stát zajišťuje jistoty, o něž vůbec nestojím a umím se o stejné oblasti individuálně postarat lépe."

Ale jistě. Jen rozhodující není to, co si přejete Vy. Rozhodující je to co si přeje většina a jak to upraví zákonodárce. Chápu, že Vám to nevyhovuje. Jiné věci, k nimž existence státu vedla, pak vnímáte jako automatickou samozřejmost a vůbec neřešíte, že to vůbec automatické není. Je tak strašně jednoduché přehlížet pozitivní zásadní věci a kritizovat maličkosti. V tomto se spousta lidí chovají jako děti, které chtějí všechno, ale netuší, že to prostě nejde. Pak je tu ještě jedna sorta lidí, kteří si myslí, že by měli mít svobodu neplatit daně a odvody a to co mají od státu by měli financovat ti ostatní.

Ano, spousta peněz, které se dostanou úředníkům do rukou, je těmi úředníky ukradena. A ano, dovedu si představit, co se děje v IT zakázkách. Bohužel nic není dokonalé, ani stát. Tohle je ale hodnocení státu pouze podle toho, kde selhává. Ostatní je ignorováno. Ale to ostatní není automatické. Stát považuji v mnoha věcech prostě za nepostradatelný.

Jak funguje pravidlo, že agregované spotřebě musí předcházet agregované finanční úspory? To přece neplatí ani na individuální úrovni ani na té agregované. Tohle byste mi mohl vysvětlit.

Asi Vás zklamu, ale dluhopisy se záporným výnosem dokonce odsuzuji a v současném prostředí je považuji za totální nesmysl, který pouze škodí, a to právě tam, kde by měl pomáhat a vůbec nic užitečného nepřináší. Podle mne s myšlenkou záporných výnosů přišli lidé, kteří vůbec nerozumí tomu, jak funguje současný bankovní systém.

Tohle je úplně falešné dilema. To, jak já posuzuji své schopnosti a schopnosti ostatních lidí nijak nesouvisí s mými názory na to, jak a proč mají být lidé organizováni ve státě a co vše k tomu podle mě patří a jak by se to mělo dělat a co by se dělat nemělo. Zjevně jsem nepochopil, kam tím míříte.