Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

a) Anarchokapitalistická revoluce není protimluv. Už to zde bylo vícekrát dokázáno. Anarchokapitalistickou revoluci je naopak mnohem jednodušší k provedení než třeba komunistická, anarchoprimitivistická nebo islamistická.
b) Když je to argument, tak to přece znamená, že je to tvrzení podepřené argumenty = tvrzení obsahující dokazování. Každý argument je tvrzení. Nemůže argumentovat a nic netvrdit. Ne každé tvrzení je ale argument.
Argument zde vícekrát padl; nebyl vyvrácen ani rigorózně zpochybněn.

Ale mě sprchování studenou vodou nebylo libé.
Jiný příklad: Když osoba jde podruhé na chemoterapii, dělá to snad proto, že poprvé jí to bylo libé? Libostí nevysvětlíte to, že lidé běžně dělají věci, které by nejradši nedělali.

Udělal jste to, protože Vám to zvýšilo užitek
- Ne. To "lidé jednají, protože si tím zvyšují užitek" máte odkud? Tak to není: "Osprchování se studenou vodu" pro mě představovalo větší užitek než "osprchování se teplou". (A to přesto, že to druhé je jistě libější.) Čili je to volba největšího užitku, ne jeho neustálé zvyšování.
Je to jako s tou chemoterapií: Jistě je libější užívat homeopatika; přesto lidé chodí na chemoterapii.

Dobře, správně mělo být:
"Každý by mohl mít nějaký užitek z Č." Druhá věta je správně.
Především ale nevím, v čem je problém:
1. Různí lidé mají užitek z různých věcí (událostí, prožitků).
2. Z některých mají užitek všichni (peníze), z jiných většina (utopenci), z jiných menšina (komorní hudba), z ještě jiných pár osob (smrt konkrétní osoby). Z věcí, které nikdo nedělá, nemá užitek nikdo.
Je snad zřejmé, že existují "běžné užitky" a "vzácné užitky".

1) Tak jednou je to jiný diskurz, jindy je to konstrukt abstrakce, s čím přijdete příště? Tak se už rozmyslete. Nějak se v tom zamotáváte.
- Diskurzy jsou konstrukty a některé pojmy jsou abstraktní. Užitek je abstraktní pojem z ekonomického diskurzu.

2) připustím, že Sedláčkovo příklad tautologie je chybný.
- Pokud Sedláček řekl, že užitek je tautologický pojem, je hloupější, než jsem si myslel. Tautologie je "vysvětlování vysvětlovaným". Kde to je v užitku? Užitek je základní pojem (v ekonomickém diskurzu), to ale neznamená, že je tautologický. Některé pojmy musí být základní.

3) To ovšem nic nemění na faktu, že poučkou, že každý zvyšuje svůj individuální užitek (…) Vysvětlíte tím úplně všechno jak již bylo řečeno, o člověku to neříká zhola nic.
- To ale nemá nic vysvětlovat. Odpovídající fyzikální "poučka" je "Svět se skládá z těles a sil". To vysvětluje co? Nic. Ale fyzikální/ekonomická teorie, která používá pojmy těleso/užitek vysvětlují pozorování, jevy.

4) poučkou, že každý zvyšuje svůj individuální užitek vysvětlíte maximálně tak to, že každý zvyšuje své pocity libosti, a nelibosti se snaží vyhnout
- To je právě zavádějícím způsobem určité. Dneska jsem se sprchoval studenou vodou; libé mi to nebylo, přesto jsem to udělal. Na tom vidíte, jak je ta abstrakce užitek ve své obecnosti užitečná. Nelze ho nahradit libostí; když to uděláte, přestanete být schopen vysvětlit obrovské množství chování.

3) V tom odkazovaném článku se kritizuje, že své osobní preference pán používal jako objektivní argument. Ne to, že by se podle nich řídil.
- Přesně o tom jsem od začátku mluvil: o používání subjektivních pocitů v argumentaci:
Navíc pokud jde o otázku, co je totalitní hrozba, platí pro anarchokapitalisty přesně to, co neustále vyčítají státistům: že se nechávají ovlivnit svými subjektivními preferencemi. "Totalitní hrozbou" může být snad každý společenský jev: každá organizace, každý trend… A když se na takovém dění nějak podílí rodinný příslušník ankapáka nebo jeho manželka, ankapák, jako kdokoliv jiný, má silný sklon říct "Ono to až tak špatné není".

Užitek není žádný "nadřazený" pojem ve vašem pomyslném Porfyriovo stromu......
- Kdo říkal něco o nadřazeném pojmu? Není to nadřazený pojem, je to jiný diskurz. Jak napsal Verne v "Dvacet tisíc mil pod mořem":
Ned a Conseil si sedli na pohovku. Kanaďan mi řekl:
"Co je to vlastně perla, pane profesore?"
"Statečný Nede," odpověděl jsem, "pro básníky je perla mořskou slzou, pro orientálce je to kapka ztuhlé rosy, pro ženy je to perleťový šperk kulového tvaru a skelného lesku, který se nosí na prstě na krku nebo v uchu, pro chemika to je fosforečnan a uhličitan vápenatý s trochou želatiny, a konečně pro přírodovědce je to prostý chorobný perleťový výměšek některých mlžů."
zde: http://ld.johanesville.net/verne-01-dvacet-tisic-mil-pod-morem/26
- A) Pro fyzika je perla "těleso", pro chemika je to "látka" (kus látky), pro biologa je to "produkt organismu". To jsou přírodní vědy. Dále je to "šperk" nebo "část artefaktu" (pro společenského vědce, antropologa, etnologa), pro ekonoma to je "zboží" a může to být "platidlo". Ostatně lze obhájit i tu mořskou slzu a kapku ztuhlé rosy jako "část lóru".
Takže takové kauri je: těleso (fyzika), látka (chemie), produkt organismu (biologie), šperk či amulet (antropologie), platidlo (ekonomie), případně součást mytologie (kulturní vědy).
B) Nebo si vezměme hudba. Hudba je fyzikální jev. Ale studiem akustiky se nedozvíme, že tohle je baroko:
https://www.youtube.com/watch?v=PBze8HkrQ70&list=PLMvGhUx1Ljx5Y-GpCaPOlNi6hG1Fzi1UK&index=10&t=1510s
a tohle modernismus: https://www.youtube.com/watch?v=7VU4hgZF-9Q&list=PLMvGhUx1Ljx7ctpjndfEz0YFJbRNXodfQ&index=28
Tyhle pojmy nejsou důsledkem pohledu na hudba jako na akustický jev, nýbrž jako na kulturní. Je to estetický, nebo historický nebo hudebně vědecký diskurz.
To samé platí pro tak základní pojmy jako "konsonance" a "disonance". Mají akustickou podstatu, ale nejsou to akustické, fyzikální pojmy, nýbrž estetické: označují subjektivní vnímání souzvuků, ne jejich fyzikální podstatu.
C) A nakonec si vezměme morálku. Všechno, co lidé dělají, je dobré nebo špatné, legitimní nebo nelegitimní. Co je pro komunistu nelegitimní vykořisťování, je pro anarchokapitalistu naprosto legitimní podnikání. Tentýž pohyb "nasednout do auta a odjet" může být jako legitimní použití majetku, tak nelegitimní krádež. Samotné ježdění v autě může být hodnoceno jako morální i nemorální. A jsou snad morální pojmy nadřazené pojmům označujícím pohyby lidí? Ne, je to jiný pohled na pohyby lidí, jiný diskurz.

Za chvíli dám ještě jiný, jasnější příklad. Když už pominu "lehkost" výpočtů, to, že ekonomie produkuje užitečné poznatky, a že flogistonová teorie byla ve své době legitimní teorie, tak především ta analogie je špatná: existence flogistonu se od začátku vyvracela a dokazovala; ale ve fyzice se nedokazuje, že něco je těleso, o nic víc, než se v ekonomii dokazuje, že něco jej užitek. To jsou pojmy figurující v teoriích, které nejsou nijak dokazovány.

a) Jednoduše: anarchokapitalistickou revolucí.
b) Padl zde argument, že ankap inherentně směřuje čistě tržními procesy ke vzniku soukromých států. Zatím nebyl vyvrácen, ani rigorózně zpochybněn.

Je to řádově jednodušší.
1. Anarchokapitalisté předefinovali slovo "stát". "Stát" anarchokapitalistů označuje jiný pojem, než "stát" státistů. (Urza tohle předefinovávání nesprávně přirovnává k přiřazení slov mezi různými jazyky, jako pes : dog, vláda : government, bílý : white.) V tomto spočívá ono velké nedorozumění té diskuze.
"Stát" Jocha a Semína je prostě "nějak organizovaná společnost". Pánové argumentovali, že lidé se ze své přirozenosti organizují.
"Stát" Urzy a anarchokapitalistů je "společnost organizovaná tak, že její členové mají povinnost odvádět poplatky na věc veřejnou". Otázku přirozenosti Urza na začátku odmítl a pak dokazoval, že ten JEHO stát z lidské přirozenosti nevzniká.
2. Anarchokapitalismus není žádná "matematicky přesná teorie". Je to politická ideologie jako jakákoliv jiná: stejně matematická, emocionální, axiomatická jako demokratismus. Ohledně její přesnosti: snad už jsme zde jejich rozporů uvedli dost. S celou řadou úplně těch základních a praktických si žádný ankapák neumí poradit. Existenci některých nacházejících se "hned na povrchu" si zřejmě Rothbard vůbec neuvědomoval.
Dokonce se mýlil už v tom, že anarchismus a rakouská ekonomická škola (nebo prostě ekonomie) se nějak doplňují. Naopak jsou v ostrém rozporu! Podle anarchismu mají lidé přirozená práva na přírodní zdroje a plody své práce. Podle rakouské ekonomické školy (nebo prostě podle ekonomie či ekonomismu) mají právo jen na to, co si dokážou ubránit. To je přece rozpor par excellence!

Užitek : ekonomie je jako těleso : fyzika.
Máte prožitky kontaktu s různými objekty: kameny, stromy, zdmi; a abstrakcí z nich vznikl fyzikální termín těleso.
Máte prožitky různých pleasure and satisfaction; a abstrakcí z nich vznikl ekonomický termín užitek.
Nebo byste řekl, že těleso a kámen jsou synonyma? Asi ne. A stejně tak ani užitek a pleasure nejsou synonyma.
Totéž s otázkou "smysluplné definice". Smysluplná definice užitku existuje/neexistuje úplně stejně jako existuje/neexistuje smysluplná definice tělesa.

Definice užitku: "Utility: satisfaction or pleasure that an individual derives from the consuption of good or service." Problém je, že utility, satisfaction nebo pleasure jsou synonyma, proto z výše uvedené definice vyplývá: "Užitek je užitek, který jedinec získává spotřebou statku nebo služby."
- Tohle je OTŘESNĚ ŠPATNĚ. Základní vrstva jazyka odkazuje přímo k prožitkům, ne ke slovům. Co je pleasure a satisfaction musíme prožít. Utility je ekonomický termín zkonstruovaný na základě pleasure a satisfaction; rozhodně to není synonymum. (A ani pleasure a satisfaction nejsou synonyma.)

1. Implikuje to Váš článek. A i pokud jste to tak nemyslel, je to implicitně přítomno v anarchokapitalismu.
2. Že něco nadužíváte, přece to neznamená, že to užíváte pořád.
3. Ne. Výslovně kritizují a odsuzují to podléhání subjektivním preferencím, které tomu předchází.
V principu dělá úplně stejnou chybu v úvaze jako jeho oponent: Nadřazuje své přání a svůj subjektivní pocit preferencím, které vyjádřili lidé svým jednáním na trhu.
zde: https://stoky.urza.cz/index.php?action=showdrop&DID=992&ACID=22617

Teď jsem si všiml, že jsem místo "běžný užitek" napsal "běžný jev". Takže OPRAVA:
Když o užitku z konzumace utopenců řeknu, že je to "běžný užitek", NENÍ to jen název jevu.
Když o špatném fungování jedince ve společnosti řeknu, že je to "způsobené duševní nemocí", JE to jen název jevu.
V souladu s tím, pro "běžný užitek" může existovat kritérium, které je JINÉ, než že to je "to, co se tak nazývá", tj. než že to je konzumace utopenců. (kritérium pro poznání)
Kdežto pro "způsobený duševní nemocí" neexistuje jiné kritérium, než že to je "to, co se tak nazývá", tj. než že to je "špatné fungování jedince ve společnosti". (kritérium pro nazvání neboli terminologie).

1. Je to implicitně přítomné i ve Vašem článku. K nastolení nevídaných totalitních praktik stačí modernímu demokratickému státu pár dní. Z toho lze usoudit, že věříte, že v ankapu taková změna není možná. Každopádně je to implicitně přítomno v anarchokapitalismu; stačí chvíli počkat, v nějakém článku se to zase objeví. Téměř vždy implicitně: je to rys státu; což implikuje, že v ankapu to není.
2. Opět i z Vašeho článku. Stát se může nějak změnit. A jak? Samozřejmě na totalitu. Na co jiného, že… Prostě, když už není totalita teď, tak je aspoň za rohem.
3. Tohle je přece tak běžná výčitka od ankapáků… Například ten cikánský pracovní tábor v Letech. Lidé říkají: "Socialismus ne, ale TOHLE by měl stát udělat". Ankapáci to kritizují.

Sleduje Ulici mnohem víc lidí než Felliniho filmy? Ano. Pak užitek ze sledování Ulice je běžný užitek, a užitek ze sledování Felliniho je vzácný užitek.
Pro jistotu dodávám, že nejde o to, JAK ČASTO se statek konzumuje, ale o to, KOLIK LIDÍ z něj může mít užitek.
Takže trebárs úžitok z konzumácie utopencov je "bežný" úžitok ale z konzumácie kaviáru je "vzácny" úžitok?
- Ne, protože nejde o frekvenci konzumace, ale počet lidí, kteří z konzumace mají užitek. Ferrari konzumuje podstatně menší počet lidí, než je těch, kteří by z toho měli užitek. Totéž platí pro sex s pěti holkami.
A čo ak sa kaviár konzumuje niekde, kde sa produkuje, trebárs v tamojšej podnikovej jedálni na zamestnaneckú kartu, takže je tam pomerne lacný?
- Můžeme si představit, že je všechno zadarmo. Co v takové společnosti konzumuje hodně lidí (protože z toho mají užitek), je běžný užitek (= běžně se vyskytující); co konzumuje málo lidí (protože z toho mají užitek), je vzácný užitek (= jen vzácně se vyskytující).

1. Výrazy "běžný užitek" a "vzácný užitek" nejsou jen názvy. Jsou to výpovědi o zastoupení jevu ve společnosti. Užitek z konzumace utopenců je běžný užitek. Užitek z konzumace moderního jazzu je vzácný užitek. Jsou to výpovědi o ČETNOSTI jevu, čili asi ne o jeho vlastnosti, ale rozhodně o jeho atributu.
Když o užitku z konzumace utopenců řeknu, že je to "běžný užitek", NENÍ to jen název jev.
Když o špatném fungování jedince ve společnosti řeknu, že je to "způsobené duševní nemocí", JE to jen název jevu.
V souladu s tím, pro "běžný jev" může existovat kritérium, které je JINÉ, než že to je "to, co se tak nazývá", tj. než že to je konzumace utopenců.
Kdežto pro "způsobený duševní nemocí" neexistuje jiné kritérium, než že to je "to, co se tak nazývá", tj. než že to je "špatné fungování jedince ve společnosti".
2. Že za lidským jednáním je subjektivní užitek bylo poznáno jistě dávno, dávno před Rothbardem. Cui bono je z antiky.

1) Jakoze teda mame BEZNY uzitek, a pak jeste taky ZVLASTNI uzitek? A lisi se cim, svou zvlastnosti?
- Liší se mírou zastoupení v populaci. Zločiny se páchají pro peníze, sex a duši. Peníze jsou užitkem pro každého (ale ne každý může mít peněžní užitek z konkrétního zločinu); sex zdaleka ne pro každého; a pokud předpokládáme duševní užitek (msta), tak z konkrétní vraždy může mít takový užitek jen pár lidí.
Takže sice platí, že úplně každý může mít užitek z vraždy Karla Nováka (dostatečně velký, aby ji spáchal) a každý ji tudíž mohl spáchat, ale když aplikujeme běžné užitky, odfiltruje to většinu lidí a zůstane pár podezřelých. Takhle policie pracuje a funguje to.

2) K cemu tam kurwa zas ta idiotska implikace ma slouzit, mate snad pocit, ze bez ni ta veta nedava smysl?
- Dávala, ale jiný. "Pachatel Č => má z Č užitek" a "Pachatel Č má z Č užitek" jsou dvě různé věty. Druhá říká, že to tak je; první, že to tak musí být.

1. Asi nejtrapnější moment v anarchokapitalismu je víra, že nějaký systém, konkrétně ankap, může organizaci ovládající území zabránit, aby svou moc zneužila, tj. aby ji použila nějak špatně. To je přece nesmysl. Nejvyšší instanci moci nemůže z definice nikdo zabránit v zneužití moci. Kdyby se teď americká vláda rozhodla, že hodí atomovku na Austin, kdo by jí v tom mohl zabránit? Nikdo. Není k tomu třeba virus, zákony ani čas; stačí se pro to rozhodnout. Je to PŘESNĚ TOTÉŽ, jako že Urza má pušku (= ovládá ji) implikuje, že jí může zneužít a někoho jí zastřelit (přesně takhle Urza argumentoval v přednášce o zbraních: "Můžu zabít kohokoliv z vás".) Pokud má takovou moc (= moc ovládat pušku, aspoň na chvíli), může jí zneužít a z DEFINICE mu v tom nikdo nemůže zabránit. Nepotřebuje k tomu virus, zákony ani čas, jen se tak rozhodnout. A v ankapu platí samozřejmě totéž: organizaci ovládající ankap nemůže nikdo zabránit, aby si na jeho území dělala, co chce. Jak jinak?
Když tento zkrat domyslíme, dostaneme absurdity, jako že rozdíl v režimech USA a SSSR (a NSR/NDR, Jižní Korey/KLDR, ČSSR/ČSFR) byl způsoben tím, že vláda USA měla méně moci. Ve skutečnosti měla dokonce více moci, ale jinak ji používala.
2. Též to šermování s totalitou je trapné. Pořád si kladu otázku: Proč? Proč když chcete něco odsoudit, to musíte nejdřív nazvat totalita? Musí každé společenské zlo být totalitou? USA byly otrokářskou společností do roku 1865. Takže podle Urzy buď USA byly totalitou, nebo je otrokářství v zásadě přijatelné. Urza nikdy neoznačil staré USA za totalitu, naopak Ameriku za kolonizace označil za historický ankap (přestože to byla otrokářská společnost). Takže je tedy otrokářství přijatelné?
Je zřejmé, že společenské zlo se nerovná totalita. Proč tedy, když chcete něco morálně odsoudit, tam musíte cpát totalitu? Není to stejně smysluplné, jako všechno, co odsuzujete, označovat za nacismus? Urza klade mezi společenské zlo a totalitu rovnítko (a jak je u něj obvyklé, není v tom konzistentní, viz Amerika za kolonizace jako "historický ankap"). Tím ale pojem totalita úplně vyprazdňuje. Společenské zlo je nejobecnější pojem, a totalita k tomu přidává mnoho navíc: toho, co se skutečně stalo, čili k tomu má lidstvo zjevně sklon; proto je ten pojem důležitý, a proto se používá. A tohle všechno Urza ničí. Krásný příklad toho, co Szasz nazýval "sémanticida".
3. Ano, žijeme v nebezpečném světě, ve kterém jsou kromě nebezpečných virů, zbraní a lidí také nebezpečné myšlenky. Varování před možností "přetavení něčeho v totalitu" je tak obecná myšlenka, že je k ničemu, je naprosto nepodstatná.
Navíc pokud jde o otázku, co je totalitní hrozba, platí pro anarchokapitalisty přesně to, co neustále vyčítají státistům: že se nechávají ovlivnit svými subjektivními preferencemi. "Totalitní hrozbou" může být snad každý společenský jev: každá organizace, každý trend… A když se na takovém dění nějak podílí rodinný příslušník ankapáka nebo jeho manželka, ankapák, jako kdokoliv jiný, má silný sklon říct "Ono to až tak špatné není". To předvedl Urza v diskuzi s Jochem: Joch jako totalitní hrozbu uvedl (cituji po paměti) "hnutí, které bojuje za zákaz tělesných trestů dětí, tudíž nám diktuje, jak máme vychovávat děti"; Urza na to řekl "To mi nevadí".
Takže tohle je jen subjektivní vadí-nevadí. K čemu to je? Když chcete něco dokázat, někoho o něčem přesvědčit, formulujte argument. Obecné varování před nástupem totality je k ničemu.

Mějme čin Č. Platí:
1. Pachatel Č => má z Č užitek.
2. Každý může mít nějaký užitek z Č.
Z toho ale neplyne, že každý může stejně pravděpodobný být pachatelem Č, a to proto, že se předpokládá běžný užitek, a ne nějaký zvláštní.
A velmi dobře to funguje, velmi to zužuje okruh podezřelých.
Podléháte klamu, že když nevíme jistě, co se stane, jen známe pravděpodobnost, že se něco stane, nevíme nic. Podle toho by ten, kdo by spočítal míru zvýhodnění kasina vůči hráčům, nic nepoznal, protože by nevěděl, jaké číslo zrovna teď padne na ruletě.

Co nám to říká o lidském jednání?
- Že lidé nejsou naprogramované stroje? Že nejsou hmyz? Že se můžou neřídit instinkty? Že lidské jednání není mechanický pohyb, nýbrž teleologický? Že ho nelze vypočítat, lze mu jen porozumět? Když víme, že za jednáním je snaha zvýšit užitek, a když jednání známe, můžeme se zpětně dobrat k jeho důvodům. Jak jinak chcete vysvětlit něčí jednání, porozumět mu, než přes užitek? Veškeré vyšetřování v kriminalistice je založeno na předpokladu pachatele snažícího se zvýšit svůj užitek. Na co se ptají kriminalisté? Cui bono. A funguje to. Všechny instituce – manželství, rozvod, peníze, dary – by bez tohoto předpokladu byly naprosto nepochopitelné.
Každopádně, dejme tomu, že by to skutečně bylo slabé místo. Otázka zůstává: Jak by se to muselo změnit, aby se anarchokapitalismus stal důvěryhodným? "Každý člověk jedná tak, aby zvyšoval svůj individuální užitek" je tedy dejme tomu špatně. Jak je to správně?

V čem konkrétně je ankap redukce pro mne nedůvěryhodná je plácání filosofických termínů, kterými tu nechci zahltit vlákno, protože to předmětem diskuse nebylo
- Teď to předmětem diskuze je. Redukce čeho činí anarchokapitalismus nedůvěryhodný? Nebo naopak: Co by se do anarchokapitalismu muselo přidat, aby byl důvěrohodný?

V angličtině je pojem "vitiate sth". Referuje k situaci, kdy máme část celku, která způsobí, že celek nějak není dobrý – řekněme neprojde kritériem kvality. V češtině je nejpodobnější "kazit něco", ale není to dostatečně podobné, protože "vitiate" konotuje něco jako "proces implikací nebo iterací". Takže zaveďme pojem "višiovat něco" ve stejném významu. Údajná redukce člověka v anarchokapitalismu je ČÁST té ideologie (CELKU, který vzniká procesem implikací), takže ho může višiovat.
A Vy říkáte: "Anarchokapitalismus redukuje člověka, a proto je pro mě tato ideologie nedůvěryhodná. Netvrdím, že ta redukce tu ideologii višiuje, ale činí ji pro mě nedůvěryhodnou". Je to tak?
Pokud ano, dobrá, je to jasné, ale otázka zůstává: Jaká redukce činí pro Vás tu ideologii nedůvěryhodnou? Co anarchokapitalismus "odsekává" od člověka, že je proto pro Vás nedůvěryhodný?

Napsal jste jak marxismus, tak ankap si vytvořili svůj konstrukt, na kterém vymýšlí své fantasmagorie. Pokud jsou v anarchokapitalismu fantasmagorie, a pokud tam jsou v důsledku redukce člověka, implikuje to, že ta redukce člověka je nějak vadná. Protože pokud by nebyla vadná, proč by to byly fantasmagorie?
Takže proč je ona redukce člověka vadná? A jak vede k fantasmagoriím (= kazí tu ideologii)?

Co si vzpomínám, konkrétně jste nenapsal nic. Jaká konkrétní ankap redukce člověka tu ideologii vyvrací a jak?

Ale co konkrétně je na anarchokapitalistickém pojetí člověka chybně a jak to tu ideologii vyvrací? Máte skutečný argument, nebo jen plácáte filosofické termíny?
Já mám proti anarchokapitalismu úplně jiné námitky, například: 1. že používá oxymóronické pojmy, jako polycentrické právo 2. že vychází z nesprávných předpokladů, jako že nikým nevlastněný přírodní zdroj je "ničí" 3. že celá jeho etika je chybná, protože je "historická": dělí stavy věcí na dobré a špatné ne podle toho, jaké jsou, ale podle toho, jak vznikly.

1. Však v ankapu je centrální vláda – nebo prostě vláda, není žádná necentrální vláda. Je tam vláda, jejíž rozhodování je omezeno na tyto čtyři oblasti. Úplně stejně jako dnes vláda nerozhoduje ani zdaleka o všem. A úplně stejně, jako ani za komunismu nerozhodovala vláda ani náhodou o všem. V každém politickém systému je úloha vlády nějak omezena.
2. Body 3 a 4 jste zřejmě nepochopil. Aspoň doufám, že to je důvod, proč jste tak odpověděl. Myslím tím bod 4: Jistě, když máte autokracii, tak nepotřebujete zákony. Ale…
Každopádně, lze to shrnout, že říkáte: "Ano, tohle je mimo NAP, je to třeba zodpovědět a nějak se to ustálí". Souhlasím, nějak se to ustálí. A to tak, že to nějak rozhodne vláda. Protože ten subjekt, který to rozhodne, který bude mít moc to rozhodnout, bude vládou.

Jediným zákonem v ankapu nebude NAP. Jak už jsem tady mnohokrát napsal: I v právním systému založeném na napovském vlastnictví je třeba nějak zodpovědět tyto čtyři otázky:
1. Co je předmětem vlastnictví? (duševní vlastnictví)
2. Jak se vlastnictví nabývá? (houmsteding)
3. Co je porušení vlastnictví? (idiots, infants and insane)
4. Co se stane s porušiteli vlastnictví? (tresty, prodej na orgány/do otroctví)
To je prostor na spoustu zákonů. Dokonce se odvažuju říct, že jen málo současných zákonů by vznikem ankapu zcela zaniklo.

0. Když takhle vstupujete do diskuze s Pézetem je to strašně proti smyslu diskuze, protože s Pézetem diskutuju o něčem úplně jiném než s Vámi. Pézet nezpochybňuje můj argument; má jen terminologické námitky. Proč se s ním teda vůbec bavím? Protože ačkoliv je chytání za slovo stupidita – a Pézet dělá téměř jen tohle, alespoň v diskuzi se mnou – je to také stimulující, a hlavně je to součást našeho světa. Jsou prostě lidí, kteří každou argumentaci promění v terminologický problém. Ano, jsou to blbci. Ano, jako reakce na tyto blbce vznikají další, nebezpečnější blbosti, jako Urzovo "každý si může nadefinovat co chce, jak chce, pokud je v tom konzistentní".
Takže ano, jsou to blbci; ale jsou tady a je třeba si s nimi umět poradit. A mě, jako osobu, která rigorózně studuje psychiatrii – a psychiatrie je jen rétorický fenomén, je to "jen jak se o něčem mluví", jak jsem v těchto dnech nade vší pochybnost dokázal – přirozené zajímají rétorické jevy. Zajímá mě jak lze rétoricky z podstatného udělat nepodstatné nebo "jen terminologické". Navíc mě zajímá problém souvislostí SVĚT x MYŠLENÍ x JAZYK x ŘEČ jako takový.

1. Na Váš předešlý příspěvek dnes odpovím. Už to chci uzavřít, takže to chci shrnout, ne pouze odpovídat na Vaše výhrady. Takže na odpovědi Pézetovi není třeba reagovat, stačí počkat.
2. Teď už jen tohle: Projev nemoci NENI pouze "nezadouci chovani"
- "Projev DUŠEVNÍ nemoci" je pouze nežádoucí chování. A "projev duševní nemoci" je v uvozovkách proto, že to je NÁZEV toho nežádoucího chování. Teď nevím jak to je: Stále propadáte "iluzi duševní nemoci", ačkoliv jsem už ji jasně ukázal, anebo jen používáte psychiatrický jazyk?
Věta "Projev duševní nemoci je nežádoucí chování" znamená TOHLE: "Nežádoucí chování, které je nazýváno 'projev duševní nemoci' je nežádoucí chování".
Tak jako:
Věta "Projev Árese je agresivní chování" znamená TOHLE "Agresivní chování, které je nazýváno 'projev Árese' je agresivní chování."
A věta "Projev Dionýsa je povalečské chování" znamená TOHLE "Povalečské chování, které je nazýváno 'projev Dionýsa' je povalečské chování."
3) Nezadouci chovani MUZE BYT projev nemoci (…) problem je v tom, ze ty ty jine projevy nemoci (kterych je ta vetsina) zcela ignorujes, delas, ze neexistuji a tvaris se, ze jediny projev, ktery psychiatri uznavaji a pouzivaji, je nezadouci chovani.
- Obdoba poruchy auta je u člověka orgánový dysfunkce = tělesná nemoc.
O úroveň výše může být osoba dysfunkční jako kolečko ve společnosti. To je to, co psychiatři nazývají (nebo pojmenovávají) "duševní nemoc" resp. "jev, který je způsobený duševní nemocí", "chování, které je způsobené duševní nemocí". To jsou všechno názvy nebo jména toho jevu.
OTÁZKA: Máme dvě roviny: 1. Orgánové dysfunkce 2. Špatné fungování osoby ve společnosti (= špatné chování osoby, ale nejen chování v užším smyslu ale v tom širším: špatné myšlenky, pocity, nálady, intence, chování.)
Szasziáni tvrdí, že všechny takzvané symptomy duševních nemocí jsou jevy z té DRUHÉ roviny. Vy si myslíte, že nějaký symptom duševní nemoci je jméno orgánové dysfunkce? Co to má být?

1. Mě na tom vadí tohle: Když chce Ondra zpochybnit oprávněnost víry "že vláda je důležitá, protože ona o penězích rozhoduje kvalifikovaně a vyhýbá se spekulacím.", proč si nedá tu práci, a nedohledá výroky politiků (nebo jiných významných legitimizátorů státu), kde se tohle tvrdí. Proč jste všichni tak líné prdele?
2. Což má důležité, hluboké implikace. Říkáte, že nenávidíte stát. Proč se teda nezaměříte na politiky a státisty (jsou jich přece plná média, nebo ne?), proč je nepozorujete, proč nepoukazujete na jejich výroky, abyste ukázali, jak jsou strašně hloupí, nekvalifikovaní, nekonzistentní, nevěrohodní, zmatení, směšní…? Já vám tu nenávist vůbec nevěřím. To je jen hra na anarchismus. Jen šmrdolení, ne boj. To není nenávist, to je hovínko.

3. A víra, kterou chce Ondra zpochybnit (tak strašně moc, že pro to téměř nic neudělá), je zjevně v rozporu s demokracií. Podle demokratismu je přece vláda i parlament (a vlastně i soudy) obrazem lidu. Jasně, zástupci lidu nejsou náhodně vybraní, je tam nějaký filtr, přesto všechny tři druhy moci by měli být "takové, jaký je lid". A když uvážíme, kolik Američanů věří, že člověk nebyl na Měsící nebo že je Bill Gates chce očipovat, co je tak zarážejícího na financování výzkumu jasnovidectví?
4. Navíc 20 miliónů na dvacetiletý výzkum je z pohledu USA nic. Když si uvědomíte, kolik USA nebo ČR platí za výzkum (a především nejen výzkum) "toho, o čem nesmím sám od sebe začínat" – co neexistuje podstatně jistěji než jasnovidectví, jak jsem v těchto dnech nade vší pochybnost dokázal – a to právě proto, že to má podporu ve společnosti, je Ondrův argument směšně nepřesvědčivý.

1) Mluvim o Vami vynalezenem kriteriu NAZVU dusevni nemoci (a cehokoliv jineho), jez neexistuje. (…) KRITERIUM NAZVU. NEEXISTUJE. ZADNE.
A předtím: JEDINYM kriteriem pro nazvani CEHOKOLIV "presne-tak-jak-tomu-budeme-rikat" je to, ze se jedna o neco, cemu presne tak rikat chceme. A slovy jinymi: neni ZADNE, ofkoz.
- 0. Odporujete si. 1. Jde o to, že jev můžete NAZVAT výrazem znějícím jako výpověď o jeho příčině (či vlastnostech, čemkoliv jiném). Výraz "způsobený duševní nemocí" může být jak název jevu, tak výpověď o jeho příčině. Je to jen název jevu, ale lidé jsou oklamáni a věří, že je to výpověď o jeho příčině.
A je zde asymetrie: Když jev poznáte jako jev J (např. "způsobený něčím"), tak ho tak pak i nazvete, když o něm budete chtít mluvit. POZNÁNÍ (toto zde je jev J) => NAZVÁNÍ ("Je to jev J").
Ale naopak to neplatí. Můžete prostě vytvořit konvenci, že o určitých jevech budete MLUVIT jako o "způsobených něčím", aniž byste cokoliv poznal. Pak je výraz "způsobený něčím" jen NÁZEV jevu.
NAZVÁNÍ ("Je to jev J") [neimplikuje] POZNÁNÍ (toto zde je jev J).
Takže máte pravdu, že jediným kritériem pro nazvání jevu "jev J" je to, že se jedná o jev, který tak chceme nazývat. Jde o to, že v případě psychiatrických termínů, v případě výrazů jako "způsobený duševní nemocí" jsou lidé oklamáni a věří, že se nejedná jen o NÁZEV jevu (nebo o jeho JMÉNO, pokud to je to, s čím nesouhlasíte), nýbrž o VÝPOVĚĎ o jeho příčině.

1.1 Je to jako byste se s kolegy (a nejen s kolegy, ale i s laickou veřejností) dohodl, že svět ovlivňují řečtí bohové. Šel byste městem a viděl hospodskou rvačku: "projev Arése"; milenci v parku: "projev Afrodity"; drbající babky: "projev Herma"; osoba čte knihu: "projev Artemis"; v dílně se něco vyrábí: "projev Hefaista"; osoba si ožírá držku: "projev Dionýsa". Zní to jako výpovědi o příčině jevů, ale jsou to jen NÁZVY jevů. Není za tím žádné poznání příčiny těch jevů, jen konvence, dohoda jaké jevy tak nazývat.
A přesně tohle je psychiatrie: Nežádoucí chování se roztřídí a nazývá se "projev nemoci". Místo vymyšlených bohů pro veškeré chování máme vymyšlené nemoci pro nežádoucí chování (veškeré medikalizovatelné).
Vysvětlení duševními nemocemi je jako vysvětlení bohy nebo nebeskými tělesy (vliv Marsu, vliv Venuše): jsou to NÁZVY jevů, které jen ZNĚJÍ jako výpovědi o jejich příčinách.

P.S Pokud Vám vadí jen ten výraz "kritérium pro nazvání" (odlišováno od "kritéria pro poznání"), tak ten jsem přece nezavedl já, nebo pouze já. Sami psychiatři o "tom, co je za jejich rozlišováním jevů 'způsobený/nezpůsobený duševní nemocí'" mluví jako o KRITÉRIU. Já na to reaguju, tak přejímám jejich jazyk; to je přece legitimní. Zřejmě nechápete jak jazyk funguje. Kdybych o tom ZAČAL mluvit, kdybych nekomentoval Höschlův výrok, tam bych prostě spustil, že to jejich TERMINOLOGIE, jen jejich konvence jak jevy/věci nazývat, a proč by nás mělo zajímat, že se nějací lidé mezi sebou dohodli, jak budou něčemu říkat.
Navíc "kritérium pro nazvání" je tak jako tak legitimní pojem. Co je kritérium, v jazyku kategorií: /Evidence /Stavu věcí který je příčinou (/Příčina) /Jednání (ať už to je učinění závěru nebo viditelná akce). Evidovaný stav věcí je "špatné fungování jedince ve společnosti", akcí je "nazvání toho 'způsobené duševní nemocí'". Ano, je to neohrabané vyjádření, protože na to máme výraz "názvosloví", ale je to logicky špatně?
Navíc tam nejde jen o nazvání jevu, ale i o zacházení s ním. Je to jako práce policie. Policajt vidí jev "protizákonné chování". Souhlasím, je neohrabané nazývat to "kritérium pro nazvání jevu 'protizákonné chování'" (byť ne nelogické). Ale když pak proti tomu zakročí, tak nazývat "evidenci protizákonného chování" KRITÉRIEM pro "legitimní policejní zákrok" je přece zhruba v pořádku, nebo ne?

To myslíte vážně? Pepa Vyskoč sice chce vyplatit peníze, ale současně chce desítky jiných věcí. Například když ho něco zasvědí, chce se podrbat.
To rozbití skla je "pohyb ulevující od napětí". Je to něco jako když fotbaloví fandové pozorují penaltový rozstřel, a když to dobře dopadne, začnou poskakovat.
zde: https://www.youtube.com/watch?v=VpO-U3XjL6k

To je případ "problému houmstedingu cizí skupiny".
Mějme izolované ankap skupiny, jejichž příslušníci si mezi sebou rozdělují půdu podle principů, které skupina uznává. Společenství se stále rozrůstají, až na sebe dvě narazí. Vyvstává otázka, proč by příslušníci skupiny měli nutně uznat houmsteding druhé skupiny jen proto, že jsou anarchokapitalisté.
Příklad z praxe: Kdyby Evropané, kteří se chtěli usadit v Severní Americe, byli anarchokapitalisté, a Indiáni by jim řekli: "Tohle je naše země, nechceme vás tady", tak oni by poslechli a vrátili se zpět? Žádné USA by nevznikly? Pořád by Severní Amerika byla osídlena pár miliony indiánských lovců-sběračů?