Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Nahraďme to "jsem anarchokapitalista". "Teď sedím u počítače. Můžu být anarchokapitalista nebo komunista? Má to nějaký význam když nic nedělám, jen sedím a koukám na obrazovku? Nebo je to jen nějaká metafora? Pro co?"

OPRAVA OPRAVA OPRAVA
Místo: Lze dokázat, že jev, který denotuje metaforický výraz, nemůže existovat ve svém DOSLOVNÉM významu.
Má být: Lze dokázat, že jev denotovaný metaforickým výrazem, nemůže existovat v jeho DOSLOVNÉM významu.
- To jen dokazuje, jak je to unikavé. Když se nesoustředím, spletu to i já.

1) Vy tu propagujete nekononvenční myšelnky o tom že psychiatrie je jedno velké spiknutí
- To jsem nikdy neřekl. Kolik je na světě náboženství? Jsou všechna spiknutími? Kolik je na světě pseudověd? Jsou všechny spiknutími? Viz sysifovský Slovník ezoteriky a pavěd zde: https://www.sisyfos.cz/eso-slovnik

2) a duševní nemoci neexistují.
- Výraz "duševní nemoc" je metafora. Tudíž všechny výrazy z něj odvozené jsou metaforické. Lze dokázat, že jev, který denotuje metaforický výraz, nemůže existovat ve svém DOSLOVNÉM významu. Nemůžete dokázat, že neexistuje yeti, protože "yeti" není metafora. Můžete dokázat, že neexistuje duševní nemoc, protože "duševní nemoc" je metafora. Je to apriorní důkaz.

3) Byl jste dotázán, kde podle vás sídlí lidská mysl (většina lidí by odopvěděla že v mozku).
- To je špatně. Mysl nesídlí mozku, protože mysl neexistuje. Mysl je činnost osoby. Čili existuje tak, jak existuje plavání nebo pití. Ne každé substantivum označuje substanci.

4) To že někoho bolí zub, je smutný nebo má žízeň nijak ovliňovat chování nemusí. Pokud se umím ovládat, můžu se chovat stejně jako předtím. Znamená to však, že v tom případě žádný smutek, bolest nebo žízeň neexistují?
- Nechme stranou "je smutný", protože to už je právě projev osoby. "Je smutný" je něco jako "je anarchokapitalista". K "bolí zub" a "má žízeň": Je jedno, že to na vás není znát právě proto, že i stav mysli je chování. Bolest/žízeň ovlivní vaši mysl [konjunkce] mysl je chování = tyto tělesné fenomény ovlivňují vaše chování.
Že prožitky nebo stavy mysli jsou chování lze snadno dokázat. Koneckonců, co jiného by to bylo? Že to neoznačujeme za chování je jen rys češtiny. To neznamená, že to tak není.

Jsou mnohem lepší příklady: a) Když máte žízeň, chováte se jinak, než když žízeň nemáte. b) Když se opijete, chováte se jinak, než kdybyste se neopil. c) Když vás bolí zub, chováte se jinak, než kdyby vás zub nebolel.
To je přece jasné. OTÁZKA: Kam tím směřujete?
2. A jistě to funguje i opačným směrem. Nebo si myslíte, že když píšete na klávesnici, děje se ve Vašem mozku TOTÉŽ, jako kdybyste to nedělal? Že si mozek "jede svoje" bez ohledu na to, co děláte? To si myslíte?

Co je, podle Vás, lidská MYSL? Kde v člověku sídlí?
- Nesídlí nikde, je to činnost osoby. "Kde sídlí Urzova mysl" je podobná otázka jako "Kde sídlí Urzovo spravování Stok". Nikde, obojí je Urzova činnost.
Mysl Hercula Poirota byla činnost Hercula Poirota. Má mysl je moje činnost.

1) bod 1. Nemas pravdu Bod 2. Nemas pravdu.
- Pak nechápu, proč jste bod 1 nerozporoval, když jsem ho dokazoval. Každopádně, argumentaci obou bodů mám připravenu, můžeme to projít bod po bodu. Jinak nemá smysl se o tom dál bavit. Docela by mě zajímalo, na kterém z bodů se neshodneme, protože mě oba důkazy přijdou nezpochybnitelné.

2) vyrovnal jsi se s tim, kdyz jsem ti prirovnal potize v mozku s potizemi s kolenem, ze jsi napsal,ze to tak neni.
- Ne, napsal jsem, že duševní nemoci nejsou potíže v mozku. Jak se diagnostikuje schizofrenie? Snímkem mozku? Ne. Oficiálně vyšetřením toho, co si člověk myslí, ale ve skutečnosti mnohem, mnohem víc vyšetřením toho, jaký je sociální aktér. Když jste dobrý sociální aktér, můžete si myslet, co chcete. Vždyť je to jasné! Slyšel jste někdy, že by někdo mocný byl násilně hospitalizován? Asi ne. Protože se to nestalo. Nikdy. A proč ne?
Kdyz budes mit vyrustek v koleni, bude te bolet a bude te to omezovat v pohybu. Mas nemoc.
Kdyz budes mit vyrustek v mozku, najednou, z nejakeho zahadneho duvodu,je to jen spiknuti psychiatru,zadny vyrustek neexistuje.
- Protože diagnóza schizofrenie NENÍ diagnóza výrůstku v mozku. Prostě není. Takže skutečně žádný "výrůstek způsobující schizofrenii" neexistuje.

3) Uprimne receno, timhle, co jsi napsal, jsi potvrdil, ze je zcela zbytecne s tebou cokoliv resit, protoze si meles to svoje, vubec tenezajima, ze ti nekdo jiny dal nejaky argument
- Ano, jen jsem složitou a především pro laika řekněme "neproniknutelnou" problematiku dokázal shrnout do dvou bodů, za každým je argument, jede 6bodový, druhý 3bodobý, můžeme je bod po bodu probrat, pokud budete chtít.

1) Pokud se chces na necem shodnout,potom se shodnu na vete: Vsechny symptomy dusevni nemoci jsou jmena spatneho fungovani osoby.
- Já bych se na tom i shodl, kdyby to jen dávalo smysl. Ve vztahu k čemu je fungování osoby dobré nebo špatné? No, ve vztahu ke společnosti. O tom, zda osoba funguje dobře nebo špatně rozhoduje společnost. To dobré nebo špatné fungování není nic jiného než dobré nebo špatné sociální aktérství.
Když přijdete k psychiatrovi a řeknete "Mám výčitky svědomí", psychiatr řekne nejspíš "A co já s tím? Já jsem lékař, ne kněz". Musíte říct "Mám nepříjemné pocity, úzkost, pocit prázdnoty, pocit, že už nemůžu dál…" A pak psychiatr zabere, protože to už je neuróza, to už je pro psychiatra. Ale stejně se vás zeptá, jestli něco nemůžete: jestli "nemůžete" ráno vstát, odhodlat se jít do školy, zajít na dýzu, večer usnout… Jestli se vaše společenské fungování "od začátku potíží" nějak zhoršilo. A pokud ano, něco vám předepíše. Protože takhle se psychiatrická hra hraje.
"Špatné fungování osoby ve společnosti" skutečně je jaderný psychiatrický koncept. A navíc ani není žádné "špatné fungování osoby bez ohledu na společnost". To je nesmysl.

2) Ja jsem ti OPAKOVANE, opakuji - OPAKOVANE psal priklady, kdy to s zadnou spolecnosti nema co delat.
- Ale ten jeden neozdrojovaný příklad je… nic. Navíc i ten měl co dělat se společností. Každopádně, jsou dva české psychiatrické časopisy: "Psychiatrie" a "Psychiatrie pro praxi". Tam je spousta kazuistik duševně nemocných. VŠECHNY jsou popisy života a chování osob, které špatně fungují ve společnosti. VŠECHNY. Nenajdete ani jednu, která není taková. Takže o čem se tady bavíme?

Výraz "malé šedé buňky" Poirot používal pro označení kombinatorických schopností své MYSLI. Platí: já = mysl = psychika = osoba. Takže Poirot mluvil o SVÝCH schopnostech. Že říkal "to všechno malé šedé buňky" byla rétorika, jejíž účel byl "nepůsobit nafoukaně". "Já to dokážu" zní nafoukaněji než "mé malé šedé buňky do dokážou".
Takže přirovnání trhu k neuronům a k Poirovoti je ve skutečnosti argument PRO centrální plánování. Poirot to vždy perfektně vyřešil; stejně tak i centrální plánovač to vždy perfektně vyřeší.
A ano, i centrální plánovač by mohl říct, že to tak perfektně naplánoval díky svým "malým šedým buňkám".

Diskuze se dostala do bodu, kdy je třeba ji shrnout a předložit její strukturu pro případné pokračování. Během této diskuze došlo k významnému posunu, když se mi podařilo shrnout celou řadu argumentů proti psychiatrické praxe do JEDNOHO bodu. (Je zvláštní, že jsem na to přišel až teď. Už před pěti lety jsem vše potřebné věděl, jen jsem tomu nepřikládal takovou důležitost.) Tím se stal problém mnohem, mnohem jasnější.
Szasziánská kritika vědeckosti (nebo věrohodnosti) psychiatrické praxe se tak rozpadá na dvě zcela nezávislé otázky:
1. Co dělají psychiatri? (psychiatrická praxe)
2. Co jsou duševní nemoci? (existence duševních nemocí)

1. Co dělají psychiatři? Vymýšlejí si lékařsky znějící jména pro nežádoucí chování a pak o tom chování mluví jako o způsobeném duševní nemocí, čímž podléhají "iluzi duševní nemoci": tomu, že je tam skutečně ještě něco jiného, než to nežádoucí chování, o kterém oni MLUVÍ, jako o způsobeném duševní nemocí.
To jsem dokázal v této diskuzi rozborem psychiatrického kritéria pro duševní nemoc. Můj argument jste nerozporoval, takže se v tomto shodneme? Pokud byste s tím přece jen nesouhlasil, můžeme argument probrat bod po bodu (má šest bodů).
Bod 1 (co dělají psychiatři) je mnohem důležitější než bod 2 (existence duševních nemocí), protože pokud si psychiatři duševní nemoci vymýšlejí (způsobem, který jsem popsal), je vlastně skoro jedno, zda nějaké duševní nemoci existují, protože i kdyby existovaly, psychiatři jejich existencí stejně nejsou nijak omezeni.
2. Co jsou duševní nemoci? Tato otázka je tedy podstatně méně důležitá než předešlá. Duševní nemoci neexistují a nemůžou existovat. Lze to dokázat více způsoby. Pokud byste měl zájem, můžeme projít klasický Szaszův důkaz z 60. let. Jsou to tři body.

Tato strukturace problému je nesmírně cenný výsledek proběhlé diskuze, protože od teď by mělo být vždy naprosto jasné, jakou má diskutované důležitost. Můžete nadále psát, že duševní nemoci samozřejmě existují, že to jsou symptomy chorob mozku a že jsem nic nepochopil; z předloženého rozdělení problému je zřejmé, jak je to důležité, když si psychiatři duševní nemoci prokazatelně vymýšlejí (a že to dělají, nemůžete popřít, ledaže byste věřil, že jejich dohodnutým kritériím a diagnózám nějak záhadně odpovídají skutečné jevy, což je absurdní).
SHRNUTÍ: 1. Co dělají psychiatři? Vymýšlejí si duševní nemoci. 6bodový důkaz předložený v této diskuzi.
2. Co jsou duševní nemoci? Nic jiného než výmysly psychiatrů. Klasický 3bodový důkaz můžeme probrat.

1) WTF? Ja nijak nenazyvam zadne CHOVANI TY TUPE HOVADO!!!! Vyslovne jsem ti napsal,ze se ten clovek chova ZCELA NORMALNE!!!
Ja proste rikam, ze: Pokud ma clovek takove a takove potize, potom se jedna o dusevni nemoc.
Je to dost podobne, jako ze: Pokud cloveka boli koleno a nemuze s nim hybat, potom se jedna o artritidu (diagnostiku jsem zamerne zjednodusil)
- Jde o to, že všechny projevy osoby jsou chování (v širším smyslu slova). Myšlenky, pocity, nálady, intence, přesvědčení, touhy, přání jsou chování. Kdežto bolest kolena není projev osoby. (Ale projev osoby už je, jak se k tomu dotyčný staví.) Pořád je tam ten rozdíl: dyfunkce orgánu v lidkém těle = tělesná nemoc; dysfunkce člověka ve společnosti = duševní nemoc.

2) Nevim, co znamena, ze "Že jedinec špatně funguje ve společnosti, je to, co to kóduje" Opravdu tu vetu nechpu,neni nedava smysl.
- V diskuzi pod článkem "Stigmatizace neurodiverzity v levicové komunitě" byl Pavel77 velmi překvapen diagnostikými kritérii pro schizofrenii; a když se podíval do MKN, nic takového tam nenašel. To proto, že to byla americká kritéria. Z amerických kritérií je jasné, co schizofenie je: osoba (a to mladík; mladé holky schizofrenie záhadně míjí, proč asi?) která hodně špatně funguje ve společnosti, je hodně špatným sociálním aktérem. Prostě lúzr. Z evropských kritérií to vůbec není zřejmé. Proč? Protože rafinovaní evropští psychiatři nechtějí, aby to bylo zřejmé. A tak o tom mluví jinak, než jak to je. Prostě oni vědí, že v MKN se píše něco jiného, než jak to je; vědí, že se o schizofrenii mluví jinak, než jak to je. Všichni se naučili, že se to tak dělá, že se o tom mluví takhle; není s tím žádný problém. To je to zakódování.
zde: https://stoky.urza.cz/index.php?action=showdrop&DID=1636

Takze na tvou otazku: "Vy si myslíte, že nějaký symptom duševní nemoci je jméno orgánové dysfunkce?" odpovidam uz po nekolikate: "Samozrejme, ze ano". Dokonce bych rekl, ze v drtive vetsine pripadu. Respektive, jestli si rozumime - "dusevni nemoc" je pro me shrnuti ruznych nemoci, ktere se projevuji v mozku.
- Odpověděl jste si sám. Ptal jsem se přece na to, co symptomy duševní nemoci označují. A uvedl jsem dvě roviny: 1. Orgánové dysfunkce 2. Špatné fungování osoby ve společnosti (= špatné chování osoby v širším smyslu slova: špatné myšlenky, pocity, nálady, intence, chování.) Neptal jsem se, co si myslíte o jejich příčině. Takže se shodneme, že VŠECHNY symptomy duševní nemoci jsou jména špatného fungování osoby ve společnosti (špatných myšlenek, pocitů, nálad, intencí, chování), že žádný není jménem orgánové dysfunkce?
Jde o to, co symptomy duševních nemocí označují, čeho to jsou jména. Jsou to jména špatného fungování OSOBY ve společnosti, nikoliv špatného fungování MOZKU v osobě. Co si myslíte, o příčině špatného fungování osoby: kam ji umísťujete (zda do mozku, jater, varlat, nehmotné duše) a co si myslíte o její podstatě nebo vzniku (nerovnováha neurotransmiterů, vliv bohů nebo planet, boj démonů a Boží milosti v lidské duši) je nepodstatné.
Symptomy duševních nemocí označují špatné fungování osoby ve společnosti, tudíž jsou to JMÉNA pro špatné fungování osoby ve společnosti.

Ok, chapu. Nezadouci chovani, ktere je nazyvano Blatoplatouch, je nezadouci chovani. WOW Jen se zeptam - k cemu je toto dobre?

- Je to dobré k dvěma věcem. 1. K ODSTRANĚNÍ PSYCHIATRIE
Když řeknete "Nežádoucí chování, které je nazýváno 'projev duševní nemoci' je nežádoucí chování", je to skutečně jasné. Proto se to říká jinak. Stejnou výpověď postupně měňme, aby zněla jako psychiatrický žargon.
0. Nežádoucí chování je nežádoucí chování.
1. Nežádoucí chování, které je nazýváno "projev duševní nemoci", je nežádoucí chování.
2. Špatné fungování jedince ve společnosti, které je nazýváno "projev duševní nemoci", je špatné fungování jedince ve společnosti.
3. Projev duševní nemoci je špatné fungování jedince ve společnosti.
4. Duševní onemocnění vede k osobnostním změnám nemocného a k jeho společenskému selhávání.
5.1 Schizofrenie je duševní porucha charakteristická selháváním myšlenkových procesů.
5.2 Deprese je porucha vyznačující se chorobnou změnou nálady
6.1 Příznaky schizofrenie se dělí na pozitivní a negativní. Pozitivní jsou bludy a halucinace. Negativní jsou ztráta iniciativy, sociální stažení, oploštění citů a podobně.
6.2 Deprese se projevuje smutkem, beznadějí, ztrátou odhodlání, poklesem činorodosti, únavou, poruchami spánku, poruchami soustředění, nezájmem, sníženým sebevědomím a různými obavami a pocity viny.
7.1 Zdá se, že schizofrenie je neurovývojovou poruchou, při které dochází k nesprávnému či nedostatečnému propojení neuronálních okruhů, které hrají zásadní roli při správném řazení (časovém sledu) mentálních a mentálně-pohybových procesů.
7.2 Etiopatogeneze deprese zahrnuje biologické rizikové faktory (reserpin, viry, hypothyreóza, porod, steroidy aj.), genetickou vlohu (nestabilní mechanismy neuronální plasticity a chronobiologie, enzymatické poruchy, nedostatečná exprese glukokortikoidních receptorů, polymorfismus genu pro serotoninový transportér), psychologické rizikové faktory (ztráta milovaného objektu) a vývoj osobnosti (ztráta rodiče v dětství, naučená bezmocnost, týrané děti, zneužívané děti). Všechny tyto mechanismy vedou k poruchám neuropřenašečů, receptorovým změnám, nadměrné aktivitě osy hypothalamus-hypofýza-nadledvinky, k synaptickým změnám a k neurodegeneraci, což má diencefalickou společnou cestou za následek rozvoj deprese (melancholie).

- Všech sedm bodů popisuje stejnou situaci: Mluvíme o nežádoucím chování osoby, jako by to byl projev nemoci. Ale na konci, v bodu sedm už to působí úplně jinak: jako by tam skutečně byla nějaká nemoc, jejíž příznaky se "náhodou" podobají nežádoucímu chování… Takhle se medikalizuje morálka. Začne se prostě nazváním nežádoucího chování "projev nemoci" nebo jen "chorobný jev" – s tím, že je jasné, že to je jen NÁZEV, jen metafora – a končí to tím, že se popisují hory papíru domněnkami o biologických příčinách toho chování. A to JEN proto, že to chování bylo před 370 lety básnicky nazváno "chorobné" – jak víme, o žádoucím chování se vůbec neuvažuje jako o způsobeném něčím.
A přesně tímto vývojem psychiatrie od roku 1650 prošla. Je to všechno dohledatelné ve starých psychiatrických textech – že to takhle proběhlo, bod po bodu. V roce 1650 metaforický název jevu. V roce 2021 hory papíru (a tisíce webů) domněnek o jeho biologické příčině. (Přeměnu uvědomované metafory na soudobou biologickou psychiatrii by jistě šlo rozdělit na postupné kroky lépe a doložit lepšími příklady; použil jsem, na co jsem si vzpomněl, doteď jsem se tím nezabýval.)

Tohle už je vskutku ryzí stupidita. "Ve státě jsou armáda i policie už vybudované." Proč????!!! Ale zase je to v dokonalém souladu s mými teoriemi…
1. Ta "zlá soukromá firma, která se chopila moci" je stát. A evidentně se to stalo. V celém světě. Pokud státy vznikly, tak vznikly v bezstátním světě, čili na volném trhu.
2. Ta "zlá soukromá firma, které se pokusí chopit moci" nebude "libovolná firma". Nebude to cukrárna, mateřská školka nebo knihovna. Bude to vrcholná bezpečnostní agentura v dané oblasti. Když má dost moci, aby chytala vrahy, lupiče a neplatiče dluhů, má dost moci i na to, aby mohla porušit NAP, tj. použít násilí proti někomu, kdo NENÍ vrah, lupič, neplatič dluhů… Vždyť je to TOTÉŽ. Jedná se o ÚPLNĚ STEJNÉ násilí, stejný VÝKON MOCI, jen v prvním případě objekt zákroku porušil NAP, a v druhém ne. Jediné, co ještě potřebuje, je dostatečná podpora ve společnosti. Čili totéž, co stát.
Hlavně že jsem Vás před čtyřmi dny, pod článkem "K totalitě…" upozorňoval, že anarchokapitalisté se dopouštějí PŘESNĚ TÉTO CHYBY. Odepsal jste: "Ne. Nedopouštějí." A už je to tady.
3) Mohla by „zlá“ soukromá firma na volném trhu nutit své služby zákazníkům silou? Případně je nutit k platbám za něco, co si neobjednali? Nebo k čemukoli jinému? Určitě mohla.
- Jak určitě mohla? Vždyť volný trh je definován tím, že tohle se neděje. Pro větší jasnost nahraďme volný trh ankapem: Mohla by v ankapu „zlá“ soukromá firma nutit své služby zákazníkům silou? No, nemohla. Pokud by mohla, pak jak to, že nežijeme v ankapu? Nebo žijeme?
Tohle je projev rozporu v jádru anarchokapitalismu, o kterém jsem psal včera. Vy říkáte: "Máte právo na A, ale jedině tehdy, když si můžete dovolit A ubránit silou". To si protiřečí. Pokud máte právo na A, jen pokud si A ubráníte, tak co to "právo na A" vůbec znamená? Nebo se na to podívejme z opačné strany: Pokud přijdete o vlastnictví A, pokud si ho nedokážete ubránit, co Vám takto "přes náklady na obranu" nemůže být odebráno? Proč potom nemůžete být v ankapu, nebo dokonce na volném trhu, zotročen, a znamená to jen, že "vaše náklady na nezotročení se ukázaly být příliš vysoké"?
4) Stát dává ale k uchopení silových složek ještě jinou, mnohem levnější cestu – politickou. Armáda i policie jsou vybudované
- A tohle už je moc! Vždyť přece nesrovnáváte stát a ankap! Srovnáváte "společnost, kterou ovládla zlá soukromá firma" a "společnost, kterou neovládla zlá soukromá firma". Je přece jasné, že zlá soukromá firma může společnost ovládat "levněji" ve chvíli, když už ji ovládá, než když ji ještě neovládá. Ve chvíli, kdy si koupíte auto, ho taky začnete "ovládat levněji", než když jste ho ještě nekoupil. Je přece jasné, že po zaplacení kupní ceny vás věc stojí MÉNĚ, než před jejím zaplacením.

Čtyři axiomy anarchokapitalismu, tzv. NAP, je zde: https://www.mises.cz/clanky/princip-neagrese-nap--2206.aspx
1. Urzovi tam chybí pátý bod: 5/ Společenské vlastnictví nepřechází do dalších generací.
Podle jeho čtyř bodů by totiž mohly vznikat komuny s libovolnými pravidly závaznými pro osoby v nich narozené. Což je zjevně proti étosu anarchokapitalismu.
2. Ještě upozorňuju na bod 3, axiom sebevlastnictví, který je naopak zjevně v ROZPORU s anarchokapitalistickým étosem. Pokud bohatí můžou chudé neomezeně vykořisťovat, proč by po nich nemohli požadovat "Děti, které porodíte na našem pozemku, budou našimi otroky."? Přece kdyby chudí měli možnost volby, tak je to v pořádku: je to obchod. Takže axiom sebevlastnictví do NAPu přirozeně nepatří, je tam přidán. Proč? Aby Urza mohl odsuzovat demokratické otrokářství a dělat ze sebe vrchního abolicionistu.

Kdybyste se po předefinování přemohl a šel spát, ledničku byste měl plnou.

Nelze hovořit o něčem jako "ankap stát".
- Lze. Ale lepší název je "napovský stát". DODATEK: Už jsme pochopil, že tím myslíte "ankap svět": svět který se řídí NAPem; sestává z napovských států.

Ankap tedy není nic jiného, než systém "států" a ten již na planetě Zemi máme.
- Takže se shodneme. Ano, ankap je svět napovských států.

Jako smysluplné zavedení ankapu by se mi zdálo rozdělit území republiky na tolik stejně velikých částí, kolik má obyvatel a to rozdělit. Vychází to na plochu kolem 90x90m na člověka.
- To je zajímavý myšlenkový experiment.

Masaryk by na tohle řekl: "Tož, naivita". Já pro tohle slov nenacházím…
Ale pro pořádek: Řekněme, že Urza něco nedomyslel (nebo "nedomyslel"). OTÁZKA: Pokud by něco nedomyslel (nebo "nedomyslel"), našel byste o tom zmínku v jeho textech?

Nevim, jestli to dostatecne chapes, ale tvoje texty nejsou nikomu nicim prinosna.
- Ale mě nejde primárně o to, být někomu přínosný. Já nejsem dobrá víla.

Tak ještě jednou:
1. Stát je "organizace, do které se člověk rodí". Je to "nějak organizovaná společnost"
2. Aby taková společnost mohla existovat, musí tam být subjekt, který stanoví "jak to má být", a je schopen to vymáhat.
3. Z toho plyne, že v ankapu jsou státy "území kontrolovaná určitou vrcholnou bezpečnostní agenturou". Tyto agentury vymáhají "jak to má být" platební většiny, obdobně jako v ČR vymáhají silové složky státu "jak to má být" volební většiny. Toto "jak to má být" je závazné pro osoby, které se na území narodí.

Vlastník pozemku vystupuje vůči obyvatelům/nájemcům svého území z pozice státu
- Státem je v anarchokapitalismu území kontrolované určitou vrcholnou bezpečnostní agenturou. Čili ne jakýkoliv soukromý pozemek.

Skutečně je ale anarchokapitalismus vrcholným kapitalismem? Vezměme si tuto základní anarchokapitalistickou myšlenku: Na volném trhu jsou náklady obrany majetku stejně relevantní jako cokoliv jiného při rozhodování, zda daný majetek vůbec vlastnit.
zde: https://www.mises.cz/clanky/myslenky-jsou-zadarmo-103.aspx
Anarchokapitalismus má politickou složku (anarchismus) a ekonomickou složku (rakouská ekonomická škola nebo obecně ekonomie či ekonomismus). Podle politické složky anarchokapitalismu má člověk přirozené právo na spoustu věcí: přírodní zdroje, plody své práce a samozřejmě své tělo. Ale podle jeho ekonomické složky má právo jen na to, co si dokáže ubránit.
Urza mnohokrát řekl, že anarchismus a rakouská ekonomická škola (REŠ) se doplňují. "Anarchisté nerozuměli ekonomie a představitelé REŠ neaplikovali své správné závěry na stát". Jak se ale můžou doplňovat? Vidíte přece, že je mezi nimi nesmiřitelný rozpor!
Tohle je jeden z asi pěti největších problémů anarchokapitalismu a je to zřejmě jeho největší problém, protože se jedná o rozpor přímo v jádru té ideologie. Pokud ankapáci chtějí být intelektuálně poctiví, musí se s tím nějak vypořádat: buď problém vyřešit nebo k němu zaujmout jasné stanovisko typu "Neumíme to vyřešit, ale své přesvědčení nezměníme, protože [DOBRÝ DŮVOD]".

P.S. A tento problém už se zde řeší od spuštění Stok. V archivu snadno dohledáte, že jednou z prvních opakovaně diskutovaných myšlenek bylo Fialovo tvrzení "V ankapu nejsou žádná pravidla. Každý si může dělat, co chce, jen za to musí nést zodpovědnost". Na což vždy někdo opáčil (i já): "Pokud to tak je, jak to, že nežijeme v ankapu?" Načež se Fiala na čas odmlčel. Pak s tím zase začal a opakovalo se totéž.

Nic takového Urza neříká. Jedná se o dočasné omezení obzoru.
- Jak může být výuka o demokracii nebo jakákoliv výuka o organizaci společnosti omezením obzoru? Na začátku školáci neví nic. Dozví se, jak funguje demokracie a že je nejlepší. Kde tam vidíte omezení obzoru? Jedině právě v tom, že by už po 15 nebylo možné obzor měnit…
Navíc Urza mnohokrát výslovně uvedl povinnou školní docházku jako hlavní důvod víry v potřebnost státu. Takže se nemá jednat o dočasné ovlivnění, nýbrž celoživotní.
A Urza je ten poslední, který by měl komukoliv kázat cokoliv o kritickém myšlení. Kdyby nic jiného, tak třeba Rothbarda přijímá prokazatelně naprosto nekriticky, viz "já nejsem stát" nebo "polycentrické právo" nebo "anarchismus je kapitalismus".

To nevíte každopádně. A nejen o ankapu.

Vždyť jste to před chvílí napsal!!! Podle Urzy stát prostřednictvím školství děti indoktrinuje, učí je o demokracii, jako by to bylo něco jediné možné. Tím omezuje jejich duševní obzor.
- Takže podle Urzy jsou lidé celoživotně ovlivněni tím, co jím bylo říkáno do 15 let.

DODATEK DODATEK DODATEK
A mohl by uzavřít po urzovsku implikací: "Pokud lidé něčemu celý život věří jen proto, že jim to říkali na základce, je jasné, že jsou příliš hloupí na to, aby o sobě mohli rozhodovat sami, a potřebujou tedy stát".

Tak Urza s tím nesmyslem "stát protože povinná školní docházka" ještě nepřestal? Vedle toho, že celá ta teorie je nesmyslná, tak tvrzení, že lidé něčemu celý život věří proto, že jim něco bylo říkáno na základkách (tj. do 15 let), je nehorázná urážka dospělosti jako existenciální kategorie. (Všimněte si, jak to je v souladu s Urzovým sklonem obecně nerozlišovat mezi dětmi a dospělými.)
Urza vlastně dělá totéž jako ti, kdo obhajují stát tím, že "lidé jsou příliš hloupí, takže se o ně musí starat stát". (Nechme teď stranou, že to nikdo neříká, a že i kdyby říkal, neznamená to, že to je důvod existence státu.) Jen dospívá k jinému závěru. Ne k "Lidé jsou příliš hloupí, a proto se o ně musí starat stát", ale k "Lidé jsou příliš hloupí, a proto nesmí podstupovat povinnou školní docházku".

Ano, jste jazykový diletant.
Je to jako mapa. Praha : Čechy je jako "útočné násilí" : "co se nesmí".
Praha leží v Čechách a útočné násilí "leží" v "co se nesmí". Nebo naopak: Praha "náleží" do Čech a útočné násilí náleží do "co se nesmí".
Jazyk je hierarchická struktura. Jména či názvy jsou kódy pro pozice v této struktuře.

Vy jste v pravdě jazykový diletant.
"Co se nesmí" je morální kategorie. "Útočné násilí" je název (termín) pro "obsah této kategorie v anarchokapitalismu". (Mohlo by se to jmenovat jakkoliv jinak: "odporné násilí", "nenormální násilí" nebo "zvracení vyvolávající násilí".)
Takže není to totéž a ničím nic nenahrazuju. Uvádím kategorii, do které útočné násilí náleží.

Revoluce mozne jsou v pripade, kdy revolucionari od zacatku planuji, ze uchopi moc a udrzi si ji silou. Armadou, policii, a podobne. Potom revoluce funguji.
Ancap nic takoveho neumoznuje - proto to neni realne.
- Proč ankap nic takového neumožňuje? Dal jsem jasný příklad. Anarchokapitalismus snad brání lidem vzít si zpět, co jim bylo uloupeno? To je rekonkvista. A když je možná anarchokapitalistická rekonkvista, je možná i anarchokapitalistická revoluce.

Samozřejmě že to anakap umožňuje: udrží si moc soukromými bezpečnostními agenturami (= silou).
A) Představte si, že anarchokapitalisté ovládají území. Vyrostou tam lidé, kteří zahájí demokratickou revoluci. Anarchokapitalisté se ubrání. To je přece je možné, nebo ne?
B) No, a teď si představte, že demokratická revoluce bude úspěšná: demokraté ovládnou území ankapu. Anarchokapitalisté se zorganizují a demokraty svrhnou. To je přece taky možné, nebo ne? Vždyť je to totéž, co A, jen s tím rozdílem, že anarchokapitalisté načas přišli o moc.
A případ B je technicky revoluce. Mezi revolucí, rekonkvistou není pozorovatelný rozdíl.

Všechno bude. Asi už dnes večer. Myslím že argumenty jsem všechny uvedl; psal jsem, že v jedné odpovědi celou diskuzi shrnu a předložím strukturu argumentace, aby to bylo přehledné.

To je argument proti revolucím obecně, ne jen proti té anarchokapitalistické. A víme, že revoluce možné jsou. Stejně byste mohl argumentovat, že není možná žádná z komunistických revolucí:
Nema cenu vymlatit 99% populace. Co by zbylo? Nebylo by to funkcni…
Nema cenu vymlatit ani 50% populace. Opet, to co by zbylo, by nefungovalo, ubylo by az moc lidi…
Nema cenu vymlatit 10% populace - ostatne, v takovem pripade, kdy by 90% lidi dobrovolne neco chteli, az by slo vcelku jednoduse jit poklidnou cestou…

Nema cenu nekoho zabijet. Nic se tim nedokaze. Je to technicky na hovno.
Krestanstvi take nevzniklo tak, ze by si 1% lidi reklo, ze vymlatej tech zbylejch 99% a tim nastolej krestanstvi.

Argument je tvrzeni podeprene argumenty, to je skvely vychozi bod. Sice do jine debaty, ale jako ilustrace to sem pasuje dokonale.
- Že Vás to baví. Tonoucí se stébla chytá a na hlavu poražený v diskuzi se chytá polovin vět a slov a vůbec čehokoliv…
Když je to argument, tak to přece znamená, že je to tvrzení podepřené argumenty = tvrzení obsahující dokazování. Každý argument je tvrzení. Nemůže argumentovat a nic netvrdit. Ne každé tvrzení je ale argument.

Velký revolucionář by oslovil všechny, co odmítají útočné násilí, vyzval by je, aby pobili všechny, co útočné násilí vyznávají a pak by řekl: "Tak dost kočkování, mládenci, začneme z jiného soudku, soudku nenásilí".
- Přesně tak. Výraz útočné násilí znamená "co se nesmí". "Velký revolucionář by oslovil všechny, co odmítají "co se nesmí", vyzval by je, aby pobili všechny, co vyznávají "co se nesmí" a pak by řekl: "I nadále bude možné použít násilí vůči komukoliv, kdo bude dělat 'co se nesmí'".
Opět to má závažné implikace: Pokud tisíce českých anarchokapitalistů, a hlavně statisíce zahraničních nezvládly správně zodpovědět tak jednoduchou otázku, kolik dalších chyb se v jejich ideologii skrývá?