Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

1) Představme si médium vlastněné soukromníkem, které si na sebe ale nemusí vydělat; všichni mu musí povinně platit bez ohledu na to, zda přináší cokoliv hodnotného… a to je vlastně médium veřejnoprávní
- Takže hned na začátek popření rozdílu mezi soukromým a společenským vlastnictvím, na jehož nestejnost kritika státu běžně upozorňuje – například "tragédie obecní pastviny".

2) to je vlastně médium veřejnoprávní (jeho vlastníkem je ten největší a nejnebezpečnější monopol – tedy stát – který skrze něj samozřejmě prosazuje své zájmy jako každý jiný vlastník).
- Nepřipadá vám zvláštní, že Urza (zrovna Urza!) po všech těch letech nemá žádnou definici státu (zrovna státu!)? Přitom po všech požaduje definice všeho, sám ale definici svého ústředního pojmu nemá. "Monopol na násilí", což někdy říká jako definici státu, je blbost. To by byl státem i ankap. Urza nazývá náš společenský systém "stát" a svou vysněnou společnost "ankap", ale nikdy nepřišel s kloudnou definicí, která by ten rozdíl – pro něj zásadní – pojmenovala či postihovala.
Což není až tak závadné. Definice nemají takovou důležitost, jakou jim přikládá Urza a obecně anarchokapitalisté. Svět zakoušíme, a tudíž zakoušíme i rozdíly mezi věcmi. Ze skutečnosti zakoušení ale neplyne, že zakoušený rozdíl umíme vyslovit (= definovat). Teď čtete text, tzn. zakoušíte slova. Kdo z vás ale dokáže definovat rozdíl mezi zájmeny a podstatnými jmény? Nebo mezi předložkami a spojkami? Nebo mezi hlavními větami a vedlejšími větami? Zakoušíme jakýsi rozdíl mezi tím; z toho ale neplyne, že to dokážeme definovat, a pro porozumění textu to ani není nutné.
Takže není třeba mít všechno definované. Rozdíly mezi věcmi zakoušíme a pak stačí říct "Tohle je důležitý rozdíl mezi věcmi A a S"; není nezbytné mít A a S definované. Ale že zrovna Urza nemá definovaný zrovna stát, je skandální.

V momentě, kdy opustíte vlastní úsudek, dovolujete zločinům, aby přišly znovu (v jiné podobě, ale znovu). (…) ono úplně stačí použít optiku vlastního rozumu a vlastní lidskosti, abyste např. už v době Hitlera odsoudil hon na Židy.
- Příchod nového honu na Židy usnadňují spíš anarchokapitalisté tím, jak důsledně popírají, že by byl nějaký rozdíl mezi zákonem a nařízením. Skutečně, Němci se za třetí říše chovali, jako by mezi nimi působil nějaký Urza, který by je důkladně zmasíroval, že mezi zákony a nařízeními není žádný rozdíl. Když pak vyšly Norimberské zákony, tak si tito lidé řekli: "Je to nařízení od vlády, to znamená, že je to zákon, a zákony se mají dodržovat". Nebýt Urzova působení, našel by se někdo, kdo by řekl "Tohle vůbec zákony nejsou, takže nás nezavazují", což by mohlo vést k pádu režimu, nevznikla by světová válka, nebyl by holokaust a kdo ví, na jaké úžasné úrovni by lidstvo nebýt těchto ztrát bylo. Urza ale odvedl svou propagandistickou práci dobře…

1. To ale není nepravdivý údaj o státní službě. Je to názor osoby, k čemu by došlo. Proto to není klamání spotřebitele. Ano, je to jako reklama na prací prášek, což taky není klamání spotřebitele. Ostatně je to totéž co dělá Urza: on taky přece neustále říká "V ankapu se lidé budou mít líp než ve státě.
Jedná se o přesvědčování. Nazývat to "propaganda" je jako nazývat jedení "žraním". Pokud přesvědčování není demagogické, je název "propaganda" prostě nadávkou. Ve svobodné společnosti by to mělo být tak, že každý by měl mít právo říct svoje a lidi se pak nějak rozhodnou.
Szasz o tom napsal toto: In his Introduction to Wittgenstein's Tractatus, Russell declares that "the essential business of language is to assert or deny facts." Only a logician, mathematician, or natural scientist, or someone having these enterprises in mind, could make such a statement. In ordinary life, language is used far more often for purposes other than to assert or deny facts than it is for it: in advertising, in friendly conversation, in religion, politics, psychiatry, and the so-called social sciences — in all these fields and situations and in many others language is used to express emotions, influence actions, and make some sort of verbal contact with other persons.

2. Jinými slovy lidé jsou důvěřivé děti. Dospělí lidé jsou vlastně zestárlé děti. Když jim někdo něco řekne/napíše do učebnice, tak tomu věří; ani je nenapadne, že by mohli přemýšlet, zda je to pravda…

1) Třeba otevřené lži o tom, že volný trh nemůže poskytovat určité služby (zdravotnictví, sociální systém, soudnictví, peněžnictví a podobně), ergo je musí (!) zajišťovat stát; a nejde o nějaký „názor“, jedná se o prokazatelné lži, jelikož ty služby již trh v minulosti poskytoval, dokud je vlády nepřevzaly.
- A jaký "nepravdivý, nedoložený, neúplný, nepřesný, nejasný, dvojsmyslný, přehnaný nebo zamlčený údaj" o JAKÉ státní službě, výrobku či nákupních podmínkách to podle autora obsahuje?

2) A jak by se asi stát zachoval k podnikateli, který by podobným způsobem lhal svým spotřebitelům?
- 1. Nechal by ho na pokoji, protože se nejedná o klamání spotřebitele. Každý producent čehokoliv říká něco jako "Beze mě byste byli v prdeli". Jak by vypadaly reklamy, kdyby se musela vždy říkat celá pravda, viz film "Umění lhát". To ale není klamání spotřebitele v právním smyslu. Je to proto, že "uvést v omyl ohledně faktické vlastnosti" a "vždy říct celou pravdu" jsou póly; to, co leží mezi nimi, se jmenuje rétorika. Jakákoliv rétorika není lež, alespoň ne v právním smyslu. Když někdo používá rétoriku, aby někoho oklamal, je to lež v morálním smyslu a je to morálně špatné, ale nejedná se o klamání spotřebitele.
2. K sociální dospělosti patří poznání, že lidé lžou a že není možné jen tak někomu něco věřit. A už vůbec ne politikům nebo učebnicím. Urzova rétorika (všimněte si: rétorika, ne lež) je zarážející: lidé jsou důvěřivé děti a stát toho zneužívá…

Ja stat definuji jako monopol na nasili na netrivialnim uzemi.
- Podle této definice je ale ankap stát. Takže buď je definice špatná, nebo je ankap stát…

Mezi rodinou a státem je rozdíl značný. Drtivá většina rodin vychovává děti k samostatnosti, aby si někdy v budoucnu založily svoje rodiny. Vychovává snad stát lidi k tomu, aby zakládali svoje státy?
- Ano. Rodiče vychovávají děti k tomu, aby v budoucnu převzali instituci "rodina"; stát vychovává děti k tomu, aby v budoucnu převzali instituci "stát".

V tom případě ankap není anarchií, protože v ankapu je autoritou či "governing body" soukromý soud dominantní soukromé bezpečnostní agentury.

Po druhé: bez centrálnej moci niet ani centrálnej definície slova vlastníctvo (to sa redukuje na prostú držbu, ako je to u zvierat - "moje" je to, čo mám aktuálne pod kontrolou a viem si to ubrániť).
- Přesně tak. Jak se říká "Buď jsi kladivo, nebo kovadlina". Určitě to nemusí mít podobu "Buď jsi pán, nebo otrok", dejme tomu, že ani podobu "Buď jsi vládce, nebo ovládaný", ale VŽDY bude platit "Buď definuješ, nebo jsi definovaný". Za to jít nelze. Tyto dvě "třídy" tady budou vždycky. Jak napsal Szasz:
In the animal kingdom, the rule is, eat or be eaten; in the human kingdom, define or be defined.

1. podle Hayeka bychom správně neměli používat pojem „demokracie“, ale spíše pojem „demarchie“, který je podle Hayeka vhodnější, jelikož verbum kratein se na rozdíl od alternativního verba archein (které se užívá např. ve slovech anarchie, monarchie atp.) v řečtině zdůrazňovala „spíše hrubou sílu než vládu podle pravidel… Důvodem, proč ve starém Řecku nemohl být použit onen druhý kořen k utvoření termínu demarchie, aby vyjádřil vládu lidu, bylo, že termín demarch byl (alespoň v Athénách) obsazen jeho dřívějším používáním pro úřad hlavy místní skupiny nebo okrsku (deme), a nebyl tudíž k dispozici pro označení vlády lidu jako celku. To by nám však nemělo bránit v přijetí termínu demarchie pro ideál, pro nějž byl původně přijat termín demokracie…“
zde: https://www.mises.cz/clanky/teorie-konstitucionalismu-v-pojeti-friedricha-augusta-von-hayeka-1833.aspx

- Takže etymologicky anarchie znamená "bez vlády podle pravidel", čili přesně jak napsal norbert, bezpráví.

2. Nacismus je extrémní pravice. Není extrémní pravicí, jen pokud si předefinujete "levici" a "pravici" na "pro velký stát" a "pro malý stát". Což je špatné definování, protože neobráží realitu: nikdo přece není pro velký stát proto, že by chtěl velký stát. Nacisté byli pro společenské uspořádání, které vyžadovalo velký stát. Libertariáni jsou pro společenské uspořádání, který velký stát nevyžaduje; i oni nejsou pro malý stát proto, že by chtěli malý stát. Velikost státní agendy je zde vždy až druhotná: je to důsledek světonázoru. Proto se jedná o špatné "definování", resp. o špatné tvoření pojmů: protože pojmosloví by mělo odpovídat světu.

1. podle Hayeka bychom správně neměli používat pojem „demokracie“, ale spíše pojem „demarchie“, který je podle Hayeka vhodnější, jelikož verbum kratein se na rozdíl od alternativního verba archein (které se užívá např. ve slovech anarchie, monarchie atp.) v řečtině zdůrazňovala „spíše hrubou sílu než vládu podle pravidel… Důvodem, proč ve starém Řecku nemohl být použit onen druhý kořen k utvoření termínu demarchie, aby vyjádřil vládu lidu, bylo, že termín demarch byl (alespoň v Athénách) obsazen jeho dřívějším používáním pro úřad hlavy místní skupiny nebo okrsku (deme), a nebyl tudíž k dispozici pro označení vlády lidu jako celku. To by nám však nemělo bránit v přijetí termínu demarchie pro ideál, pro nějž byl původně přijat termín demokracie…“
zde: https://www.mises.cz/clanky/teorie-konstitucionalismu-v-pojeti-friedricha-augusta-von-hayeka-1833.aspx

- Takže etymologicky anarchie znamená "bez vlády podle pravidel", čili přesně jak napsal norbert, bezpráví.

2. Nacismus je extrémní pravice. Není extrémní pravicí, jen pokud si předefinujete "levici" a "pravici" na "pro velký stát" a "pro malý stát". Což je špatné definování, protože neobráží realitu: nikdo přece není pro velký stát proto, že by chtěl velký stát. Nacisté byli pro společenské uspořádání, které vyžadovalo velký stát. Libertariáni jsou pro společenské uspořádání, který velký stát nevyžaduje; i oni nejsou pro malý stát proto, že by chtěli malý stát. Velikost státní agendy je zde vždy až druhotná: je to důsledek světonázoru. Proto se jedná o špatné "definování", resp. o špatné tvoření pojmů: protože pojmosloví by mělo odpovídat světu.

jak toto slovo používají anarchokapitalisté ve smyslu jejich představy o anarchokapitalistické společnosti, protože tam to podle Vaší definice být nemůže. (…) protože Vaše definice je v kontextu ankap nesmyslná
- Ale anarchokapitalistické "oprávněné" je stejné jako české "oprávněné". Obojí znamená "v souladu s právním systémem". Anarchokapitalistické "dobrovolné" je jiné než to české.

1) Napriklad by nemuseli resit nahradu skody, nemuseli by resit dalsi nasledne odskodneni, ktere by po nich nekdo chtel nad ramec skody a podobne.
- Odškodnění je přece taky trest. Jen je v mnoha případech jako trest nepraktické. 1. Co lidi, kteří nic nemají? 2. Některé zločiny nejde penězi odškodnit 3. Vytvořil by se tím morální hazard: lidé by se spíš dopouštěli zločinů, kdyby jim hrozilo jen přijít o majetek 4. Součástí čehož by bylo, že bohatí by si potom mohli dovolit ubližovat chudým.

2) Vychozi stav je, ze se clovek rodi svobodny. Pokud mu tedy nikdo nesebere svobodu,nelze to nazyvat ODMENOU. Ne, to je proste prirozeny stav.
Ne, neberu jako odmenu, ze me nejakej hajzl nezbavi svobody.
- 1. Jak byste to tedy nazval? Pokud je uvěznění za porušení zákona trest, tak že vás stát nechá na pokoji, když zákony dodržujete, je co? 2. Ona to skutečně JE odměna. Je to jako tresty za doping ve sportu. Zcela zřejmé to je, když si představíme, že trestem je ztráta bodů v rámci žebříčku. Dopující sportovec je potrestán: ztratí body; čímž je nedopující sportovec odměněn, protože se v žebříčku posune PŘED dopujícího. To posunutí v žebříčku je odměna za nedopování, kterou by nebylo možné dosáhnout jinak, než trestáním dopování. A ve společnosti se to má s trestním právem mutatis mutandis stejně jako ve sportu s trestáním dopingu.

Takze ja jsem odmenovan tim, ze me nekdo nezavre do basy.
- Napsal jsem "relativně odměněn". A není to tak? Není na tom člověk na svobodě líp než ve vězení? A kdyby pachatele trestných činů netrestali, co by měli zákona dbalí občané, z toho, že dodržují zákony? Obě skupiny by na tom byly stejně. Takže když jsou přestupitelé zákona zavíráni, je tím VYTVÁŘEN ROZDÍL ve kvalitě života mezi těmi dvěma skupinami. Nazval jsem to, že zákona dbalí jsou odměněni (resp. relativně odměněni). Jak jinak byste to česky vyjádřil? Opak trestu je odměna. Když všichni dostanou prémie, a vy ne, protože jste něco pokazil, byl jste potrestán za to, co jste pokazil. Když všichni až na vás nedostanou prémie, protože něco pokazili, tak jste byl odměněn za to, že jste to nepokazil.

1. Protože nemluvím anarchokapitalisticky, nýbrž česky, používám "oprávněné" ve významu, který má v češtině. Což je "v souladu s právním systémem" (daným kontextem). Hierarchicky je to nějak takto: oprávněný = Atribut/ Jednání/ "v souladu s právním systémem".
2) jak byste definoval oprávněnost ve společnosti, kde neexistuje všeobecně závazné právo
- Vám už to definování leze na mozek… Já definování neřeším. V takové společnosti by výraz "oprávněné" odkazoval k právnímu systému řečníka (což by bylo zřejmé z kontextu).

Ale smyslem trestání není od něčeho odrazovat, ale udržovat společenský řád. Trestání by bylo odůvodněné, i kdyby nikdy nikoho od ničeho neodradilo. Nejde o to, že od protispolečenského chování NEODRADÍ, ale o to, že se takové chování NEVYPLATÍ. Takže trestání by nefungovalo jen tehdy, kdybychom si mysleli, že se lidem vyplatí být kriminálníkem. Což si lidé nemyslí, ergo systém trestního práva funguje.

Jak napsal Szasz: If the person who breaks the law is not punished, the person who obeys it is cheated.
This is why lawbreakers ought to be punished: to encourage law-abiding behavior as useful and virtuous.
The aim of the criminal law cannot and must not be correction; it can only be, and ought to be, the maintenance of the legal order. (Words to the Wise: A Medical-Philosophical Dictionary, 2004) str. 78
Když lidé porušující zákony nejsou trestáni, jsou lidé dodržující zákony podváděni.
Proto by měli být přestupitelé zákona trestáni: aby bylo upevněno dodržování zákonů tím, že se lidem ukáže, že je to výhodné a ctnostné.
Cílem trestního práva nemůže a nesmí být náprava; může a mělo by jím být pouze udržování právního řádu.

1. Pomáhání majitelce v obchodě by v tomto případě bylo trestem, řekněme alternativním trestem. Takže to není argument proti trestání jako takovému.
2. Kdyby bylo uzákoněno, že dopadený a odsouzený pachatel se může dohodnout s poškozeným na svém trestu, vznikl by morální hazard. Lidé by to věděli a kalkulovali by s tím, že i pokud je dopadnou a dokážou jim vinu, pořád budou mít možnost to s poškozeným nějak ukecat. A jak víme, zdaleka ne každý pachatel je dopaden. Proto tresty musí být relativně tvrdé. Tak tvrdé, aby lidi odrazovali, i přesto, že můžou kalkulovat, že na ně s velkou pravděpodobností nepřijdou, anebo jim zločin nedokážou.
Chce to trochu pokory. Náš společenský systém nevymyslel Havel ani Babiš. Vznikal tisíce let, takže je téměř jisté, že bude moudřejší než to, co vás včera napadlo.

1. Pomáhání majitelce v obchodě by v tomto případě bylo trestem, řekněme alternativním trestem. Takže to není argument proti trestání jako takovému.
2. Kdyby bylo uzákoněno, že dopadený a odsouzený pachatel se může dohodnout s poškozeným na svém trestu, vznikl by morální hazard. Lidé by to věděli a kalkulovali by s tím, že i pokud je dopadnou a dokážou jim vinu, pořád budou mít možnost to s poškozeným nějak ukecat. A jak víme, zdaleka ne každý pachatel je dopaden. Proto tresty musí být relativně tvrdé. Tak tvrdé, aby lidi odrazovali, i přesto, že můžou kalkulovat, že na ně s velkou pravděpodobností nepřijdou, anebo jim zločin nedokážou.
Chce to trochu pokory. Náš společenský systém nevymyslel Havel ani Babiš. Vznikal tisíce let, takže je téměř jisté, že bude moudřejší než to, co vás včera napadlo.

To, že zločin se nevyplácí. Trestáním porušování zákonů jsou ti, kdo je dodržují, relativně odměněni, protože oni uvězněni nejsou.
Takže trestání není pomsta, ale pokutování. Je to přesně jako s nesprávným parkováním. Asi byste neřekl, že pokuta za nesprávné parkování je pomsta, nebo ano?

Dám ještě příklad.
A: Žijete na území státu vybírajícího daně. Podle anarchokapitalismu na to stát nemá právo (je to NEOPRÁVNĚNÉ) => nemá právo vás nutit zaplatit daň => pokud daň zaplatíte, ač nechcete, je to z vaší strany NEDOBROVOLNÉ.
B: Bydlíte v domě vlastníka vybírajícího nájemné. Podle anarchokapitalismu na to vlastník má právo (je to OPRÁVNĚNÉ) => má právo vás nutit zaplatit nájemné => pokud nájemné zaplatíte, ač nechcete, je to z vaší strany DOBROVOLNÉ.
Takže v anarchokapitalističtině jsou "oprávněné" a "dobrovolné" synonyma (nebo něco jako synonyma; teď nad tím nechci přemýšlet). Což je samo o sobě v pořádku, jenže anarchokapitalisté si to zřejmě neuvědomují a argumentují "je to oprávněné, PROTOŽE to je dobrovolné" a naopak. A to je tautologie.

Rozvedu to: Vy totiž vlastně se mnou souhlasíte (a odporujete Urzovi), že to, co nedává smysl na úrovni jedince, může dávat smysl na úrovni společnosti. A dokonce říkáte, proč to tak je: protože společnost vás k tomu donutí (ano, v ankapu "donutí v souladu s NAPem", to je ale v češtině pořád donucení). Jde o to, zda totéž neplatí pro vězení: že na úrovni jedince nedávají smysl, ale společnost vás k jejich placení donutí.

Soud si radeji zaplatis, protoze to jinak hrozi, ze te znici bezpecnostni agenzura toho na kom se mstis
- Co to má vyvracet? Urza argumentuje, že když něco nedává smysl na úrovni jedince, nemůže to dávat smysl na úrovni společnosti. Na příkladu soudu vidíme, že může. Říkáte, že v ankapu by bylo rozumné platit si "služby" soudce. No a co? Nebylo by v ankapu stejně tak rozumné platit si "služby" vězeňské služby?

Bez argumentu je to jen zasírání diskuze.

Urza říká, že když něco nedává smysl na úrovni jedince, nemůže to dávat smysl ani na úrovni společnosti. Na příkladu soudu jsem ukázal, že to obecně neplatí. To je vyvrácení protipříkladem, které Urza používá běžně.
Napadlo mě k tomu víc, ale pro teď to stačí.

Soudy

Představte si, že vám někdo něco provede; co pak s tím? Pokud to nebylo nic až tak hrozného, třeba byste uvítali odškodné; bylo-li to něco neodpustitelného, co vám zničilo život, možná byste dotyčnému nejraději také ublížili (já osobně považuji pomstu za nešťastnou, ale to teď ponechme stranou). Kdo by si ale za své peníze platil soudce, který by rozhodoval, zda má na odškodné či mstu právo? Patrně skoro nikdo. Proč tedy tímto způsobem nakládáme s těmi, kdo porušují zákon? Stačí trochu zamlžit okolnosti té platby, skrýt před lidmi to, že oni jsou těmi, kdo platí, rozložit náklady i mezi ty, kterých se to netýká… a najedou to přestává být absurdní a máme soudy; masivní plýtvání zdroji – takový je stát.
- Sice oceňuju, že autor po dlouhé době přišel s novou myšlenkou, ale je to opět špatně.

1. To není důkaz kruhem, ale prostě ekvivalence.
2. V anarchokapitalistické argumentaci se ale vyskytuje jedna tautologie, kterou jsem odhalil až teď. Spočívá v tom, že se nerozlišují pojmy "oprávněný" a "dobrovolný". Co je podle anarchokapitalistického práva oprávněné, je dobrovolné; a co je podle toho práva neoprávněné, je nedobrovolné. Anarchokapitalisté si to zřejmě neuvědomují a argumentují, že něco "je oprávněné, PROTOŽE to je dobrovolné" a "není to oprávněné, PROTOŽE to není dobrovolné". Což je tautologie. Ve skutečnosti tím vypovídají "je to oprávněné, protože to podle našeho práva je oprávněné" a "není to oprávněné, protože to podle našeho práva není oprávněné". Když chtějí pohovořit o tom, kdo má mít jaká práva, přejdou do jazyka dobrovolnosti, a zřejmě si vůbec neuvědomují, že ta "dobrovolnost" je ve skutečnosti oprávněnost teoretiky anarchokapitalismu přejmenovaná na dobrovolnost.

Jenže pozor! Je rozdíl někoho zabít (tedy že by beze mě žil, ale v důsledku mého konání zemře – tam se jedná o jasné porušení vlastnických práv k jeho tělu) a nepomoci mu přežít (tedy že by mohl s mou pomocí přežít, ale v důsledku mého nekonání zemře – to není porušení vlastnických práv)
- Jenže pozor! Plod při potratu zemře v důsledku konání matky. Takže to máte úplně blbě. Nejde o rozdíl "zemře v důsledku konání x nekonání" ale o něco jako "zemře v důsledku oprávněného x neoprávněného konání". Ale tohle už Vám opravovat nebudu. Spletl jste dohromady etický rozdíl mezi konáním zla a nebránění zlu s NAPem. Ale to jsou dvě různé věci. Rozpleťte si to sám, tohle určitě zvládnete. První, a ve Vašem případě nejdůležitější, bod je přiznat si, že jste to zmotal.

netvrdím, že je ctnostné někoho nechat umřít, ale agrese to dle mého názoru není. … Osobně se mi to nelíbí, nesouhlasím s tím, ale není to dle mého názoru porušení NAPu a nikdo by jí neměl nutit v těhotenství pokračovat.
- Tohle je školácká chyba. Je přece jasné, že je to "dle Vašeho názoru", když je to ve Vašem článku, takže to nemusíte psát. Koho jiného by to měl být názor? Aragorna? To je jako byste začínal každou větu "Myslím si" nebo "Vím".

1. Existuje protiargument, že záleží na tom, jak se dítě do těla matky dostalo – zda proti její vůli. Protože pokud ne, je to jako uvrhnout někoho do hladomorny a potom mu odmítnout jakkoliv pomoct – dostat se ven nebo spouštět jídlo – s tím, že "je rozdíl někoho zabít, a nepomoci mu přežít".
Čili potrat je porušení NAPu (alespoň pokud se nejedná o důsledek znásilnění, ale možná i tehdy).
2. Samozřejmě jde hlavně o to, proč by měl NAP, tj. princip, který je v rozporu sám se sebou, v mnoha situacích selhává, je založen na ničem a dílem myslitele, který nepřišel s žádnou hodnotnou myšlenkou (Vy sám jste za ty roky představil JEDNU jinou myšlenku od Rothbarda, "kapitalismus <=> anarchismus", která je zjevně chybná) hrát jakoukoliv roli při řešení tak choulostivého problému jako je právo na potrat.

1) Muzete se rozhodnout bejt soudcem. Stejne tak se muzete rozhodnout zalozit vlastni menu (treba krypto).
Otazka je, zda nekdo bude vase rozsudky uznavat. Stejne jako je otazka, zda by vam za vasi novou menu nekdo byl ochotny dat nejake zbozi (spis ne).
- Tato analogie ale přece neplatí! V ankapu můžete začít emitovat vlastní měnu a nikdo vám v tom nesmí bránit. Když ale v ankapu začnete vynášet rozsudky, které budou v rozporu s právem jiného soukromého soudu, tak onen soud a jeho bezpečnostní agentura vám BUDE BRÁNIT v jejich vymáhání! Příklad: Jste podnikatel v ankapu, vytvoříte právní systém založený na teorii spravedlnosti Johna Rawlse a začnete nabízet jeho vymáhání. Budete mít spoustu klientů, řekněme 80% populace bude ochotna vám platit. Podle vašeho právního systému jsou vlastníci velkých pozemků povinni odvádět část zisků bezzemkům; podle vašeho soukromého práva zabráním přírodního zdroje (který jste nevytvořili) vám vzniká taková povinnost. Co se stane, když své soukromé právo, po němž je obrovská poptávka, začnete vymáhat? Všechny soukromé bezpečnostní agentury založené na NAPu (řekněme na napovské teorii spravedlnosti nebo teorii spravedlnosti Murrayho Rothbarda) se proti vám spojí, aby vám ve vymáhání vašeho práva zabránili. Budou s vámi jednat jako se zločincem – a podle JEJICH PRÁVA zcela legitimně.

2) Kdo dany spor bude rozsuzovat, to nerozhoduje nejaky novopeceny a samozvany soudce.
Ve vetsine pripadu to bude podobne, jako dnes s rozhodcimi dolozkami.
Proste kdyz 2 strany uzavrou smlouvu, tak si v te smlouve zaroven souhlasi, ze pripadne spory bude resit soudce XY, protoze mu obe strany veri.
- Ach jo… Ale kdo rozhodne o tom, že těm stranám patří majetek, který ve smlouvě, kterou spolu uzavřely, figuruje jako jejich, co? Vy se motáte v kruhu! Potom i ČR je ankap, protože přece v ČR můžou "dvě strany uzavřít smlouvu, ve které budou souhlasit, že případné jejich spory bude řešit soudce XY"…

3. Pro pořádek dodávám, že jste se dokonale vyhnul mému argumentu, jak je u anarchokapitalistů běžné. Opakuju: Anarchokapitalisté rádi "vyvracejí stát" tím, že prohlašují "Žijete na území mého státu. Teď jsem ho vyhlásil. Zaplaťte mi daně!" Jenže stejně tak by "etatista" mohl v ankapu prohlašovat "Žijete na mém pozemku. Podle rozhodnutí mého soukromého soudu to tak je. Zaplaťte mi nájemné!" Máte na to argument? Asi ne, co?

u státu i wiki zminuje více definic, já používam tuto
Max Weber definuje „stát“ jako lidské společenství, které si na určitém území nárokuje pro sebe monopol násilí.
- A podle této definice (zhruba správné, byť zjevně nedokonalé) je státem i ankap.

právě jsem se rozhodl, že jste mi nezaplatil daň z hlavy (domluvil jsem se s kamarádama, že ji budeme vybírat).
Takže jdu zabavit majetek váš i vaší rodiny. Proč? No protože jsem se rozhodl a kamarádi mi to odsouhlasili.
- A nešly by stejně zpochybnit rozsudky soukromých soudů v ankapu? Například "Teď jsem se rozhodl, že jsem soukromý soudce, a podle mého rozhodnutí Vám pozemek, na kterém máte dům/který obhospodařujete/vlastníte nepatří. Takže Vám ho jdu zabavit. Proč? No protože jsem se rozhodl a kamarádi mi to odsouhlasili."

Jestli vy jste podepsal nějakou "společenskou smlouvu", tak pak chápu, že se jí cítíte vázán. Mě můj podpis zatím nikdo nebyl schopen ukázat.
- Máte nějaký majetek? Dům, pozemek, peníze? Pokud ano, od kolika lidí máte podepsáno, že Vám to patří?