Diskuse – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

1) Málokterý studující má čas v tunách nepodstatných informací…
- Proboha, jaké tuny informací? VŠECHNO, co se vyučuje na gymnáziu, se naučí průměrný dvacátník za měsíc, když chce, a to při zaměstnání.

2) vzdělání, které pomáhá vytvořit si objektivní představu o světě
- Asi jste myslel "pravdivou představu o světě". Nebo je to důmyslně skrytý doklad, jak špatné je státní školství?

3) uplatnit ji ve prospěch kvality svého života, třeba znalostí základů psychologie dojít ke kvalitnímu partnerskému vztahu.
- Proboha…

4) Kontrast mezi relativní a reálnou vzdělaností je tak jedním z nejzásadnějších problémů moderního školství
- Ne. Školství má dva základní problémy: 1. Jako zdravotnictví je jen způsob, jak se distribuuje medicína, tak školství je jen způsob distribuce vzdělanosti, čili řekněme poznání nebo porozumění. A první základní problém je, že v naší společnosti je jen velmi málo lidí produkujících porozumění, a ještě méně z nich je za to placeno. A rozhodně to nejsou učitelé. 2. Druhý základní problém je, že se nerozlišují dvě funkce škol: vzdělávací a funkce sociální kontroly. V důsledku toho máme střední školy, které – obzvláště gymnázia – nemají žádný smysl jako vzdělávací instituce. Jediný smysl gymnázií je poskytovat extrémně předražený babysitting pro adolescenty.

Že děti mají vrozenou schopnost poznat hodnotu předmětu, nemá žádný vztah k vlastnictví. Koneckonců chování "usmívající se růžové postavičky" nejvíc ze všeho připomíná chování zloděje. Kdo jiný musí překonat zeď, aby se dostal k "předmětu své touhy"?

Od určitého věku si uvědomují důsledky činu, ke kterému se rozhodli, tj. že tím druhému škodí, prakticky všichni. (…) A nikdo nemá výchozí stav například že by se děti měli o hračky dělit podle jiného algoritmu než podle toho, kdo je má první. Tedy velice dobře si uvědomují, co je to vlastnictví a to aniž by je to někdo učil. Je to nejspíš proto, že od určitého věku to již umí zanalyzovat symetricky a promyslet si, jestli by taky chtěli mít to naopak, tj. vzdát se hračky, kterou mají a se kterou si chtějí hrát zase oni.
- 1. Co kdyby děti právo prvního přisvojitele neuznávali? Zavrhl byste potom NAP? Pokud ne, nemůžete to používat dost dobře jako argument pro NAP. Protože pak to vypadá jako známá taktika, kdy se vše, co je v souladu s tezí, jaksepatří nafoukne, a vše, co je s ní v rozporu, se ignoruje.
2. V souladu s anarchokapitalismem by chování dětí bylo až v případě, že by uznávali takové rozdělení hraček, kdy si dříve příchozí vezme DVĚ a na poslední dítě se nedostane. Nebo takové, že si první dítě zabere VŠECHNY hračky… Uznávají děti takové rozdělování? Pokud ne, nesvědčí to o vrozeném anarchokapitalismu, ale naopak o vrozeném komunismu: že tvrdě vyžadují, aby se nikdo neobohacoval na úkor druhých.
3. Nejspíš se jedná o pravidlo buď přímo stanovené dospělými (na jedno dítě připadá jedna hračka a může si s ní hrát ten, kdo se jí zmocní první) anebo od dospělých odkoukané. Děti přece na dospělých vidí, že věci, které používají, jim zpravidla nikdo nebere. Čili pochybná je sama vrozenost.

Organizace ankapu: Obyvatelé území si platí bezpečnostní agenturu na prosazování své vůle. Klidně to může být tak, že bohatá menšina (především vlastníci pozemků) prosazuje přes bezpečnostní agenturu svou vůli nad chudou většinou (bezzemků). Ankap je síť území ovládaných centrálními bezpečnostními agenturami.
Území ankapu: V užším smyslu území ovládané určitou centrální bezpečnostní agenturou. V širším smyslu síť takových území, větších nebo menších, sahající až k území nenapovských států.
Obyvatelé ankapu: V užším smyslu: lidé žijící na území ovládané určitou centrální bezpečnostní agenturou (obdoba určitého nenapovského státu: "žije v tom a tom státu"). V širším smyslu: lidé žijící na území ovládaném nějakou centrální bezpečnostní agenturou (obdoba všech nenapovských sátu: "žije ve státu"). A klidně to může být tak, že 90% obyvatel napovského státu s ankapem nesouhlasí, chtěli by změnu režimu, ale 10% zákazníků nejsilnější bezpečnostní agentury jim to nedovolí.

Měl byste tu údajnou svázanost důsledného kapitalismu a anarchie pořádně vysvětlit. Jistě není problém vidět anarchii a kapitalismus jako dvě strany téže mince, když si anarchii předefinujete na kapitalismus… Měl byste napsat text, kde vysvětlíte, co si pod anarchií představovali myslitelé PŘED Rothbardem (a případně, proč ji už oni nespojovali s kapitalismem), a ukázat, že Rothbardova anarchie je i anarchií jeho předchůdců: že jen neukradl to slovo k označení něčeho, co by anarchisté před ním označili za stát.

1) Hypotéza: jedinec – náhodná osoba – odíde bývať do lesov kde v okruhu 200km nikto ďalší nie je; lesy sa nachádzajú na území štátu (napr. Kanada); tento jedinec žije v anarchii alebo v demokratickom štáte?
- Žije v Kanadě, čili v demokratickém státě. Nebo je snad Kanada anarchie?

2) Zriaďuje štát existencia čo i len jedného pravidla?
- Samozřejmě. To pravidlo zní "O všem rozhoduje vůdce/král/náčelník/stařešina/il duce/Rudolf Kitler".

3) Ak sa dohodneme na tom že bude anarchia, nie je to paradox?
- Všechny paradoxy se rozplynou, když začnete rozlišovat skutečnost a rétoriku. Ankap je taky stát, druh státu; Urza ho jen z rétorických důvodů stát nenazývá. Tak jako zdravotní pojištění je daň, druh daně; jen její zastánci ji tak z rétorických důvodů nenazývají.

8:30 Urza (pomalu a důležitě): Jsou některá úmrtí, která přitahují pozornost lidí, a jiná, která nepřitahují pozornost lidí. Umírá mnohem víc lidí jinými způsoby.
- Ano, například mnohem víc lidí umírá přirozenou smrtí… A o tom se nepíše! Řešením záhady je, že vůbec nejde o to, kolik lidí odešlo do věčných lovišť, ale o bezpečnost veřejného prostoru. Kdyby Vitásek začal v nemocnici střílet po lidech a nikoho by netrefil nebo by jen způsobil lehká zranění, taky by se o tom psalo, taky by to lidi zajímalo a taky by vznikla "zvýšená panika".
Stejně jako když Barbora Orlová zabila ve škole studenta, vzbudilo to velkou pozornost; ovšem když předtím zaútočila v mateřské školce, taky to vzbudilo pozornost, i když nikoho nezabila.
Čili je zřejmé, že jde o bezpečnost veřejného prostoru, ne o počet mrtvých.

Právo na dům či byt znamená takové uspořádání společnosti, kdy každému jejímu členovi je přidělen jeden dům či byt. Tak jako všeobecné volební právo znamená takové uspořádání společnosti, kdy každému jejímu členovi je přidělena jedna sada hlasovacích lístků.

1+ Perfektní příklad.

Újma ale nevzniká učením, ale tím, co učení předpokládá: přiznáním si, že nejste dokonalý, že něco neumíte, nechápete, neznáte, že se v něčem mýlíte. To je pociťováno jako újma. Proto učení se něčemu předpokládá ochotu tuto újmu podstoupit, ochotu utrpět újmu na hrdosti (přesně "na sebehodnocení").
A to, že učení předpokládá ochotu tuto újmu utrpět, neznamená, že ji každý utrpí nebo může utrpět. Týká se to jen těch, kdo mají příliš vysoké sebehodnocení, jejichž pocit vlastní důležitosti je příliš silný.
Vždyť to Szasz říká: děti pocit sebedůležitosti nemají, tudíž onu újmu nemůžou utrpět, proto se učí tak lehce.
Kdežto u domýšlivých nebo důležitých osob s obrovským pocitem sebedůležitosti jde o obrovskou újmu, kterou logicky nechtějí podstoupit, proto se nejsou schopny naučit nic.

Prostě při učení se něčemu platí:
Čím víc jste jako dítě, tím menší újma na hrdosti/sebehodnocení, tím méně ochoty utrpět tuto újmu je třeba.
Čím víc jste "vain or important", tím větší újma na hrdosti/sebehodnocení, tím více ochoty utrpět tuto újmu je třeba.

1) Když se někdo něco učí a zárověň lze předpokládat, že je na světě někdo, kdo to již umí (opačnému případu se říká výzkum), pak tím automaticky přiznává svou nedostatečnost a nedokonalost, tedy že je někdo lepší v tom, co zrovna dělá, než on.
- 1. Takže když se někdo učí psát na klávesnici, "lze předpokládat, že je na světě někdo, kdo to již umí", protože "v opačném případě se tomu říká výzkum"…
2. Z kontextu je zřejmé, že se jedná o učení v nejširším smyslu, např. i o měnění názorů, na politiku nebo cokoliv jiného důležitého. Takže "osoba, která není ochotna strpět újmu na hrdosti" se jak sama nic učit nezačne (nepůjčí si knihu, nepřihlásí se do kurzu), tak především se nic nenaučí z běžných situací, kterým je v životě vystavena, nezmění podle toho své názory.

2) To, že to je zjevná a všem známá skutečnost nic nemění na tom, že to dotyčného uráží, narcisticky zraňuje. Tedy pokud trpí narcistickou poruchou osobnosti jako řemen.
- 1. Interpersonální odhalení vlastní nedokonalosti pociťují lidé jako újmu: hanbu, ostudu. Proč by tomu tak nemělo být i u intrapersonálního odhalení?
2. Je řeč o prosté skutečnosti, že pro nafoukané, domýšlivé, důležité lidi je těžké si přiznat, že něco neumějí, nechápou, že se v něčem mýlí, tj. že nejsou dokonalí, a že proto je pro ně těžké a dokonce nemožné se něco naučit. Když řeknete, že to je "narcistická porucha osobnosti" (což je prostě název pro určité chování, tak jako všechny duševní nemoci), nic, ale vůbec nic, k skutečnosti nepřidáváte. Je to prostě jen její jiné POJMENOVÁNÍ. NIC JINÉHO.
Lidé mají pocit, že už je v životě nic dobrého nečeká; vy to nazýváte deprese.
Lidem (nepřekvapivě hlavně mladým) nevyhovuje svět, nedokážou si v něm nalézt místo; vy to nazýváte schizofrenie.
Děti nebaví škola, tak vyrušují, jsou neposedné, nesoustředí se na výklad; vy to nazýváte ADHD.
Všechno to je jen pojmenování chování; jak řekl Szasz: Psychiatrické diagnózy parodují jazyk medicíny.

Úplně samozřejmě jste "vysvětlil" chování narcistickou poruchou osobnosti. Ve skutečnosti jste to chování jen POJMENOVAL. POJMENOVÁNÍ NENÍ VYSVĚTLENÍ. Není to nic. Je to jen přiřazení zvuku/obrázku k jevu. A to je psychiatrický byznys, v tomhle Vy podnikáte: prodáváte lidem pseudovysvětlení nežádoucího chování.
A ono to funguje. Je to něco prastarého, atavistického: jako bychom pouhým pojmenováním věci ji nějak změnili, jako bychom nad ní tím získali moc. "Je to jen narcistická porucha osobnosti/deprese/schizofrenie/ADHD." Řeknete to a lidé mají pocit, že problém už je víceméně vyřešen… Szasz tomu říkal "slovní magie". Obchodujete s iluzí, že lidské problémy, skutečné životní problémy, jsou zaprvé ne zcela skutečné (jsou to jen symptomy choroby) a zadruhé odstranitelné (léčitelné). Proč si myslíte, že máte víc dobrovolných pacientek než dobrovolných pacientů? Ze stejného důvodu, proč mají ezoterici víc klientek než klientů: na iluze skáčou mnohem víc ženy…

Ještě k začátku: Není to tak, že "to dotyčného uráží, narcisticky zraňuje" PROTOŽE "trpí narcistickou poruchou osobnosti", ale tak, že Vy ten jev, že "to dotyčného uráží, narcisticky zraňuje" NAZÝVÁTE, že "trpí narcistickou poruchou osobnosti". Je to prostě jen jiný název pro ten jev. Když o blesku řeknete, že to je "Diův hněv", "Zeus se zlobí", je to pojmenování jevu blesk, ne jeho vysvětlení.

To je tak naprosto dokonale beznadějně špatně…
Budu stručný. Narážel jsem na tuto pasáž: když mi však zarytý konzervativec řekne, že odmítá sňatky homosexuálů, protože „jsou nepřirozené“ (což asi nebude jeho pravý důvod, protože též není zastáncem zahození antibiotik a umírání na infekce, neboť je to přirozené) a „manželství muže a ženy patří mezi tradiční tisícileté hodnoty“ (ale otrokářství s ještě delší tradicí nechce), co si mám myslet? (Kterýžto argument je navíc zřejmě otrocky přejat z anglického zdroje: v angličtině totiž mají pro "přirozené" a "přírodní" jeden výraz "natural".)
O čemž už Urza diskutoval se Semínem a Jochem zde:
https://www.youtube.com/watch?v=_Nrfw3_6ljs 1:25 – 4:25

Takže podle Vás Urza opakuje omyl, který mu byl vyjasněn a jehož vyjasnění nerozporoval, ne proto, že je domýšlivý a důležitý (vain or important), ale kvůli svému vysokému věku, resp. involučních změnách na mozku?

Je rozdíl mezi soukromým a společenským vlastnictvím např. ledovce nebo pralesa. A je rozdíl mezi absolutním vlastnictvím a vlastnictvím, jehož podoba je utvářena společenskou dohodou.
Že ledovce a pralesy vlastní státy mi samo o sobě nevadí, samozřejmě nemusím souhlasit s konkrétní státní politikou.

Vidím, že už začínáte trolit. Teď ještě odpovím, na případné další trolení už ale nebudu reagovat:
Vždycky se vynucuje právo na něco. Takže věta Vynucuje se absolutní soukromé vlastnictví přírodních zdrojů nutně znamená "vynucují se práva soukromých absolutních vlastníků přírodních zdrojů".

Co se prosim v ancapu vynucuje, co ve state ne?
- Vynucuje se absolutní soukromé vlastnictví přírodních zdrojů: lesů, pralesů, ledovců, pramenů, řek, moří, uhelných pánví, kopců, hor, rostlin, živočichů… Když si v ankapu vlastník přírodní zdroj zabere, už ho navěky vlastní a nikdo mu do toho nesmí mluvit. Což je inherentně problematické, jemně řečeno, protože přírodní zdroje nikdo z lidí svou prací nevytvořil.

Dobrý hlavolam.

A otázkou je, zda to není protismyslná představa jako "kulatý čtverec", "polycentrické právo", "duševní nemoc" nebo "beztřídní společnost"…
A nemyslím si, že většina anarchistů si pod anarchií představuje to co Vy. Každopádně na obě anarchie, Vaší i většinovou, se vztahuje totéž: je otázka, zda nejde o protismyslné představy.

Teď jsem si všiml. Je tam otazník navíc. Tak ještě jednou:
A jak vznikne ta "čistá anarchie"? Jak se udrží? Tak, že lidé budou bránit "systémovému vymáhání pravidel"! To Jakub myslel tím "systém jsou také jen lidé".

1+

A jak vznikne ta "čistá anarchie"? Jak se udrží? Tak, že lidé budou bránit "systémovému vymáhání pravidel"? To Jakub myslel tím "systém jsou také jen lidé".

Jde o to, zda "anarchie" není nesmyslný nebo protismyslný koncept, jako "kulatý čtverec", "polycentrické právo", "duševní nemoc" nebo "beztřídní společnost"…

Ochota strpět újmu na hrdosti je PŘEDPOKLADEM úspěšného učení. O tom, že by učení mělo VÉST ke ztrátě sebeúcty tam nic není. Ovšem může to tak být: když se snažíte něco naučit a ono to nejde a nejde…
Rychlý překlad:
Každý akt vědomého učení vyžaduje ochotu strpět újmu na hrdosti. To je důvod, proč se malé děti, které ještě nemají vytvořen pocit vlastní důležitosti, učí tak lehce; a proč se starší lidé, obzvláště pokud jsou marniví nebo důležití, nejsou schopni naučit vůbec nic.
-Thomas Szasz

A je to tady zas! Urza omílá omyly, které mu byly stokrát vyjasněny (a jejichž vyjasnění nerozporoval).
Every act of conscious learning requires the willingness to suffer an injury to one's self-esteem. That is why young children, before they are aware of their own self-importance, learn so easily; and why older persons, especially if vain or important, cannot learn at all.
Thomas Szasz

A argument? Proč by to nebyl ankap?

DODATEK DODATEK DODATEK
Příklad: Začnete těžit vodu z ledovce a prodávat ji. Přijdou za Vámi lidé z obce řeknou Vám, že to dělat nesmíte. Vy řeknete, že Vy po nich nic nechcete, oni chtějí něco po Vás, že na to potřebují smlouvu, kterou s nimi neuzavřete. A oni docela správně opáčí, že to Vy po nich chcete, aby uznali Vaše pravidla, totiž že ten ledovec je něco, co může být předmětem trhu – pravidla se kterými oni nesouhlasí.

Podstata toho klamu, ve kterém se už tak dlouho plácáte, spočívá asi v tom, že si představujete jako výchozí bod stav, kdy něco vlastníte mimo společnost a máte volnost se rozhodnout, zda se ke společnosti připojit, "uzavřít s ní smlouvu", nebo ne. To je ale nesmysl. Vlastnictví existuje JEN ve společnosti, nemá žádnou mimospolečenskou existenci. Je to jen sociální jev.

Oprava chyb:
Je ale jisté, že tím on vnucuje stát mě, nikoliv já jemu anarchokapitalismus. Protože on přišel za mnou a nárokuje si něco, na co se mnou nemá uzavřenou smlouvu. Já po něm nic nechci, on chce něco po mě. Smlouvu potřebuje on.
- Jenže tímto postojem mu už ale vnucujete svá pravidla: že Vy rozhodujete, kdo má na co právo, kdo na co potřebuje smlouvu.

Já po něm nic nechci, on chce něco po mě.
- Chcete po něm, aby uznal Vaše pravidla.

Smlouvu potřebuje on.
- Podle Vašich pravidel.

A ne že zase přijdete se slovní ekvilibristikou že já po něm chci aby on po mě nic nechtěl.
- Vy po něm chcete, aby uznal Vaše pravidla.

není možné uzavřít smlouvu na všechny možnosti, co on nemá dělat, protože není možné všechny vyjmenovat, nehledě na to, že nelze uzavřít smlouvu se všemi lidmi na zeměkouli, včetně těch, co se ještě ani nenarodili.
- Neznamená to, že je na té Vaší "etice uzavírání smluv" cosi zásadně špatně?

Tudíž musí to být obráceně, on musí přijít za mnou a dát mi možnost souhlasit či nesouhlasit, jinak koná násilí on na mě.
- Jinými slovy, vyhrazujete si právo nesouhlasit s pravidly ostatních, ale ostatní musí souhlasit s Vašimi pravidly.

Autor by se ohradil snáz, kdybyste odpovídal na jeho příspěvek…
Pohled na otrokářský systém z hlediska demokrata spočívá v tom, že demokrati vidí jako jeho vadu že, otroci nemají možnost hlasovat.
- Ne, to si nikdy nikdo nemyslel. Kdo něco takového řekl? Uveďte zdroj.

Ne, protože ankap není o tom, co lidé CÍTÍ, ale co VLASTNÍ. Většina může ankap nenávidět, ale pokud menšina bude silnější, prostě většinu přinutí v něm žít.

Když se v ankapu změní bezpečnostní agentura, dopadne to na VŠECHNY lidi na území, kde působí. Čili je to obdoba změny vlády v demokracii.

Proč by nefungoval?

Ze všech blbostí, na kterých mezi anarchokapitalisty panuje shoda, je tahle ta nejkřiklavější. Ankap by mohl být bez problémů nadiktován shora. Kim Čong Un by klidně mohl zřídit ankap.

Oprava chyb: Na tom, že se otrokům bez hlasování vnucovalo něco, co nechtějí, nebylo zjevně špatné to, že se jim vnucovalo NĚCO, co nechtějí. Neustále někomu vnucujeme něco, co nechce: zlodějům, lupičům, násilníkům, podvodníkům.