Dva stupně drzosti – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Ministryně pro místní rozvoj (to je zas jednou funkce) Karla Šlechtová vyvěsila na svůj facebookový profil srdceryvný příběh o tom, kterak se vydala na barokní koncert k výročí Karla IV. do jakéhosi kostela, odkud ji údajně vyhodil farář, protože dotyčná prosazuje zdanění církevních restitucí; dotyčná žádá vysvětlení od církve, proč diskriminuje ministra české vlády, a odvolává se přitom na demokracii. Ponechme nyní stranou, zda je to vůbec pravda, neboť se ukazují nějaké nesrovnalosti v datu a místě, na které když někdo poukáže, jeho komentář záhadně zmizí; předpokládejme však nyní, že se to skutečně stalo přesně tak, jak ministryně popisuje. Kdyby to tak bylo, jedná se ze strany církve vážně o něco tak hrozného a odsouzeníhodného? Co se vlastně stalo?

Stát vzal církvi majetek, což bylo po dlouhých letech nakonec uznáno jako chyba, v důsledku čehož padlo rozhodnutí uloupené statky vrátit; z této transakce si však stát chce část násilím vzít (zdanění restitucí), což odůvodňuje kreativně tím, že výpalné vybírá i z ostatních transakcí – to je první stupeň této drzosti. Druhý stupeň pak představuje, když se představitelka zastánců a propagátorka této loupeže diví, že jí oloupený nechce zdarma zahrát na svém pozemku; a přichází na řadu fňuk o tom, jak církev diskriminuje a v demokratické zemi odmítá pustit na koncert ministra české vlády, jako kdyby to měla být nějaká povinnost. Nejhorší na celé věci je, že dotyčné vůbec nedochází absurdita celé věci, neboť v jejích očích loupež není loupeží, je-li legislativně posvěcena, a ten, kdo organizuje koncert, nesmí nikomu zakázat vstup, protože diskriminace (je špatná, ááno) a také „se to prostě nedělá“.