Ideální rodina – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Co Doma Komora Velebnosti Uz aby tu byl ankap aby si soustali na svem a za sve , bez tech jejich neziskovek na statnich skolach

Aniz bych Vasi dasli slohovou rozcvicku chtel nejak snizovat, z ciste technickeho hlediska nemohu nepodotknout, ze vyssi prisnost dvojiho metru nema s Vami kyzenym sdelenim pranic spolecneho.

Zajímavé téma... Máte nějaké osobní zkušenosti s "polyamorním modelem rodiny"? Dítě by říkalo "mámo" jen své biologické mamince? nebo všem ženám v polyamorním svazku?
V případě "rozvodu" takového svazku by pak bylo dítě ve střídavé péči třeba šesti osob? ... jak to je myšlené?, máte k tomu nějaké informace?

Díky. Mně se zrovna tohle úplně nechce explicitněji řešit veřejně, kdyby Vás to zajímalo, napište mi prosím na můj mail a pořešíme to v soukromé korespondenci. :D

Vaše osobní definice ideální rodiny nikoho nezajímají, nezajímá mě ani co vám stačí ke štěstí, to je Vaše věc. Ideologii ancap jste očividně vůbec nepochopil.

Nikdo homosexuálům nebrání založit si vlastní rodinu, lol. Každý homosexuál, pokud je plodný/á, může mít děti, když chce. Každý homosexuál má úplně stejné právo na manželství jako kterýkoli heterosexuál. Táhněte s Vašimi nesmysly zpátky do Vašeho štetlu.

No píšu to demonstrativně a pro lidi, který to zajímá. A proč si teda jako heterosexuál nemůžu vzít muže? Jo aha, brání mi v tom stát. A to se týká ankapu.

Jako muž si nemůžete vzít nejen muže, ale ani psa, kozla, dítě nebo trakař. Mně to příjde celkem pochopitelné.

Co mi pochopitelné nepříjde je to, že ankapisti jako nejdůležitější problém řeší "no dobrá, ale jak se co nejvíc navzájem opícháme do zadku??" namísto "řítí se na nás obrovský průšvih v podobě globální transformace společnosti k nesvobodě, totální kontroly státu nad občanem, potlačování svobody slova, která nemá obdoby v historii lidstva, co s tím sakra uděláme??". Viz toto fórum. Ani jedna zmínka o povinném očkování, testech, nic. Nada. A že nás to čeká, o tom nepochybujte.

Mně to zase přijde naprosto nepochopitelné: Proč bych si nemohl vzít může stejným způsobem, jakým si beru ženu? Doslova se mezi sebou liší jenom v tom, co mají mezi nohama, a to mezi nohama rozhodně uzavření smlouvy nebrání. A jaký je potom, prosím vás, problém v tom vzít si více než jednu ženu? Protože to stát omezuje taky, abychom nezapomněli.

Nechápu taky, že si myslíte, že tohle považujeme za nejdůležitější problém, to nikdo neřekl. O povinném očkování nemám co psát, všechno důležité za mě bylo řečeno. Sám pište do Stok, jestli vám tu něco chybí, je to jednoduché. Jinak mi přijde, že uvažujete příliš katastroficky, svět nevidím jako velké spiknutí, které se na nás řítí.

Asi bychom se museli zamyslet nad smyslem manželství jako takového. Co to je vůbec za smlouvu? Kdo a proč to vymyslel? Proč se ve vyspělých společnostech ustálilo na sňatek jednoho muže a jedné ženy? Je vůbec něco takového potřeba? To je na hodně dlouho a dostali bychom se pravděpodobně až někam k evoluční biologii.

S tím polygynním manželstvím mi to právě přijde vtipné - v takzvaně progresivních zemích je ilegální (narozdíl od homo) a přitom má historický precedens a biologickou opodstatněnost (narozdíl od homo). Důvodem je asi jeho společenská volatilita - vzniká tak obrovská skupina mužů incelů, kteří jsou vyřazení ze sexuálního života. U homosexuálů tento problém nenastává - možnost mít "sex" s jiným homosexuálem je v podstatě neomezená.

Myslím, že otázka manželství v rámci ancapu je neřešitelná, jelikož je to ve skutečnosti smlouva mezi manželi a širší společností (dnes reprezentované státem).

Já bych v první řade nesouhlasil ani s tou představou ideální rodiny v prvním odstavci. Nicméně nevím, proč bych se o nějaké ideální rodine (resp. svojí představě o ní) neměl bavit. Co je na tom špatného?
Proč bych neměl moct kritizovat lidi, kteří ideální rodinu nevytváří a dětem neposkytují ideální prostředí? Ať už je to proto že je to pár alkoholiků, nebo jsou rozvedení a nebo třeba nějaký podivný polyamorní slepenec (sorryjako).

Jakože klidně si žijte jak chcete, klidně mějte děti, ale nemáte právo požadovat po ostatních aby Vás jakkoliv respektovali a přizpůsobovali se vám.

Já o ní píšu, protože pak lidi na jejím základě soudí rodiny jiných lidí a berou jim svobody. A jinak nechápu, jak jste došel k tomu, že se někoho snažím přimět, aby mě někdo respektoval. Kritizujte, koho chcete, já zase budu kritizovat kritiku, koho chci, zejména ale usiluji o to, aby stát nezasahoval do manželství, ale když už to dělá, tak aby alespoň umožnil právní rodičovství více lidem a gay párům. Možná jenom nereflektujete, jaké všechny problémy může člověk mít, když nejste něčí biologický rodič, ale vychováváte ho. Ale logicky, kdyby manželství nebylo obecně výhodné z hlediska založení rodiny, nevstupuje do něj zdaleka tolik lidí.

Snažíte se ostatní přimět. Dobře to píše kolega Mojejmeno dole. To by samo o sobě nevadilo, přesvědčovat můžete. Ale jakmile si to vynutíte skrze stát, tak už to v pořádku není.

Vy zase nereflektujete, že takový povinný Respekt může být zásadně proti přesvědčení některých lidí - konzervativních katolíků nebo jinak věřících např. A jako ankap byste si měl uvědomovat že váš a jejich užitek je neporovnatelný. Pro takové lidi může být problém jen nazývat ten váš vztah "manželstvím" (pro mě to teda problém je).

A kromě toho pak nemůžete ignorovat, že u nás platí různé antidiskriminační zákony. Takže třeba dětský domov by se nesměl rozhodnout dávat přednost "standardní rodině" a katolický cukrář by musel péct dort i na vaši pseudosvatbu, I když nechce. Kde pak bude ten váš respekt?

No mně přijde, že společně s kolegou máte určitý bias, týkající se statu quo. Souhlasím s řadou věcí, které píšete, ale úplně nechápu, proč konkrétně je plynoucí negativní užitek ze změny legislativy důležitější než plynoucí negativní užitek ze současného stavu. Pro mě je třeba problémem nazývat manželstvím jenom stejnopohlavní sňatek, podle Vaší logiky se tedy dá tvrdit, že konzervativní katolíci a věřící mi vnucují svoji definici manželství? Nevím, na obou stranách máte nějaké negativní užitky a nějaké pozitivní užitky, ale tady jde přece o to, které z řešení je nejvíce libertariánské. Taky nesouhlasím s tím, že schválit manželství pro všechny znamená povinný respekt. To, že může mít někdo jiný než vy manželství, přece žádný respekt nevyžaduje, protože se vás to ani netýká.

A co se týče antidiskriminačních zákonů, máte bohužel pravdu, ale to opět není chyba zrovnoprávnění jednotlivých svazků, ale chyba státu. Kdybych to vzal ad absurdum, dalo by se tvrdit, že dát ženám rovná práva s muži bylo chybou, protože vás teď antidiskriminační zákony nutí nediskriminovat ženy.

Vy by jste zdá se vytloukal klín klínem - současná opatření státu Vašimi jinými opatřeními (v tom je ten rozdíl když chcete prosadit něco navíc, místo aby jste jen chtěl ubírat). A tady asi holt s takovoým přístupem spíše narazíte, než na liberálním institutu, který je přece jenom etatisticko-minarchistický (mám ten dojem) než vyloženě ankapácký. Je to vidět i na tom (Vámi překládaném?)článku, na který jste mě odkázal.

Jestli se např. angažujete i za rovnoprávnost osvěty ve školství (rovnoprávnost v možnostech prezentování rodinných vzorů), pak by bylo zajímavé, zda by jste tedy, když už je tu ten stát, umožnil i např. věřícímu muslimovi, aby měl přiměřený osvětový prostor k poučení žáků o tom, že homosexuálně ladění lidé a vůbec ti co nemají manželství podle Koránu, bude Alláh po smrti trestat a dokonce přikazuje jejich trestat už tady na zemi. Měl by mít přece taky možnost svobodně prezentovat svůj model přístupu k rodině ve státním ústavu, když už tu je ten stát. To je to dilema, když něco chceme liberálně vyřešit přes stát přidáváním zákonů (vč. těch antidiskriminačních) a pro všechny, i když třeba s dobrými úmysly.

Naprosto souhlasím. Nevím o co OP jde.

Jestli tím textem cílíte ve finále k tomu, že by společnost a stát měl respektovat i polyamorní vztahy, tak neprosazujete vlastně nevědomně tak trochu pozitivní práva těch polyamorů a homolidí?
Vždyť třeba sňatek na radnici něco stojí, někdo jiný to platí ze svých daní aniž by chtěl.
Nebo třeba soukromá klinika pak bude muset pustit k nemocnému i jeho partnera co je polymorně příbuzný ze zákona? Neměl by o tom koho pustí k nemocnému rozhodnout majitel kliniky sám svými interními pravidly?
Není adopce dítěte a snaha ho zákoně zastupovat tak trochu pozitivním právem na obdržení dítěte? Nemělo by si o tom rozhodnout v prvé řadě dítě samo je-li toho schopno?
Jako z pohledu etatismu ty práva chtít můžete, ale jestli píšete z pohledu ankapu, tak neměl byste aby jste byl konzistentní psát spíš o tom, jak provozovat nestátní svazky, paralelně bez ohledu na stát a kritizovat jen zákazy toho paralelního fungování (hájit jen negativní práva)?
A jestli je to psané jen jako společenský apel co má změnit názory lidí a vůbec nesouvisí s tím co by polyamoři chtěli od státu, tak pardon. Ale jak už řekli jiní, možná pláčete na nesprávném hrobě, protože z pohledu ankapu je vpořádku říct názor (ve smylu člověk má právo říct) že polyamorie není rodina, nebo je v pořádku říct, pane, vy jste muž, i když máte sukni a rtěnku a mluvíte v ženském rodě, nebo říct ty jo, vy jste ale úchyl nebo buzna. Narážím tím na zase jiné tendence, kdy je v některých zemích státo-právně nelegální říkat tyto "nekorektní" věci a kdy většina těchto hnutí vlastně brojí za pozitivní právo nařizovat zákonem jiným, jak se o nich mají vyjadrřovat.

Takhle – mně to přijde stejné, jako když prosazuju legalizaci něčeho, co drží v rukou stát, řekněme například nějakých alternativních, ba dokonce svobodných škol. Vzhledem k tomu, že na ně stát přispívá peníze a vlastně jim i poskytuje různé služby, nebo v jejich souvislosti dokonce vymáhá, aby je ostatní respektovali, dalo by se říct, že prosazuji pozitivní právo na alternativní školu. Jenže to, oč se ale primárně snažím, je přiblížit se přirozenému stavu, kdy stát moje negativní práva omezuje co možná nejméně, k čemuž je posunem, když danou věc alespoň poskytuje, než když ji neposkytuje vůbec a ani k ní neexistuje volnotržní ekvivalent. To, že je stát momentálně jediným subjektem, který manželství poskytuje, je nešťastné, ale není to můj problém, nýbrž problém centralizace jako takové.

Co se týče libertariánského pohledu na manželství pro všechny, doporučuji tenhle text: https://libinst.cz/neexistuje-zadny-poradny-libertariansky-duvod-proc-nelegalizovat-svatby-homosexualu/

Podle mě narážíte na to, že i v ankap společnosti může většina lidí neuznávat stejnopohlavní sňatky. To je pravda, a to samozřejmě respektuji, na druhou stranu bych se i v takové společnosti snažil přesvědčit lidi nenásilnou cestou, že asi není rozumný důvod, proč stejnopohlavní sňatky neuznávat. Svoboda je za mě zásadním měřítkem kvality života, ale důležité může být i to, jak moc vás okolí uznává. Máte tedy pravdu, že asi neprosazuji čistě jenom svobodu, ale i jakýsi elementární respekt k těm lidem, u kterých se domnívám, že doopravdy nikomu neškodí.

Pokud by stát manželství pro homosexuály i polyamoriky uzákonil, tak se tím pravděpodobně školách budou děti od malička povinně a plošně indoktrinovat... "takto může také vypadat ideální rodina - je to prostě jedna z podob" - ... Co když s tím jako rodič zásadně nesouhlasím? Nemám zájem na tom, aby mé děti v pubertě "experimentovaly" na základě této indoktrinace... Většině populace přijdou zejména polyamorní svazky "bizarní", ale jejich děti se budou učit ve školách, že je to "docela fajn věc"...

Tak tohle se dá říct v podstatě o čemkoli, že když to povolíme, stát k tomu bude indoktrinovat děti. Možná ano, ale právě proto bychom se měli snažit podporovat decentralizaci školství a unschooling, ne lidem omezovat svobody s tím, že když to povolíme, někoho třeba bude vést k tomu, že to bude, v nesouladu s vaší morálkou, praktikovat. Ostatně mohu úplně stejně říct, že nechci, aby státní školy indoktrinovaly děti k monogamii, a radši chci, aby si svobodně vybraly, který model jim vyhovuje nejvíce.

V první řadě bych tedy usilovala o odluku školství od státu, tím by se mohlo začít... pak zrušme stát... a pak si žijme každý po svém... Toto pořadí bych nepřeskakovala... :)

No já bych o to usiloval paralelně, protože člověku se úplně nechce čekat 100 let, pokud vůbec, až bude moct žít po svém.

Ankapu sa aj tak nedožijú ani Vaši vnuci, ak vôbec.

Já to chápu, ale obávám se, že by to v současném systému napáchalo víc škody, než užitku... Pokud většinové společnosti v našem kulturním prostředí přijde polyamorie, polygamie apod. jako něco bizarního a nežádoucího, tak nevím proč by se to mělo všem předhazovat jako něco žádoucího zákonem... Zdaleka ne všichni homosexuálové také touží po manželství, myslím, že se jedná o malé množství aktivistů... Znáte např. Antonína Vavrušku? Jestli ne, tak si pusťte zde... https://www.youtube.com/watch?v=LrUBG-jPzEg

Já si hlavně nemyslím, že povolit něco zákonem znamená považovat to za žádoucí. Na celou spoustu věcí máte legálně právo, ale lidi to morálně odsuzují. Můžete třeba legálně sprostě nadávat, pomlouvat svoje kamarády apod., přitom to celá spousta lidí odsuzuje. :) Vlastně pochybuji, že by většina učitelů něco podobného vůbec učila, bylo-li by to v rozporu s jejich přesvědčením. Navíc, jaké jsou tedy ty škody, které by to způsobilo? Neumím si představit nic kromě naštvaných reakcí lidí, kteří jsou tak jako tak zklamaní ze života a spíš si hledají obětního beránka.

Z homosexuálů, které znám, chce třeba manželství tak polovina. Nemyslím si, že je rozumné předpokládat, že manželství by jich chtělo nějak zásadně méně než heterosexuální populace. Navíc – jak zdůrazňuji – stejnopohlavní manželství nemusí chtít jenom homosexuálové. Já jsem heterosexuál, ale chci mít právo vzít si muže, protože nevidím důvod, proč bych té smlouvy jednoho dne nemohl chtít využít. Antonína Vavrušku neznám; je ten rozhovor v něčem relevantní pro to, o čem diskutujeme? Přece jenom je docela dlouhý.

Ano, je velmi relevantní.... a má dva díly! Pokud Vás tyto věci zajímají, tak byste si to měl pustit a popřemýšlet o tom i z jiné strany...
Pokud budete mít zákonem danou jinou definici rodiny, tak se to musí zároveň propsat do školních osnov... a tam nastává kapku problém...

Ok, a v čem tedy? Jakože z nadpisu to spíš zní, že se chtějí bavit o extrémistických LGBT a zároveň marxistických aktivistech, což jde trochu mimo můj záběr, protože vím, že takoví lidi jsou, ale zase tolik zájmu ve mně tyhle hlasité menšiny nebudí.

Jakoby já prakticky chci jinou právní definici rodiny, protože si myslím, že ta současná nekoresponduje s rodinou v širším slova smyslu. Zrovna ta naše mi přijde entocentrická a nereflektující to, že existují lidé, kteří chtějí žít, ba už dávno žijí, ale neformálně v trochu jiném svazku; ostatně, okolo 80 % kultur schvaluje polygamii, nějaký novodobý výmysl nebo experiment to taky není. Já de facto nechci, aby ve školních osnovách bylo to, co tam je teď, ale ani nechci, aby tam bylo to, co by se tam napsalo pak, takže z tohohle hlediska mi to přijde celkem jedno, přijde mi, že to je z bláta do louže. A pokud ta změna někomu vadí víc než status quo, stejně se dá říct, že toho v těch osnovách je hodně a učitelé to často ani všechno nestihnou nebo si to pozmění podle svojí potřeby.

Víte - pro pochopení problému nestačí číst nadpisy! Pro pochopení dané problematiky je nutné snažit se dozvědět různé typy informací. Máte možnost popřemýšlet o cca 4 hodiny trvajícím rozhovoru na toto téma. S některými názory můžete souhlasit, s jinými ne. Důležité je o tom přemýšlet a porovnávat různé informace...

Pokud nechcete jinou právní definici rodiny, tak se o ničem nemusíme bavit. To je právě totiž to klíčové - co co jde v této diskuzi...

Mně přijde, že argumenty protistrany znám docela dobře a že by mě úplně s něčím novým nepřekvapila, proto se ptám, co zhruba je v tom rozhovoru souvisejícím s tím, o čem se tu bavíme. Jasně že nemám soudit podle nadpisu, ale pokud mě nadpis neláká zase tolik a v popisku není detail o tom, o čem přesně rozhovor bude, necítím se zase tak nalákán. Navíc je pod videem až moc souhlasných komentářů, což ve mně ze zkušenosti budí docela velké podezření. :D

Hele, záleží. Nepotřebuju jinou právní definici rodiny, pokud nebude třeba ji měnit v případě legalizace polygamie a stejnopohlavních sňatků.

Jenomže v případě "legalizace těchto sňatků" jde ruku v ruce se změnou definice rodiny...

Rozhovor se týká výhradně našeho tématu, není tam nic mimo téma, je velmi zajímavý a věcný.

Nemusíte se vším souhlasit, ale vřele ho doporučuji.

V takovém případě chci změnit právní definici rodiny, protože mi nedává smysl, aby polygamní rodina a rodina se stejnopohlavními rodiči právně nebyla rodinou.

Tak já to teda zkusím, až budu moct něco nepřetržitě poslouchat, ale docela se toho bojím. :D

Chápu jak to myslíte. Pokud se v takových rodinách nějakým způsobem "objeví" děti, tak je to určitá etická otázka... nejsem soudce, jen hledám další souvislosti...
Nebojte, rozhovor Vám jistě neublíží. Poslouchám ráda různé názory... je to obohacující - a je to blahodárné pro mozek! :)

Jestli chcete změnit právní definici rodiny, tak tady jste myslím si zase etatistický, protože účelem ankapu jak jej alespoň chápu je, aby lidi si vzali od státu zpět své kompetence a pouze prosazovali, aby je stát nedonucoval k poslušnosti v oblastech, které jsou v té jejich kompetenci (dodržoval vůči nim NAP). Stát by tu tím pádem zůstal jen pro ty, kteří s ním souhlasí, jako firma na volném trhu (nebo jako správa společného majetku) - pokud chcete této budoucí potenciální firmě na volném trhu měnit její vnitřní zákony (definici manželství) tak, aby vyhovovaly i Vám, je to jako nutit obří korporaci, která narušuje NAP vůči ostatním lidem, aby její poravidla vyhovovaly i Vám. Jediné co jde myslím z hlediska ankapu legitimně prosazovat je to, aby ta obří korporace či stát nezasahovala do Vašich kompetencí a Vašeho majetku (neporušovala vůči Vám NAP).
Druhá možnost pro Vás je ankap opustit a jít tou cestou etatismu, pokud by Vám prosazení polymanželství v rámci státu do škol a jako doplnění oficiální centrální definice bylo výrazně přednější než ankap.

Vracím se k diskuzi po nějaké době, předtím jsem neměl moc času odepisovat a zároveň jsem neměl tolik energie na diskuze. Odepsal jste mi víc komentářů, tak tu odpověď zkusím co nejvíc zestručnět.

Co se týče změny právní definice a prosazování něčeho navíc, v čem přesně vidíte ten etatismus? Osobně v tom vidím realismus: Chci se domoci zpět svých negativních práv, protože současná definice porušuje můj NAP, změnit jednu definici za druhou podle mě v tomto případě moc státu nezvyšuje; to by zvyšovalo přece jenom v moment, kdy by už něco podobného mohli poskytovat soukromníci.

Co se týče muslima ve škole, je mi to vlastně jedno. Nemám potřebu prosazovat, co se má učit ve škole, ani nikoho indoktrinovat. Jenom si myslím, že učit o polygamii jako o něčem správném je stejně špatné jako učit o monogamii jako o něčem správném.

Co se týče té analogie s mafií, já právě ani nechci, aby pro mě stát něco extra dělal, mně stačí, aby mi to povolil. Říkáte, že stát pak bude ostatní nutit to uznávat – to je možné, ale to už je důsledek jiného zákonu, který je třeba kritizovat paralelně. Nedává přece smysl někomu upírat právo žít jako ostatní jenom z důvodu, že u ostatních existují další zákony, které jim dávají privilegia. Mohli bychom říct, že státní zrušení otroctví bylo chybou, protože od té doby, co tito lidé mají stejná práva, na ně platí antidiskriminační zákony a my je kvůli tomu nesmíme diskriminovat. O to přece celou tu dobu vůbec nešlo – šlo o to, aby vůbec měli právo žít. Přijde mi, že preferujete porušování negativních práv před rovnoměrným vymáháním pozitivních práv, což mi moc nedává smysl – ad absurdum byste takto mohl argumentovat skoro pro zrušení jakéhokoli útlaku, které by vedlo k tomu, že něco jiného bude vymáháno.

Ono to je ode mě psáno hodně puritánsko-ankapácky.
Je mi jasné, že máte nějaké své zájmy a že žijete ve světě, kde stát je a kde s ním realisticky vzato nějak obvykle koperujeme. Ten etatismus je holt pak všude tam, kde k té kooperaci dochází tím způsobem, že od státu chceme něco co on zařídí na úkor jiných, a pak už jen tím že žádáme jeho služby chtě nechtě posilujeme jeho roli coby univerzálního rozhodčího - to se děje i u státního svazku muž-žena.

Zkuste cvičně hledět na stát jako na velkou firmu na trhu typu agentury, která ale provádí to, že nezajišťuje lidem pouze negativní práva (ochranu za dobrovolný poplatek) ale i pozitivní práva (tedy zajišťuje jim něco, co je ale na úkor někoho jiného). Cílem ankapu vlastně není tuto firmu zničit, ale pouze se dostat do stádia, kdy ona firma začne zajišťovat pouze za negativní práva, a její zbylí klienti budou pouze ti dobrovolní.

Čistě ankap řešení bych teoreticky bylo to uzavírat svazky tam, kde chceme, podle pravidel, které daný subjekt nabízí. Ať už si to partneři slíbí jen tak pro sebe, nebo si to zapíšou do blockchainu, v kostele, nebo u potenciální vzdáleně budoucí volnotřžní firmy "Česká republika". Jednotlivé subjekty by pak mohly nebo nemuseli uznávat svazky uzavřené u konkurence.

Soukromníci dnes tu službu uzavření sňatku poskytnout můžou, pouze ji asi nebude stát a jeho instituce uznávat (to je ještě v pořádku, nemusí ani z ankap pohledu, protože neuznání není porušením NAPu), ale bude i aktivně napadat věci vyplývající z vaši mimostátní smlouvy (až tady je porušen NAPu).

K těm výhodám ze státního svazku na úkor jiných - kromě různých přídavků či vdovských důchodů, které možná člověk ke svazku žádat nemusí mě napadá třeba to, že když máte soukromou nestátní kliniku, mělo by asi být na jejím majiteli, koho uzná jako partnera hospitalizovaného (z ankap hlediska). V případě dětí pak z ankap hlediska ony podléhají sebevlastnictví. Zákonné zastupování je vlastně omezením jejich sebevlastnictví, opět vlastně i v rodině muž-žena, nebo ve státním ústavu. Jistou maličkostí je i samotné provedení a evidence svazku, obojí placené z daní.

Otroctví bylo (až na historicky existující dobrovolné smluvní "otroctví") nedobrovolným systémem (porušení NAPu otroků). Antidisktiminační zákony neslouží ke zrušení otroctví, ale už přesahují do toho nedobrovolného omezování někoho (opět porušení něčího NAPu). Ankapu v jeho čisté formě by asi mohlo jít o to, zrušit nedobrovolný (násilím vynucený) útlak, aniž by současně vznikl jiný.

Ale berte to třeba jen jako nějakou úvahu o podstatě ankapu, který je jak tušíte dost specifický. V jakékoliv jiné společnosti než ankap budou asi Vaše úvahy vnímány jiným úhlem pohledu.

...jinak k předchozí odpovědi ještě doplním, že to téma rovnosti v pozitivních právech pro LGBT mě tím jak se tu občas probíralo (Vy a pan Šesták) se mi nakonec vytříbilo do tohoto článku, který jsem se ale snažil pojmout tak trochu obecněji ( https://stoky.urza.cz/texty/rovnost-v-pozitivnich-pravech-a-libertarianstvi-1998 )a jestli Vám to téma i to malé dilema s libertariánstvím příjde zajímavé, tak jsme to tam pak s panem Šestákem trochu proprali hned v prvním diskuzním vláknu, a snad jsem došli i k nějakému alespoň pochopení druhé strany, když né přímo k syntéze. Možná pročténím té diskuze lépe pochopíte můj pohled na tu věc. Ale mi to téma příjde docela zajímavé, takže za nějaké jeho další probrání tady budu rád. Když nad ním přemýšlím, tak je to tady ve stokách vlastně asi jediný požadavek libertariánů ke státu o nějaké pozitivní práva, ve všech ostatních tématech se zdejší příspěvky drží pouze toho, aby stát nenarušoval lidem ty jejich práva negativní.
(Pro srovnání: např. nejsou libetariáni, kteří by chtěli zrovnoprávnění pro někoho (když né pro sebe) třeba v přijímaní nějakých dávek, které mají někteří migranti, s tím, že to chtějí proto, aby došlo k té plné rovnoprávnosti. K této úvaze mě inspirovala má známá z německa, číňanka, která je tam také čerstvý imigrant, ale její rodina platí daně a musí si vesměs na všechno vydělat. Ona pak byla překvapená až šokovaná, že jiní imigranti, ti z afriky, dostanou dle jejich slov od státu rovnou auto, dům a dávky, aniž by museli pracovat.)

Přesně: jako čistý ankap můžete říct jen to že "nechci, aby státní školy indoktrinovaly děti k monogamii, a radši chci, aby si svobodně vybraly, který model jim vyhovuje nejvíce."
Pokud řeknete: "chci aby povinná škola indoktrinovala i můj názor", tak už jste v pozici etatisty.
Ankap řešením není přinutit přijímat i tu Vaši indoktrinaci, ale jedině chtít zrušit povinnou centrální indoktrinaci jako takovou a ponechat indoktrinaci plně v kompetenci rodiny (včetně té Vaší poly-rodiny) či komunity.

Takže netreba uznávať žiadne bizarné zväzky a potom ani štát nebude deti učiť že je to správne. Problem solved.

No právě.., a nejste tu v tom sám, kdo tu argumentuje způsobem typu když už je tu stát a platíme mu povinně, tak po něm chci i já to a tohle. Ale z hlediska ankapu je to asi jako když už tu je mafián a okrádá nás za mírné protislužby, tak po něm chci i já ty a ty protislužby, a tuhle protisluižbu chci i tím způsobem, že mafián přinutí třetí stranu, aby mě resoektovala (pustila do soukromé nemocnice za poly-partnerem, dala mi dítě z děcáku abych za něj mohl rozhodovat, uspořádal a zaregistroval mi svatbu v mafiánově úřadu za peníze cizích lidí). Kdekoliv jinde na etatistických fórech by se proti tomuhle nedaly stavět námitky tím způsobem jak já je teď stavím, ale protože jsme na ankap webu, tak tady se takhle stavět dají.
Protože ten postup "když už je tu stát tak i já chci..." vede vlastně k bobtnání a narůstání státu. Protože na něj takhle převádíte další Vaše i naše kompetence.
Mi by adekvátní článek přišel třeba: ať stát nepostihuje mimostátní svaky a ať mocensky nepostihuje mezilidské smlouvy, které těmi svazky vznikají. A zárověň žádat to, aby jste se nemusel podílet na chodu toho státu třeba v tom, že pak nebudete přispívat na ty státní svazky. Např. plošná daň se o něco sníží, kdo chce tak si uzavře státní svszek a dá za to jednorázový poplatek matrice, kdo chce tak si uzavře církevní svazek a dá za to něco církvi, kdo chce tak si uzavře svůj svazek a může si ho třeba zapsat na blockchain. Navzájem se ty svazky můžou ale nemusí respektovat, ale to už je jedno. A jestli máte třeba smlouvu, že nějaká majetek poskytujete po smrti zdědí někdo koho vyberete, tak tam jediné co je potřeba vyžadovat aby to ostatní strany nenapadaly a nenutily vás aby to dědil někdo komu to dát nechcete. Pokud se někomu narodí děti tak by mu neměly být odebrány a pokud ten dotyčný děti někomu svěří (ústav), tak hájit to aby děti si o sobě mohly rozhodovat samy co nejdříve jsou toho schopny a tím pádem by nebyly majetkem toho ústavu a případně toho člověka který si je od ústavu odebere. Pokud např. uteče dítě od pěstounské rodiny, aby se vrátilo zpět k biologické rodině které bylo odebráno (konkrétní případ), pak hájit a respektovat rozhodnutí toho dítěte.
A samozřejmě, že je tohleto řešení mnohem těžší prosadit, než si relativně o dost snadněji na státu vydupat, aby vám poskytoval co chcete. Akorát to snazší řešení holt posiluje roli etetismu. Je to trochu podobné (i když v něčem jiné), jako když si na googlu vynutíte, že ta máte právo na účet - taky to ve finále posílí roli googlu jako dominantní platformy.

S tímto se nedá souhlasit, protože to spíše vyjadřuje autorovo přání než reflektuje realitu. Jasně, tradiční rodinka z předměstí z amerického filmu padesátých let neexistuje a neexistovala, jen taková abstraktní idealizovaná koncepce, v podstatě romantická představa. Nicméně tvrdit, že jediné, co je potřeba, je milující a přijímající rodič. To je tak vágní a naivní formulace, že ji v podstatě můžeme zcela ignorovat jen jako přání autora, aby to tak fungovalo. Nicméně, stejně jako ve fyzice operujeme s pojmy ideální plyn, tak i ve společenském prostředí operujeme s idealizovanými představami. A to, že tyto koncepty v realitě neexistují, ještě nemusí znamenat, že nejsou užitečné a nemají svá oprávnění. Statisticky děti z "tradičních" svazků jsou na tom lépe než ty ostatní. Tím však netvrdím, že by stát měl nějaký model vynucovat.