Jste dobrý taxikář? To posoudí úředník. – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Liberecký podnikatel Pavel Svoboda má problém – ač sehnal patnáct lidí, kteří pro jeho firmu chtěli pracovat jako taxikáři, ani jeden z nich nedostal povolení od mocipánů, neboť žádný nesložil zkoušku z místopisu; i přihlásil se ke zkoušce sám pan Svoboda, protože mu to nedalo – a vyletěl taktéž. Kde že je zakopaný pes? Inu, v testu jsou chyby, takže správné odpovědi jsou vyhodnocovány jako špatné (a nejde o nějaké slovíčkaření, adept na taxikáře třeba dostane za úkol vyjmenovat všechny ulice, které křižují jinou; a jedinou „správnou“ odpovědí je tam zahrnout i silnici rovnoběžnou, jež ji nekřižuje). Pavel Svoboda tedy žádal po magistrátu zrušení této absurdní zkoušky, leč odpovědí mu bylo: „Vykonání zkoušky je jedinou možností stanovenou zákonem, jak zajistit kvalifikované řidiče nabízející taxislužbu.“ Kvalifikovaný je tedy ten, kdo na otázky odpovídá špatně.

Můžeme samozřejmě spekulovat o tom, zda byly chyby v testu způsobeny úřednickým šlendriánem, nebo tam vznikly záměrně, aby jedinou cestou, jak zkoušku složit, bylo nakoupení „správných“ odpovědí od někoho na magistrátu; v každém případě je největším průserem v celé věci samotný fakt, že vůbec existuje nějaká povinná kontrola kvality taxikářů ze strany úřednictva. Celá ta myšlenka je úplně špatně, neboť jediný, kdo by něco takového provádět, je zákazník, jelikož úředník prostě nemůže vědět, co je pro koho podstatné – jak důležité je, aby byl řidič milý? Pohledný? Upovídaný? Mlčenlivý? Levný? Znalý místopisu? Kdo jiný než zákazník může rozhodnout, jak moc je pro něj zásadní, zda taxikář zná město z hlavy, nebo jezdí podle GPSky? Největší svinstvo pak samozřejmě spočívá ve státním donucení, kdy skupina lidí nutí nějaké jedince násilím k tomu, aby poskytovali ostatním své služby jen za určitých podmínek.