Kanál Svobodného přístavu: O penězích pro nejmenované gymnázium v Brně – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Docela dobrá přednáška. Pan učitel, nebo kdo to byl, mě po tom vašem projevu který jakoby odsouhlasil aby pak prohlásil, že by děcka měli jít do "institucí" docela pobavil.

Co mě naopak přišlo spíš zvláštní byla poslední část. Jednak jste mi směrem k té slečně, co mluvila o tom učení se učit, přišel dost konfrontační s tím že hned začenete o tom že je škola vůbec nenaučila učit. Přičemž vůbec nevíte co za učení těm studentům vyhovuje. Když jste mluvil o vlastní zkušenosti, bylo to fajn a inspirativní.

A jedna pak úplně na konci mě přišlo že spíš obhajujete vlastní hedonismus. Což teda úplně za inspirativní nepovažuju. Myslím že ty námitky co studenti měli byli docela validní a tohle téma by si možná zasloužilo víc rozebrat, ideálně s kvalitním oponentem.

Souhlas, možná jsem tu zkušenost příliž zobecnil.
S tím hedonismem asi nevím, co myslíte; ale už si možná nepamatuju, co v té přednášce bylo.

Řešili jste něco v tom smylu, jestli je potřeba se učit dělat věci nebo s lidmi co jsou vám nepřijemný. Vy jste řekl že ne a že vy byste nepracoval s lidmi co vás štvou atd. A myslím že o tom mluvíte podobně i jindy, např že kdybyste v případě války utekl, než abyste se bránil, nešel byste do politiky (abyste nemusel dělat kompromisy byl myslím důvod) apod.. No a studenti na to podle mě reagovali docela dobře. Pokud by takto fungovali i jiní lidé, nebudeme tu mít zachranáře, nebudeme tu mít asi žádný customer service a nemuseli bysme tu být mi vůbec, páč ve WW2 by třeba všichni ti co proti náckům bojovali utekli.
Souhlasím že je dobrý mít nějaký hranice, nenechat si od ostatních "srát na hlavu" a není dobrý trpět furt protože pak člověk vyhoří. Ale taky si myslím že je dobrý umět nějaký diskomfort vydržet právě protože že to je potřeba k dosažení nějakého dalšího cíle. A to nemusí být hned porazit Hitlera, to může být "jen" uživit rodinu.

Trochu mi tím svým přístupem připomínáte dr. House ;-). Ten taky nedělá věci co mu nedáváají smysl, proušuje pravidla, nevyplňuje papíry a zachraňuje životy. Akorát ti lidi kolem něj pak často dost trpí.

To je dost selektivní pohled:
– Kdyby doktoři nebyli lidé, které serou jiní lidé, dost možná bychom tu měli doktory, kteří se s Vámi baví hezky; ono je to v těch službách (státu) totiž dost poznat.
– A zejména to s tou válkou… Kdyby se VŠICHNI řídili tím, co říkám, pak by žádná WW2 nebyla; ani WW1. Proč to tedy chcete aplikovat jen na jednu stranu? To přece nedává smysl.
Jasně, že někdy děláme věci, co jsou nepříjemné; ale právě na konci té přednášky ten kluk, co pracuje u záchranky, ale serou ho lidi, přesně ukazuje důvod, proč jsou pro mě nemocnice místo, kam jdu až fakt když musím, protože se tam ke mně chovají právě tím způsobem, jak se chováte k někomu, kdo Vás sere…

Ja mluvím o tom zejména jak to aplikovat na sebe - psal jsem jsem že se mi to nezdá příliš inspirativní. Neříkám že to co děláte je vyloženě špatně. Neznám vás osobně ani vaše okolí, tak nemůžu posoudit jestli tímto přístup někomu neubližujete.
A vy taky mluvíte o tom jak to aplikovat na sebe --> utečete před válkou. Nicméně arugment že kdyby se tak rozhodl nepřítel (všichni), bude to super mi přijde naprosoto irelevatní pro to vaše rozhodnutí, není to ve vaší moci. Ve vaší moci je, jeslti utečete a necháte tu agresory vraždit nebo jim v budete bránit. Si to představte na menším měřítku. Vidíte někoho obtěžovat holku na ulici. Radši utečete, nebo jí pomůžete? Jak tý holce v té situaci pomůže nějaký "kdyby agresor neagresoroval"? Je samozřejmě dobrý přesvědčovat všechny, že by něměli být agresory, ale je to separátní věc od toho vašeho osobního rozhodnutí v té dané situaci útéct nebo pomoct.

Taky to, že je něco nepřijemné/nedávající smysl je ve vaší hlavě. Je ve vaší moc si to zpracovat a přenastavit. Z mojí zkušenosti: Nebavil mě sport, ani vaření ani zdravá strava. Ale nechtěl jsem už být tlustej a chci být zdravej. Takže jsem s tím cvičením a zdravým stravováním začal, i když to byl diskofort a vyžadovalo to sebeovládání a disciplínu. Postupně jsem si to přenastavil a teď mě oboje spíš baví. Udělal jsem si z toho tu smysluplnou věc.

Nemyslím si že by se např. to, že umíte vycházet s lidmi i když jsou nepříjemní, dělo úplně samo od sebe. Jako určitě, někdo na to má víc vlohy, někdo mín. Ale určitě to bude vyžadovat i schopnost se to trochu naučit, umět se s tím vyrovnat apod.

Je to asi na delší debatu tohle a nechci se o tom nějak hádat. Mě spíš přijde že tyhle svoje postoje komunikujete trochu divně a ten apekt nějaké sebedisciplíny, překonání překážek pro smysluplný cíl apod tam chybí. Přičemž ale třeba o přednášku vedle - ke křesťanskému společenství - jste mluvil o tom, jak jste nechal u sebe doma ubytovat nějakýho feťáka/zloděje (už nevím přesně), protože "to by udělal Ježíš", což mi přijde jako to překonání diskomfortu o kterém mluvím.

S tou válkou jste ale ten argument použil Vy; přímo jste napsal:
"nemuseli bysme tu být mi vůbec, páč ve WW2 by třeba všichni ti co proti náckům bojovali utekli"
A já poukazuji na to, že to nedává smysl, protože buď tedy řekneme, že uvažuju sám za sebe, ale ne za ostatní, nebo za všechny, ale pak ta válka vůbec není; ale Vy jste to aplikoval selektivně jen na jednu stranu té války.
Přirovnání k holce na ulici nesedí; osobně jsem už takto pomáhal, ale vnímám obrovský rozdíl mezi tím, kdy se rozhodnu sám něco udělat a kdy poslouchám rozkazy (vysvětloval jsem to ve videu o povinné mobilizaci na Ukrajině).

S tím přenastavováním věcí v hlavě souhlasím, sám to dělám hodně a pracuju se sebou, je to můj velký koníček. Stejně jako lepší komunikace s lidmi a další věci; ale dělal jsem to rád, rozhodně jsem se nikdy necítil jako oběť toho.
Já totiž nemám nic proti tomu, když překonávám nějaký nekomfort, ale proti tomu, když se postavím do pozice oběti, že to dělám pro druhé, případně když k tomu někoho nutím a po někom to chci, protože já to přece také udělal (což je typicky příklad těch škol).

Ok, chápu asi už líp ten váš původní arugment i proč tam vidíte neanalogii s tou holkou. Já tímhle ovšem rozhodně nechci obhajovat nucení do čehokoliv, ani to co dělá typická škola, protože ta nás sice učí dělat nepříjemný věci, ale blbě až kontraproduktivně. Jde mi čistě o ta osobní rozhodnutí co člověk dělá z vlastní vůle.
Aplikoval jsem to takto selektivně, protože vy jste v té půlce co na ně agresor neoprávněně utočí a chtěl byste utéct, čímž necháváte ty co neutečou napospas agresorovi. Problém je ve dvou věcech:
- Je potřeba aby takto uvažovali v prvé řadě ti vojáci agresora, a před nucením do války utekli. Pak nebude muset utíkat nikdo další. Vy takto uvažujete v situaci kdy agresor zjevně ne.
- často ti vojáci budou vnímat jako něco co jim dává smysl, takže tahle vaše "výzva" nebude mít účinek spíš ten, že je v tom ponoukne. Protože bojují za nějakou ideologii které věří třeba, nebo to jen dělají pro peníze. Myslím že u nácků a určitě jinde to tak často bylo, je, a bude. A pak je prostě dobré se agresorům postavit a ne utíkat a nechat je dělat co chcou. „Tu ne cede malis sed contra audentior ito“

Chápu že chcete věci dělat protože vám davají smysl. Ale znamená to že když vás někdo do toho samého nutí (např. jit bojovat proti agresorovi), tak to radši neuděláte?


Jasně, že teda holce pomůžete, jak jsem psal, slyšel od vás podobné věci víckrát. Proto mi právě přijde to, jak jste to formuloval tady ve videu dost zvláštní a působí to na mě, jako byste obhajoval spíše opak.

Chci dělat věci, které mi dávají smysl; a když mě někdo nutí do toho stejného, rozhodně mě to neodradí od toho, abych to dělal.
Ale je fakt jiné bránit se proti agresorovi způsobem, který uznávm za vhodné, a způsobem, že půjdu do armády, kde musím poslouchat rozkazy.
V příkaldu s holkou to pak znamená:
Jsem ochoten někoho jiného bránit na vlastní pěst v tu chvíli (nebo i opakovaně, když si o tom můžu rozhodnout); nejsem ochoten kvůli obraně někoho jiného (ani sebe) vstoupit do organizace, která mě pak může dělat pod hrozbou zastřelení věci, které jsou v rozporu s tím, co považuji za správné.

OK, asi tyhle důvody chápu . A když to zobecním, tak tyhle dvě situace se liší v míře či typu diskomfortu kterou jste pro tu pomoci ochoten snést . Což má pochopitelně každý jinak . Necháte si třeba dát na budku od obtěžovatele holky , ale už byste nesnesl poslouchat rozkazy nebo trest za neuposlechnutí , tak to neuděláte .

Ono prakticky je to složitější . Ja bych asi do armády byl ochoten narukovat . Ale kdyby mě poslali vystřílet Mai Lai , neposlechl bych. Ale i tak bych řešil Jeslti ten boj má smysl , třeba jako Ukrajinec bych ho asi neviděl . A taky Jeslti proste ty cizí životy mají prioritu oproti moji rodině . A Jeslti bych vůbec překonal strach o vlastní život a fakt sel do té armády a nebo pak neuposlechl ten rozkaz . A to je zase téma strachu a vnitřní svobody jak jste o ni mluvil jinde .

Ano, více méně to popisujete velice přesně; dostat po hubě je celkem přijatelné, ale vstoupit do armády má pro mě osobně tak velkou cenu, že budu prakticky vždy hledat jiné cesty (třeba utěk i s těmi blízkými, které chci chránit a podobně).

S nastavením věcí v hlavě souhlasím. Ale pokud člověk si může něco u sebe přenastavit, tím spíš to někdo jiný může mít úplně jinak. Jednomu vadí být záchranář, druhému ne. Jeden nebude chtít jít do války, druhý ano. (Ostatně na Ukrajině brání nejen mobilizovaní…) Úplně si nemyslím, že by se našel nějaký důležitý obor, který by pak nikdo nechtěl dělat.