Autor: Urza
Čas: 2024-09-13 16:16:16
Kanál Svobodného přístavu: O penězích pro nejmenované gymnázium v Brně
Přečtení: 1097
Kanál Svobodného přístavu: O penězích pro nejmenované gymnázium v Brně – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)
Komentáře
Komentář 108194
Co mě naopak přišlo spíš zvláštní byla poslední část. Jednak jste mi směrem k té slečně, co mluvila o tom učení se učit, přišel dost konfrontační s tím že hned začenete o tom že je škola vůbec nenaučila učit. Přičemž vůbec nevíte co za učení těm studentům vyhovuje. Když jste mluvil o vlastní zkušenosti, bylo to fajn a inspirativní.
A jedna pak úplně na konci mě přišlo že spíš obhajujete vlastní hedonismus. Což teda úplně za inspirativní nepovažuju. Myslím že ty námitky co studenti měli byli docela validní a tohle téma by si možná zasloužilo víc rozebrat, ideálně s kvalitním oponentem.
Komentář 108205
S tím hedonismem asi nevím, co myslíte; ale už si možná nepamatuju, co v té přednášce bylo.
Komentář 108207
Souhlasím že je dobrý mít nějaký hranice, nenechat si od ostatních "srát na hlavu" a není dobrý trpět furt protože pak člověk vyhoří. Ale taky si myslím že je dobrý umět nějaký diskomfort vydržet právě protože že to je potřeba k dosažení nějakého dalšího cíle. A to nemusí být hned porazit Hitlera, to může být "jen" uživit rodinu.
Trochu mi tím svým přístupem připomínáte dr. House ;-). Ten taky nedělá věci co mu nedáváají smysl, proušuje pravidla, nevyplňuje papíry a zachraňuje životy. Akorát ti lidi kolem něj pak často dost trpí.
Komentář 108208
– Kdyby doktoři nebyli lidé, které serou jiní lidé, dost možná bychom tu měli doktory, kteří se s Vámi baví hezky; ono je to v těch službách (státu) totiž dost poznat.
– A zejména to s tou válkou… Kdyby se VŠICHNI řídili tím, co říkám, pak by žádná WW2 nebyla; ani WW1. Proč to tedy chcete aplikovat jen na jednu stranu? To přece nedává smysl.
Jasně, že někdy děláme věci, co jsou nepříjemné; ale právě na konci té přednášky ten kluk, co pracuje u záchranky, ale serou ho lidi, přesně ukazuje důvod, proč jsou pro mě nemocnice místo, kam jdu až fakt když musím, protože se tam ke mně chovají právě tím způsobem, jak se chováte k někomu, kdo Vás sere…
Komentář 108209
A vy taky mluvíte o tom jak to aplikovat na sebe --> utečete před válkou. Nicméně arugment že kdyby se tak rozhodl nepřítel (všichni), bude to super mi přijde naprosoto irelevatní pro to vaše rozhodnutí, není to ve vaší moci. Ve vaší moci je, jeslti utečete a necháte tu agresory vraždit nebo jim v budete bránit. Si to představte na menším měřítku. Vidíte někoho obtěžovat holku na ulici. Radši utečete, nebo jí pomůžete? Jak tý holce v té situaci pomůže nějaký "kdyby agresor neagresoroval"? Je samozřejmě dobrý přesvědčovat všechny, že by něměli být agresory, ale je to separátní věc od toho vašeho osobního rozhodnutí v té dané situaci útéct nebo pomoct.
Taky to, že je něco nepřijemné/nedávající smysl je ve vaší hlavě. Je ve vaší moc si to zpracovat a přenastavit. Z mojí zkušenosti: Nebavil mě sport, ani vaření ani zdravá strava. Ale nechtěl jsem už být tlustej a chci být zdravej. Takže jsem s tím cvičením a zdravým stravováním začal, i když to byl diskofort a vyžadovalo to sebeovládání a disciplínu. Postupně jsem si to přenastavil a teď mě oboje spíš baví. Udělal jsem si z toho tu smysluplnou věc.
Nemyslím si že by se např. to, že umíte vycházet s lidmi i když jsou nepříjemní, dělo úplně samo od sebe. Jako určitě, někdo na to má víc vlohy, někdo mín. Ale určitě to bude vyžadovat i schopnost se to trochu naučit, umět se s tím vyrovnat apod.
Je to asi na delší debatu tohle a nechci se o tom nějak hádat. Mě spíš přijde že tyhle svoje postoje komunikujete trochu divně a ten apekt nějaké sebedisciplíny, překonání překážek pro smysluplný cíl apod tam chybí. Přičemž ale třeba o přednášku vedle - ke křesťanskému společenství - jste mluvil o tom, jak jste nechal u sebe doma ubytovat nějakýho feťáka/zloděje (už nevím přesně), protože "to by udělal Ježíš", což mi přijde jako to překonání diskomfortu o kterém mluvím.
Komentář 108210
"nemuseli bysme tu být mi vůbec, páč ve WW2 by třeba všichni ti co proti náckům bojovali utekli"
A já poukazuji na to, že to nedává smysl, protože buď tedy řekneme, že uvažuju sám za sebe, ale ne za ostatní, nebo za všechny, ale pak ta válka vůbec není; ale Vy jste to aplikoval selektivně jen na jednu stranu té války.
Přirovnání k holce na ulici nesedí; osobně jsem už takto pomáhal, ale vnímám obrovský rozdíl mezi tím, kdy se rozhodnu sám něco udělat a kdy poslouchám rozkazy (vysvětloval jsem to ve videu o povinné mobilizaci na Ukrajině).
S tím přenastavováním věcí v hlavě souhlasím, sám to dělám hodně a pracuju se sebou, je to můj velký koníček. Stejně jako lepší komunikace s lidmi a další věci; ale dělal jsem to rád, rozhodně jsem se nikdy necítil jako oběť toho.
Já totiž nemám nic proti tomu, když překonávám nějaký nekomfort, ale proti tomu, když se postavím do pozice oběti, že to dělám pro druhé, případně když k tomu někoho nutím a po někom to chci, protože já to přece také udělal (což je typicky příklad těch škol).
Komentář 108212
Aplikoval jsem to takto selektivně, protože vy jste v té půlce co na ně agresor neoprávněně utočí a chtěl byste utéct, čímž necháváte ty co neutečou napospas agresorovi. Problém je ve dvou věcech:
- Je potřeba aby takto uvažovali v prvé řadě ti vojáci agresora, a před nucením do války utekli. Pak nebude muset utíkat nikdo další. Vy takto uvažujete v situaci kdy agresor zjevně ne.
- často ti vojáci budou vnímat jako něco co jim dává smysl, takže tahle vaše "výzva" nebude mít účinek spíš ten, že je v tom ponoukne. Protože bojují za nějakou ideologii které věří třeba, nebo to jen dělají pro peníze. Myslím že u nácků a určitě jinde to tak často bylo, je, a bude. A pak je prostě dobré se agresorům postavit a ne utíkat a nechat je dělat co chcou. „Tu ne cede malis sed contra audentior ito“
Chápu že chcete věci dělat protože vám davají smysl. Ale znamená to že když vás někdo do toho samého nutí (např. jit bojovat proti agresorovi), tak to radši neuděláte?
Jasně, že teda holce pomůžete, jak jsem psal, slyšel od vás podobné věci víckrát. Proto mi právě přijde to, jak jste to formuloval tady ve videu dost zvláštní a působí to na mě, jako byste obhajoval spíše opak.
Komentář 108322
Ale je fakt jiné bránit se proti agresorovi způsobem, který uznávm za vhodné, a způsobem, že půjdu do armády, kde musím poslouchat rozkazy.
V příkaldu s holkou to pak znamená:
Jsem ochoten někoho jiného bránit na vlastní pěst v tu chvíli (nebo i opakovaně, když si o tom můžu rozhodnout); nejsem ochoten kvůli obraně někoho jiného (ani sebe) vstoupit do organizace, která mě pak může dělat pod hrozbou zastřelení věci, které jsou v rozporu s tím, co považuji za správné.
Komentář 108328
Ono prakticky je to složitější . Ja bych asi do armády byl ochoten narukovat . Ale kdyby mě poslali vystřílet Mai Lai , neposlechl bych. Ale i tak bych řešil Jeslti ten boj má smysl , třeba jako Ukrajinec bych ho asi neviděl . A taky Jeslti proste ty cizí životy mají prioritu oproti moji rodině . A Jeslti bych vůbec překonal strach o vlastní život a fakt sel do té armády a nebo pak neuposlechl ten rozkaz . A to je zase téma strachu a vnitřní svobody jak jste o ni mluvil jinde .
Komentář 108342
Komentář 108211