Polycentrické právo super, žádná námitka. Ten koncept je prostě skvělý. Ale diskuze strašně se ukazuje, jak "nešikovné" jsou ty definice pozitivních a negativních práv:
1/ Pozitivní právo v klasickém právu se staví jako protiklad přirozeného. Znamená to něco jako "psané právo", "právní normy". Tedy jeden pojem jasně vymezený, avšak znamenající něco úplně jiného
2/ Pozitivní právo se od negativního liší pouze tvarem věty:
- (Mám nárok) na nezasahování do mých vlastnických práv: POZITIVNÍ - (Nikdo nesmí) zasahovat do mých vlastnických práv: NEGATIVNÍ
- (Mám nárok) na bydlení: POZITIVNÍ - (Nikdo nesmí) zasahovat do mého nároku na bydlení: NEGATIVNÍ
4/ U obou typů práv může i nemusí docházet ke kolizím. Výjimečné kolize však nejsou důvodem k odmítnutí jednoho nebo druhého typu práva. Nezasahování do vlastnictví nutí druhého zacházet se svým tělem tak, aby nezasahoval do cizího vlastnictví. Prvek nucení a nároku je tedy obsažen i v negativním právu. A pokud by se vlastnictví definovalo velmi striktně, např. nikdo nesmí vstoupit na území jiného vlastníka a všechny pozemky budou někomu patřit, tak je to také zcela neživotaschopné jako přehnané pozitivní právo.
5/ Právo obecně není neužitečné díky tomu, že ho musí jít vždy naplnit. Má být pouze usilováno o to, aby bylo naplněno. Občasná kolize (nekonzistence) nebo nenaplnitelnost není argumentem pro nekvalitu práva, protože právo nemusí být nutně v souladu s realitou v každém okamžiku a pro všechny. Důkazem nekvality práva je hlavně spor s převažující morálkou danou kulturou. Proto právo se má blížit přirozenému (zvykovému) a může být různě upřeňováno. Nelze to smysluplně posuzovat podle toho, zda je pozitivní nebo nekvalitní podle ankapu.
6/ Pozitivní právo nemusí znamenat, že někdo jiný je nucen něco dělat. Třeba právo na vzdělání nebude dostatečně poskytováno, pokud nebudou učitelé. Nikdo není nucen do učitelské profese.
7/ Z výše uvedených "ekvivalencí" vyplývá, že ankapem definované negativní a pozitivní právo jedno jest
Proto bych navrhoval zcela opustit tuto dost nesmyslnou pojmologii, kterou ankap používá dost tendenčně. Na sdělení to nic nemění, celkem jednoznačně chápu, že dnes je přemíra práv, která moc nefungují. Ale to ankap pojetí je narozdíl od jiných tématických celků tady opravdu hodně, hodně špatné a zbytečně to kazí kvalitu zbytku teorie (vím ještě o jedné další definiční slabině). Otázkou jde, zda to měnit, když už to je ustálené a takto se o tom hovoří. Ale vzniklo to asi dost nepromyšleně.
Příjde mi fajn, že se podání tohohle tématu s časem i námitkami posouvá a rozpracovává. Zaujal mě tentokrát ten pojem "kulturní vyjímka", ilustrovaný dříve na pozitivním právu odebrat týrané zvíře, nebo tentokrát na příkladu pozitivního práva na čest na středověkém Islandu (tohle období Islandu s jeho thingy a althingem mi přišlo dost zajímavé i dřív nezávisle na ankapu). Asi to budě o nějaké škále, ale říkám si, kolik kulturních vyjímek by mohlo být, aby ankap zůstal ankapem. Je ale vlastně i zajímavé s nimi počítat, protože by mohly hrát i pro některé lidi pozitivní roli v otupování některých extrémních scénářů, které se dají naroubovat na čistý výklad ankapu a NAPu. Např. i některé výhrady mě i pana Másla k čistému NAPu, které jsem nadhodil jinde (tady: https://stoky.urza.cz/texty/sedmadvacet-let-od-smrti-murrayho-newtona-rothbarda-2036#comment76765) by se v praxi daly řešit určitou kulturní vyjímkou pozitivního práva, nebo obecné shody na potrestání i těch činů, které nenarušují striktně vzato negativní práva jiných lidi. Kulturní vyjímky by asi mohly tvořit i nějaký spojovací můlstek ankapu a jiných typů anarchií. Když pak ale ještě vezmu extrémnější (ad absurdum) možnost, tak současný stát je svým způsobem vzato ad absurdum taková robusní sada kulturních vyjímek od čistého negativně-právního ankapu (na té škále ankap stát to už však bude vyjímka, která vše posouvá do oblasti státu).
K pro ankap trochu paradoxním historickým příjkladům decentralizovaného práva mě napadá právo mezinárodní (mezistátní), protože jestli budeme brát státy jako subjekty (vlastníky svých území, i když směem dovnitř tyranské), tak navenek vůči sobě si (kromě válek) vyjednávaly i určitá pravidla, bez toho, aby nad nimi byl nějaký jediný nadstát, který by tvořil svrchovaného arbitra. Když jsem na to téma zapátral, tak se o historické podobě mezistátní arbitrážé mluví mezi právníky dost podobně jako je popisována arbitráž v ankapu: Arbitráž byla definována (...) jako vyřizování sporů mezi státy, prostřednictvím soudců jež si strany zvolí... (celý text tady: https://rozkotova.cld.bz/POKOJNE-RESENI-SPORU/134/#zoom=z)
Rakusak k Jsou šmoulové ankap nebo ankom?:
Ne, priklad se statem je naprosto neco jineho! Stat na lidech kona nasili a ma nelegitimni monopol na nasili! Kdezto kapitalista, i kdyz prijmeme vykoristovani, tak te nenuti do te prace chodit! Nepacha na tobe nasili. Proste prijd, makej, dostanes 20 […]
Komentář 117889
Rakusak k Jsou šmoulové ankap nebo ankom?:
Samozrejme že to dáva zmysel Praveze nedava. čo nedáva zmysel je tvrdiť že sa tí všetci vykorisťovaní zamestnanci nechávajú vykorisťovať dobrovoľne Kdo je nuti jit do prace, kde jsou vykoristovani? Kdo je nuti tam fyzicky dojit? Kdo je nuti podepsat […]
Komentář 117887
Rakusak k Jsou šmoulové ankap nebo ankom?:
Pokiaľ je zamestnanec vykorisťovaný tak nepracuje dobrovoľne ani slobodne. Promin, ale to nedava smysl. I kdybych prijal tve tvrzeni, ze je vykoristovany, at uz to tedy znamena cokoliv, tak proste do te prace chodi dobrovolne. Kazdy jeden den tam prijde […]
Komentář 117885
Rakusak k Jsou šmoulové ankap nebo ankom?:
Cti si pred spanim neco jineho nez marxe, prosim :-D Pokud zamestnanec pracuje dobrovolne a svobodne, v cem je problem? Kdo jej tam nuti pracovat???
Komentář 117883
Rakusak k Jsou šmoulové ankap nebo ankom?:
Vykoristovani neexistuje. Kdyz se ti nelibi, kde pracujes, nepracuj tam. Jdi jinam. Zamestnavatel nema povinnost te zamestnat. Uzera (lichva)? Kdyz se ti urok nelibi, nepujcuj si! Nikdo nema povinnost ti prizpusobovat uroky. Zdrazovani? Kdyz se ti nelibi […]
Komentář 117881
Rakusak k Jsou šmoulové ankap nebo ankom?:
Zivot je pestry a lide se chovaji ruzne. Take zde mame subjektivni hodnotu... Proto je volny trh jediny efektivni, spravny, moralni a prirozeny system.
Komentáře
Komentář 76735
1/ Pozitivní právo v klasickém právu se staví jako protiklad přirozeného. Znamená to něco jako "psané právo", "právní normy". Tedy jeden pojem jasně vymezený, avšak znamenající něco úplně jiného
2/ Pozitivní právo se od negativního liší pouze tvarem věty:
- (Mám nárok) na nezasahování do mých vlastnických práv: POZITIVNÍ
- (Nikdo nesmí) zasahovat do mých vlastnických práv: NEGATIVNÍ
- (Mám nárok) na bydlení: POZITIVNÍ
- (Nikdo nesmí) zasahovat do mého nároku na bydlení: NEGATIVNÍ
4/ U obou typů práv může i nemusí docházet ke kolizím. Výjimečné kolize však nejsou důvodem k odmítnutí jednoho nebo druhého typu práva. Nezasahování do vlastnictví nutí druhého zacházet se svým tělem tak, aby nezasahoval do cizího vlastnictví. Prvek nucení a nároku je tedy obsažen i v negativním právu. A pokud by se vlastnictví definovalo velmi striktně, např. nikdo nesmí vstoupit na území jiného vlastníka a všechny pozemky budou někomu patřit, tak je to také zcela neživotaschopné jako přehnané pozitivní právo.
5/ Právo obecně není neužitečné díky tomu, že ho musí jít vždy naplnit. Má být pouze usilováno o to, aby bylo naplněno. Občasná kolize (nekonzistence) nebo nenaplnitelnost není argumentem pro nekvalitu práva, protože právo nemusí být nutně v souladu s realitou v každém okamžiku a pro všechny. Důkazem nekvality práva je hlavně spor s převažující morálkou danou kulturou. Proto právo se má blížit přirozenému (zvykovému) a může být různě upřeňováno. Nelze to smysluplně posuzovat podle toho, zda je pozitivní nebo nekvalitní podle ankapu.
6/ Pozitivní právo nemusí znamenat, že někdo jiný je nucen něco dělat. Třeba právo na vzdělání nebude dostatečně poskytováno, pokud nebudou učitelé. Nikdo není nucen do učitelské profese.
7/ Z výše uvedených "ekvivalencí" vyplývá, že ankapem definované negativní a pozitivní právo jedno jest
Proto bych navrhoval zcela opustit tuto dost nesmyslnou pojmologii, kterou ankap používá dost tendenčně. Na sdělení to nic nemění, celkem jednoznačně chápu, že dnes je přemíra práv, která moc nefungují. Ale to ankap pojetí je narozdíl od jiných tématických celků tady opravdu hodně, hodně špatné a zbytečně to kazí kvalitu zbytku teorie (vím ještě o jedné další definiční slabině). Otázkou jde, zda to měnit, když už to je ustálené a takto se o tom hovoří. Ale vzniklo to asi dost nepromyšleně.
Komentář 76736
Komentář 76785
Zaujal mě tentokrát ten pojem "kulturní vyjímka", ilustrovaný dříve na pozitivním právu odebrat týrané zvíře, nebo tentokrát na příkladu pozitivního práva na čest na středověkém Islandu (tohle období Islandu s jeho thingy a althingem mi přišlo dost zajímavé i dřív nezávisle na ankapu).
Asi to budě o nějaké škále, ale říkám si, kolik kulturních vyjímek by mohlo být, aby ankap zůstal ankapem. Je ale vlastně i zajímavé s nimi počítat, protože by mohly hrát i pro některé lidi pozitivní roli v otupování některých extrémních scénářů, které se dají naroubovat na čistý výklad ankapu a NAPu. Např. i některé výhrady mě i pana Másla k čistému NAPu, které jsem nadhodil jinde (tady: https://stoky.urza.cz/texty/sedmadvacet-let-od-smrti-murrayho-newtona-rothbarda-2036#comment76765) by se v praxi daly řešit určitou kulturní vyjímkou pozitivního práva, nebo obecné shody na potrestání i těch činů, které nenarušují striktně vzato negativní práva jiných lidi. Kulturní vyjímky by asi mohly tvořit i nějaký spojovací můlstek ankapu a jiných typů anarchií. Když pak ale ještě vezmu extrémnější (ad absurdum) možnost, tak současný stát je svým způsobem vzato ad absurdum taková robusní sada kulturních vyjímek od čistého negativně-právního ankapu (na té škále ankap stát to už však bude vyjímka, která vše posouvá do oblasti státu).
K pro ankap trochu paradoxním historickým příjkladům decentralizovaného práva mě napadá právo mezinárodní (mezistátní), protože jestli budeme brát státy jako subjekty (vlastníky svých území, i když směem dovnitř tyranské), tak navenek vůči sobě si (kromě válek) vyjednávaly i určitá pravidla, bez toho, aby nad nimi byl nějaký jediný nadstát, který by tvořil svrchovaného arbitra. Když jsem na to téma zapátral, tak se o historické podobě mezistátní arbitrážé mluví mezi právníky dost podobně jako je popisována arbitráž v ankapu:
Arbitráž byla definována (...) jako vyřizování sporů mezi státy, prostřednictvím soudců jež si strany zvolí...
(celý text tady: https://rozkotova.cld.bz/POKOJNE-RESENI-SPORU/134/#zoom=z)