Kanál Svobodného přístavu: Polycentrické právno v čajovně Cherubín – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

hamburger menu
Autor: Urza
Čas: 2022-01-08 12:00:00

Kanál Svobodného přístavu: Polycentrické právno v čajovně Cherubín

Přečtení: 5076

Reagujete na tento komentář:
Polycentrické právo super, žádná námitka. Ten koncept je prostě skvělý. Ale diskuze strašně se ukazuje, jak "nešikovné" jsou ty definice pozitivních a negativních práv:

1/ Pozitivní právo v klasickém právu se staví jako protiklad přirozeného. Znamená to něco jako "psané právo", "právní normy". Tedy jeden pojem jasně vymezený, avšak znamenající něco úplně jiného

2/ Pozitivní právo se od negativního liší pouze tvarem věty:

- (Mám nárok) na nezasahování do mých vlastnických práv: POZITIVNÍ
- (Nikdo nesmí) zasahovat do mých vlastnických práv: NEGATIVNÍ

- (Mám nárok) na bydlení: POZITIVNÍ
- (Nikdo nesmí) zasahovat do mého nároku na bydlení: NEGATIVNÍ

4/ U obou typů práv může i nemusí docházet ke kolizím. Výjimečné kolize však nejsou důvodem k odmítnutí jednoho nebo druhého typu práva. Nezasahování do vlastnictví nutí druhého zacházet se svým tělem tak, aby nezasahoval do cizího vlastnictví. Prvek nucení a nároku je tedy obsažen i v negativním právu. A pokud by se vlastnictví definovalo velmi striktně, např. nikdo nesmí vstoupit na území jiného vlastníka a všechny pozemky budou někomu patřit, tak je to také zcela neživotaschopné jako přehnané pozitivní právo.

5/ Právo obecně není neužitečné díky tomu, že ho musí jít vždy naplnit. Má být pouze usilováno o to, aby bylo naplněno. Občasná kolize (nekonzistence) nebo nenaplnitelnost není argumentem pro nekvalitu práva, protože právo nemusí být nutně v souladu s realitou v každém okamžiku a pro všechny. Důkazem nekvality práva je hlavně spor s převažující morálkou danou kulturou. Proto právo se má blížit přirozenému (zvykovému) a může být různě upřeňováno. Nelze to smysluplně posuzovat podle toho, zda je pozitivní nebo nekvalitní podle ankapu.

6/ Pozitivní právo nemusí znamenat, že někdo jiný je nucen něco dělat. Třeba právo na vzdělání nebude dostatečně poskytováno, pokud nebudou učitelé. Nikdo není nucen do učitelské profese.

7/ Z výše uvedených "ekvivalencí" vyplývá, že ankapem definované negativní a pozitivní právo jedno jest

Proto bych navrhoval zcela opustit tuto dost nesmyslnou pojmologii, kterou ankap používá dost tendenčně. Na sdělení to nic nemění, celkem jednoznačně chápu, že dnes je přemíra práv, která moc nefungují. Ale to ankap pojetí je narozdíl od jiných tématických celků tady opravdu hodně, hodně špatné a zbytečně to kazí kvalitu zbytku teorie (vím ještě o jedné další definiční slabině). Otázkou jde, zda to měnit, když už to je ustálené a takto se o tom hovoří. Ale vzniklo to asi dost nepromyšleně.
Web: neuveden Mail: vit.herman v doméně gmail.com
Polycentrické právo super, žádná námitka. Ten koncept je prostě skvělý. Ale diskuze strašně se ukazuje, jak "nešikovné" jsou ty definice pozitivních a negativních práv:

1/ Pozitivní právo v klasickém právu se staví jako protiklad přirozeného. Znamená to něco jako "psané právo", "právní normy". Tedy jeden pojem jasně vymezený, avšak znamenající něco úplně jiného

2/ Pozitivní právo se od negativního liší pouze tvarem věty:

- (Mám nárok) na nezasahování do mých vlastnických práv: POZITIVNÍ
- (Nikdo nesmí) zasahovat do mých vlastnických práv: NEGATIVNÍ

- (Mám nárok) na bydlení: POZITIVNÍ
- (Nikdo nesmí) zasahovat do mého nároku na bydlení: NEGATIVNÍ

4/ U obou typů práv může i nemusí docházet ke kolizím. Výjimečné kolize však nejsou důvodem k odmítnutí jednoho nebo druhého typu práva. Nezasahování do vlastnictví nutí druhého zacházet se svým tělem tak, aby nezasahoval do cizího vlastnictví. Prvek nucení a nároku je tedy obsažen i v negativním právu. A pokud by se vlastnictví definovalo velmi striktně, např. nikdo nesmí vstoupit na území jiného vlastníka a všechny pozemky budou někomu patřit, tak je to také zcela neživotaschopné jako přehnané pozitivní právo.

5/ Právo obecně není neužitečné díky tomu, že ho musí jít vždy naplnit. Má být pouze usilováno o to, aby bylo naplněno. Občasná kolize (nekonzistence) nebo nenaplnitelnost není argumentem pro nekvalitu práva, protože právo nemusí být nutně v souladu s realitou v každém okamžiku a pro všechny. Důkazem nekvality práva je hlavně spor s převažující morálkou danou kulturou. Proto právo se má blížit přirozenému (zvykovému) a může být různě upřeňováno. Nelze to smysluplně posuzovat podle toho, zda je pozitivní nebo nekvalitní podle ankapu.

6/ Pozitivní právo nemusí znamenat, že někdo jiný je nucen něco dělat. Třeba právo na vzdělání nebude dostatečně poskytováno, pokud nebudou učitelé. Nikdo není nucen do učitelské profese.

7/ Z výše uvedených "ekvivalencí" vyplývá, že ankapem definované negativní a pozitivní právo jedno jest

Proto bych navrhoval zcela opustit tuto dost nesmyslnou pojmologii, kterou ankap používá dost tendenčně. Na sdělení to nic nemění, celkem jednoznačně chápu, že dnes je přemíra práv, která moc nefungují. Ale to ankap pojetí je narozdíl od jiných tématických celků tady opravdu hodně, hodně špatné a zbytečně to kazí kvalitu zbytku teorie (vím ještě o jedné další definiční slabině). Otázkou jde, zda to měnit, když už to je ustálené a takto se o tom hovoří. Ale vzniklo to asi dost nepromyšleně.
Web: neuveden Mail: schován
Marnost...
Web: neuveden Mail: schován
Příjde mi fajn, že se podání tohohle tématu s časem i námitkami posouvá a rozpracovává.
Zaujal mě tentokrát ten pojem "kulturní vyjímka", ilustrovaný dříve na pozitivním právu odebrat týrané zvíře, nebo tentokrát na příkladu pozitivního práva na čest na středověkém Islandu (tohle období Islandu s jeho thingy a althingem mi přišlo dost zajímavé i dřív nezávisle na ankapu).
Asi to budě o nějaké škále, ale říkám si, kolik kulturních vyjímek by mohlo být, aby ankap zůstal ankapem. Je ale vlastně i zajímavé s nimi počítat, protože by mohly hrát i pro některé lidi pozitivní roli v otupování některých extrémních scénářů, které se dají naroubovat na čistý výklad ankapu a NAPu. Např. i některé výhrady mě i pana Másla k čistému NAPu, které jsem nadhodil jinde (tady: https://stoky.urza.cz/texty/sedmadvacet-let-od-smrti-murrayho-newtona-rothbarda-2036#comment76765) by se v praxi daly řešit určitou kulturní vyjímkou pozitivního práva, nebo obecné shody na potrestání i těch činů, které nenarušují striktně vzato negativní práva jiných lidi. Kulturní vyjímky by asi mohly tvořit i nějaký spojovací můlstek ankapu a jiných typů anarchií. Když pak ale ještě vezmu extrémnější (ad absurdum) možnost, tak současný stát je svým způsobem vzato ad absurdum taková robusní sada kulturních vyjímek od čistého negativně-právního ankapu (na té škále ankap stát to už však bude vyjímka, která vše posouvá do oblasti státu).

K pro ankap trochu paradoxním historickým příjkladům decentralizovaného práva mě napadá právo mezinárodní (mezistátní), protože jestli budeme brát státy jako subjekty (vlastníky svých území, i když směem dovnitř tyranské), tak navenek vůči sobě si (kromě válek) vyjednávaly i určitá pravidla, bez toho, aby nad nimi byl nějaký jediný nadstát, který by tvořil svrchovaného arbitra. Když jsem na to téma zapátral, tak se o historické podobě mezistátní arbitrážé mluví mezi právníky dost podobně jako je popisována arbitráž v ankapu:
Arbitráž byla definována (...) jako vyřizování sporů mezi státy, prostřednictvím soudců jež si strany zvolí...
(celý text tady: https://rozkotova.cld.bz/POKOJNE-RESENI-SPORU/134/#zoom=z)
logo Urza.cz
kapky