Polycentrické právo super, žádná námitka. Ten koncept je prostě skvělý. Ale diskuze strašně se ukazuje, jak "nešikovné" jsou ty definice pozitivních a negativních práv:
1/ Pozitivní právo v klasickém právu se staví jako protiklad přirozeného. Znamená to něco jako "psané právo", "právní normy". Tedy jeden pojem jasně vymezený, avšak znamenající něco úplně jiného
2/ Pozitivní právo se od negativního liší pouze tvarem věty:
- (Mám nárok) na nezasahování do mých vlastnických práv: POZITIVNÍ - (Nikdo nesmí) zasahovat do mých vlastnických práv: NEGATIVNÍ
- (Mám nárok) na bydlení: POZITIVNÍ - (Nikdo nesmí) zasahovat do mého nároku na bydlení: NEGATIVNÍ
4/ U obou typů práv může i nemusí docházet ke kolizím. Výjimečné kolize však nejsou důvodem k odmítnutí jednoho nebo druhého typu práva. Nezasahování do vlastnictví nutí druhého zacházet se svým tělem tak, aby nezasahoval do cizího vlastnictví. Prvek nucení a nároku je tedy obsažen i v negativním právu. A pokud by se vlastnictví definovalo velmi striktně, např. nikdo nesmí vstoupit na území jiného vlastníka a všechny pozemky budou někomu patřit, tak je to také zcela neživotaschopné jako přehnané pozitivní právo.
5/ Právo obecně není neužitečné díky tomu, že ho musí jít vždy naplnit. Má být pouze usilováno o to, aby bylo naplněno. Občasná kolize (nekonzistence) nebo nenaplnitelnost není argumentem pro nekvalitu práva, protože právo nemusí být nutně v souladu s realitou v každém okamžiku a pro všechny. Důkazem nekvality práva je hlavně spor s převažující morálkou danou kulturou. Proto právo se má blížit přirozenému (zvykovému) a může být různě upřeňováno. Nelze to smysluplně posuzovat podle toho, zda je pozitivní nebo nekvalitní podle ankapu.
6/ Pozitivní právo nemusí znamenat, že někdo jiný je nucen něco dělat. Třeba právo na vzdělání nebude dostatečně poskytováno, pokud nebudou učitelé. Nikdo není nucen do učitelské profese.
7/ Z výše uvedených "ekvivalencí" vyplývá, že ankapem definované negativní a pozitivní právo jedno jest
Proto bych navrhoval zcela opustit tuto dost nesmyslnou pojmologii, kterou ankap používá dost tendenčně. Na sdělení to nic nemění, celkem jednoznačně chápu, že dnes je přemíra práv, která moc nefungují. Ale to ankap pojetí je narozdíl od jiných tématických celků tady opravdu hodně, hodně špatné a zbytečně to kazí kvalitu zbytku teorie (vím ještě o jedné další definiční slabině). Otázkou jde, zda to měnit, když už to je ustálené a takto se o tom hovoří. Ale vzniklo to asi dost nepromyšleně.
Příjde mi fajn, že se podání tohohle tématu s časem i námitkami posouvá a rozpracovává. Zaujal mě tentokrát ten pojem "kulturní vyjímka", ilustrovaný dříve na pozitivním právu odebrat týrané zvíře, nebo tentokrát na příkladu pozitivního práva na čest na středověkém Islandu (tohle období Islandu s jeho thingy a althingem mi přišlo dost zajímavé i dřív nezávisle na ankapu). Asi to budě o nějaké škále, ale říkám si, kolik kulturních vyjímek by mohlo být, aby ankap zůstal ankapem. Je ale vlastně i zajímavé s nimi počítat, protože by mohly hrát i pro některé lidi pozitivní roli v otupování některých extrémních scénářů, které se dají naroubovat na čistý výklad ankapu a NAPu. Např. i některé výhrady mě i pana Másla k čistému NAPu, které jsem nadhodil jinde (tady: https://stoky.urza.cz/texty/sedmadvacet-let-od-smrti-murrayho-newtona-rothbarda-2036#comment76765) by se v praxi daly řešit určitou kulturní vyjímkou pozitivního práva, nebo obecné shody na potrestání i těch činů, které nenarušují striktně vzato negativní práva jiných lidi. Kulturní vyjímky by asi mohly tvořit i nějaký spojovací můlstek ankapu a jiných typů anarchií. Když pak ale ještě vezmu extrémnější (ad absurdum) možnost, tak současný stát je svým způsobem vzato ad absurdum taková robusní sada kulturních vyjímek od čistého negativně-právního ankapu (na té škále ankap stát to už však bude vyjímka, která vše posouvá do oblasti státu).
K pro ankap trochu paradoxním historickým příjkladům decentralizovaného práva mě napadá právo mezinárodní (mezistátní), protože jestli budeme brát státy jako subjekty (vlastníky svých území, i když směem dovnitř tyranské), tak navenek vůči sobě si (kromě válek) vyjednávaly i určitá pravidla, bez toho, aby nad nimi byl nějaký jediný nadstát, který by tvořil svrchovaného arbitra. Když jsem na to téma zapátral, tak se o historické podobě mezistátní arbitrážé mluví mezi právníky dost podobně jako je popisována arbitráž v ankapu: Arbitráž byla definována (...) jako vyřizování sporů mezi státy, prostřednictvím soudců jež si strany zvolí... (celý text tady: https://rozkotova.cld.bz/POKOJNE-RESENI-SPORU/134/#zoom=z)
li k Malo by Slovensko vystúpiť z EÚ:
"jeden takíto neonacek dokonca urobil teroristický útok na bar v Bratislave" to se pletete, to nebyl žádný neonácek, ale asi byl to nějaký magor... *** A jaké označení má ten pan Drabik pro lidi, kteří by chtěli legalizovat obchody s dětmi?, […]
Komentář 103678
Lojza k Jak zničit herní průmysl:
No, ja hry docela sleduju a prvni spusteni byl fakt pruser srovnatelny s Assasins Creed Unity :-) Na tehle spickove urovni si nevybavim nic horsiho - samozrejme na nejake mensi nezavisle scene ty prusery byvaji horsi, ale u AAA titulu to byl imho docela […]
Komentář 103677
marcusant k Jak zničit herní průmysl:
Píšete s odpuštěním hovadiny. SÚKL je státní, to je to S na začátku zkratky. VZP je státní, stát je 100% akcionář. ČEZ - většinový akcionář stát může ze svého rozhodnutí vyplatit menšinové akcionáře, nepotřebuje jejich souhlas, je na to zákon. Stát […]
li k Malo by Slovensko vystúpiť z EÚ:
"Čiže je dosť isté že aj my sami sa dostávame do situácii keď sa mýlime. Preto si myslím že je nutné nevnímať ľudí s iným názorom ako tých „zlých ideologických nepriateľov..." https://stoky.urza.cz/texty/pravda-1761 ...a co Vás vede k těm […]
Komentář 103662
Rastislav k Malo by Slovensko vystúpiť z EÚ:
Problém je v tom, že najhorši čo realne hrozi v ČR je Babiš, ale to najhoršie čo reálne hrozí v SR je to, že Fico začne ešte viac spolupracovať so Slovenskimi neonacistami, ktorí ho už teraz podporuju. A sice tu z toho nebudeme mať sajuz ale budeme mať […]
Komentář 103661
Lojza k Jak zničit herní průmysl:
Na zacatku to vyslo silne ....pokazene. Bugy, glitche, hra byla dost rozbita. Ovsem studio se k tomu postavilo celem, pracovali na tom dost tvrde rekl bych a postupne to opravovali, az z toho je dost dobra hra. Na zacatku ale zalezelo dost na konkretnim […]
Komentář 103660
sparesparrow k Zná váš drogový dealer aplikaci Vexl?:
Jak mají lidé věřit smažkám a lidem, co jsou otevření i těm nelegálním drogám, když je jakákoliv komunikace s nimi automaticky degradována přesně na tuto rovinu? A co je vlastně důvodem pro to, abych si hlídal anonymitu platebního styku, když ne to, že […]
Komentáře
Komentář 76735
1/ Pozitivní právo v klasickém právu se staví jako protiklad přirozeného. Znamená to něco jako "psané právo", "právní normy". Tedy jeden pojem jasně vymezený, avšak znamenající něco úplně jiného
2/ Pozitivní právo se od negativního liší pouze tvarem věty:
- (Mám nárok) na nezasahování do mých vlastnických práv: POZITIVNÍ
- (Nikdo nesmí) zasahovat do mých vlastnických práv: NEGATIVNÍ
- (Mám nárok) na bydlení: POZITIVNÍ
- (Nikdo nesmí) zasahovat do mého nároku na bydlení: NEGATIVNÍ
4/ U obou typů práv může i nemusí docházet ke kolizím. Výjimečné kolize však nejsou důvodem k odmítnutí jednoho nebo druhého typu práva. Nezasahování do vlastnictví nutí druhého zacházet se svým tělem tak, aby nezasahoval do cizího vlastnictví. Prvek nucení a nároku je tedy obsažen i v negativním právu. A pokud by se vlastnictví definovalo velmi striktně, např. nikdo nesmí vstoupit na území jiného vlastníka a všechny pozemky budou někomu patřit, tak je to také zcela neživotaschopné jako přehnané pozitivní právo.
5/ Právo obecně není neužitečné díky tomu, že ho musí jít vždy naplnit. Má být pouze usilováno o to, aby bylo naplněno. Občasná kolize (nekonzistence) nebo nenaplnitelnost není argumentem pro nekvalitu práva, protože právo nemusí být nutně v souladu s realitou v každém okamžiku a pro všechny. Důkazem nekvality práva je hlavně spor s převažující morálkou danou kulturou. Proto právo se má blížit přirozenému (zvykovému) a může být různě upřeňováno. Nelze to smysluplně posuzovat podle toho, zda je pozitivní nebo nekvalitní podle ankapu.
6/ Pozitivní právo nemusí znamenat, že někdo jiný je nucen něco dělat. Třeba právo na vzdělání nebude dostatečně poskytováno, pokud nebudou učitelé. Nikdo není nucen do učitelské profese.
7/ Z výše uvedených "ekvivalencí" vyplývá, že ankapem definované negativní a pozitivní právo jedno jest
Proto bych navrhoval zcela opustit tuto dost nesmyslnou pojmologii, kterou ankap používá dost tendenčně. Na sdělení to nic nemění, celkem jednoznačně chápu, že dnes je přemíra práv, která moc nefungují. Ale to ankap pojetí je narozdíl od jiných tématických celků tady opravdu hodně, hodně špatné a zbytečně to kazí kvalitu zbytku teorie (vím ještě o jedné další definiční slabině). Otázkou jde, zda to měnit, když už to je ustálené a takto se o tom hovoří. Ale vzniklo to asi dost nepromyšleně.
Komentář 76736
Komentář 76785
Zaujal mě tentokrát ten pojem "kulturní vyjímka", ilustrovaný dříve na pozitivním právu odebrat týrané zvíře, nebo tentokrát na příkladu pozitivního práva na čest na středověkém Islandu (tohle období Islandu s jeho thingy a althingem mi přišlo dost zajímavé i dřív nezávisle na ankapu).
Asi to budě o nějaké škále, ale říkám si, kolik kulturních vyjímek by mohlo být, aby ankap zůstal ankapem. Je ale vlastně i zajímavé s nimi počítat, protože by mohly hrát i pro některé lidi pozitivní roli v otupování některých extrémních scénářů, které se dají naroubovat na čistý výklad ankapu a NAPu. Např. i některé výhrady mě i pana Másla k čistému NAPu, které jsem nadhodil jinde (tady: https://stoky.urza.cz/texty/sedmadvacet-let-od-smrti-murrayho-newtona-rothbarda-2036#comment76765) by se v praxi daly řešit určitou kulturní vyjímkou pozitivního práva, nebo obecné shody na potrestání i těch činů, které nenarušují striktně vzato negativní práva jiných lidi. Kulturní vyjímky by asi mohly tvořit i nějaký spojovací můlstek ankapu a jiných typů anarchií. Když pak ale ještě vezmu extrémnější (ad absurdum) možnost, tak současný stát je svým způsobem vzato ad absurdum taková robusní sada kulturních vyjímek od čistého negativně-právního ankapu (na té škále ankap stát to už však bude vyjímka, která vše posouvá do oblasti státu).
K pro ankap trochu paradoxním historickým příjkladům decentralizovaného práva mě napadá právo mezinárodní (mezistátní), protože jestli budeme brát státy jako subjekty (vlastníky svých území, i když směem dovnitř tyranské), tak navenek vůči sobě si (kromě válek) vyjednávaly i určitá pravidla, bez toho, aby nad nimi byl nějaký jediný nadstát, který by tvořil svrchovaného arbitra. Když jsem na to téma zapátral, tak se o historické podobě mezistátní arbitrážé mluví mezi právníky dost podobně jako je popisována arbitráž v ankapu:
Arbitráž byla definována (...) jako vyřizování sporů mezi státy, prostřednictvím soudců jež si strany zvolí...
(celý text tady: https://rozkotova.cld.bz/POKOJNE-RESENI-SPORU/134/#zoom=z)