Lesy ČR v Nikaragui – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Dočetl jsem se o dalším úchvatném projektu, na kterém stát prodělal „jen“ dvacet milionů korun – to odpovídá dvěma korunám na hlavu občana, což je dost málo na to, abychom nemuseli plakat a mohli si z toho dělat prdel; takže co vtipného se přihodilo? Státní společnost Lesy ČR (!) asi před deseti lety koupila v Nikaragui (ty vole xD) plantáž na teakové dřevo se zdůvodněním, že je to lukrativní komodita, takže rozjedou výhodný byznys (škvára, pičo xD); jak to vypadá, když se stát vrhne do podnikání, jsme tu viděli v živých barvách před rokem 1989, ale někteří se zjevně stále nepoučili.

Daniel Szórád, šéf Lesů ČR, k tomu řekl: „Lidé, kteří byli u zrodu, tvrdí, že to uspět mohlo. Že to měla být tiskárna na peníze, jen se to špatně uchopilo.“
Inu, stane se; sem tam sice někdo něco „špatně uchopí“, ale zatímco v soukromém sektoru si to také sám zaplatí, ve veřejném se hraje především na to, že z cizího krev neteče. Mně se třeba hrozně líbila představa, když jednou Řecko prodávalo nějaké malinké ostrůvky, že bych si jeden koupil a postavil si na něm věž; jojo, kdyby mi to někdo platil, klidně bych si na to troufl, v nejhorším bych pak mohl říci, že jsem to „špatně uchopil“.

A jak že tedy dopadla ona tiskárna na peníze? V plusu nebyla nikdy, jen za ochranku tam Lesy ČR platí asi půl mega ročně, zatím se na celém projektu prodělalo asi dvacet milionů korun. Mimochodem by mě velmi zajímalo, co za práci tam odvádějí ti strážci, již za to berou dohromady kolem 40k měsíčně; kolik hlídačů za to lze v takové prdeli světa pořídit? Deset pochůzkářů a jednoho, který na ně dohlíží? Anebo na to prostě dlabou, jelikož je beztak nikdo odsud nemá jak kontrolovat a žádnou zodpovědnost stejně nikdo nenese; a když se náhodou zjistí, že jak to všichni měli na háku, někdo jim polovinu toho lesa vykácel, prostě ten zbytek zapálí a ono se to v tom ztratí, nikoho to absolutně zajímat nebude.

Daniel Szórád se tedy rozhodl této „tiskárny na peníze“ zbavit, jenže ouha, nikdo ji nechce (překvápko); a takový lukrativní podnikatelský záměr to byl! Zaměstnanci Lesů ČR (včetně šéfa) to pořeší tím způsobem, že si udělají (za naše peníze, jak jinak) dovolenou do Nikaragui, kde se pokusí vysomrovat, aby někdo ten teakový lesík pod cenou koupil. Tohle je samozřejmě jen taková dementní komedie s náklady ve výši jednotek korun na hlavu; velmi přesně to však ilustruje, co vznikne, když se stát pustí do podnikání – naprosto patetické a zcela bezbřehé plýtvání…