Autor: Szaszián
Čas: 2017-03-20 00:00:02
Nahlédnutí do psychiatrické praxe
…nám umožnil primář PN v Bohnicích Marek Páv v tomto interview. Tož nahlédněme:
Jak se člověk stane násilně hospitalizovaným?
Páv: Představme si například, že Vy budete můj ošetřující lékař a já budu váš nedobrovolně hospitalizovaný pacient hospitalizovaný poté, co jsem pobíhal na ulici a vykřikoval, že už asi někomu něco udělám, protože už dál nevydržím to, co se mi děje v hlavě.
Porušování svobody projevu a vlády zákona, tj. článku 2 Ústavy ČR? Žádný problém. Stačí říct: „Je nemocný,“ a lidé vypnou.
Co násilně hospitalizovaného čeká?
Páv: Jak takové budování důvěry vypadá, můžeme popsat na příkladu mé virtuální hospitalizace na akutním oddělení, na kterém právě jsme. Oddělení má dvě části, uzavřenou osmnácti lůžkovou a otevřenou s 22 lůžky. Pokud začneme od těch nejvíce restriktivních či „akutních“ prostor tak Vy jako můj lékař máte možnost mne zavřít do terapeutické izolace, kdybych moc takzvaně vyváděl a dohoda by se mnou nebyla možná. Poté, kdy bych začal být více přístupný a schopný domluvy, Vy poté máte možnost a povinnost se mnou pracovat ve smyslu zapojení mé odpovědnosti za mé chování. Můžeme postupně uzavřít dohodu, že budu dodržovat pravidla oddělení a chování vůči okolí, abych mohl jít na běžný třílůžkový pokoj. Další dohoda poté může být třeba společná vycházka. Tím si dohodu potvrdíme. Dále máte možnost mne přeřadit do patra na otevřenou stanici a umožnit mi docházet na terapeutické skupiny, relaxaci a arteterapii. Další naše dohody mohou spočívat v docházce na centrální terapii, do poradny pro bydlení, pro zaměstnání, můžeme se domluvit, že budu chodit na kognitivní trénink nebo do stacionáře.
Násilná indoktrinace s cílem přimět osobu přijmout identitu psychiatrického pacienta? Žádný problém. Stačí použít rétoriku léčení a lidé vypnou.
Tento fenomén, že lidé přísahají na vznešené ideály a potom je po aplikaci primitivního rétorického triku okamžitě odhodí, je dalším z řady kolektivních myšlenkových zkratů; takových, na které v minulosti slavně poukázali Frédéric Bastiat, Galileo Galilei, Francesco Redi nebo Friedrich Spee.
Je ale třeba uznat, že Marek Páv ví, jak svobodomilné lidi uklidnit: Já neznám lékaře, který by indikoval detence nepřiměřeně. Takže je to v pořádku…
Jak se člověk stane násilně hospitalizovaným?
Páv: Představme si například, že Vy budete můj ošetřující lékař a já budu váš nedobrovolně hospitalizovaný pacient hospitalizovaný poté, co jsem pobíhal na ulici a vykřikoval, že už asi někomu něco udělám, protože už dál nevydržím to, co se mi děje v hlavě.
Porušování svobody projevu a vlády zákona, tj. článku 2 Ústavy ČR? Žádný problém. Stačí říct: „Je nemocný,“ a lidé vypnou.
Co násilně hospitalizovaného čeká?
Páv: Jak takové budování důvěry vypadá, můžeme popsat na příkladu mé virtuální hospitalizace na akutním oddělení, na kterém právě jsme. Oddělení má dvě části, uzavřenou osmnácti lůžkovou a otevřenou s 22 lůžky. Pokud začneme od těch nejvíce restriktivních či „akutních“ prostor tak Vy jako můj lékař máte možnost mne zavřít do terapeutické izolace, kdybych moc takzvaně vyváděl a dohoda by se mnou nebyla možná. Poté, kdy bych začal být více přístupný a schopný domluvy, Vy poté máte možnost a povinnost se mnou pracovat ve smyslu zapojení mé odpovědnosti za mé chování. Můžeme postupně uzavřít dohodu, že budu dodržovat pravidla oddělení a chování vůči okolí, abych mohl jít na běžný třílůžkový pokoj. Další dohoda poté může být třeba společná vycházka. Tím si dohodu potvrdíme. Dále máte možnost mne přeřadit do patra na otevřenou stanici a umožnit mi docházet na terapeutické skupiny, relaxaci a arteterapii. Další naše dohody mohou spočívat v docházce na centrální terapii, do poradny pro bydlení, pro zaměstnání, můžeme se domluvit, že budu chodit na kognitivní trénink nebo do stacionáře.
Násilná indoktrinace s cílem přimět osobu přijmout identitu psychiatrického pacienta? Žádný problém. Stačí použít rétoriku léčení a lidé vypnou.
Tento fenomén, že lidé přísahají na vznešené ideály a potom je po aplikaci primitivního rétorického triku okamžitě odhodí, je dalším z řady kolektivních myšlenkových zkratů; takových, na které v minulosti slavně poukázali Frédéric Bastiat, Galileo Galilei, Francesco Redi nebo Friedrich Spee.
Je ale třeba uznat, že Marek Páv ví, jak svobodomilné lidi uklidnit: Já neznám lékaře, který by indikoval detence nepřiměřeně. Takže je to v pořádku…
Přečtení: 36225
Komentáře
Komentář 12913
Komentář 12916
Komentář 12915
Komentář 12917
Komentář 12919
Komentář 12920
Sorry jako, mě to prostě nedalo. ;-)
Jinak obdivudodné je už to, že bez kafe a cigára někdo dokáže ráno zapnout počítač. Já bez toho ani nevím jak se jmenuju. Občas.
Komentář 12921
Tu Vasi zminenou drobnou potiz lze resit proste: nevypinat. Tisice dekovnych dopisu.
Komentář 12924
Komentář 12925
No muze bejt, jenom esiva Vy ho nechvalite jenom proto, ze si do me kop. Aha?
Komentář 12926
Komentář 12922
Komentář 12927
2. Policie by ho jistě mohla sebrat, ale protože se nejedná o vydírání ani o nebezpečné vyhrožování, tak jedině za výtržnictví nebo za přestupek proti veřejnému pořádku. V obou případech se jedná o to, že je nelegální řvát ve veřejném prostoru, nejde o to vyhrožování.
Čili říkat jak to Pávovo „asi někomu něco udělám“ tak to Vaše „první ženskou, co potkám, strčím pod auto“ je nejspíš legální; ovšem můžou vás za to zavřít do psychiatrické nemocnice, resp. psychiatrům to může posloužit jako záminka pro vaše uvěznění.
Komentář 12929
(S cvoky a cvokari to ma ovsem souvislost zcela marginalni.)
Komentář 12952
2. S cvoky a cvokaři to má souvislost významnou, protože legitimizování zavírání lidí jejich duševní poruchou znamená, že psychiatři zavírají lidi za to, že něco říkají nebo se non-verbálně projevují. Násilné hospitalizace disidentů v SSSR ve skutečnosti nebylo něco „nesystémového“; jenom jim už historie dala za pravdu.
Komentář 12954
2. Zcela bez souvislosti s legalitou onech projevu.
Komentář 12969
A především každá násilná hospitalizace; důvodem k násilné hospitalizace je duševní porucha, čili to, že se osoba nějak projevuje.
2. Právě to, že se jedná o legální projevy nebo banální přestupky a stát jejich „pachatele“ zavírá na dlouhou dobu, je tak nepřijatelné. Kdyby se jednalo o trestněprávní delikty, které by byly trestněprávně postihované, PN by nebylo možné odlišit od věznic.
Komentář 12972
Hodlate-li volne placat do vetru, je vse cajk. Ma-li to byt reakce na muj post, musite si ho napred precist a pokusit se u toho vnimat.
Ale pro dobrou vuli zkusim reagovat:
1. Pravo na projev a pravo rikat cokoliv jsou velmi odlisne definice. Pravo na projev snad nekdo nema?
2. Zcela bez souvislosti s legalitou onech projevu.
Komentář 12985
2) Už jsem odpověděl.
Necítím povinnost vymýšlet na vaše otázky hned DVĚ různé odpovědi, či plnit jiné Vaše rozmary.
Komentář 12987
Do dvou odpovedi Vas rozhodne mijak netlacim, nakonec klidne ji nechte zcela bez odpovedi i nadale.
Komentář 12946
Komentář 12948
2. I kdyby to bylo posouzeno jako nebezpečné vyhrožování, pak by se to právě mělo řešit jako nebezpečné vyhrožování – tedy ne násilnou hospitalizací.
3. Čili: Podle přirozeného práva nebezpečné vyhrožování není trestným činem (tak jako jím není nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů). Podle platného práva takové jednání trestný čin je, a pak by se mělo jako trestný čin postihovat – čili násilnou hospitalizaci to neodůvodňuje.
Komentář 12949
2. Nikoli. Prave ona choroba z cinu jinak trestneho udela netrestny.
3. Coze? Prime poruseni NAPu je OK? To mlzeni drogami uz chapu.
Komentář 12950
Předpokládám, že jednání osoby řvoucí na ulici, že vyhubí lidstvo, by taky nebylo posouzeno jako nebezpečné vyhrožování.
2. Samozřejmě, každý trestný čin lze omluvit duševní nemocí nebo posednutím ďáblem. Mluvil jsem ale o něčem jiném: O tom, že trestněprávní postižitelnost jednání odůvodňuje trestněprávní postih, ne násilnou hospitalizaci.
3. Nebezpečné vyhrožování není přímé porušení NAPu. To je až vydírání.
Komentář 12953
2. Je-li cin omluvitelny, nelze za nej trestat. Je ale nutno zabranit jeho opakovani.
3. Naprosto totez, jen nic nechcete.
Komentář 12968
2) 1. To je samozřejmě nesmysl, viz nutná obrana, krajní nouze… 2. Už jsem napsal: každý trestný čin lze omluvit duševní nemocí nebo posednutím ďáblem; protože tak lze omluvit KAŽDÝ trestný čin, je taková argumentace nesmyslná. 3. Především se odchylujete od tématu: Argument zněl, že trestněprávní postižitelnost odůvodňuje trestněprávní postih, ne násilnou hospitalizaci; ne, že pro násilnou hospitalizaci nejsou myslitelné nějaké JINÉ důvody.
3) A právě to, že nedochází k porušování vlastnických práv, je důvod, proč nebezpečné vyhrožování není v rozporu s napem.
Mimochodem, pokud to je „naprosto totéž“, jak to, že za vydírání je 4x vyšší max. sazba než za vyhrožování?
Komentář 12971
2) To je samozrejme smysl, vizte CSAD a OPBH. Ne dle zakona. Zadny takovy neznek, ci prinejmensim nedoznel az ke mne; znel-li by, oznacil bych jej za zmateny chuchvalec.
3) Neberete-li nebezpecne vyhrozovani jako agresi vuci Vasi osobe, pomnete na to pri kazdem "stuj, nebo strelim". Zkuste ty vety docitat (a mozno-li, i citovat) cele, pudl se casto muze skryt az za prvnimi dvema slovy: Naprosto totez, jen nic nechcete.
Komentář 12973
Komentář 12984
2) 1. Co znamená CSAD a OPBH? 2. Duševní nemocí nebo posednutím ďáblem lze omluvit KAŽDÝ trestný čin. Už jen proto, by to nemělo být přípustné. 3. Argument, který jste začal vyvracet, či co to děláte, zněl: I kdyby to bylo posouzeno jako nebezpečné vyhrožování, pak by se to právě mělo řešit jako nebezpečné vyhrožování – tedy ne násilnou hospitalizací.
3) 1. „Stůj, nebo střelím“ je vydírání, ne nebezpečné vyhrožování. 2. Pokud „Naprosto totéž, jen nic nechcete“ neznamená „nedůležitý rozdíl“, tak co to znamená? Upozornil jsem, že nejen já, ale i zákonodárce mezi porovnávaným jednáním vidí DŮLEŽITÝ rozdíl, když je max. sazba 4x vyšší.
Komentář 12986
A kde vidite nejake moje ano? Ja uz Vam jak debil pisu ocislovane, jednoradkove a div ne hole vety, ale Vy z tech par pismen i tak dokazete vydojit libovolnou kravinu. A nakonec jeste, kdyz Vy neco pozitivne tvrdite, ja mam prokazovat opak. No, uz jste zase ve forme.
2) 1. Svet pokrocil, gugl-fu z Vas udela i jaderneho fysika: https://www.google.cz/search?q=CSAD, https://www.google.cz/search?q=OPBH. 2. Co vim, tak nelze, ZADNY. Neni. Mylit se mohu, opakovanim onoho nesmyslu me ale jiste nepresvedcite. 3. No to si to holt musite rozmyslet - naposledy jste vyslovne tvrdil, ze argument znel zcela jinak.
3) Nu, to je sice sverazny vyklad, ale uznavam, ze v zasade asi akceptovatelny. Sam jste si tim ovsem dokonale demonstroval onen jediny rozdil, jimz je "stuj". Drobne nuance mezi jediny a nedulezity si uz zkuste vyguglit sam. Sazba presne opacna, zcela shodna, zadna ci libovolna jina na tom nic nemeni.
Komentář 12923
Komentář 12936
jediný co vím je,
že spisování knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo,
což již před pár tisícilety prohlásil nejmoudřejší muž světa
Šalamoun, jak si lze přečíst v biblické knize Kazatel,
a to ještě tenkráte neměli knihtisk, co by pak říkal dneska...
To bych doporučoval přečíst, jsou tam taková pěkná existencionalistická místa,
jako např. je čas kameny sbírat a je čas kameny rozhazovat atd.
i když nejlepší Šalamounova akce byla s tím dítětem co mělo dvě matky co se vo něj přetahovaly, takže moudrý Šalamoun navrhnul dítě pěkně rozpůlit, aby každá měla ten svůj kousek a žádná nepřišla zkrátka...
To je dozajista inspirující pro všechny sociálně smýšlející lidi až dodnes ba i do budoucnosti...
Komentář 13002
Pokud ty máš právo říkat cokoliv, já mám právo předpokládat, že veškeré výhrůžky a výzvy k násilí myslíš vážně, že jsou přípravou zločinu, který hodláš realizovat. A já mám právo ti v páchání zločinu zabránit.
Že někoho, kdo vykazuje všechny parametry zločince, považujeme za nemocného a nikoliv za zločince, je naše benevolence, vyplývající z poznání projevů a možností léčení některých duševních chorob.
P. S.: Už jsem se stal cílem útoku vyšinutého jedince, takže vaše akademické diskuse beru i z praktické stránky.
Komentář 13003
1) Právo říkat cokoliv je velmi silnou nadmnožinou svobody slova.
- Ano, protože se „svoboda slova“ říká něčemu, co svoboda slova není. Svoboda slova je „neomezené právo na projev“.
2) Pokud ty máš právo říkat cokoliv, já mám právo předpokládat, že veškeré výhrůžky a výzvy k násilí myslíš vážně, že jsou přípravou zločinu, který hodláš realizovat. A já mám právo ti v páchání zločinu zabránit.
- Naprostý souhlas. Jen dodávám kvůli případnému nedorozumění: Máte právo mi zabránit v páchání zločinu; ne na mě zaútočit, protože jsem něco řekl.
3) Že někoho, kdo vykazuje všechny parametry zločince, považujeme za nemocného a nikoliv za zločince, je naše benevolence, vyplývající z poznání projevů a možností léčení některých duševních chorob.
- Pozoruhodná benevolence, když důsledkem je, že ti lidé jsou vězněni mnohem déle, než kdybyste benevolentní nebyli…
4) P. S.: Už jsem se stal cílem útoku vyšinutého jedince, takže vaše akademické diskuse beru i z praktické stránky.
- 1. Ano. Ta praktická stránka léčení pachatelů násilných trestných činů je např. tohle:
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/zenu-ktera-vrazdila-v-tesku-propustili-z-lecebny-o-par-hodin/r~77d159184fe511e68afb002590604f2e/?redirected=1490322089
nebo tohle: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1013782-mlada-zena-zavrazdila-studenta-chranil-spoluzacku
2. Dále si zřejmě neuvědomujete, že důsledkem psychiatrizace práva není jen nevěznění osob, které by měly být ve vězení, ale především věznění osob, které by vězněny být neměly. To, že psychiatři mají pravomoc násilně hospitalizovat „osoby jevící známky duševní choroby a nebezpečné sobě nebo okolí“, znamená, že psychiatři mají pravomoc každého, o kom získali informaci, že je nějak nebezpečný, uvěznit na neurčitou dobu a násilně ho „léčit“.
Ať už se jedná o nebezpečnost banální, případně vymyšlenou:
http://www.hoschl.cz/index.php?text=4288&lang=cz
nebo skutečnou:
http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/krimi/silena-ridicka-zustane-v-bohnicich-soud-ji-vzal-i-auta_302083.html
Komentář 13005
SS je moznost beztrestne zverejnit svuj nazor. Dobra, rekneme pravo na projev, i kdyz je to zcela stejne rozplizle jako ta svoboda (rezat nekoho po palici klackem je take pomerne jasnym projevem). Sam se zde ale zoufale kroutite s tou neomezenosti: SS je pravo na projev, neomezene PnP je NEOMEZENA SS. Ano, v pripade vybranych temat ci nazoru ji zde (stejne jako jinde, a je to svinstvo prevelike) skutecne nemame, u tech ostatnich ANO.
Aby Vam z takto brutalniho logickeho rozporu nepraskla hlava, nutno brat SS jako teplotu, procenta, vahu atp. Jinak je jediny mozny vysledek: svoboda slova byla, je a bude na celem svete zcela shodna. Takovy result je ovsem vhodny pouze k vetknuti.