Autor: Ondrášeček
Čas: 2021-01-28 00:00:02
O nedemokratičnosti ČR
Byť se sám příliš se zastupitelskou demokracií neztotožňuji (bližší je mi svoboda), dovedu uznat její roli v dání prostoru různým skupinám. Současný systém kandidatury a alokace hlasů do parlamentu však vidím spíš na pomezí mezi demokracií a diktaturou. Důvody:
1/ Volební klauzule 5 % – chcete-li být zvoleni, musíte oslovit 5 % voličů. I pokud by vaše strana v krajích měla na to získat mandáty (vizte bod 2), nedostane se do parlamentu, pokud tuto arbitrární hranici nepřekročí.
2/ D’Hondtova metoda – tato metoda výpočtu mandátů je častá. V ČR funguje na úrovni krajů. Jsou určeny mandáty pro každý kraj. Kdo v daném kraji získal nejvyšší počet hlasů, dostane mandát. Poté je výsledek této nejsilnější strany vydělen dvěma. Druhý mandát je dán té straně, která má po tomto dělení nejvyšší počet hlasů; pokud ho opět získala ta samá strana, je její původní výsledek vydělen třemi atd. Prakticky to znamená, že výpočet nadržuje silným stranám - ANO 2011 potřebovalo okolo 19.000 hlasů na mandát, STAN potřebovali přes 43.000. Proto má ANO 39 % mandátů, i když jen 30 % voličů. Tato metoda by byla spravedlivá pouze v případě celostátní úrovně rozdělování.
3/ Administrativní náklady – pro založení strany je třeba předložit 1.000 podpisů. Pro kandidaturu do parlamentu zaplatit 19.000 Kč. Zdá se to málo? Možná, leč stále je to překážka.
Co z toho vyplývá? Pluralita stran je omezena nedemokratickými mechanismy. To i omezuje potenciál zastoupení libertariánských stran v PS PČR, neboť strany potřebují oslovit hlavně velké skupiny obyvatel krajů, ne příslušníky různých minorit. To ještě více vybízí k typické vágní politické rétorice.
1/ Volební klauzule 5 % – chcete-li být zvoleni, musíte oslovit 5 % voličů. I pokud by vaše strana v krajích měla na to získat mandáty (vizte bod 2), nedostane se do parlamentu, pokud tuto arbitrární hranici nepřekročí.
2/ D’Hondtova metoda – tato metoda výpočtu mandátů je častá. V ČR funguje na úrovni krajů. Jsou určeny mandáty pro každý kraj. Kdo v daném kraji získal nejvyšší počet hlasů, dostane mandát. Poté je výsledek této nejsilnější strany vydělen dvěma. Druhý mandát je dán té straně, která má po tomto dělení nejvyšší počet hlasů; pokud ho opět získala ta samá strana, je její původní výsledek vydělen třemi atd. Prakticky to znamená, že výpočet nadržuje silným stranám - ANO 2011 potřebovalo okolo 19.000 hlasů na mandát, STAN potřebovali přes 43.000. Proto má ANO 39 % mandátů, i když jen 30 % voličů. Tato metoda by byla spravedlivá pouze v případě celostátní úrovně rozdělování.
3/ Administrativní náklady – pro založení strany je třeba předložit 1.000 podpisů. Pro kandidaturu do parlamentu zaplatit 19.000 Kč. Zdá se to málo? Možná, leč stále je to překážka.
Co z toho vyplývá? Pluralita stran je omezena nedemokratickými mechanismy. To i omezuje potenciál zastoupení libertariánských stran v PS PČR, neboť strany potřebují oslovit hlavně velké skupiny obyvatel krajů, ne příslušníky různých minorit. To ještě více vybízí k typické vágní politické rétorice.
Přečtení: 40500
Komentáře
Komentář 63585
Komentář 63596
jenže svoboda otroka vypadá tak, že je totálně závislá na svém pánovi a nedokáže si představit život bez pána...
Všobecně se soudí (a člověk to tak i cítí) že máme možnost svobodné volby, ale v duchovnu je poměrně nepříjemný názor, že člověk nemá žádnou svobodnou volbu, tedy že naopak může jen to co musí.
A to je dáno mírou našich připoutaností (v mysli) ty určují právě to, co musíme a co jediné můžeme...
S tou svobodou a našemi preferencemi to není tedy až tak jednoduché...
Komentář 63598
Ale jinak svoboda není zboží o které by lidé nějak stáli,
to oč lidé stojí je jistota,
proto také svobodu omezují všelijakými právy (viz ankap) zákony a morálkami...
Svoboda prostě není zas až tak úplně pro každého,
mnohem lepší je nesvoboda ale na stranu druhou je zde zase jistota...
Občas se to trošku posere, to když třeba dorazí kovid kterej sere na práva a zákony a jeho jediným zájmem je se šířit...
Komentář 63603
Ankap žádnou svobodu NEOMEZUJE. Jen NAVRHUJE: lidi, zřekněme se svobody působit útočné násilí a vytvoříme tím spontánní řád, který bude po všech stránkách fungovat lépe než stát.
Cítíte ten rozdíl?
Komentář 63606
Komentář 63613
Ankap je zatím nerealizovaná idea. Nemůže tedy nic omezovat.
Ale pozemek, stejně jako jiné hmotné vlastnictví, považuje ankap za extenzi osoby. Násilí páchané na osobním vlastnictví odporuje základnímu principu ankapu.
Komentář 63615
Komentář 63619
Stejně jako půdorysem mého domu.
Komentář 63621
Komentář 63652
to může klidně každej, ale proč navrhovat něco, co prostě neprojde ani u jiných anarchistů ???
To je jako kdybych vám navrhoval, aby jste mně dal milion, kterej stejně nejspíš nemáte, takže ten můj návrh je jaksi plonkovej...
Komentář 63597
Komentář 63599
Komentář 63601
Komentář 63602
Komentář 63609
Úplná svoboda by byla asi jen anarchie, bez principu neagrese a respektování vlastnických práv. Koneckonců, úplnou svobodu může mít asi jen nadčlověk.
Komentář 63624
Komentář 63604
1) Každý jednotlivec má stejný hlas
2) Svoje návrhy, myšlenky, výzvy a teze může šířit bez omezení
3) Každý si může vybrat, komu bude naslouchat a jakou dá váhu jeho poselstvím
Podmínkou by bylo komunikační prostředí, ke kterému by měli všichni přístup. Důsledkem by bylo to, že by politické strany ztratily na významu. Nahradily by je výstupy ze Sítě, které by daly dohromady nejvíce preferované myšlenky.
Komentář 63605
Komentář 63616
Komentář 63617
Komentář 63620
A o čem by se tam vlastně hlasovalo?
Komentář 63622
Komentář 63629
Komentář 63631
Komentář 63635
Komentář 63640
Komentář 63644
I vy novackove! Ze Vy tu chcete delat nejaky humor?
(Pokud nahodou ne, pak vezte, ze o cemkoliv, co Vas napadne. Hlasovani penezenkou je cudny ankapi eufemismus pro silnejsiho psa, jenz, jak znamo, soulozi.)
Komentář 63607
Já bych se třeba také přikláněl k více poměrnému systému. Ale volby mají primární cíl generovat vládu. Nejsou tu od toho, aby byli libertariáni více vidět.
Komentář 63625
Komentář 63628
Otázkou samozřejmě je, jestli akceschopná vláda je vždycky žádoucí cíl; když vidím tu naši, tak v mnoha případech pochybuji. A jinak si nemyslím, že by měli být vidět jenom libertariáni, podle mě by měly být vidět i další menšiny, jejichž názor mě zajímá.
Máte pravdu, že systém Spojených států na tom je v tomhle ohledu hůř. Nicméně, ve Spojených státech podle mě vidíme i důsledky, a to je, jak hrozně se jim tam polarizuje společnost podle těch dvou vládnoucích stran. V jistém smyslu se podle mě o diktaturu jednat může – ostatně, i systémy, ve kterých je diktatura, mohou být svobodné a prosperující. Pokud je diktatura "forma vlády, ve které je politická moc držena diktátorem nebo politickou skupinou" (viz Wikipedie), pak si myslím, že systém, ve kterém se ve vládě neustále střídají ty samé strany, takovému systému skutečně blíže bude.
Komentář 63630
Komentář 63633
Komentář 63636
Komentář 63637
Ondrášečku, pokud byste zachoval kraje, tak většina z nich stejně nemá ani 20 mandátů (mají 5 – 26), takže strana potřebuje na jednoho poslance více než 5 %. To, co říkáte, by pomohlo těm menším stranám jako je teď třeba KDU-ČSL, zvláště pokud mají silnou pozici jen někde. A takový systém by asi neposlal do parlamentu výrazně větší počet stran. Ale nemyslím, že by to nějak řešilo problém libertariánů nebo nějakých jiných okrajových proudů.
Uvažuje se třeba o preferenčních hlasech. Kdy lidi nevolí menší strany, aby nepropadly jejich hlasy, pokud ta strana nezíská 5 %. To by mohlo těm libertariánům pomoci možná více. Pokud by lidé u takové strany viděli potenciál, tak by se nebáli jim to hodit. A tohle by asi usnadnilo nástup nových malých stran.
Komentář 63639
No, tak pokud by se D’Hondtova metoda aplikovala na celý stát, znamenalo by to, že stát by v takovém případě byl jeden velký kraj, který má 200 mandátů. Na úrovni krajů by se rozhodovalo hlavně o těch kandidátech.
Ano, myslím si, že preferenční systém podobný tomu australskému by byl také lepší.
Komentář 63646
Komentář 63661
Co je to za podvodníka, který se tu za mě vydává? O mě je zde obecně známo, že nejsem žádný ankapák a tedy stěží můžu argumentovat takto ankapácky!
Co bych byl za kovaného etatistu, kdybych zrovna u sebe vyžadoval ankpácké maníry?!
Komentář 63623
Komentář 63648
Ma pry novou medikaci.
Komentář 63650
U voleb lidé delegují svá práva a pravomoci na své zástupce.
Z toho plyne:
1) Když nevolím, práva nedeleguji, ale ponechávám si je
2) Když volím, tak opravdu deleguji na toho, koho volím, čili mi pak logicky nemůže vládnout někdo, koho jsem nevolil, koho volili (na koho delegovali) jiní
3) Mohu delegovat jen ta práva, která sám mám. Nemám právo poslat souseda do války a proto ho ani nemohu na někoho delegovat. Nemám právo sousedovi sebrat půlku jeho výdělku, vyvlastnit mu parcelu na stavbu montovny, nemám právo mu říkat, zda se v jeho hospodě bude smět kouřit, ... Tak ho ani nemohu delegovat na svého zástupce. Pokud tvrdí, že to právo má, tak lže, respektive získal ho nelegitimně (násilím).
Komentář 63651
- To už zde bylo vyvráceno. Jakkoliv to zní zvláštně, můžete delegovat práva, které nemáte. (Je to, pravda, zavádějící terminologie.)
Takhle to vypadá a dopadá, když se nevedou seriózní diskuze. Chaos, všichni plácají, co je napadne, a diskuze se neposouvá, nanejvýš se posouvají někteří jedinci.
Komentář 63655
Jak politici k těm právům přišli, když "na začátku" ani neměli souhlas všech lidí, že se podřídí většině ať hlasují, nebo nehlasují?
Nic takového se nestalo! Nikdy!
Reálně to bylo tak, že nějaký násilnický tyran si silou uzmul moc nad nějakým územím. Tedy nelegitimně.
A pak přišla demokracie, ale ta se prostě neptala každého jednoho člověka, zda s jejími principy souhlasí. Demokrati prostě převzali tu (nelegitimní!) moc po tyranovi a zavedli si nějaká nová pravidla, ovšem bez souhlasu ovládaných.
Komentář 63674
Vyvrácení tvrzení "Mohu delegovat jen ta práva, která sám mám."
1. Spor o houmsteding v ankapu. Dvě strany si nárokují týž přírodní zdroj. Podle Urzy by takové případy rozhodoval soud.
2. Soud to nějak rozhodne. Čili zjevně má "právo rozhodnout, kom patří přírodní zdroj". Otázka zní: Jak k tomu právu soudce přišel? Strany sporu ho zjevně nemají: kdyby ho jedna ze stran měla, prostě by spor rozhodla ve svůj prospěch.
3. Takže soudce to právo nezískal delegací, ale… jinak.
ZÁVĚR: Tvrzení "Mohu delegovat jen ta práva, která sám mám" neplatí. (A pokud by případně platilo, nelze na něm vybudovat společnost, tj. není to dostatečně základní pravidlo.)
Když se nad tím zamyslíte, "právo rozhodovat, jak to má být" nemůže vznikat delegací (předáním). Zaprvé, proč by se ho někdo vzdal, ale hlavně odkud ho získal? Od někoho jiného, kdo ho měl? Odkud ho získal on? Zase od někoho jiného, kdo ho měl? To je regressus ad infinitum.
Místo "nekonečného předávání hořící svíčky" se představme "vykřesání ohně z kamenů". Oheň/vrchnostenské právo neexistuje věčně; za příhodných podmínek vznikne.
Vrchnostenské právo nevzniká delegací, nýbrž emergencí. Není vrchnosti předáno poddanými; vyvstane na podkladě dění (pohybu) v předvrchnostenské společnosti. Jako křesáním (pohybem) kamenů vzniká oheň.
Komentář 63717
Vyvrácení tvrzení "Mohu delegovat jen ta práva, která sám mám."
1) Spor o houmsteding v ankapu. Dvě strany si nárokují týž přírodní zdroj. Podle Urzy by takové případy rozhodoval soud.
#IDIOT #IDIOT #IDIOT
Komentář 63657
Takové argumenty používalo Rudé právo: "Dnes již je přeci každému jasné ..... že socialismus je budoucností lidstva". Například.
Komentář 63669
Komentář 63660
Hlavně to je zavádějící "logika".
A taky gramatická hrubka, soudruhu.
Kdo nezvládl ani češtinu pro 3. třídu, tomu těžko věřit, že zvládá ekonomii a politickou filosofii. Možná kdybyste to vylepšil další neznalostí látky 3. třídy (např. 12x14=137, to je na podobné úrovni).
Komentář 63663
Vy tupy veleblbe, zrovna vy, futral vsech prznicu libovolne diskuse siroko daleko, vy si stezujete na nejaky chaos? Srac, ktery se po zahnojeni vsech vlaken z diskuze vytraci jak smrad a musi byt za drzku desetkrat vlacen zpet? Ktery pote, co je mu ona drzka vyrachana v louzicce, udela natruc vedle jeste hromadku? Xindl, ktery na otazku odpovida zasadne otazkou, na niz si uz ovsem vydupava odpoved?
Fakt prave vy volate po seriosni diskusi? Kurvafix, tohle chucpe je uz fakt donebevolajici.
Dosud jsem se v osloveni i ve vasem pripade snazil dusledne pouzivat pouze hodnoceni vasi inteligencni urovne, ale ja svou chybu priznat dokazu: Lojza mel jednou pravdu, vy jste proste pracurak. Idiot kombinovany s hovadem, sracem a narcisem. Proste pracurak.
V ramci objektivity se toho pokusim napriste drzet.
(Na tomto miste bych se jeste rad optal p. Cartlliwa, zda si uvedomuje, kam muze vest zdanlive nevinne malovani na zed.)
Komentář 63653
Komentář 63656
Komentář 63658
Možná nejlepší argument, jakej socanskej etatista umí vypotit.
Pro ilustraci super.
Komentář 63664
Komentář 63665
Ostatně ona by vůbec byla sranda srovnat průměrné IQ ancapistů (samej matfyzák, ajťák, ekonom, ...) s průměrným IQ socanských etatistů (vysoká škola života, práce pro státní správu či život na dávkách, tupá manuální práce, ovšem odborově organizovaná).
Komentář 63666
Komentář 63718
Zas takova rachanda by to asi nebyla. Studovanej jeste nutne neznamena blbej.
Sam znam jednoho ajtaka, co je celkem pri smyslech. Pravda, u matfyzaku a ekonomu to muze byt horsi.
Komentář 63654
1) Asi ponekud obtizne byste do parlamentu nacpal 10e7 ruznych stran (tedy pokud by kazdy byl takovy hlupec, ze by si zalozil stranu POUZE jednu). Dve stovky uz teoreticky ano, ovsem 200 predsedu stran napr. s prednostnim pravem vystoupit by porad asi nebylo to prave orechove. Nejake "klauzule" tedy budou vzdy uz z principu veci a lze se bavit o jejich nastaveni, ale diktatura?
2) D’Hondtova metoda – ano, ta je nespravedliva. Zcela BRUTALNE podporuje MALE strany. Ale mozna to ti diktatori prave tak zamysleli. Preklepy mate az na konci - celostatne by nejspis byla jeste nespravedlivejsi. (Fskutecnosti ono lokalni rozdeleni dela to, co se od nej da cekat - preferuje lokalne kompaktni strany pred rozstristenymi.) Kontradiktatura?
3) Ano. Za vsechno se plati, smirte se. A taky vizte bod jedna. Ano, je to prekazka, jedna z mnoha. Diktatura!
Komentář 63662