O síle propagandy a slovu „stávkokaz“ – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Velmi často píši o indoktrinaci ve státním školství, kterou považuji za „kořen zla“, neboť již od útlého dětství je každý z nás vystaven brutální vládní propagandě a neuvěřitelnému vymývání mozku na téma potřeby centrální autority; myšlení malých dětí je křiveno a slovům jsou přiřazovány významy, jež se hodí kolektivistům, zatímco individualismus se školy pokoušejí stigmatizovat a zavrhnout. V předmětech typu „občanská výchova“ (!) si učitelé typicky hrají na to, že nestranně vysvětlují dětem jednotlivé způsoby řízení a fungování společnosti, ve skutečnosti se však jedná o reklamu na demokracii (a někteří učitelé se to už ani nesnaží zastírat). Jak si pak mají děti udělat vlastní názor, když už od malička je jim vysvětleno, že demokracie je dobro, zatímco všechno ostatní zlo?

O hloubce a dopadu této indoktrinace můžeme vést dlouhé debaty, ačkoliv změřit nic podobného pravděpodobně nelze; rád bych se však podělil o osobní zkušenost s tím, jak je důležité, kdo jako první přiřadí nějakému slovu význam. Samozřejmě i mě v mládí indoktrinovali, že demokracie znamená dobro, lékařská péče by měla být „zdarma“, spekulanti jsou zlí a zákony musíme poslouchat bez ohledu na to, zda jsou dobré či špatné; jakkoliv jsem v průběhu života své názory naprosto zásadním způsobem přehodnotil, pořád mi nepřipadá zvláštní, když kolem sebe neustále vidím tyto pojmy použity tak, jak si establishment přál – nesouhlasím sice, ale divné to není. Přesto však mým manipulátorům uniklo jedno slovo – „stávkokaz“; prostě jsem prvních asi dvaadvacet let svého života vůbec nevěděl o jeho existenci. Poprvé mě s ním seznámil Walter Block ve své knize „Obhajoba neobhajitelného“, kde stávkokazy popsal jednoznačně pozitivně a vysvětlil jejich přínosy; od té doby jsem to slovo opět celá léta neslyšel (nebo alespoň nezaregistroval).

Až před pár dny… sledoval jsem na druhém monitoru jakýsi seriál, i když „sledoval“ je silné slovo, spíše jsem si jej pouštěl jako zvukovou kulisu; jeden z jeho dílu byl právě o stávkokazech, kteří v něm byli vylíčeni v negativním slova smyslu – a musím říci, že to bylo velice zvláštní. V mnohých filmech a seriálech jsem viděl v negativním světle zobrazeny spekulanty, nemluvě o dobrých policajtech (nebo třeba celý Batman: kladný hrdina, který neustále iniciuje násilí a porušuje vlastnická práva prodejců drog, již jen uspokojují potřeby svých zákazníků, leč komiks je vykresluje jako zlé); souhlasím s takovým pohledem na věc? Ani v nejmenším. Připadá mi divný? Ani trochu, není to vůbec rušivé. Vyobrazení stávkokazů jako bídáků mi připadá ujeté a rušivé, upoutává to mou pozornost více než samotný děj; myslím, že podobný pocit by mohl mít etatista, kdyby viděl seriál o zlém Batmanovi, kterak zasahuje proti hodným prodejcům drog.

Umíte si představit, jak by vypadala naše společnost, kdyby dětem nebyly vymývány mozky propagandou a bludy? Co by se asi stalo, kdyby jim pojmy jako svoboda, volný trh, stát, policie, solidarita, přerozdělování, kapitalismus, socialismus a mnohé další byly poprvé vysvětleny bez propagandistických žvástů? O co lepší svět by byl, kdyby dětem připadal příběh, kde kladný hrdina iniciuje násilí proti svobodně obchodujícím lidem, opravdu divný? Jaký by byl svět, ve kterém by téměř každý chápal vládu jako legalizovanou mafii a nepohrdal by jen konkrétními politiky, ale především jejich posty samotnými?