Autor: Urza
Čas: 2015-10-15 00:43:01
O síle propagandy a slovu „stávkokaz“
Velmi často píši o indoktrinaci ve státním školství, kterou považuji za „kořen zla“, neboť již od útlého dětství je každý z nás vystaven brutální vládní propagandě a neuvěřitelnému vymývání mozku na téma potřeby centrální autority; myšlení malých dětí je křiveno a slovům jsou přiřazovány významy, jež se hodí kolektivistům, zatímco individualismus se školy pokoušejí stigmatizovat a zavrhnout. V předmětech typu „občanská výchova“ (!) si učitelé typicky hrají na to, že nestranně vysvětlují dětem jednotlivé způsoby řízení a fungování společnosti, ve skutečnosti se však jedná o reklamu na demokracii (a někteří učitelé se to už ani nesnaží zastírat). Jak si pak mají děti udělat vlastní názor, když už od malička je jim vysvětleno, že demokracie je dobro, zatímco všechno ostatní zlo?
O hloubce a dopadu této indoktrinace můžeme vést dlouhé debaty, ačkoliv změřit nic podobného pravděpodobně nelze; rád bych se však podělil o osobní zkušenost s tím, jak je důležité, kdo jako první přiřadí nějakému slovu význam. Samozřejmě i mě v mládí indoktrinovali, že demokracie znamená dobro, lékařská péče by měla být „zdarma“, spekulanti jsou zlí a zákony musíme poslouchat bez ohledu na to, zda jsou dobré či špatné; jakkoliv jsem v průběhu života své názory naprosto zásadním způsobem přehodnotil, pořád mi nepřipadá zvláštní, když kolem sebe neustále vidím tyto pojmy použity tak, jak si establishment přál – nesouhlasím sice, ale divné to není. Přesto však mým manipulátorům uniklo jedno slovo – „stávkokaz“; prostě jsem prvních asi dvaadvacet let svého života vůbec nevěděl o jeho existenci. Poprvé mě s ním seznámil Walter Block ve své knize „Obhajoba neobhajitelného“, kde stávkokazy popsal jednoznačně pozitivně a vysvětlil jejich přínosy; od té doby jsem to slovo opět celá léta neslyšel (nebo alespoň nezaregistroval).
Až před pár dny… sledoval jsem na druhém monitoru jakýsi seriál, i když „sledoval“ je silné slovo, spíše jsem si jej pouštěl jako zvukovou kulisu; jeden z jeho dílu byl právě o stávkokazech, kteří v něm byli vylíčeni v negativním slova smyslu – a musím říci, že to bylo velice zvláštní. V mnohých filmech a seriálech jsem viděl v negativním světle zobrazeny spekulanty, nemluvě o dobrých policajtech (nebo třeba celý Batman: kladný hrdina, který neustále iniciuje násilí a porušuje vlastnická práva prodejců drog, již jen uspokojují potřeby svých zákazníků, leč komiks je vykresluje jako zlé); souhlasím s takovým pohledem na věc? Ani v nejmenším. Připadá mi divný? Ani trochu, není to vůbec rušivé. Vyobrazení stávkokazů jako bídáků mi připadá ujeté a rušivé, upoutává to mou pozornost více než samotný děj; myslím, že podobný pocit by mohl mít etatista, kdyby viděl seriál o zlém Batmanovi, kterak zasahuje proti hodným prodejcům drog.
Umíte si představit, jak by vypadala naše společnost, kdyby dětem nebyly vymývány mozky propagandou a bludy? Co by se asi stalo, kdyby jim pojmy jako svoboda, volný trh, stát, policie, solidarita, přerozdělování, kapitalismus, socialismus a mnohé další byly poprvé vysvětleny bez propagandistických žvástů? O co lepší svět by byl, kdyby dětem připadal příběh, kde kladný hrdina iniciuje násilí proti svobodně obchodujícím lidem, opravdu divný? Jaký by byl svět, ve kterém by téměř každý chápal vládu jako legalizovanou mafii a nepohrdal by jen konkrétními politiky, ale především jejich posty samotnými?
O hloubce a dopadu této indoktrinace můžeme vést dlouhé debaty, ačkoliv změřit nic podobného pravděpodobně nelze; rád bych se však podělil o osobní zkušenost s tím, jak je důležité, kdo jako první přiřadí nějakému slovu význam. Samozřejmě i mě v mládí indoktrinovali, že demokracie znamená dobro, lékařská péče by měla být „zdarma“, spekulanti jsou zlí a zákony musíme poslouchat bez ohledu na to, zda jsou dobré či špatné; jakkoliv jsem v průběhu života své názory naprosto zásadním způsobem přehodnotil, pořád mi nepřipadá zvláštní, když kolem sebe neustále vidím tyto pojmy použity tak, jak si establishment přál – nesouhlasím sice, ale divné to není. Přesto však mým manipulátorům uniklo jedno slovo – „stávkokaz“; prostě jsem prvních asi dvaadvacet let svého života vůbec nevěděl o jeho existenci. Poprvé mě s ním seznámil Walter Block ve své knize „Obhajoba neobhajitelného“, kde stávkokazy popsal jednoznačně pozitivně a vysvětlil jejich přínosy; od té doby jsem to slovo opět celá léta neslyšel (nebo alespoň nezaregistroval).
Až před pár dny… sledoval jsem na druhém monitoru jakýsi seriál, i když „sledoval“ je silné slovo, spíše jsem si jej pouštěl jako zvukovou kulisu; jeden z jeho dílu byl právě o stávkokazech, kteří v něm byli vylíčeni v negativním slova smyslu – a musím říci, že to bylo velice zvláštní. V mnohých filmech a seriálech jsem viděl v negativním světle zobrazeny spekulanty, nemluvě o dobrých policajtech (nebo třeba celý Batman: kladný hrdina, který neustále iniciuje násilí a porušuje vlastnická práva prodejců drog, již jen uspokojují potřeby svých zákazníků, leč komiks je vykresluje jako zlé); souhlasím s takovým pohledem na věc? Ani v nejmenším. Připadá mi divný? Ani trochu, není to vůbec rušivé. Vyobrazení stávkokazů jako bídáků mi připadá ujeté a rušivé, upoutává to mou pozornost více než samotný děj; myslím, že podobný pocit by mohl mít etatista, kdyby viděl seriál o zlém Batmanovi, kterak zasahuje proti hodným prodejcům drog.
Umíte si představit, jak by vypadala naše společnost, kdyby dětem nebyly vymývány mozky propagandou a bludy? Co by se asi stalo, kdyby jim pojmy jako svoboda, volný trh, stát, policie, solidarita, přerozdělování, kapitalismus, socialismus a mnohé další byly poprvé vysvětleny bez propagandistických žvástů? O co lepší svět by byl, kdyby dětem připadal příběh, kde kladný hrdina iniciuje násilí proti svobodně obchodujícím lidem, opravdu divný? Jaký by byl svět, ve kterém by téměř každý chápal vládu jako legalizovanou mafii a nepohrdal by jen konkrétními politiky, ale především jejich posty samotnými?
Přečtení: 20180
Komentáře
Komentář 477
Komentář 479
Toto jsem četl už mnohokrát v nejrůznějších libertariánských textech, že celý koncept školství, jak ho dnes známe (věková segregace, rozdělení do tříd, jasně časově ohraničené vyučovací hodiny, uniformita) přišly do školství z Pruska, kde byly vytvořeny na přímý požadavek vlády na školství, aby toto produkovalo lepší vojáky, ergo je celý ten systém postaven tak, aby potlačoval svobodnou vůli, osobonost, samostatné myšlení, čímž se vysvětlují problémy dnešního školství.
Dává to naprosto dokonalý smysl, celkem bych tomu i věřil a dokonce jsem o tom chtěl i napsat (a mám něco rozepsané), jenže mám jeden problém: nemám žádné seriózní historické prameny, které by toto dokládaly.
Možná se totiž jedná jen o domněnku, která sice docela sedí a zdá se uvěřitelná, nicméně je to něco, co se vzalo kdesi a všichni libertariáni to opisují jeden od druhého (už jsem takových článků vážně četl bezpočet). Dokázal byste to odzdrojovat?
Komentář 480
Komentář 482
Komentář 505
Komentář 506
Všechny tyhle věci jsem četl už mockrát, zdají se mi i celkem pravděpodobné, ale trochu se bojím, jestli to není ten případ, kdy od sebe jednotliví libertariáni opisují jeden od druhého; rád bych o tom i psal, ale nemám nic spolehlivého, z čeho bych mohl vyjít.
Komentář 507
Komentář 508
Komentář 509
Komentář 510
Komentář 515
Komentář 516
sice o rolníky hospodařící na královské půdě, ale královi zaměstnanci
to nebyli. Nedostávali od krále mzdu. Ve skutečnosti to
bylo zcela naopak: Zemědělec platil králi daň za to, že mohl obdělávat
jeho půdu. Vlastně si tito zemědělci zajišťovali obživu
drobným podnikáním.
Až teprve v industriálni éře se objevila nová poptávka: poptávka
po zaměstnancích. Vláda na to reagovala tím, že převzala odpovědnost
za hromadné vzdělávání a zavedla pruský systém, který ve
většině západních zemí nachází ve školství uplatnění dodnes.
Přemýšleli jste někdy, kde se vzal nápad chodit v 65 letech do
důchodu? Povím vám kde: Dostal ho německý kancléř Otto von
Bismarck v roce 1889. Bismarck ve skutečnosti počítal s odchodem
do důchodu až v 75 letech, ne v 65, ale na tom dnes asi tolik
nezáleží. Slíbit lidem, že budou od státu dostávat od 65 let věku
penzi, nebyl pro Bismarckovu vládu až zas takový risk: průměrná
délka života Prusů se v té době pohybovala někde kolem 45 let.
Komentář 486
Komentář 511
Komentář 512
Komentář 513
Téma: Trojčlenka
a pod tím "blbosti" za zjevného nezájmu opsané z tabule.
Komentář 514
Komentář 521
Komentář 525
Něco je i tuším ve Svobodě učení od P. Graye.
Dále zde: http://www.svobodauceni.cz/clanek/skryte-lekce-1
http://www.svobodauceni.cz/clanek/skryte-lekce-3
http://www.svobodauceni.cz/clanek/jak-verejne-vzdelavani-mrzaci-nase-deti-a-proc
http://www.svobodauceni.cz/clanek/strucna-historie-vzdelavani
http://www.mises.cz/literatura/manifest-svobody-45-kapitola--7-vzdelani-362.aspx
http://www.mises.cz/clanky/j-t-gatto-nepopsana-historie-americkeho-vzdelavani-1726.aspx
http://www.mises.cz/clanky/j-t-gatto-nepopsana-historie-americkeho-vzdelavani-pokracovani-1849.aspx
V podstatě je to vše ve smyslu ne vzdělaných, ale loajálních poddaných! A ti, co to zaváděli se k tomuto ideálu hlásili.
Nějaký souhrn nebo přehled z toho udělat by nebyl špatný.
Komentář 529
Od pana Graye jsem toho četl dost, rozhodně jsem tí nadšen, velice s ním souhlasím, ale i tak, on je nadšenec, jeho texty lze napadnout právě tím, že je zaujatý.
Komentář 530
Komentář 535
"Poněvadž za hlavní vadu vzdělávání lidového pokládáme, myslí-li se, že každé vrstvě lidové bez rozdílu přiměřeno jest všecko, co jest hodno vědění, poněvadž také neschvalujeme, když i při souměrném vývoji všech sil duševních nehledí se k životním potřebám těch společenských vrstev, které se vyučováním vzdělávají: chceme, by školou obecnou otevírala se arci jednotlivci s vynikajícími schopnostmi duševními cesta k vyššímu vzdělání, avšak jádro žactva nabývej ve školách těch toliko pojmů, kterých potřebuje, aby se při práci životní nemátlo, aby s osudem svým bylo spokojeno a aby všecken jeho myšlenkový obor přestával na zachovávání mravouky a na opatrném a přičinlivém konání povinností v rodině a obci........Čtení, psaní a počítání budou kromě náboženství jediné předměty učebné, kterých školy ty smějí užívati jako prostředku k svému účelu. Tu a tam jakýsi praktický návod k skládání nejnutnějších písemností smí se přidružiti. Učebné methodě náleží především vycvičiti paměť dětí; podle potřeby a poměrů možno rozumu a srdce nezanedbávati. Učitelé musí se zdržeti všech věcí, které nejsou v knize učební nebo v knize methodní. Přísně se nařizuje, aby učení se nazpaměť bylo trvalé.
Základní filozofií Politického zřízení školského z roku 1805, která bývá i v posledních letech často citována, byla zásada, že "Rakousko nepotřebuje lidí učených, nýbrž dobrých poddaných".... Od žáků byla podle Politického zřízení školského vyžadována nezměrná poslušnost vůči božské autoritě, co nejhorlivější plnění náboženských povinností a potlačování všech přirozených i smyslových pudů."
Komentář 536
Komentář 680