Pako Pavel Kočiš – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Uff!!! Urzo!!! Takový živočich existuje?!!! No, já byl v dobách porevolučních coby kovaný etatista - demokrat taky řekněme fandou Klause, ale že bych si někam vystavil jeho byť malý obrázek...??? Kdo pamatuje, tak tehdy se ženský dělili na "klausovky", "havlovky" apod., ale vždycky mi to připadalo jako trochu svého druhu recese než nějaké zbožňování. Ale takovouhle (možná i sexuální) úchylu jsem nezaregistroval... :-O

Moji rodiče byli obdivovateli Havla, byl jsem v tom docela vychováván; když jsem byl malý, říkalo se u nás zásadně nikoliv "Havel", ale "pan prezident Havel", v domě byly jeho obrazy, pamatuji si zejména jeden v kuchyni, černobílý, jak na mě pořád koukal. Krom toho nám na schodišti visel Masaryk; jen fotka obličeje, velikost tak 2x3 metry.
Byl jsem vychováván k vlastenectví, etatismu, že "vlajka není kus hadru", že "hymna není jen nějaká píseň", úctě k zákonům, respektu k policistům a tak dále; no a samozřejmě bez státu bychom se všichni pozabíjeli a demokracie je jediný správný způsob, jak o věcech rozhodovat. Naši též s oblibou říkali, že mají "demokratickou výchovu" (mysleli tím, že celkem liberální, což na jejich poměry byla asi pravda, já si teď zpětně říkám, že to byla výchova dost autoritativní a sám vychovávám o dost méně autoritativně); takže k pochopení Pavla Kočiše mám asi trochu blíž xD

Myslím, že jako kovaní etatisté jsme začínali většina z nás. A zatímco starší generace se s problémy státu vypořádala svržením komoušů a současný ráj jim kazí kapitalisté, my mladší jsme z etatismu k odporu vůči současnému zřízení plynule přešli v končící pubertě a ze vzdoru právě k těmto lidem obdivujícím stát. Pletu se?

Těžko říct. Můj táta např. byl sice velice rád za konec bolševika, ale v demokracii nespatřoval řešení. V tomhle byl prostě a jednoduše bezradný a dneska (zemřel ´93) by rozhodně nenadával na kapitalisty. Nevychovával mě k nějakému "demokratismu", "masarykovectví", lásce k vlajce nebo hymně. Z "výchovných" mezigeneračních rozhovorů spíš vyplývalo, že to nechá na mě. On mi prostě neuměl reálně ukázat cestu. Svoboda na nějaký libertariánský způsob ho nemohla napadnout vzhledem k tomu, kdy žil (narozen ´31). Mé porevoluční nadšení demokracií nesdílel, ale nechal mě být, protože sám prostě tápal ve tmě. Ale uznávám, že asi byl výjimka. Většině lidí z jeho generace stačilo, že bolševik byl (nominálně) fuč.

Mladší generace nechce bolševika, současný stav odmítá, ale vzhledem k tomu, čím byla/je indoktrinovaná, tak tápe ve tmě v podstatě stejně, jako můj táta.

Tak toho jsem byl naštěstí ušetřen. Havla mí rodiče neuznávali, protože neuznávali celý disent jako takový - přesněji řečeno Chartu. Byla pro ně jen nesourodou snůškou nejrůznějších bolševiků a mocichtivých exhibicionistů, kterým nešlo o nic jiného, než stávající komunistickou šlechtu nahradit sebou. Plus nějaké množství užitečných idiotů na "venkově", které režim opakovaně tejral, a kteří dle nich upadnou v případě změny v totální zapomění. Historie jim dala za pravdu. I když já se musím přiznat, že mě tímhle názorem na Chartu docela srali a upřímně musím přiznat, že mě to mátlo.

Protože oba dva mí rodiče pocházeli z živnostenské a sedlácké rodiny, byl jim daleko bližší Klaus se svou rétorikou o kapitalismu. Ale že by si ho někam pověsili???

Ja mam dodnes v pokojicku nahyho Klause.
Potka slon nahyho Klause a rika:To jsem zvedavej ,jak se tim najis

funí do rákosí a temně vrčí

Bez mučení se přiznám, že jsem Havla v jeho funkčním období vnímal kladně. Docela ochotně jsem naslouchal jeho Hovorům z Lán. Samozřejmě jsem věděl, že je dost silný levičák, stačilo si přečíst několik jeho knih, ale s vědomím, že presidentská moc je limitně nulová, vnímal jsem jej jen filosoficky. Ostatně to bylo jádro jeho rozporu s Klausem. Neměl nikdy pochopení pro kapitalismus. A je třeba dodat, že všechno to, co je mu dnes vyčítáno, moc ovlivnit nemohl. (Ale to, co ovlivnit mohl, řešil socialisticky.) Ovšem ani v době jeho mandátu mě nenapadlo si tapetovat pokoj jeho portréty; natož Klausem, či Zemanem. Asi jsem jen tolerantní k tomu, že když už vůbec nějaká funkce existuje, lze ji posuzovat z hlediska nějakého přínosu. Ač se to asi obecně líbit nebude (po masivní propagandě levicové části spektra), mně Havel moc nevadil. Vadí mi daleko více jeho posmrtní kašpárci.

Já ho jako malý zbožňoval, když jsem o něm ještě nic nevěděl a jen jsem tak byl prostě vychován; když jsem si pak udělal svůj názor, začal jsem ho nesnášet docela dost.... uznávám ale, že je možné, že z části to odnesl i za to, jak jsem k němu byl nekriticky veden, možná by mi jinak vadil méně.

Dneska mi vadí a to jsem nebyl k úctě k němu absolutně nabádán, takže to není moje reakce na to, že by mi byl vnucován. Na začátku jsem si ho vážil. Můj názor na něj však uvadal a uvadal až uschl tím, jak jsem ho postupně sledoval. Od "prezidentem budu do svobodných voleb". A byl jím znova a znova a znova... Nechtěl žádné majetky, až na tu lukrativní zpeněžitelnou Lucernu, že. Pokračovalo to tím, že svoje paktování s StBáckým šéfem Chemapolu, které on si vybral, omlouval tím, že cokoli z ropy v ČR pocházelo v té době od Chemapolu a vy lidi to používáte. Což jsme ale jaksi narozdíl od něj nijak ve svém výběru nemohli ovlivnit. Jeho projev v Rudolfinu. Jeho v té době pro mě absolutně neuchopitelný postoj k Jugoslávii. Jeho plácání o tom, že stát mají nějak kormidlovat od nikoho a ničeho odvozené skupiny samozvaných žvanilů. Třeba jeho nevěra mi nevadila. Ne že bych souhlasil s nevěrou, ale někteří chlapi holt takoví jsou a ono ho to v mých očích polidšťovalo, že nebyl dokonalý Mirek Dušín.

Já se dokonce přiznám k tomu, že možná ještě v době, kdy už ta "kytka" v mém "květináči", co mám na krku, uschla, já ji ještě furt zalíval. Ten odkaz člověka, který se bolševika nebál, byl silný. A on se ho fakt nebál. Vždyť on sakra fakt v tom kriminále těžce onemocněl. A přiznám se i k tomu, že jsem nebyl nijak nadšený, že jsem tu "kytku" nakonec odnesl do popelnice. Mám z něj pocit velkého zklamání. Jak v Pelíškách, když otvíráte krabici, toužíte po kovbojských botách a dostanete ... vojenský křusky. To mi na něm vadí. Že svým jednáním sám sebe v mých očích polámal.

To se nekdy deti z bohatych rodin stanou silne levicovymi.Jako mi svuj pripad popisoval otec,ze se ve skole stydel,ze napr ostatni deti nemeli takove obleceni jako on.A nejvic se citil osamely,kdyz jedl z domu svacinu a ostatni po nem hladove pokukovali...
To se tak v nekom zvrhne ta"nespravedlnost"v nenavist ke kapitalismu.
A kdyz lezel tezce nemocny v nemocnici,kdy jsme mysleli,ze uz je temer u konce,sedeli jsme s brachou,silnym levicakem(nechapu,jak tak vsestrane vzdelany clovek,se muze tak mylit!) pozde v noci po obou stranach postele a zacali jsme se hadat.Pak jsem si uvedomil,co blbnem a zeptal jsem se taty,jestli uz nemame jit,jestli ho nerusime:Nene,to jsou ty nejdulezitejsi veci na svete!,rekl a od te doby nastal obrat a vylizal se z toho.Jsem jim to tenkrat strilel do hlav uplne nemilosrdne.Jako nemoralni prasarnu,kterou oni idealisti sezrali i s navijakem.Ze jsou na svete nahovno,protoze jdou proti radu sveta.

Dotaz ciste technicky.
Ne poprve narazim na komentare k neexistujicimu clanku. Je to nejaky zadrhel u mne, nebo nektere clanky mizi?

Jak se projevuje komentář k neexistujícímu článku? Píše to nějakou chybu? A který komentář konkrétně?

Ne že bych s tím mohla něco dělat, ale chci to aspoň otestovat. A Urza určitě při hledání případné chyby konkrétní informace ocení.

http://stoky.urza.cz/index.php?action=showdrop&DID=349#l8449
A projevuje se zhruba takto: "Nic takového ve Stokách bohužel není."

Články nemizí a zádrhel není u tebe, jediné, co nechápu, je, kde jsi sehnal odkaz. Článek existuje, ale bude vystaven až v pondělí; rozjela se k němu diskuse ještě před vydáním. Autor zmíněného článku se ti omlouvá.

Oh, that's it. To mi nejak nedocvaklo, ac jsem se vsiml vysokeho ID. Ta diskuze nejak prosakla do Poslednich komentaru (je-li to tedy prusak a ne ficura) a pri pokusu nahlednout na kontext jsem byl odeslan na patricne misto, tedy fprdel. Akorat to nebylo poprve (tim minim koment vedouci na temnou stranu tech vasich internetu; samo odeslani do vyse zmineneho mista mne uz zase hned tak neprekvapi :)), tak jsem se cvicne zeptal.

Jinak takovouto prediskusi bez planeho remcani okolniho plebsu naopak povazuji za ftipnou :) a zadnych omluv rozhodne netreba.
Dik.

Imho tenhle clanek se dvakrat nepovedl, vlastne ani jednou :-(
Nekdo ma na zdi Jezise, nekdo Karla Gotta, nekdo Hitlera, nekdo FC Barcelona, nekdo Queeny, nekdo nic a nekdo holt Klause ci Zemana.
No a co? Vypovida to snad o necem?
Tak nekdo ma holt Jezie, Gotta ci Zemana rad, jsou mu nejak sympaticti ci tak neco. Nekdo jiny zase sbira znamky...

Nebo je nejrsnejsi nabozenstvi "Michael Jacksonismus"? Protoze to, jak se chova tenhle clovek vuci Zemanovi, tak vuci Jacksonovi se tak chovalo asi 100000000x vice lidi a casto s jeste vetsim fanatismem...


Jako ja to chapu, ze je to z naseho pohledu magor, ten Kocis...ale tak to by se pak dalo rict, ze tu jsou magori skoro vsichni, protoze skoro kazdy z nas nekomu/necemu fandi, neco se mu libi a podobne.

Zajímavá shoda. Mě tohle napadlo už u "Jarmulkobijky Le Pen": Každé náboženství je přesvědčení, ale ne každé přesvědčení je náboženství. Když je milion lidí přesvědčeno, že LCD televize za 10 tisíc je výhodná koupě nebo že Michael Jackson je borec, konstituuje to náboženství? Čili k náboženství je třeba ještě něco dalšího.

Ono me jde predevsim o to se zastat toho cloveka, co si lepi Zemana po zdech. Sice mi tu Zemana nemame radi a tak prijde jeho obdivovatel jako "nepritel" ci "magor", ale ve skutecnosti spousta lidi ma nejake sve idoly, vice ci mene moralni ci nemoralni, zajimave ci nezajimave, dobre ci zle...A spousta z nas (paradoxne ja ne, ale to na veci nic nemeni) mela doma za sveho mladi plakaty svych oblibenych umelcu, napriklad...
Tak proboha nesudme jednoho, co ma rad Zemana, ze si lepi jeho fotky na zed...