Povedená státní věda – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

V čísle 49 časopisu Euro z roku 2015 se lze dočíst o zajímavém případu dobývání renty v oboru státem placené vědy. Článek pojednává o Wadimu Strielkowskem, který působil na naší nejprestižnější univerzitě. Konkrétně na Fakultě sociálních věd Karlovy univerzity (UK). Tento svérázný „vědec“ vydal za tři roky 60 článků a knih s velmi širokým polem záběru od geotermální energie, turismu, rozvoj venkova, migraci, psychologii až po evropskou integraci a marketing. Pro příklad vydal třeba studii o marketingovém potenciálu Halloweenu, který vyšel v jednom pákistánském vědeckém časopise. Jeho vědecké dílo otiskly vesměs neznámé a pochybné časopisy (těm je dokonce nutné i něco zaplatit), což ovšem nebránilo tomu, aby za ně dostával body (RIV) a samozřejmě peníze (z článku se zdá, že jde o statisíce korun) z daní. Když se to provalilo, tak se to na fakultě snažili někteří lidé nejprve zamést (neúspěšně). Zajímavé je, že Strielkowski byl na tolik drzý (a vtipný), že si vymyslel u některých svých děl ještě imaginární spoluautorku. Pokud si to shrneme, tak nějaký šarlatán a vtipálek působil tři roky na nejprestižnější univerzitě v zemi a pomocí převážně kvantitativního měření vědecké činnosti nasbíral spoustu bodů a i peněž z veřejných rozpočtů. Není tohle selhání státu par excellence? Je a je to dáno mimo jiné tím, že výstupy vědců nejsou testovány na trhu a není jim tak přidělována žádná cena anebo alespoň odměna z peněženky nějakého soukromého filantropa. Jak máme věřit státem tvořené vědě? A státním vědcům?

Samozřejmě tento převážně kvantitativní systém nespadl z nebe, ale nahradil jiné systémy. Podobně neslavné. Některé umožňují dokonce vědcům brát peníze a nedělat téměř nic anebo si plnit své koníčky. Čili dejte mi peníze a já si budu zkoumat, co budu chtít (vědec Konrad P. Liessmann - Teorie nevzdělanosti: omyly společnosti vědění). Řešení situace dle UK? Předtím než články dostanou státní podporu, měly by prý projít hodnocením vědců v komisích. Problémy tohoto přístupu? Vědci se často dobře znají a budou si schvalovat články navzájem, a tak vesele dobývat rentu nadále (fungují tak už citační kliky), vědci s alternativním a nepohodlným názorem na to doplatí mnohem více než na dnešní systém, mladí vědci se budou hůře prosazovat proti starým komisařům, užitečnost výzkumu a článků se takto demonstrovat taktéž nedá. Nechme jít - místo těchto neúčinných byrokratických řešení – vědce s kůží na trh a k mecenášům.