Autor: Sara
Čas: 2017-10-23 00:00:02
Rodiče unášejí, stát odebírá
V médiích se objevila zpráva o rodičích, kteří unesli svoje děti z dětského centra ve Strakonicích, a teď je stíhá policie, dokonce byl na ně vydán eurozatykač. A slova mají sílu zjemnit i největší hnus a zhnusit i nejpřirozenější věc na světě. Když stát násilím roztrhne rodinu, unese rodičům jejich děti a dá je cizím lidem, používá se na to eufemizmus „odebrání“. Pokud si však ti rodiče dovolí vzít svoje děti zpět k sobě, je to „únos“ – tak těžký zločin, že za pár hodin jsou fotky celé rodiny zveřejněny v mediích, spolu s jmény, poznávací značkou auta a tipem, kam asi budou prchat. Další pikantní aspekt tohoto případu spočívá v tom, že zatímco Ústavní soud potvrdil pokutu za zveřejnění fotky zloděje s tím, že i zločinec má právo na soukromí, tady se nikdo nerozpakoval porušit právo na soukromí celé rodiny, přestože jejich největším zločinem je, že chtějí být spolu.
Přečtení: 5614
Komentáře
Komentář 17497
Komentář 17498
Co se týče konkrétního případu, tak fakt nevím, co je tahle rodina zač. Vím o extrémech na obou stranách, třeba že dítě bylo odebráno kvůli tomu, že ho rodiče učili doma ale i kvůli tomu, že ho rodiče týrali.
Jinak je to ale hrozně složité téma samozřejmě a nemám na něj jasný názor. Na jednu stranu je mi ale jasné, že rodiče prostě občas musí vůči svým potomkům použít násilí, protože děti fakt občas neví, co vlastně dělají (jako když jsem se já jednou vydal s motokárou do provozu, to taky nikdo moji svobodnou volbu nerespektoval a z té silnice mě prostě odtáhli a hotovo, ačkoliv mně se to líbilo a připadal jsem si děsně dospěle).
Komentář 17499
ale s tou vaší motokárou nelze až tak souhlasit,
samozřejmě v tom dopravním bordelu který je usměrnován násilně dopravními značkami je to na místě,
ale myslím že např. v indickém provozu kde nejsou skoro žádné značky a lidé se řídí docela jednoduše pozorováním vzniklé situace by se vám nic nestalo i když pro evropana je takováto dopravní situace velmi chaotická a moc nechápe jak má řídit
Prostě jsou vždy dva způsoby jednání,
jeden kterej plánuje a tudíž vymýšlí příkazy a omezování a spoléhá na to coby jistotu,
a druhej kterej funguje v přítomném okamžiky a nevymýšlí jak by co mělo bejt
A opět jsme zpátky u svobody učení...
Komentář 17500