Rodiče unášejí, stát odebírá – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

Jak se k tomu staví marek28? (Aspoň myslím, že to je on, kdo zde občas hájí únos dítěte třetí stranou.)

Něco takového jsem tu psal. Respektive spíš jsem dost skeptický k tomu, že by dítě mělo být automaticky jakýmsi majetkem rodičů a ti na něj měli mít nezpochybnitelné právo. Obecně se k tomu stavím tak, že žádné státní úřady by neměly existovat, takže ani sociálka. Nicméně stejně jako jsem proti násilí ze strany státu, tak jsem i proti násilí ze strany kohokoliv jiného. Pokud by tedy nějací rodičové svého potomka v jednom kuse řezali a naprosto na něj srali, zkrátka týrání a zanedbávání dítěte a to dítě by samo chtělo pryč, považuju za morální, aby mu jiní lidé nabídli pomoc a to dítě tak mohlo najít novou a lepší rodinu.

Co se týče konkrétního případu, tak fakt nevím, co je tahle rodina zač. Vím o extrémech na obou stranách, třeba že dítě bylo odebráno kvůli tomu, že ho rodiče učili doma ale i kvůli tomu, že ho rodiče týrali.

Jinak je to ale hrozně složité téma samozřejmě a nemám na něj jasný názor. Na jednu stranu je mi ale jasné, že rodiče prostě občas musí vůči svým potomkům použít násilí, protože děti fakt občas neví, co vlastně dělají (jako když jsem se já jednou vydal s motokárou do provozu, to taky nikdo moji svobodnou volbu nerespektoval a z té silnice mě prostě odtáhli a hotovo, ačkoliv mně se to líbilo a připadal jsem si děsně dospěle).

Souhlasím, že chyba je především v tom majetnictví dětí,

ale s tou vaší motokárou nelze až tak souhlasit,
samozřejmě v tom dopravním bordelu který je usměrnován násilně dopravními značkami je to na místě,
ale myslím že např. v indickém provozu kde nejsou skoro žádné značky a lidé se řídí docela jednoduše pozorováním vzniklé situace by se vám nic nestalo i když pro evropana je takováto dopravní situace velmi chaotická a moc nechápe jak má řídit

Prostě jsou vždy dva způsoby jednání,
jeden kterej plánuje a tudíž vymýšlí příkazy a omezování a spoléhá na to coby jistotu,
a druhej kterej funguje v přítomném okamžiky a nevymýšlí jak by co mělo bejt

A opět jsme zpátky u svobody učení...

Zastávám názor, že po překročení určité (diskutovatelné) hranice je oprávněné vystoupit proti tomu, kdo na dítě nějakým způsobem útočí a zasáhnout v nutné obraně sui generis. Problematické na tom spatřuji faktickou monopolizaci této činnosti státem.