Školáci – poskoci imigrantů; nebo státu? – Stoky Svobodného přístavu (Urza.cz); (S)toky myšlenek Svobodného přístavu (Urza.cz)

V Německu se stala zajímavá věc; sluníčkářští učitelé jakési školy „dobrovolně“ přihlásili své studenty osmé třídy k uklízení po nějakých imigrantech a stlaní jejich postelí. Úředníci z ministerstva mají celou akci v kolonce „dobrovolné“, leč samotní osmáci mluví jinak, přičemž já osobně jim to věřím; i když pominu svou zásadu nikdy nevěřit tomu, co mi říká vláda (ač v tomto případě jde o vládu cizí), neumím si dost dobře představit osmou třídu, ve které půjdou všichni dobrovolně stlát postele přistěhovalcům (celkem chápu, že pár takových se najde, protože sedět celý den v lavici také není žádné labůžo, ale celá třída mi připadá extrémně nepravděpodobná; nemluvě o tom, že minimálně jedna z dívek účast označila za povinnou).

Islamobijci (pochopitelně i tady v ČR) se z toho dle očekávání mohou zbláznit, označují celý incident za nehoráznost a na sociálních sítích si lze přečíst výhružky násilím ředitelům škol jejich dětí, pokud by je něco podobného také napadlo; já osobně zde dávám islamobijcům plně za pravdu, celá situace je zcela neúnosná a považuji za nehorázné, aby děti byly novodobými otroky a něčími posluhovači podle toho, jak se jejich učitelům (či ministerským úředníkům) zrovna zamane. Kdo chce pomáhat, ať pomáhá ve svém volném čase a za své, sám si to organizuje, ale školy nechť se do toho nemotají.

Doufám však, že islamobijcům vydrží tento názor i v případě, že nepůjde o uprchlíky; on problém zdaleka není jen v tom, že studenti posluhovali migrantům, když se jim nějaký multikulti blázen snažil předat nějaké podivné poselství, nýbrž v povinné školní docházce jako takové. Zatímco demokratičtí politici s takovým zápalem mluví o svobodě, povinná školní docházka reálně spočívá v tom, že děti jsou na nezanedbatelnou část svého života kamsi zavření bez ohledu na to, co si o tom myslí ony samy, případně jejich rodiče. Je naprosto v pořádku být znepokojen sluníčkářskou propagandou, avšak není v pořádku nahradit ji prostě jen nějakou jinou; jediným správným řešením je nepředepisovat školám, co mají učit, a nechat rodiče, aby vybrali pro své dítě takové vzdělávací zařízení, jaké jim vyhovuje.

Principiálně totiž není vůbec žádný rozdíl mezi institucí povinně vychovávající děti k lásce k uprchlíkům a institucí, jež povinně vychovává děti k lásce k demokracii; jde jen o to, s čím kdo souhlasí a jaký na to má názor, nicméně rodiče nenávidějící imigranty by měli mít úplně stejné možnosti jako rodiče nenávidějící demokracii (nenechat své děti indoktrinovat proti svému přesvědčení). Každý rodič nechť učí své dítě to, co uzná za vhodné; stát by neměl mít ani nejmenší právo do toho jakkoliv zasahovat a rozhodovat, co je pro dítě správné a co špatné.